Bass profil - Rudy Sarzo

Bass profil - Rudy Sarzo
Bass profil - Rudy Sarzo

Legendární basista, který patří především v hard rocku a heavy metalu mezi nejuznávanější basisty na světě. Podílel se na vzestupu Quiet Riot a na desce Whitesnake Slip of the Tongue. Byl členem kapel Ozzyho Osbournea, Ronnieho Jamese Dia, Blue Öyster Cultu nebo projektu M.A.R.S. Na pódiu nepřehlédnutelný basista s výbornou technikou. I díky tomu si vysloužil od firmy Peavey signature model Peavey Cirrus RS a v posledních letech začal hrát na aparáty znovuobnovené značky Acoustic.

Havana a Miami

Rodolfo Maximiliano Sarzo Lavieille Grande Ruiz Payrety Chaumont se narodil v kubánské Havaně 18. listopadu 1950. Kuba stála v té době na prahu bouřlivých dní, které začaly v roce 1956 připlutím Fidela Castra do země a skončily revolucí v roce 1959, potažmo neúspěšnou kontrarevolucí v roce 1961. Po těchto událostech nastal masivní úprk ze země, především na americkou Floridu, kde v Miami vznikla početná kubánská komunita.

 

Jedněmi z uprchlíků byla i rodina Rudyho Sarza, která se také usadila v Miami. Přestože se Rudymu líbila kubánská hudba, to pravé zjevení ho čekalo s příchodem do USA. Nejenže se k němu dostala rocková hudba, ale krátce poté přišli na scénu The Beatles a Rudy Sarzo se na základě jejich vystoupení v Ed Sullivan Show rozhodl, že chce být muzikantem (tohle už jsme v předcházejících dílech párkrát četli). Nejdříve to zkoušel s kytarou, ale moc ho neoslovila a jen si na ni brnkal melodie. Na konci šedesátých let došlo k zásadnímu rozhodnutí věnovat se baskytaře, neboť „tehdy v našem okolí nebyl jediný basák, se kterým bychom mohli hrát.“

 

Jak sám říká, smysl tohoto nástroje ale začal chápat až o několik let později. Prvním nástrojem byla upravená „španělka“, na které byly nataženy jen čtyři struny. Přestože samouk, začal zakrátko dostávat první nabídky do kapel a prošel si velkým množstvím lokálních skupin. Zkušenosti sbíral hlavně jako barový hráč v místních klubech.

 

Mezi jeho vzory se řadí Tim Bogart z Vanilla Fudge, John Paul Jones z Led Zeppelin, Jack Bruce z The Cream a také Jaco Pastorius, který učil na Univerzitě v Miami a hrál na mnoha štacích v Miami a okolí.

 

O rockové hudbě

„Přestože pocházím z Kuby, miluji především rockovou hudbu. Kdykoli ji slyším nebo ji hraji, mám pocit svobody. Když se podíváš na historii komunistických zemí, rock byl první na seznamu zakázaných hudebních stylů. Hudba by neměla mít žádná politická omezení. Hudba byla stvořena pro lidské bytosti, aby mohly komunikovat s vyšší mocí a mezi sebou.“

 

Quiet Riot

První významnější kapelou, ve které Rudy Sarzo působil, byli Quiet Riot. Sarzo k nim přišel v roce 1978, krátce po natočení alba QR II. Přestože v nich tehdy hrál Randy Rhoads na kytaru, nemohli výrazněji prorazit a prakticky působili jenom v okolí domovského Los Angeles. Nebylo proto divu, že v roce 1979 odchází Rhoads k Ozzymu Osbourneovi a prakticky ukončil činnost celé kapely.

 

Zbytek kapely se pak snažil, i s Rudym Sarzem, sehnat jiného kytaristu a prorazit, ale to celé skončilo odchodem Rudyho Sarza k Ozzymu na jaře 1981.

 

K významnému vzkříšení kapely došlo Sarzovým návratem na konci roku 1982, kdy začali pracovat na desce Metal Health. Ta vyšla v roce 1983 a je to první metalový debut, který se umístil na vrcholu žebříčku v USA (odkud vyšoupl Police Synchronicity). Na následujícím turné předskakovali Black Sabbath s Ianem Gillanem.

 

Následující album Condition Critical z roku 1984 již nedosáhlo takového úspěchu jako Metal Health. Zpěvák Kevin Du Brow se tehdy několikrát vyjádřil do tisku, že po zádech Quiet Riot se vyšplhaly jiné kapely z LA, což znechutilo nejen ostatní muzikanty ve městě a jejich fanoušky, ale také Rudyho Sarzu, který z Quiet Riot v polovině roku 1985 odešel.

 

Do kapely se vrátil v roce 1997 a hrál s ní až do rozpadu v roce 2003. Během této doby natočili dvě alba a několikrát vyjeli na turné. Rudy Sarzo se jako studiový muzikant podílel i na zatím posledním albu kapely Quiet Riot 10, které vyšlo v červenci 2014.

Bass profil - Rudy Sarzo
Bass profil - Rudy Sarzo

Ozzy Osbourne

V březnu 1981, krátce po dokončení alba Diary of a Madman, se Ozzy Osbourne (nebo pravděpodobněji jeho žena Sharon) rozhodl vyměnit celou rytmiku. Vyhodil Boba Daisleyho a Leeho Kerslakea a přijal na jejich místo Tommyho Aldridge a, na doporučení Randyho Rhoadse, Rudyho Sarzu.

 

Pro Rudyho toto angažmá znamenalo nejen slušně placené zaměstnání, ale také nahlédnutí do první ligy show byznysu.

 

Angažmá u Ozzyho skončilo de facto tragickou smrtí Randyho Rhoadse v březnu 1982. Rudy Sarzo ještě dokončil turné, během něhož bylo natočeno živé album Speak of the Devil (1982) a z tohoto alba později vyšla i deska Tribute (1987), a vrátil se zpět do Quiet Riot.

 

Whitesnake

Po odchodu z Quiet Riot v roce 1985 dal Sarzo dohromady projekt M.A.R.S. s kytaristou Tonym MacAlpinem, bubeníkem Tommym Aldridgem a zpěvákem Robem Rockem. V roce 1986 vydali desku Project: Driver, ale než se projekt stačil významněji uchytit, dostali Aldridge a Sarzo lano do Whitesnake.

 

Do Whitesnake přišli krátce po dotočení desky 1987, ze které se stal obrovský hit, především v USA (deska se dostala na druhé místo a dosáhla osminásobné platiny). Zažili tak už úspěšné turné a přerod Whitesnake v obrovské hvězdy. Na desku navázala i Slip of the Tongue z roku 1989, přestože nebyla tak úspěšná prodejně. Na desce se podílel již Rudy Sarzo, který byl oficiálně členem Whitesnake až do roku 1994, fakticky ale kapela ukončila činnost v roce 1991, po skončení turné k Slip of the Tongue.

 

Nové tisíciletí

Po rozpadu Quiet Riot v roce 2003 odchází Rudy Sarzo do doprovodné kapely Ronnieho Jamese Dia, který právě vyrážel na turné k desce Master of the Moon a urgentně sháněl náhradu za Jeffa Pilsona. U Dia působil Sarzo až do roku 2007, kdy se Dio spojil s Black Sabbath v projektu Heaven & Hell. Z doby působení Sarza v kapele vznikl jen živák Holy Diver (2006).

 

Od Dia přechází Sarzo k legendární kapele Blue Öyster Cult, se kterou funguje coby koncertní člen kapely až do roku 2012, kdy odchází do Geoff Tate’s Queensrÿche, kteří se o rok později přejmenovali na Operation: Mindcrime a chystají na rok 2015 své první album. Tady se Rudy poprvé sešel se svým bratrem, kytaristou Robertem Sarzem v nějaké významnější kapele.

 

V roce 2011 se stal Rudy Sarzo členem kapely Animental USA, což je kapela založená na japonské animaci animé a určená primárně pro japonský trh. Vedle Sarza se projektu účastní zpěvák Mike Vescera (Obsession), kytarista Chris Impellitteri a bubeník Jon Dette (exTestament). Projekt má na kontě dvě desky, na nichž jsou metalové cover verze titulních písní japonských animé seriálů.

 

Vybavení:

Baskytary

Peavey Cirrus Rudy Sarzo Signature

Peavey Cirrus (několik kusů čtuř-, pěti- a šestistrunné)

Washburn AB10 (akustická baskytara)

Washburn AB40 (akustická baskytara)

 

Aparáty

Acoustic B600H (zesilovač)

Acoustic B810 MKII (8x 10” kabinet)

Ampeg SVT-4 (zesilovač)

Ampeg SVT Classic (zesilovač)

Ampeg 810 (8x 10” kabinet)

Line 6 LowDown

 

Efekty

Digitech BP80 (multiefekt)

Digitech BNX3 (multiefekt)

Line 6 Bass Pod (multiefekt)

Line 6 X2 (vysílačka)

Kasha (overdrive)

MXR CSP202 Custom Comp (kompresor)

 

Kabely

Reference Labs

 

Struny

Dean Markley Blue Steel (.045-.105)

 

Diskografie:

spolupráce:

Ozzy Osbourne: Speak of the Devil (1982), Tribute (1987),

Quiet Riot: Metal Health (1983), Condition Critical (1984), Winners Take All (1990), Alive and Well (1999), Guilty Pleasures (2001), Extended Versions (2007), Quiet Riot 10 (2014),

M.A.R.S.: Project: Driver (1986),

Sam Kinison: Have You Seen Me Lately? (1988), Leader of the Banned (1990),

Whitesnake: Slip of the Tongue (1989),

Atsushi Yokozeki: Raid (1993),

Michael Schenker: Heavy Hitters (2005),

Eddie Ojeda: Axes 2 Axes (2006)

Bo Diddley: Rock’n’Roll All Star Jam (2008)

Crash Kelly: One More Heart Attack (2008)

Tim Owens: Play My Game (2009),

Benedictum: Dominion (2011),

Dee Snider: Dee Does Broadway (2012),

Geoff Tate’s Queensrÿche: Frequency Unknown (2013),

Animetal USA: Animetal USA (2011), Animetal USA W (2012).

 

www:

www.rudysarzo.com

Psáno pro časopis Muzikus