přihlášení uživatele
přihlásit trvale na tomto počítači
vyhledávaní

baskytaraBass profil - Marcus Miller

19.12.2013 | Autor: Ibrahim Hassan | sekce: pro muzikanty - seriály

Bass profil - Marcus Miller


Co napsat o Marcusi Millerovi? Jeden z nejlepších baskytaristů historie. Vynikající studiový hráč, skvělý skladatel a aranžér, osobitý kapelník, a především jeden z hráčů, kteří od základů změnili hru na baskytaru. Byl také posledním významným spoluhráčem Milese Davise a za svou kariéru natočil více než pět set desek.

Dětství

William Henry Marcus Miller Jr. se narodil 14. června 1959 v newyorském Brooklynu do veskrze hudební rodiny. Velký vliv na formování malého Marcuse měl především jeho otec William Miller, který byl varhaníkem a sbormistrem v kostele. A pak také věhlasný jazzový pianista (takto Marcusův strýc) Wynton Charles Kelly, který hrával na přelomu 50. a 60. let s Milesem Davisem, ale také například s Charlesem Mingusem, Dizzym Gillespiem nebo Wesem Montgomerym.

Přestože byla hudba všude kolem něj, aktivně se jí začal věnovat až v deseti letech, kdy se rodina přestěhovala do Queensu a on začal chodit zpívat do sboru, ovlivněn především The Jackson 5 s Michaelem Jacksonem, kteří tehdy v Americe čerstvě zabodovali. Ve dvanácti letech začal hrát na basklarinet a vzápětí si přibral i saxofon. Protože chtěl ale hrát R & B a s těmito nástroji ho příliš kapely nebraly, ve řinácti letech začal hrát na baskytaru a okamžitě se do tohoto nástroje zamiloval.

Tutu Revisited

Když jsem dělal na turné Tutu Revisited, chtěl jsem, aby to bylo něco, s čím by Miles souhlasil. Nerad se díval zpátky, a proto jsem to udělal tak, jak to dělával Miles Davis. Vzal jsem mladé muzikanty, představil je světu a představil svět jim. Takhle jsem jim pomohl dostat se na vyšší úroveň. Ne že bych se při tom cítil jako Miles, ale on mne k tomu inspiroval.

V této době začal chodit na střední školu High School of Music and Art, kde se seznámil s bubeníkem Kennym Washingtonem (starší bratr basisty Reggieho Washingtona), který Marcusovi řekl: „Poslyš, jsi nadaný muzikant. Měl bys začít hrát jazz, protože to je nejlepší hudba, kterou muzikanti mohou hrát.“ Pozval Marcuse k nim domů a ten u nich trávil každou neděli. Poslouchali jazz a snažili se mu přijít na kloub. Tady se také Marcus dozvěděl víc o tom, jaká byla jeho strýc Wynton Kelly jazzová ikona. Do té doby ho vnímal jen jako člena rodiny. Od té doby začal milovat jazz stejně jako do té doby R & B a funk.

O muzikantech

Spousta muzikantů zamrzne ve stavu „Kdo je tu nejlepší?“. Snaží se hrát rychleji, vyšší tóny a podobně. Když se ale podíváte na Milese nebo na Stevieho Wondera, zjistíte, že jsou to sice špičkoví muzikanti, ale to, co je dostalo nahoru, byla jejich osobnost, síla jejich ducha. V tu chvíli zjistíte, že musíte pracovat sami na sobě. Abyste byli co největší osobnost. Dostali ze sebe to nejlepší, co ve vás je.

První kapely

Od 15 let začal hrát na prvních akcích společně s Kennym Washingtonem. Začal hrát s flétnistkou Bobbi Humphrey, která byla v té době na poli jazzu značně populární. Dokonce pro ni napsal skladbu, kterou natočili na její desku. Právě na tuto jednu skladbu Marcus nahradil jinak na celé desce hrajícího Anthony Jacksona, a zahrál si tak se Stevem Gaddem a Richardem Tee. O rok později s ní nahrával druhé album, pro které napsal další skladbu a na producenta Ralpha McDonalda udělal takový dojem, že ho začal doporučovat dál jako studiového hráče. Což znamenalo, že v sedmnácti letech hrál každý den od devíti do půlnoci ve studiích a nahrával cokoliv, co po něm kdo chtěl.

V této době začíná hrát i s jazzovými velikány. Natáčí své první desky s bubeníkem Lennym Whitem, působí u Davea Grusina, Jaye Haggarda, ale natáčí i u Eltona Johna.

Vybavení

Nástroje
Fender Jazz ’77
Fender Jazz Marcus Miller signature (4, 5ti strunná)
Fender Jazz ’75
Fender Jazz ’66
Fodera Emperor 5 (bezpražec)
Marco (čtyřstrunný akustický bezpražec)
Kay kontrabas (30. léta)
Selmer Paris (basový klarinet)
Selmer Mark VI (soprán saxofon)

Aparát
SWR Marcus Miller preamp
SWR Power 750 (zesilovač 750 W)
SWR Marcus Miller golight (800 W, 4x 10” kabinet)

Efekty
EBS Bass IQ (filter)
EBS OctaBass (octaver)
EBS MultiDrive (overdrive)
EBS MultiComp (kompresor)
Danelectro overdrive
Demeter VTDB-2 (lampový DI box)
Empirical Labs Distressor EL8 (kompresor/limitér)
Dunlop GCB-535Q Cry Baby Multi Wah (kvákadlo)
Electro-Harmonix Big Muff (distortion)
Ernie Ball Stereo (volume pedál)
Lexicon MPX-1 (multiefekt)
Line 6 BassPODxt (multiefekt)
MXR Phase 90 (phaser)

Struny
DR Marcus Miller Fat Beams
DR Hi Beams

Miles Davis

V roce 1981 začal Miles Davis plánovat svůj návrat na hudební scénu a jako prvního oslovil saxofonistu Billa Evanse, aby mu pomohl dát dohromady kapelu. Protože už měl dost kontrabasistů, chtěl po Evansovi, aby mu sehnal funkového baskytaristu, a Evans doporučil Millera.
Vedle působení u Davida Sanborna a Luthera Vandrosee je angažmá u Milese Davise asi tím nejdůležitějším v Millerově kariéře. Nejenže dostal obrovskou školu jazzu a hudby obecně, ale měl také příležitost si zahrát s nejlepšími jazzovými muzikanty. Vedle toho mohl také studovat, jak má vypadat správný kapelník - někdy i ty záporné stránky, totiž co by správný kapelník dělat neměl.

Angažmá u Davise trvalo s přestávkami celá osmdesátá léta a celkově spolu natočili šest desek. Zatímco první tři byly Davisova práce a Miller získával zkušenosti, druhé tři byly zase práce především Marcuse Millera a dvě z nich patří k tomu nejlepšímu, co kdy Miles natočil (Tutu a Amandla).

Bass profil - Marcus Miller


Sólo

S prvním odchodem od Milese Davise začal Marcus pracovat i na vlastní kariéře a postavil se do čela vlastní kapely. První desku natočil v roce 1983 pod názvem Suddenly a jedná se o čistokrevný funk a soul. Deska je překvapivě zpívaná samotným Marcusem a přizval si na ni hosty jako Ralpha McDonalda nebo Harveye Masona. Druhou desku s názvem Marcus Miller natočil v roce 1984 a prakticky se jednalo o pokračování desky první, tedy funk a soul.

Po této desce se Marcus nadlouho odmlčel a s dalším albem přišel až o devět let později. The Sun Don’t Lie znamenalo nastolení stylu, který u Marcuse registrujeme do dnešních dní, tedy sofistikovanou kombinaci jazzu, funky a soulu. A také se na albu sešlo neuvěřitelné množství hostů, od bubeníků Steva Ferroneho a Poogie Bella přes kytaristy Hirama Bullocka a Deana Browna až po dechaře Milese Davise nebo Kenny Garretta.

Od tohoto alba už Marcus svoji sólovou kariéru nepřerušil a souběžně pracuje na svých deskách i na projektech s jinými umělci. Za zmínku stojí jeho sólové desky Tales (1994) nebo živáky The Ozell Tapes (2003) a A Night in Monte-Carlo (2011) s orchestrem. Vedle hromady jazzových nahrávek také natočil v novém tisíciletí dvě skvělé desky s Bryanem Ferrym Frantic (2002) a Olympia (2010).

Diskografie (výběr)

sólo:
Suddenly (1983), Marcus Miller (1984), The Sun Don’t Lie (1993), Tales (1994), Live & More (1998), M 2 (2001), The Ozell Tapes (2003), Dreyfus Night in Paris (2004), Silver Rain (2005), Compartments (2006), Free (2007), Marcus (2008), A Night in Monte-Carlo (2011), Renaissance (2012)

spolupráce:
Lenny White: Big City (1977), Streamline (1978), Attitude (1983)
Dave Grusin: Discovered Again (1977), Mountain Dance (1979)
Elton John: Victim of Love (1979)
Jay Hoggard: Days Like These (1979)
David Sanborn: Hideaway (1979), Voyeur (1980), As We Speak (1981), Backstreet (1982), Love and Happiness (1986), A Change of Heart (1987), Lovesongs (1988), Another Hand (1991), Hearsay (1994), Inside (1999)
Lee Ritenour: Rio (1979), Festival (1988)
The Brecker Brothers: Detente (1980)
Joan Armatrading: Me Myself I (1980)
Miles Davis: The Man with the Horn (1981), We Want Miles (1982), Star People (1983), Tutu (1986), Music from Siesta (1987), Amandla (1989)
Aretha Franklin: Love All the Hurt Away (1981), Get It Right (1983), What You See Is What You Sweat (1991)
Spyro Gyra: Incognito (1982), City Kids (1983)
Paul Simon: Heart and Bones (1983)
Frank Sinatra: L.A. Is My Lady (1984)
Jean-Michel Jarre: Zoolook (1984)
Bryan Ferry: Boys and Girls (1985), Bete Noire (1987), Frantic (2002), Olympia (2010)
Bill Evans: The Alternative Man (1985)
Wayne Shorter: High Life (1995)
SMV: Thunder (2008)
George Benson: Songs and Stories (2009)

www:
www.marcusmiller.com

Psáno pro: časopis Muzikus 2014/01

Online verze stránky: http://www.muzikus.cz/pro-muzikanty-serialy/Bass-profil-Marcus-Miller~19~prosinec~2013/

Komentáře

celkový počet: 0

Buďte první...


 
 
 
&;

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.