Bass profil - Frank Bello

Bass profil - Frank Bello
Bass profil - Frank Bello

Basista, který drtivou většinu své aktivní kariéry strávil s jednou z kapel thrashmetalové „Velké čtyřky“ Anthrax. V Anthrax se stará nejen o čtyři struny svého nástroje, ale i skládá muziku a je hlavním tvůrcem melodií. Je firemním hráčem hned několika značek a firmy ESP i Fender mu nechaly vyrobit signature nástroj. Vedle aktivního muzikantského života se věnuje i workshopům a klinikám a je rovněž jedním z muzikantů, kteří sponzorují charitativní projekt Little Kids Rock, který pomáhá nemajetným dětem a státním školám v USA s hudebním vybavením a lekcemi.

Začátky

Frank Joseph Bello se narodil 9. července 1965 v New Yorku do rodiny s italskými kořeny a již od mládí miloval rockové a metalové kapely. Jeho největšími oblíbenci byli Black Sabbath, Iron Maiden a Rush, a co se týče pódiové prezentace, tak také Kiss. Vlastně na jejich koncertě si uvědomil, že by chtěl také hrát s kapelou a koncertovat.

Aktivně se k hudbě dostal na střední škole v jazzovém orchestru, kam chodili společně s Johnnym Tempestou, budoucím bubeníkem The Cult, Helmet nebo Testament. Frank tady hrál na kontrabas.

Na hodiny chodili vždycky o něco dřív a s Johnnym se snažili hrát cover verze Judas Priest, Iron Maiden nebo Black Sabbath, což jim později jejich učitelka zakázala.

Bass profil - Frank Bello
Bass profil - Frank Bello

První pokusy dát dohromady kapelu podnikl společně se svým o tři roky starším strýcem Charliem Benantem, kdy Charlie hrál na bicí a Frank na doprovodnou kytaru. Opět se snažili o cover verze svých oblíbenců. Přestože v téhle kapele hrál Frank na kytaru, hrál na ni vlastně basové linky, až mu Charlie navrhl, aby si koupil opravdovou baskytaru. Frank si ji pořídil a, jak sám říká, „všechno si v tu chvíli sedlo dohromady a já věděl, že je to to pravé“.

Od té chvíle začal hrát na baskytaru a začal cvičit, především písničky svých oblíbenců Steva Harrise, Geddyho Leea a Geezera Butlera. Díky pozdějším úspěchům měl šanci se i s těmito velikány setkat a: „Začal jsem ze Steva Harrise tahat rozumy a tipy, muselo se mu ze mě už dělat špatně.“

Bass profil - Frank Bello
Bass profil - Frank Bello

Anthrax

Velká změna se pro Franka udála ve chvíli, kdy šel s Charliem na jeho konkurz do Anthrax. Charlie tehdy konkurz na bubeníka vyhrál a Frank se díky němu v sedmnácti stal v Anthraxu kytarovým technikem a bedňákem. Byl tak svědkem nejen vzestupu kapely k nahrávací smlouvě a první desce, ale i neshod mezi původním basistou Dannym Lilkerem a zbytkem kapely, který vyústil v Lilkerův odchod krátce po vydání prvního alba Fistful of Metal v lednu 1984.

Jako pro basistu, který navíc znal repertoár Anthraxu nazpaměť, bylo pro Franka snadné získat tento post, který si s krátkým intermezzem drží dodnes. Prvním počinem s kapelou pro něj bylo turné po Spojených státech na podporu první desky. Anthrax na tomto turné předskakovali především kapele Raven, ale i dalším.

 

O skládání v Anthrax

„Vždycky jsem miloval melodické věci. Melodie je stejně důležitá jako dobrý riff - fungují ruku v ruce. Pokud máte dobrý riff, je to super, ale co dělá písničku písničkou? V Anthraxu skládáme,“ jako bychom pekli dort. Hudbu napíšeme společně já, Scott a Charlie. Já na to potom vymyslím melodii a Scott to doplní textem. A pak přijde Joey Belladona a všechno to završí zpěvem. Takhle dáváme dohromady velmi pevný svazek, který funguje.“

 

V srpnu téhož roku se Anthrax rozloučili s původním zpěvákem Nielem Turbinem a do konce roku a na turné se pěveckých partů chopil kytarista Scott Ian. V roce 1985 se zpěvákem stává Joey Belladonna a už v únoru vychází první počin kapely s Belladonnou a Frankem Bellem, EP Armed and Dangerous. Na desce je pět skladeb, z toho cover verze God Save the Queen od Sex Pistols a dvě ve studiu nahrané živé verze starších skladeb a dvě úplné novinky, na nichž se už skladatelsky podílel i Frank.

První společnou dlouhohrající desku vydávají v říjnu 1985 pod názvem Spreading the Disease a na jeho podporu vyrážejí na turné po Spojených státech jako předkapela Black Sabbath. To však po čtyřech koncertech končí kvůli hlasové indispozici Glenna Hughese, tehdejšího frontmana Black Sabbath.

Anthrax vůbec nebylo souzeno mít s podporou tohoto alba úspěch, neboť se následující rok poprvé podívali do Evropy jako předkapela Metallicy. Turné tehdy skončilo tragickou nehodou a smrtí Cliffa Burtona, basisty Metallicy.

Kapela se tedy vrátila do studia a natočila album Among the Living, které vydala v roce 1987. Jedná se o první album, které získalo v USA zlatou desku. Koncertní propagace alba se tentokrát zdařila a Anthrax objeli Evropu jako předkapela Metallicy a Metal Church a Spojené státy jako předkapela Testamentu.

 

O důležitosti koncertů

„K Worship Music jsme odjeli přes tři sta koncertů, poprvé od osmdesátých let. Vždycky když už jsme se chtěli vrátit do studia, dostali jsme nabídku na další turné a tím se nám jen rozrůstala fanouškovská základna. Dnes mají Anthrax fanoušky staré od třinácti do šedesáti let. Nic pro nás není větší odměnou a je to výsledek našeho koncertování.“

 

Další album, State of Euphoria, vydávají hned v roce 1988, opět získávají zlatou desku v USA a vydávají se na další turné, tentokrát společně s Living Color a později v rámci Headbangers Ball Tour společně s kapelami Exodus a Helloween. O rok později se pak společně s MTV podílejí na poněkud absurdní soutěži, jejíž vítěz má to právo „nechat si kapelou rozbít vlastní dům.“

Pro Anthrax je to zlaté období kapely, tedy minimálně co se týče prodejnosti desek, neboť i další dvě alba, Persistence of Time z roku 1990 a Sound of White Noise z roku 1993, dosahují na zlatou desku nejen v USA. Druhá z nich je již ovšem s novým zpěvákem Johnem Bushem (exArmored Saint).

Bass profil - Frank Bello
Bass profil - Frank Bello

Od těchto alb už Anthrax nikdy nezískali zlatou desku. Následující deska Stomp 442 vyšla v roce 1995 a je zajímavá především hostujícím kytaristou Dimebagem Darrellem z Pantery. Deska si vysloužila rozporuplné kritiky a vlastně navazuje na předchozí Sound of White Noise. Deska měla špatné prodeje i díky nedostatečné propagaci vydavatelství Elektra a kapela se proto se společností rozešla.

Další album Volume 8: The Threat Is Real (1998) vlastně jen pokračuje v „nepřesvědčivých“ výkonech dvou předchozích alb. Také má kolísavou kvalitu, kdy se střídá solidní materiál s tím méně kvalitním a Anthrax se s novým zpěvákem snaží najít vlastní tvář. Za menší kvalitou nahrávek ovšem stojí i fakt, že výhradním autorem hudby je na těchto deskách jen Charlie Benante.

Album We’ve Come for You All z roku 2003 zaznamenává přeci jen zvýšenou pozornost kritiky, neboť se kvalitou vrací k materiálu z osmdesátých let. Bohužel je to ale na dlouhých osm let i alubm poslední a také je to poslední album s Johnem Bushem.

 

Helmet

V roce 2004 si dávají Anthrax a Frank Bello pauzu a Frank si odskakuje do Helmet, kde hraje na bicí Johnny Tempesta, Frankův kamarád ze střední školy. Helmet tehdy natočili album Size Matters v sestavě Page Hamilton (zpěv, kytara), Chris Traynor (baskytara) a John Tempesta (bicí). Na turné se ale Chris Traynor chtěl chopit doprovodné kapely, a tak do svých řad získali tehdy volného Franka.

Frank na své krátké působení v kapele vzpomíná jako na jedno z nejlepších životních období a v rozhovoru pro web blabbermouth.com řekl, že: „Rok a půl dlouhé působení u Helmet byla obrovská zábava. Byl jsem pořád opilý a tak. Všichni tři jsou super muzikanti a díky nim je ze mě lepší basista. Musel jsem se naučit hrát s trsátkem a bylo to pro mě zase něco jiného. Moc jsem si to užil.

 

Anthrax II

Z Helmet odchází v roce 2005 zpět do Anthrax, kteří se opět dávají dohromady i se zpěvákem Joeyem Belladonnou. Jedná se o dvouleté působení, které končí v roce 2007 a návratem Johna Bushe za mikrofon. Po dalších dvou letech dostávají Anthrax nabídku ke společnému koncertování „Velké čtyřky“, tj. společně s Metallicou, Megadeth a Slayer, v rámci festivalů Sonisphere. Do toho se již nechce Johnu Bushovi, a tak se s konečnou platností vrací Joey Belladona. Pro kapelu to znamená obrovské rozšíření publika a nový impuls do práce, a tak již o rok později vychází po jednadvaceti letech další album s Joeyem Belladonnou. Skládání se tentokrát účastní celá kapela a na výsledku je to znát. Album Worship Music si získává pozitivní kritiky a přijetí od fanoušků a Anthrax se vydávají na turné, které trvá více než dva roky a čítá na tři stovky koncertů.

V březnu 2013 vydávají EP Anthems, které obsahuje cover verze slavných rockových skladeb sedmdesátých let od Anthem (Rush) a T.N.T. (AC/DC) až po překvapivé Keep on Running (Journey). A vedle toho tu rovněž najdeme dvě verze Crawl z desky Worship Music.

 

Nejlepší zážitek na podiu

V životě jsem stál dvakrát na pódiu, kdy na to nezapomenu do smrti. Jednou to bylo behěm turné The Big 4 na stadionu New York Yankees. A podruhé to bylo, když jsme s manželkou šli na mého milovaného komika Dona Ricklese. Sehnal jsem lístky do druhé řady a Don Rickles si mě vytáhl z publika, abych mu pomohl zahrát krátkou skeč. Jak jsem stál už na mnoha pódiích, tak tentokrát jsem měl opravdu trému. Při vstupu na pódium jsem zakopl a spadl a všichni se strašně smáli. Ale bylo to super a já si to strašně užil. Tenhle zážitek si v sobě ponesu navždycky.

 

Na konci roku 2013 začínají pracovat na další desce, která vychází v roce 2016 pod názvem For All Kings a opět si získává pozitivní kritiky a reakce fanoušků. Umisťuje se na sedmém místě americké hitparády, což ale v součtu stačí jen na 73 000 prodaných nosičů. Ještě před vydáním desky odjeli Anthrax na jaře 2016 společné turné s Lamb of God. K propagaci desky pak nejdříve předskakovali Iron Maiden v jižní Americe na turné The Book of Souls World Tour, v létě koncertovali na evropských festivalech a na podzim vyrazili na společné severoamerické turné se Slayer a Death Angel.

Na začátku letošního roku se Anthrax zúčastnili festivalu 70,000 Tons of Metal, což je dnes velmi populární typ festivalu na zaoceánském parníku (podobně dělají třeba Yes Cruise to the Edge, nebo Kiss The Kiss Kruise). V současné době připravují živé album a DVD z koncertu k albu For All Kings, které bylo natočeno v Glasgow. A také podle slov Charlieho Benanteho pracují na novém albu.

 

Vybavení

Baskytary

ESP Frank Bello

ESP FB-208 (osmistrunná)

Fender Frank Bello Signature (hybrid Jazz/Precision)

 

Aparát

Hartke LH1000 (zesilovač, 1000 W)

Hartke HyDrive 810 (8x 10” kabinet)

Hartke HyDrive HX115 500 (1x 15” kabinet)

Hartke HyDrive HX410 250 (4x 10” kabinet)

 

Efekty

Tech 21 SansAmp Bass Driver DI (DI/pre-amp/overdrive)

Hartke VXL Bass Attack (DI/pre-amp/overdrive)

Zoom B3 (multiefekt)

TC Electronic Corona (chorus)

TC Electronic Hall of Fame (reverb)

TC Electronic Polytune 2 (ladička)

 

Struny

D’Addario EXL 165 Nickel Wound (.045-.105)

 

Diskografie

spolupráce:

Anthrax: Spreading the Disease (1985), Among the Living (1987), State of Euphoria (1988), Persistence of Time (1990), Sound of White Noise (1993), Stomp 442 (1995), Volume 8: The Threat Is Real (1998), We’ve Come for You All (2003), Worship Music (2011), For All Kings (2016).

 

Web

www.anthrax.com

Psáno pro časopis Muzikus