Bantamova bubenická školka - Jak cvičit v paneláku

Jak cvičit v paneláku? Tato otázka na mne směřuje od začínajících bubeníků (případně jejich rodičů) asi nejčastěji. Často se i noví „adepti na muzikanta“ rozhodnou pro jiný nástroj, a to právě z důvodu, že by neměli kam umístit soupravu. V případě, že nemáte rodinný dům, hodného souseda, nebo bydlíte v paneláku, budete se muset poohlídnout po elektrické bicí soupravě.

Bantamova bubenická školka - Jak cvičit v paneláku
Bantamova bubenická školka - Jak cvičit v paneláku

Jako u většiny výrobků se i tento řídí pravidlem „kvalita, cena“. U nižších řad se cena pohybuje kolem deseti tisíc korun. Takováto souprava má však všechny pady gumové a často zde není ani reálný pedál na kopák (velký buben). Pouze jakési „tlačítko na nohu“ a to bych v žádném případě nedoporučoval.

Bantamova bubenická školka - Jak cvičit v paneláku
Bantamova bubenická školka - Jak cvičit v paneláku

Je tedy důležité, aby vaše elektrická souprava měla alespoň síťovaný snare (kvůli odskoku paličky), ale hlavně klasický pedál na kopák!

Bantamova bubenická školka - Jak cvičit v paneláku
Bantamova bubenická školka - Jak cvičit v paneláku

Základní zvukový modul, pomocí kterého se celá souprava ovládá, obsahuje metronom a předvolené sady, simulující zvuk bicích různých stylů (např. jazzové, rockové, metalové atd.). Profesionální elektrické bicí se pohybují od třiceti do čtyřiceti tisíc. Zde už jsou všechny pady síťované, najdeme zde i slušný hardware (hrazda, stojany, pedály...), ale hlavně kvalitní a reálné zvuky.

Bantamova bubenická školka - Jak cvičit v paneláku
Bantamova bubenická školka - Jak cvičit v paneláku

Zvukový modul těchto souprav nabízí mnoho variací akustických bicích sad, které uspokojí požadavky bubeníků nejrůznějších stylů. Navíc zde často najdete i skutečné doprovodné skladby, se kterými můžete cvičit a hrát do nich part bicích. Výhoda elektrické soupravy je samozřejmě i větší skladnost oproti akustické. Přesto všechno musíme mít na mysli, že elektrické bicí jsou jen dočasné řešení, jak se vypořádat s nepříznívým osudem bubenické „star“. Nikdy vám totiž tyto „samohrajky“ plnohodnotně nenahradí klasické bicí, u kterých samotným úderem tvoříme zvuk bubnů s neomezenou dynamikou. Elektrické bubny sice také rozlišují malou, střední a velkou ránu, ale už je úplně jedno, jestli na buben udeříte rukou, paličkou nebo třeba plácačkou na mouchy. Jestli na ně udeříte vy, nebo váš čtyřletý sourozenec. Když pak zasednete za klasické bicí, jste jak „Alenka v říši divů“. No a vaši spoluhráči samozřejmě také.

Psáno pro časopis Muzikus