muzikus.cz na

facebook twitter
přihlášení uživatele
přihlásit trvale na tomto počítači
vyhledávaní

baskytaraAlain Caron - Bass profil

3.4.2014 | Autor: Ibrahim Hassan | sekce: pro muzikanty - seriály

Alain Caron - Bass profil


Bass profil
Alain Caron
Kanadský basový kouzelník


Alain Caron patří po právu mezi nejuznávanější baskytaristy světa. Tento kanadský samouk se dokázal vlastní pílí vypracovat tak, že spolupracuje s nejlepšími světovými hráči a své zkušenosti a umění předává dál na klinikách po celém světě. Využili jsme možnosti udělat s ním rozhovor při příležitosti jeho koncertu s triem Natural High Franka Gambaleho v pražském AghaRTA Jazz Centru. Vlastní profil je proto kratší a prostor dostaly spíš Alainovy názory a myšlenky.

Začátky

Alain Caron se narodil v roce 1955 ve městě Saint-Éloi v kanadské provincii Québec. Byl nejmladší z jedenácti dětí a již od dětství byl obklopen hudbou. Především na něj měla vliv jeho matka, která sama hrála na housle, klavír, kytaru a harmoniku. Nebylo proto nic přirozenějšího, než že Alain začal v šesti letech hrát na kytaru. Jako samouk se učil poslechem nahrávek a rádia.

V jedenácti letech začal hrát ve své první kapele, kde se později dostal i k baskytaře. V kapele totiž baskytarista nebyl a basovou linku hrál klávesista levou rukou na klávesy. Byl to i výborný basista a Alainovi vysvětlil, jak se na basu hraje a jak se dělá basová linka. Nedlouho poté dostal Alain nabídku jít hrát do jiné kapely jako basista a od té doby se tohoto nástroje nepustil.

Alain se začal učit na baskytaru podobně jako na kytaru - byl to samouk a zpočátku jen odposlouchával nahrávky. Vzhledem k tomu, že ho tento nástroj opravdu chytil, chtěl se o něm dozvědět co nejvíce, a začal proto studovat i z učebnic, a dokonce absolvoval korespondenční kurz baskytary u Charlieho Banacose. Ve čtrnácti také poprvé zjistil, že existuje jazz, a poznal, že tady je jeho hudební cesta. Přesto jeho první kapely byly především takzvané bandy Top 40- kapely hrající výběr hitů, něco jako u nás zábavové kapely. Vedle toho se snažil ale prorazit i na poli jazzu.

UZEB

V roce 1977 se poprvé setkal s kytaristou Michelem Cussonem a bubeníkem Jeanem St. Jacquesem. Okamžitě pochopil, že potkal lidi, kteří mají na hudbu stejný pohled jako on. Hráli v kapele Eusébe-Jazz, kterou založil první jmenovaný. Název vbrzku zkrátil na UZEB (stejná výslovnost jako Eusébe) a v roce 1978 přibrali Alaina Carona na baskytaru. Tahle moderní fúze jazzu, rocku a popu, stejně jako používání všech možných technických vychytávek (kytarové a bicí syntezátory), ovlivnily nespočetné množství následovníků.

Kapela si během let vybudovala poměrně silnou a stabilní fanouškovskou základnu a v roce 1981 vydala své první album, již s novým bubeníkem Paulem Brochuem. Paradoxem je, že se nejednalo o studiový počin, ale o záznam živého vystoupení UZEB - Live in Bracknell. Album natočili na svém prvním evropském koncertě na festivalu v anglickém Bracknellu. Pro tuhle kapelu byly živé desky stejně důležité jako studiové - během své působnosti vydali pět alb studiových a pět živých. Během své kariéry vystupovali ve dvaceti zemích světa všech kontinentů, prodali více než 400 000 desek (což je na jazzovou kapelu opravdu hodně) a, jak Alain Caron poznamenal, tady se naučil o hudebním byznysu nejvíc, včetně skládání, aranžování, nahrávání, míchání a masteringu.

Alain Caron - Bass profil


Sólo a kariéra mimo UZEB

S úspěchem UZEB přišly i nabídky na natáčení desek a hostování s jinými umělci. Již na začátku osmdesátých let tak Alain Caron natáčel desku se Celine Dion (Tellement J’ai D’amoure pour Toi), s Diane Tell (En Fleche - Si’jetais un Homme) nebo s Jeanem Robitaillem (Transaprence).

Po rozpadu UZEB založil Alain vlastní nahrávací společnost Norac Records, u které vydává své sólové desky a desky spřízněných umělců. Vlastní také všechny nahrávky UZEB. Začal také výrazněji spolupracovat s dalšími umělci. Na začátku 90. let hrál například v kapele Leni Stern a natočil s ní dvě alba. Orientoval se především na jazzové umělce (Frank Gambale, Horacio Hernandez, Billy Cobham, Mike Stern), ale nevyhýbal se ani šansonu - v roce 2000 a 2006 natočil alba s šansoniérkou Lynde Lemay a točil i s dalšími.

V roce 1993 natočil své první sólové album Le Band, kde pokračuje v inovativní práci à la UZEB. Dosud natočil sedm sólových alb a za zmínku stojí především Conversations z roku 2007 - album jazzových duetů s lidmi, jako je Otmaro Ruiz, Oliver Jones nebo Lorraine Desmarais. Od roku 2006 také spolupracuje s Natural High triem s Frankem Gambalem a Otmaro Ruizem. Věnuje se také učení - každoročně vyjíždí na několik krátkých turné na workshopy.

Frank Gambale


S triem Franka Gambaleho Natural High už nějakou dobu hrajete. Co vás na jeho hudbě přitahuje?
Jsem Frankův fanoušek už dlouhou řadu let. Vlastně od té doby, co jsem ho poprvé slyšel s Electric Bandem. Pak jsme se potkali a já ho požádal, aby se mnou hrál na koncertě. Zahráli jsme si, a bylo to tam. Jako bychom byli přátelé odjakživa.

Pak mi jednou zavolal a říkal, že by chtěl udělat akustické trio, a ptal se mě, zda bych se toho chtěl účastnit. Já byl nadšen a odpověděl, že samozřejmě. Pak jsme udělali první desku a procestovali s ní svět. Pak přišla druhá deska a mohu říct, že jsem šťastný, že mohu být součástí tohoto projektu.

Alain Caron a Berklee
V roce 1980 absolvoval Alain Caron semestr v bostonské škole Berklee School of Music. Byla to jeho jediná zkušenost se studiem hudby na škole. Pochvaloval si především to, že mu škola dala odpovědi na mnoho otázek z hudební teorie, na které by jinak musel pracně hledat odpovědi sám. Také mu poskytla možnost zahrát si se spoustou špičkových muzikantů.

Hrál jste na popových deskách, hrál jste šanson, fusion i jazz. Musíte k těmto žánrům přistupovat rozdílně?
Čím dál tím víc pro mě hudební žánry neznamenají žádné dělení. Snažím se jen dostat na stejnou vlnovou délku s muzikanty kolem sebe. Vlastně o tom ani moc nepřemýšlím. Slyším zvuky, slyším muzikanty, jak hrají, a tomu se přizpůsobuji.

Když jsem nahrával tureckou hudbu, tak jsem si musel zvyknout na liché rytmy. Musel jsem se to naučit. Ale když vystupuji například s Frankem, je to pro mě přirozené a jednoduché. Hrajeme třeba nějakou baladu, která je spíše popová. Pak hrajeme něco úplně jiného, se složitějším rytmem. Pak hrajeme nějaký bebop. A pro mě je to všechno jedna hudba.

Jak to máte s vaší bývalou kapelou UZEB? Nepřemýšlíte o tom, že byste ji obnovili?
To by bylo asi dost složité. Poslední koncert jsme odehráli před dvaceti lety a všichni členové mají teď svoje vlastní kariéry. A víte, ono trvá nějaký čas, než uspějete s novým projektem, když skončíte v úspěšné kapele. Například kytarista v současnosti pracuje jen na hudbě k filmům a pro velké koncertní show, jako je Cirque du Soleil. Teď byl natáčet se symfonickým orchestrem v Los Angeles. Vlastně byl nedávno natáčet i v Praze. Dnes už prakticky na kytaru nehraje.

Bylo by hodně těžké znovu dát dohromady tuhle kapelu, hlavně na té úrovni, na které jsme byli. Nechceme přijít a znít jako staří chlápci, kteří se snaží o návrat. Není to nemožné, ale bylo by to hodně složité. Pořád jsme ale blízcí přátelé. Paul Brochu žije deset minut ode mě, takže se vidíváme a jsme v kontaktu.

Jste uznávaný učitel. Na co se lidé obvykle ptají při vašich klinikách?
Chtějí znát ten magický trik, jak se stát dobrým, aniž by museli pracovat. (smích) Je to pro ně velké zklamání, když jim řeknu, že aby se dostali na mou úroveň, musí tvrdě pracovat. Mohou mít talent, ale stejně potřebují makat. I já stále cvičím a zdokonaluji se. Jinak je samozřejmě učím spoustu různých věcí.

Alain Caron - Bass profil


Na to jsem se chtěl také zeptat, zda je nějaký recept na to, jak se dostat na vaši muzikantskou úroveň. Takže tvrdá práce.
No já navíc hraju na basu téměř padesát let a stále se učím nové věci. Stále nacházím prostor pro zlepšování se. Občas se mi zdá, že čím více se naučím, tím více zjišťuji, že existuje mnoho další muziky, kterou bych měl zkusit. Zvláště dnes, kdy se svět zmenšil díky internetu a my hodně cestujeme, nacházíme další a další druhy hudby, které nás mohou ovlivnit. Tohle mě fascinuje. A když přijde na komponování, aranže a produkci, existuje tolik cest, jak se vyjádřit!

Jeff Berlin mi říkal, že metronom je k ničemu, když se učím hudbu. Co si o tom myslíte vy?
(smích) Pro mě je metronom jeden z nejlepších přátel. Stejně jako pro všechny muzikanty, které znám. Kromě Jeffa. Myslí si, že má pravdu. A ano, já jsem přesvědčen, že Jeff má pravdu ze svého pohledu. Ale já to mám jinak.

Do rozhovoru vstupuje Frank Gambale: Myslím, že Jeff hovoří především o vnitřním metronomu, který vychází z člověka samotného. Ale tohle si člověk rozvine až po mnoha letech hraní. Nelze očekávat od mladých studentů, že budou mít tento vnitřní metronom rozvinutý.

Hrajete na baskytary F Bass. Proč?
Jsou to nejlepší baskytary, které existují. Spousta firem mi nabízela sponzoring, ale tohle jsou pro mě nejlepší baskytary. Mám pro to spoustu důvodů. Technicky skvěle zpracované, výborně se na ně hraje, a ten zvuk!

S Georgem Furlanettem spolupracuji už nějakých třicet let. Když jsme se setkali poprvé, dal mi do ruky basu a řekl mi, abych si ji vyzkoušel. Já v té době už spolupracoval s jinými kytaráři. A když jsem si jeho basu poprvé vyzkoušel, věděl jsem, že je to pravé. Já si nechal pár věcí předělat a po pár letech spolupráce jsme zjistili, že si dokážeme navzájem vyhovět. Že ten zvuk, který já mám v hlavě, je tentýž zvuk, který on hledá, když staví svoje baskytary. Ve chvíli, kdy něco na base pozmění a mně se to nelíbí, nelíbí se to ani jemu. A pokaždé, když se nám podaří něco vylepšit, shodneme se na tom oba.

Nástroj, který mám dnes, je úplně nový. Pracovali jsme na něm několik let. Jinak mám také několik signature nástrojů.

Hrajete na aparáty Markbass a máte u nich své signature kombo.
S Marcem DeVirgiliisem máme stejný vztah. Vlastně jsem byl minulý týden v jeho továrně. Mám rád způsob, jakým pracují a jaký mají přístup. Nechal mi spoustu prostoru ve své firmě. Když jsme se viděli poprvé, přišel za mnou a řekl mi, že by byl rád, kdybych hrál na jeho aparáty. Abych se zastavil v jeho továrně a setkal se s konstruktéry, a že mi postaví aparát na míru. V současné době pracuje opět na něčem novém.

Má výbornou technologii, výborné konstruktéry a je také schopen výsledný aparát postavit za velmi krátkou dobu. To je něco, co nemá každá společnost. Vše, co potřebuje, má k dispozici a může zkoušet spoustu různých věcí v krátkém čase.

Co je zvláštního na vašem kombu?
Neskutečně zní. To, co jsem dlouho hledal u aparátů, je rovný zvuk. Nechci, aby zesilovač můj zvuk měnil. Zvuk dělá moje basa a zesilovač ho má jen zesílit. Na to ale potřebuje aparát hodně rezervy. Tenhle aparát má rezervu, má rychlou odezvu a je čistý. A má krásný tón. Navíc je tohle kombo silné, ale zároveň malé a přenosné.

Používáte nějaké efekty?
Dnes žádné. Jinak ve své kapele nebo v jiných projektech používám třeba syntezátory Roland GR-55. Když hraju na bezpražec, používám různé reverby nebo chorusy. Ve studiu ještě kompresor, naživo ale nikdy.

Vybavení:

Baskytary:
F Bass AC6 signature (šestistrunný bezpražec)
F Bass AC6 classic (šestistrunný bezpražec)
F Bass BN6 (šestistrunný pražec)
MF (šestistrunná akustická baskytara)

Aparát:
Markbass Combo 121 Lite AC signature (1x 12” kombo, 600 W)
Markbass Bas 121 Lite AC signature (1x 12” kabinet)

Efekty:
Markbass Ground Stereo Pre (předzesilovač)
Radial JDV MK3 Super DI (DI box)
Radial JDI (DI box)

Struny:
LaBella Super Steps (pražec i bezpražec)
LaBella Black Nylon (na F Bass AC6 classic)
LaBella Deep Talking (akustická baskytara)

Diskografie:

Sólo: Le Band (1993), Rhythm’n Jazz (1995), Play (1997), Call Me Al (2000), 5 (2003), Conversations (2007), Septentrion (2010),
s UZEB: Fast Emotion (1982), You be Easy (1984), Between the Lines (1985), Noisy Nights (1988), UZEB Club (1989),
s Michelem Donatem: Basse Contre Basse (1992),
s Jean-Maria Ecayem a Cicerem Lockwoodem: Caron/Ecay/Lockwood (1991),
s The Sevens: Radio Format (2012),
s Diane Tell: En Fleche - Si’jetais un Homme (1980)
s Celine Dion: Tellement J’ai D’amoure pour Toi (1982),
s Jeanem Robitaillem: Transaprence (1982),
s Maurane: Ami ou Ennemi (1991),
s Carole Laure: She Says Move On (1991),
se Sariem Dajanim: Sari Dajani (1991),
se Sortie: Sortie (1992),
s Leni Stern: Ten Songs (1992), Like One (1993),
s Jean-Pierreem Zanelem: Camino (1992),
s Diane Dufresne: Détournement Majeur (1993),
s Johnem McGalem a Toyo: Symbiose (1994)
s Hilariem Duránem: Francisco’s Song (1996)
s Oyatem: Soul Jazz (1996),
s JayemTeem: Jay-Tee (1998),
s Lindou Lemay: Du coq a L’ame (2000), Ma Signature (2006)
s Levonem Ichkhanianem: Travels (2002),
s Yvesem Nadeauem: Expression Tableaux (2002),
s Haraldem Weinkumem: A Bass Bolero (2004),
s JD Projectem: Tangled Web (2004),
s Frankem Gambalem: Natural High (2006), Natural Selection (2009),
se Sébastienem Charlierem: Precious Time (2009).

www:
www.alaincaron.com

Psáno pro: časopis Muzikus 2013/07

Online verze stránky: http://www.muzikus.cz/pro-muzikanty-serialy/Alain-Caron-Bass-profil~03~duben~2014/

Komentáře

celkový počet: 0

Buďte první...


 
 
 
&;