A máme dnes předposlední díl našeho dlouhého tematického celku, kdy navážeme na předchozí část, a to zobecněním používání znamének a lomítek ve značení akordů.
Znaménko
Máme na mysli znaménko plus (+) či mínus (-), kdy obecně platí jeho vztah k číslu vyjadřujícímu interval, které se nachází až za ním. Takže třeba označení Xadd-9 znamená, že akord obsahuje přidanou zmenšenou nónu, X7+5 znamená, že septakord obsahuje nad rámec septimového akordu ještě i kvintu, zvýšenou o půl tónu...
Existují zde samozřejmě výjimky, jako např. při označení posunu kvinty v power chordech, ale ty jen potvrzují toto pravidlo.
Tip: Pro znaménko plus se někdy používá křížek (#), pro mínus zase béčko (♭). Ovšem pozor - pokud je znaménko křížek či béčko hned za písmenem, označujícím akord, jde o posun celého souzvuku.
Lomítka
Zde existují dvě základní užití. Za prvé se jedná o tzv. lomený akord, kdy písmeno za lomítkem označuje nejnižší tón akordu. Používá se v případech, kdy onen nejnižší tón je jiný než předpokládaný, základní u daného souzvuku. Takže např. v akordu C je nejnižší tón c (v I. poloze tedy nehrajeme strunu E), ale značení C/G říká, že tento akord rozšiřujeme i o tón g. (tedy na 3. políčku struny E).
Ve druhém případě jde o implementaci nějakého intervalu do souzvuku, aniž by se jeho objevením se v názvu akordu jednalo o předem navyklé zákonitosti, o typ souzvuku. Supluje se zde vlastně přípona add. Takže třeba X6/9 znamená, že tento akord přidáním nóny nebude mít „devítkové“ vlastnosti (tzn., že by měl obsahovat m7), ale jde jen o to, že k „šestkovému“ akordu přidáme velkou nónu.
Tip: Pokud by před intervalem, který chceme přidat, nebylo žádné číslo, a přesto bychom nechtěli, aby přidáním čísla nastaly zmatky ohledně ustálených pravidel, tak třeba v případě pouhého přidání (třeba nóny) jednoduše použijeme příponu add, neboli Xadd9 (nikoli X/9 nebo X9).
