V dnešním dílu si uvedeme souzvuk obecně vyjádřený značkou Xmi11 a zkonkretizujeme si ho na akordu Fmi11.
Název: undecimový mollový akord
Označení: Fmi11, Fmi11, Fmi11, Fmin11
Pozn.: V některých starších materiálech můžeme najít chybné a zavádějící označení se znaménkem mínus, označujícím dnes již překonaný způsob zápisu mollového akordu. A proč by to bylo chybně? Protože při současném chápání značení akordů by F-11 mohlo být chápáno jako zmenšený kvintakord s přidanými intervaly m7, v9 a č11. Použití malého písmena jako mollového ekvivalentu, v tomto případě f11, se dnes už nepoužívá.
Vzorec: č1, m3, č5, m7, v9, č11 (neboli obecně Xmi9 + č11 neboli Xmi7 + v9 + č11 neboli Xmi + m7 + v9 + č11)
Obecná poučka: „Jedenáctkové“, zde mollové, akordy v sobě vždy zahrnují malou septimu (z akordů mollových septimových), velkou nónu (z akordů mollových nónových) a přidanou undecimu, jedenáctý stupeň. Samozřejmě si opět můžeme říci proč, když se jedná vlastně o oktávově posunutý tón kvarty. A navíc, když při hře na hmatníku vůbec nemusí jít vzhledem k možnostem držení souzvuků o ten nejvyšší tón... Odpověď je taková, že z hlediska terciového systému tvorby akordů zde k nónovému souzvuku (tedy pětizvuku) přidáme další tercii. Tím se dostaneme přes oktávu, proto tedy název undecima. Takže undecimový akord se skládá z kolika tercií?
První příklad: Velice lehce uchopitelný souzvuk, navíc z námi uváděných tří příkladů jediný, který obsahuje všechny potřebné intervaly tohoto typu akordu.
Tip č. 1: Není to sice úplně správně, ale prakticky se tento akord dá použít už při zahrání F, B, e♭, protože tam dostaneme undecimu i malou septimu.
Druhý příklad: Velmi hezky znějící, ale z hlediska orientace na hmatníku už méně používaný akord. V tomto případě ale už bez velké nóny.
Třetí příklad: Jde v podstatě o analogický hmat k prvnímu příkladu vzhledem k orientaci základního tónu na struně A. Zde už se ale opět „nevejde“ v9.
Odpověď:
Undecimový akord se skládá z pěti tercií.
