12 největších chyb, které děláme v domácím studiu - Jak začít pracovat s kompresorem

Kompresory mohou mít mnoho podob. Základem jejich činnosti je pět ovládacích prvků: treshold, ratio, attack, release a make up gain. Těchto pět parametrů řídí chod kompresoru.
Kompresory mohou mít mnoho podob. Základem jejich činnosti je pět ovládacích prvků: treshold, ratio, attack, release a make up gain. Těchto pět parametrů řídí chod kompresoru.

Kompresor je základní stavební prvek moderního mixu. Jeho funkci je třeba chápat správně. Dá se použít ze dvou základních důvodů, a ty si dnes vysvětlíme.

Kompresor má za úkol zmenšovat dynamické rozdíly mezi nejhlasitějším a nejtišším místem v tracku. Za prvéak, aby změny hlasitosti byly menší a daný track se dal lépe zapasovat do celého mixu. Aby se v průběhu přehrávání zvuk v dané stopě neztrácel nebo naopak příliš dynamicky nevyskakoval.

Z podstaty ovládacích prvků, které na kompresoru používáme, můžeme použít kompresor z druhého důvodu - k vrácení údernosti a energie do zvuku.

Je třeba se zamyslet, jak kompresor vlastně funguje. Má pět základních ovládacích prvků:

Treshold - práh, odkud začne kompresor na zvuk působit. Čím více zvuku do kompresoru pomocí parametru treshold pouštíme, tím větší část zvuku bude kompresorem upravena.

Ratio - kompresní poměr. Ten určuje, o kolik se změní rozteč dynamiky, pokud zvuk překročí treshold. Tento parametr je vyjádřený poměrem např. 2 : 1. To znamená, že pokud zvuk překročí treshold na vstupu o 10 dB, na výstupu bude pouze 5 dB.

Kompresor pracuje v čase, a to určují další dva parametry: attack a release

Attack - říká, jak rychle začne kompresor zabírat od momentu, kdy signál vstoupí do kompresoru.

Release - určuje, jak dlouho bude kompresor na zvuk působit. Tedy jak dlouho mu bude trvat, než se vrátí do „nulové“ výchozí polohy, kdy již zvuk neovlivňuje.

A právě tyto dva parametry umožňují dostat do zvuku zpět údernost a energii. Attack nám umožní tvarovat počáteční, transientní (naběhovou) část zvuku. Dlouhý attack nechá transient projít bez komprese, tahle část zvuku zůstane bez omezení. A to je důležitá část signálu, kterou ucho zachycuje a vnímá ji jako údernost nebo energii. Stejně tak release. Tento parametr nám pomůže zvýraznit sustain neboli dozvuk dané stopy. Takže pokud si představíme situaci, kdy dlouhý attack nechá projít transient bez povšimnutí a delší release naopak pracuje i s tišší doznívající částí signálu, jak se to projeví na získání energie?

Odpověď je v posledním ovládacím prvku make up gain, tedy výstupní hlasitosti z kompresoru.

Tento ovladač je poslední v celém zapojení. To znamená, že celý signál zesílíme až po předešlých procesech. Primárně slouží ke kompenzaci ztráty hlasitosti po kompresi. Tak zesílíme nejen transient, ale i tišší části zvuku v poměru, kdy jsou tyto rozdíly menší. To nám přinese do zvuku více detailu a údernosti.

Kompresor můžeme tedy použít ke dvěma základním cílům: ke snížení dynamického rozpětí v tracku a zvýšení energie a údernosti.

Tato „dvojjediná“ role, jak můžeme kompresor v mixu uplatnit, vychází z různých záměrů. Primárně se snažíme zasadit track do mixu, aby byl stále srozumitelný. Druhý pohled na použití komprese je dosazení energie zpět do tracku a zvýšení jeho presence v mixu.

Psáno pro časopis Muzikus