100 let elektronky (3)

100 let elektronky (3)
100 let elektronky (3)

1913 A. Meissner podal patent na výrobu vf oscilací užitím zpětné vazby (v USA totéž připisují E. H. Armstrongovi a Lee de Forestovi, v Anglii C. S. Franklinovi a H. J. Roundovi). Meissner pracoval s Lieben-Reiszovým "plynovým relé" (nf zesilovací trioda s obsahem rtuti a vláknem z platiny potažené vápníkem). Round vytvořil triodu s niklovou mřížkou a válcovou anodou, tato konstrukce se velmi rozšířila. Funkce však závisela na obsahu plynu (tzv. měkká elektronka).

1914 Richardson dokázal, že přítomnost plynu v baňce elektronky není pro emisi elektronů nutná.

1915 Langmuir v laboratořích General Electric Corporation of America vytvořil pliotron, vysoce vyčerpanou (vakuovou) triodu, a tím dal základ vývoji moderní elektronky. Vysoce čerpané triody s kysličníkovými vlákny byly používány jako telefonní zesilovače již r. 1914 (Van der Bijl, Western Electric Co.). Langmuir hlavně vypracoval proces čerpání a odstranění zbytků plynu před zatavením. Za světové války měla "tvrdá lampa" velký význam, ve Francii Biquet a Péri pod vedením gen. Ferrié vytvořili "francouzskou lampu" (typ R). Německé elektronky byly robustní konstrukce s talířkovitou anodou, plochou mřížkou a obloukovým vláknem a jako nf zesilovače byly stabilní (nesnadno nasazovaly kmity).

1916 Schottky zavedl tetrodu se stínící mřížkou, která zvýšila stabilitu zesilovačů a byla předchůdkyní pentody, dokonalé zesilovací elektronky se třemi mřížkami, objevené r. 1923.

1921-23 příchod rozhlasu vedl k vytvoření velikých vysílacích elektronek. Housekeeper v USA vynalezl speciální elektronku s anodou chlazenou vodou. Později vznikly elektronky se čtyřmi a více mřížkami, elektronky pro ultra-vysoké frekvence, televizní obrazovky, násobiče elektronů (zesilovače na principu sekundární emise), snímací elektronky (ikonoskopy), začal trend miniaturizace.

Psáno pro časopis Muzikus