přihlášení uživatele
přihlásit trvale na tomto počítači
vyhledávaní

žádný10 desek - 10 desek nejoblíbenějších desek Olina Nejezchleby

29.11. | Autoři: Ivan Ivanov, Olin Nejezchleba | sekce: pro muzikanty - seriály

10 desek - 10 desek nejoblíbenějších desek Olina Nejezchleby


Dnešního hosta rubriky určitě není nutno dlouze představovat. Olin Nejezchleba je jednou z legend české rockové scény a byl u všeho podstatného, co se na ní odehrálo po roce 1980. Hrál s Marsyas, Etc... Vladimíra Mišíka, s Čundergroundem a v Blues Sessionu Petra Kalandry , spolupracoval s Vlastou Redlem, Čechomorem, Petrem Skoumalem, Janem Burianem, Michalem Prokopem, Zuzanou Navarovou a Annou K a v roce 2010 vydal sólové album Noční lov, jehož pokračování právě připravuje. V současnosti koncertuje v triu s Ivanem Hlasem a Norbi Kovácsem.

Jaké byly tvoje první kroky v bigbítu, jak ses k němu dostal?
Chodil jsem na violoncello do hudebky v Hodoníně, kde jsme bydleli, pak jsme se přestěhovali do Moravského Písku a o nějaké rockové či folkové hudbě jsem toho moc nevěděl. Za bolševika v rádiu hráli samé popové kraviny. Hrál jsem tehdy v cimbálovce na jižní Moravě a tam byli dva kluci, fandové do bigbítu. Jeden hrál na kytaru a druhý měl velkou sbírku desek a začal mě postupně zasvěcovat do světa rockové hudby. Pamatuji si, jak mi půjčil Blue Effect a jejich album Nová syntéza 2. Pak přišli Vladimír Mišík, Vláďa Merta, Marsyas anebo artrockové kapely. Pak mě hodně ovlivnily desky, které mi půjčoval Petr Kalandra.

Kolik ti bylo v té době?
Asi čtrnáct.

Jak vypadá tvůj hudební vkus dnes a co si doma pouštíš nejčastěji?
Nejsem ten posluchač, který by šel cíleně za určitou kapelou či žánrem a sledoval vše nové, co zrovna vydávají. V současné době skoro nic neposlouchám, tu a tam si zapnu nějaké rockové rádio, anebo když mi někdo něco půjčí či doporučí. Občas si i něco koupím, ale doma chci mít klid. Jak dělám hudbu celý život, nejsem schopný si pustit něco jen tak jako kulisu či pro zábavu. Mně ten mozek automaticky začne analyzovat, jaké jsou tam postupy, kudy putují ty akordy, jak se vyvíjí linka zpěvu, takže pustit si muziku, to pro mě není žádný oddych. V mládí jsem hudbu poslouchal velmi intenzivně, ale dneska již ne. S Ivanem Hlasem a Norbim Kovácsem hrajeme furt a jsme skoro pořád na cestách a v autě si třeba pustíme jednou za čas jenom zprávy, abychom věděli, jaká je dopravní situace, a jinak mlčíme. To podstatný jsme si dávno řekli a hudbu prostě neposloucháme.

Co se ti nevešlo do výběru deseti desek?
Je toho hodně, určitě JJ Cale, The Rolling Stones, Peter Gabriel - jeho So je moje zamilovaná deska. Dal bych tam určitě Johna Hiatta, Crossing Muddy Waters je naprosto senzační album, a byl jsem na něm v Paláci Akropolis. Byl to nezapomenutelný koncert, i když tam moc lidí nebylo.

Tvůj výběr odráží muziku, kterou hraješ celý život. Oslovilo tě svého času i něco jiného, třeba punk, new wave nebo heavy metal?
Metal mě nikdy nebral a nelíbil se mi. Iron Maiden v rádiu nevypnu, to se dá, ale není to moje gusto. Punk a Nová vlna mě docela bavily. Pamatují si, že jsme hodně poslouchali svého času třeba The Pretenders nebo The Clash. Znal jsem i Sex Pistols, tehdy se chodilo hodně po mejdanech a tam se takové věci hrály hodně. Vůbec mi to nevadilo, spíš se mi líbilo, jak je to přímočarý, jak jsou ti kluci „nasraný“ a jdou do toho naplno. Punkovou desku bych si doma sám od sebe asi nepustil, ale mělo to něco do sebe. Hodně jsem poslouchal spíš art a prog rock, ale časem mě to taky už moc nebavilo.

A co vážná hudba?
Tak tu jsem vystudoval a užil jsem si jí dost na škole, ale jsem v tom lemra líná. Už skoro nic neposlouchám.

Je koncert, na který nikdy nezapomeneš?
Ano, a je to nedávno. Paul McCartney v Praze. Bylo to něco nádherného, vzal jsem našeho mladého, i když se mu tam moc nechtělo, a pak mi děkoval s tím, že nic lepšího nikdy neviděl.

10 desek - 10 desek nejoblíbenějších desek Olina Nejezchleby


Blue Effect - Nová syntéza 2 (1974)
Jedna z prvních mých desek. Strašně mě to zaujalo, pustil jsem si ji několikrát za sebou, a to byl můj vstup do světa rockové hudby. Bylo to něco naprosto jiného než vážná hudba nebo to, co se hrálo v rádiích. Mě to zaujalo, jak to celé bylo nahraný, zaranžovaný, ale hlavně jak ta kapela hraje společně s Jazzovým orchestrem Československého rozhlasu. Byla to doba různých jazzových fúzi a experimentů, která mi tehdy otevřela oči pro jinou hudbu, než jsem do té doby znal.

10 desek - 10 desek nejoblíbenějších desek Olina Nejezchleby


Vladimír Mišík - Vladimír Mišík (1976)
Někdo mi doporučil, že vyšla úžasná deska, nějaký Mišík, a já šel a rovnou si ji koupil. Netušil jsem vůbec, o koho jde. Pustil jsem si ji a zatrnulo mně, strašně mě to oslovilo. Krásné písničky, přenádherné texty, které měly hloubku. Pak mi učaroval způsob Vláďova zpěvu, on není typický vokalista, zpívá takovým spíš recitativním způsobem. Byl to najednou pro mě zcela nový svět. Časem jsme se nějak seznámili a nakonec jsme spoustu let spolu i hráli.

10 desek - 10 desek nejoblíbenějších desek Olina Nejezchleby


Vladimír Merta - P. S. (1978)
V době, kdy jsem již poslouchal Mišíka, vyšla i tato deska od Merty a u ní platí spousta věcí jako u Vládi Mišíka. Senzační texty, neskutečná hra na kytaru, navíc Merta má též velmi specifický způsob zpěvu, úžasný zastřený hlas, věc, která mě okamžitě uchvátila. Síla těch písniček je v promyšlených textech. Merta je takový živočich, který je schopen toho tam nahňácat spousty, ale ve výsledku člověk zjistí, že to tam skutečně patří.

10 desek - 10 desek nejoblíbenějších desek Olina Nejezchleby


Vlasta Třešňák - Zeměměřič (1978)
Ta deska vyšla původně pouze ve Švédsku v exilovém vydavatelství, ale k nám se dostala na kazetách. To album mě strašně zasáhlo, cítil jsem v tom takovou silnou výpovědi. Ty texty byly úplně jiné, než jsem znal od Merty či Mišíka, taková syrová městská poezie. Též jsem nikdy neslyšel, aby někdo frázoval jako Vlasta Třešňák, nebo aby hrál na kytaru jako on, takové to jeho zvláštní šmrdlání. Hraje takové prapodivné akordy, které bych nedokázal rozklíčovat.

10 desek - 10 desek nejoblíbenějších desek Olina Nejezchleby


Pink Floyd - Wish You Were Here (1975)
Na konzervatoři jsem již poslouchal art rock a kapely jako Yes nebo starý Genesis, ale když jsem slyšel poprvé Floydy, bylo to jako kdybych objevil úplně jiný snový svět. Strašně mě ta kapela zaujala. Tu desku mám nejradši z jejich diskografie a je to pro mě určitá relikvie. Desku jsem si koupil v Linci v Rakousku za diety, které jsem dostal, když jsem tam byl se sborem, ve kterém jsem zpíval během studií.

10 desek - 10 desek nejoblíbenějších desek Olina Nejezchleby


Jethro Tull - Aqualung (1971)
Druhé album z Lince za ty samé peníze, které jsme dostali na jídlo. Jethro Tull jsem již trošku znal a v tomto případě mě zaujal nejdřív obal s tím podivným vousatým dědkem, a jak se ten obal dal rozložit. Věděl jsem, že je to dobrá deska, ale hudba s keltskými názvuky, které já mám taky rád, předčila veškerá očekávání. Skvělá muzika, Jethro Tull opravdu miluju.

10 desek - 10 desek nejoblíbenějších desek Olina Nejezchleby


Bob Dylan - Slow Train Coming (1981)
Dylan je obrovský fenomén, který mě strašně oslovil, a o kterém se mi těžko povídá ve stručnosti. Když jsem začal hrát s Kalandrou, který měl všechny jeho desky, tak jsme ho u něj doma poslouchali velmi intenzivně. Škála aranžmá jeho písniček je strašně pestrá, mohou znít jako starý chicagský blues nebo jako mexický folklór nebo jako bigbít, který neuvěřitelně šlape. Líbí se mi jeho sípavý hlas, a jak je každý jeho koncert jiný.

10 desek - 10 desek nejoblíbenějších desek Olina Nejezchleby


Neil Young - Harvest (1972)
Moje srdeční záležitost. Vysoký kňouravý Youngův hlas, překrásné písničky a vzpomínky na Kalandru, který v době, kdy jsme se seznámili, hrál jeho věci a měl podobně vysoký hlas. Tuhle desku mám rád i kvůli vzpomínce na kapelu Blues Session, se kterou jsem začal občas hrát ještě jako student, i na partu z Frýdku Místku, se kterou jsme popíjeli a pouštěli si právě Harvest, a kluci mi pak tu desku věnovali. Mám ji dodnes.

10 desek - 10 desek nejoblíbenějších desek Olina Nejezchleby


Bruce Springsteen - The River (1980)
Svého času byl Springsteen prezentován jako novodobý Dylan, a to byl tehdy impuls sehnat si jeho desky. Líbil se mi. Jednoduché písničky, ale strašně úderný a takový pravdivý. Zaujal mě ten jeho silácký projev, jak se s ničím a nikým nemaže. Tuhle desku jsem si koupil v Praze, když jsem se sem přestěhoval a už jsem hrál s Marsyas, a jednu dobu jsem ji měl pořád na gramofonu, protože se mi hodně líbila.

10 desek - 10 desek nejoblíbenějších desek Olina Nejezchleby


Marsyas - Marsyas (1978)
Strašně se mi líbily ty písničky a byl to svět, který jsem ještě neznal. Tu desku jsem objevil ještě jako student a naprosto mě fascinovalo, jak ty tři hlasy jdou dohromady. Zuzana v té době zpívala překrásně lehoučce, netlačila na to moc, Oskar ještě tolik nevibroval a překrásně se to pojilo s tím tenkým hlasem Kalandry. Začal jsem chodit na jejich koncerty a jsem rád, že jsem po jistý čas s touhle kapelou spolupracoval.

Psáno pro: časopis Muzikus 2017/05

Online verze stránky: http://www.muzikus.cz/pro-muzikanty-serialy/10-desek-10-desek-nejoblibenejsich-desek-Olina-Nejezchleby~29~listopad~2017/

Komentáře

celkový počet: 0

Buďte první...


 
 
 
&;

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.