přihlášení uživatele
přihlásit trvale na tomto počítači
vyhledávaní

baskytara...čekal jsem s Marcusem na lososa, pánové! - exkluzivní rozhovor s Markusem Millerem

26.7.2008 | Autor: Zdeněk Wimpy Tichota | sekce: pro muzikanty - články

...čekal jsem s Marcusem na lososa, pánové! - exkluzivní rozhovor s Markusem Millerem

...čekal jsem s Marcusem na lososa, pánové! - exkluzivní rozhovor s Markusem Millerem

Před začátkem interview jsem zhlédnul kousek zvukové zkoušky. Kapela si dělala monitory, pak řešili nějakou harmonii v klávesách. Marcus osobně přehrával klávesistovi onen part, no a pak už šel na mě.

"Hi, Marcus, já jsem Wimpy." Nějak takhle to začalo, pak si už jen Marcus udělal basklarinet do odposlechu, objednal večeři a šli jsme na rozhovor do šatny. Nutno dodat, že se rozhovor s takovou legendou nedělá často, navíc šlo o můj první rozhovor vůbec. Marcus Miller je prostě pojem, je to člověk, kterého znám od svých začátků. Když si uvědomím, co vše nahrál, s kým vším hrál, co složil, jak udával a udává směr ve zvuku baskytary, vytvořil svůj vlastní styl... To vše ve mně evokovalo pocit hlubokého respektu a pokory.

Ahoj, mám s tebou udělat interview pro Muzikus (podávám mu jedno starší číslo), nejsem žurnalista, jsem jen basista.
Hmm, basista, co máš za nástroje?

Mám ten tvůj Fender, Ken Smith a MTD535, pak ještě MTD Beast fretless...
... to je pěkný.

Viděl jsem, že máš na pódiu aparát od SWR, ty jsi přešel od EBS zpět k SWR?
Ne, zatím to jen zkouším a pracujeme na tom, SWR pro mě udělali Marcus Miller Pre-amp, zní to velmi dobře...

A už je to na trhu?
Ne, zatím to dolaďujeme, když se mi to bude líbit, uvidíme, co s tím dál, zatím to zkouším na tomto turné. Mám lepší pocit, už ale vím, co změnit na korekcích.

Lepší pocit než s EBS?
EBS je výborný, ale líbí se mi, když firma pracuje se mnou a dělá něco pro mě, většinou ti jen nabídnou to, co už mají hotový: "tohle děláme, chceš to?", je milý když pro tebe pracují a chtěj ti vyrobit to, co máš rád, co je "tvoje", to mě vždycky zajímá. Nechci o tom moc mluvit, třeba to vše skončí tak, že se k EBS vrátím, nechci aby z toho lidi byli zmatení... uvidíme.

Jasně, hodně hráčů kouká, na co hraješ.
Jo, to je příjemný.

Viděl jsem, že tě i Aguilar uvádí jako uživatele jejich pre-ampu DB680, hraješ na něj ještě?
Na to jsem už dlouho nehrál, Aguilar je skvělej, ale pro mě moc temnej, je to teplej zvuk, velmi pěknej, ale v téhle kapele potřebuju trochu víc "kousat".

Koukám, že máš i Jazz Bass fretless, to jsi taky změnil? (Dříve jsme ho vídali s Foderou - pozn. autora)
Hodně se mi ta basa líbí, má teplejší zvuk, používám ji už rok.

Tvůj Fender, ten pražcový, upravil v osmdesátých letech Roger Sadowsky, máš tam pořád ten samý pre-amp, nebo jsi dělal jeho modifikace?
Jo, je tam pořád ten samý pre-amp, neměnil jsem nic.

A to byl tvůj nápad, tvá představa změnit zvuk?
Ne, já jsem jen hrál, když za mnou přišel Roger a řiká: "Hele udělal jsem takový pre-amp do JB, zkus to, třeba se ti to bude líbit". Byl sem tenkrát hodně mladej, řikám jo! ... a ta basa fakt hrála skvěle. Tenkrát bylo jen pár basistů v NY studiích a všichni hráli na jazz bass, mám ten nástroj rád pro jeho všestranný zvuk, pre-ampem se zvuk posunul a dál se vyvíjel, pořád dělám na zvuku. Mám taky rád hraní pouze na jeden nástroj, nikdy jsem to nechtěl měnit, hlavně taky proto, že nástroj je část tvého zvuku, když změníš nástroj, změníš svůj osobitej zvuk.

Mám taky moc rád jazz bass, ale co nástroje, jako Ken Smith, Fodera, MTD?
Nový nástroje hrajou hezky, když hraješ sám, Ken Smith velmi pěkně funguje v gospelu, velmi hezké, extrémní hloubky i výšky, ale obecně je ten zvuk pro mne moc tenký... není tam "maso". Znám ty nástroje, hraju si na ně, mám je všechny.

Tak to si dokážu představit :-) Jak máš vysoko struny?
Středně vysoko, spíž středně níž, ne ale úplně nízko, někdo, kdo hraje víc silově, na můj nástroj nemůže hrát.

Mění ti výška strun zvuk?
Určitě, když máš struny blízko hmatníku, nemůžeš se do nich tolik opřít.

No já právě u tvojí basy dal nízko struny, a její pěknej zvuk byl pryč.
Jo, struny pak nemůžou dýchat, jazz bass je jinej než moderní nástroje, u těch moderních máš krk absolutně rovnej a můžeš dát struny velmi nízko, jazz bass je prostě jinej.

Cvičíš hodně?
Když jsem na turné, tak cvičím, ale doma dělám produkci, skládám muziku, a tak není čas, bohužel necvičím tolik, kolik bych chtěl.

Tvůj kompresor-distressor (mimochodem kompresor, který si díky své ceně nebude u nás moc lidí pořizovat - pozn. autora), je to jen dobrej kompresor, nebo se tento prvek ještě nějak jinak podílí na tvém zvuku?
Je to jen velmi dobrej kompresor, můžeš opravdu hodně přitlačit, ve studiu ho ale nepoužívám.

Proč sis zvolil jako nástroj baskytaru, kdo tě k ní inspiroval?
Začal jsem začátkem sedmdesátých let, znáš hudbu té doby? Černou hudbu? Basa je všude, je důležitější víc než bicí. Dneska je hlavní zvuk bicích, tenkrát byla basa hlavní zvuk na nahrávce, a to se mi líbilo. Hrál jsem v kapelách na saxofon, na klávesy, ale basa se mi líbila nejvíc.

Inspiroval tě slap?
Ne, ze začátku to byl "Montown", prsty, pár let na to jsem se začal zajímat o slap.

Co tvoje hobby?
Závodil jsem v autech, ale nechal jsem toho, je to bláznivej a nebezpečnej sport a já mám čtyři děti. Hraju basketbal, běhám, jezdím na kole, posiluju, ale nedělám nic pravidelně.

Kdo je v současnosti pro tebe v hudbě inspirací?
Z těch současných jednoznačně Herbie Hancock, když poslouchám jeho desky říkám si: páni! Slyšel jsem teď jeho novou desku, ale vlastně všechno. co za ta léta udělal, mě inspiruje.

Viděl jsem nějakej tvůj koncert s Herbiem a Headhunters...
Jo, od tý doby mě zajímá a inspiruje, skvělej feeling.

Co tvoje děti, dělají taky muziku?
Jak jsem říkal, máme čtyři děti, nejstarší, osmnáctiletý, hraje na piáno, má rád Chopina a Beethovena, mladší, šestnáctiletý, hraje na kontrabas a dělá hudbu na počítači - hip-hop, chce být hip-hopový producent.

Chceš, aby se jednou hudbou živili?
Do ničeho je nenutím, rozhodnutí nechávám na nich. Starší kluk hraje hezky, ale nevypadá to, že by se tím chtěl živit, ten druhý to bere víc vážně. Jenom je zkouším podporovat a pomáhat jim.

Muzikanti většinou nechtějí, aby jejich potomci dělali hudbu, protože to není moc jistá obživa.
Rodiče chtějí pro děti to nejlepší, a aby měly snadnější život, než měli oni. Já jsem taky z hudební rodiny, rodiče věděli, o čem je muzikanskej život, ale když viděli, jak mě baví basa... S tím pak těžko můžeš něco dělat.

Hmm, myslím, že už mám dost materiálu, nerad bych tě dál obtěžoval.
Ne, to jo v pohodě, čekám na jídlo, na lososa, klidně se ptej.

Děláš na něčem teď? Filmová hudba nebo něco jiného?
Dělám teď něco pro televizní show, zítra to musím odevzdat, takže to dneska bude dlouhej gig, kluci z kapely budou spát nebo se někde bavit, a já budu makat dlouho do noci. (Marcus opět listuje Muzikusem) Mike Stern tady hraje často?

Byl už tady mnohokrát s různejma rytmikama, Denis Chambers, Richard Bona, s ním jsem taky viděl poprvé Anthony Jacksona.
Načež se rozpoutala debata o Antonym, Marcus předváděl jeho mimiku při hraní, propukám v smích, dozvěděl jsem se, že ho Anthony požádal o lekci slapu, protože slap Anthony nesnáší. Marcus na to, že OK, ale že mu musí dát na oplátku lekci hry trsátkem. Trsátkem hraje Anthony neskutečně, říká Marcus. Každý je z trochu jiného těsta, znají se dlouho a navzájem se respektují. Do debaty vstoupil můj kamarád David, a tak dáváme už volnější hovor ve třech.

Je to asi těžká práce být na turné...
Znám i těžší práci, třeba nakládat kufry na letišti, celej den házíš kufry, a nikdo ti ani nezatleská. Nechci to zlehčovat, každá práce má svojí dobrou a špatnou stránku, já jsem rád za to, co můžu dělat. Nebo matky, ty mají hodně těžkou práci... a taky jim nikdo netleská.

Co Dean Brown? Hrajete spolu ještě?
Občas jo, ale spíš v triu, mám takový trio.

No a povídání touto otázkou pomalu končí, děkuji Marcovi za rozhovor, ještě fotečka, podepsat cédéčko, popřát dobrou chuť a ubíráme se s Davidem vzpamatovat z toho všeho k baru v LMB.
Koncert byl pěkný, z Marcova nového aparátu mám pocit větší organičnosti. Onu nejasnou harmonii probíranou na zvukovce hrál klávesista jako by nic pravačkou, a to celé doprovázel levou na druhých klávesách na protilehlé straně basovou linkou, o které se mi ani nezdálo, no a jakého měl Marcus toho lososa, se už asi nedozvíme.

Psáno pro: časopis Muzikus 2008/01

Online verze stránky: http://www.muzikus.cz/pro-muzikanty-clanky/cekal-jsem-s-Marcusem-na-lososa-panove-exkluzivni-rozhovor-s-Markusem-Millerem~26~cervenec~2008/

Komentáře

celkový počet: 2

Rado  nadšenec
zlc  super

     
 
 
&;

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.