Základy z hudební nauky v otázkách a odpovědích - Téma č. 12: Dějiny české hudby v kostce 12.1: klasická hudba (5. díl)

Dnes nás čeká velmi slavné období vývoje české hudby, patřící do období vymezeného zhruba od poloviny 19. století do roku 1918.

Minule jsme poznamenali, že by mělo jít o potvrzení kvalit české hudby a její vyzvednutí na světovou úroveň.

No, to v každém případě. Ve druhé polovině 19. století u nás vzniká řada nakladatelství, vydávají se hudební periodika, roste úloha institucí pořádajících koncerty, a také je přece založeno...

... Národní divadlo.

Tak. A právě při tomto mohutném rozvoji českého kulturního života začínají tvořit skladatelé, kteří se stanou významnými osobnostmi nejen české, ale, a to většina z nich, i světové hudby.

Takže už můžeme jmenovat Bedřicha Smetanu?

Ano. Ten se sice za svého života nedočkal takového světového věhlasu jako jeho následovníci, ale jeho tvorba nese výrazné prvky české hudebnosti.

A kdo dál?

Tak samozřejmě Antonín Dvořák, vůbec nejznámější český skladatel ve světě, který působil v Americe a významně přispěl k rozvoji tamního kulturního života, dále Zdeněk Fibich, na přelomu století se objevují další významná jména, jako Leoš Janáček, vedle Dvořáka a později působícího Bohuslava Martinů nejuznávanější český skladatel ve světě, patří sem Josef Bohuslav Foerster, Vítězslav Novák, jeden ze zakladatelů české hudby 20. století se silným vlivem moravské písně, Josef Suk, mj. i vynikající houslista, či Otakar Ostrčil, jež se v pozdější tvorbě soustředil na tonálně nevázanou polyfonii.