Yllas

Milý strýčku Yllasi,

 

nějak se nemůžeme shodnout. Mám kolegu v kapele, co mě nutí měnit struny po každém koncertu, že prý nové mají lepší zvuk. Mně ale drnčí a znějí kovově. Kdo má pravdu?

 

Tvůj synovec Edvard

 

Milý synovče Edvarde,

bylo by jednoduché shrnout odpověď do jedné věty. Pravdu máte oba. V oblasti osobního vkusu (ale jen a pouze v něm) máš právo mít vlastní názor. Ve všech ostatních oblastech mít názor vlastně znamená, že o dané problematice buď víš málo nebo prd. Což dokumentují v přímém přenosu všichni, když si zapneš bednu. Ani jim někdy nepřijde, že mít vlastní názor na něco, co se dá změřit, spočítat nebo je objektivně

 

poznatelné, například na výsledek součtu 1 + 1, je vyjádřením vlastní idiocie. Ale tak to se strunami není. Struny, a tedy i jejich zvuk, každému lahodí v uchu jinak, a je to jen dobře, a podle toho se hráči rozhodují. Jsou nadšenci, co milují syrový kovový zvuk nových strun, a jak struny povolují, měknou, špiní se a šmudlají, hezky se kovový zvuk mění k zastřenějšímu, temnějšímu zvuku, tak oni jsou čím dál nešťastnější. Ti samí pak milují struny opletené kulatým vinutím (tedy drátem kruhového průřezu), protože jim „nádherně hvízdají“ při každém posunu prstů po hmatníku. Je to jejich vkus, jejich vyjádření a jejich chápání, co je pěkné. A „nužno“ podotknout, že podle toho dělají také hudbu. Asi by k metalu nepatřil barokní zastřený zvuk měkkých melodických strun. Tam naopak musí znít drsnost, kov, proto metal. Patřím ale osobně k té druhé skupině, která čeká, až jsou struny řádně zaprasené a prokmitané a mají krásný kulatý temný melodický zvuk, kde zcela chybí kovová technická složka. Také se takové struny méně rozlaďují a povolují. Což mé duši profesionálního lenocha lahodí. Dokonce si myslím, že jsme na jedné názorové bázi z Jamesem Jamersonem, který nemění struny na baskytaře nikdy, pokud neprasknou, a podle mě správně říká: The funk is in the funk. (Funk je ve funkčnosti.) Mám samozřejmě na baskytaře struny opletené páskem (průřez opletení je obdélník), aby nepískaly. (Mimochodem, to byl úplně původní oplet strun. Ty kulaté se začaly používat až později.) A mám už dva roky v záloze v pouzdře uložené zvlášť měkké Thomastiky s temným zvukem a dosud jsem je nenatáhl.. (To ty od firmy, co kdysi dělala struny ze střívek bez opletu i na kontrabasy.) Nebyl důvod. Ty moje znějí temněji, zastřeněji, melodičtěji a mysticky. To je můj názor, jak by měla moje baskytara v mojí muzice hrát. A je výhradně můj. Nikomu jej nevnucuji. A ty si za svým názorem stůj taky. Pokud se ti nelíbí zvuk nových strun, neměň je, ony se vyhrají. A měň je, až když se ti zas ten zvuk přestane líbit. Znám sólové kytaristy, co mají natažené dvoje troje struny na záložních kytarách a přendávají je už jako použité. Ale také znám kytaristy, co je mění co dva dny. Nebo je zuřivě myjí každý den.Pravdu mají oba tábory. Každému se nám totiž líbí ta naše muzika a k té potřebujeme oba názory. A to je dobře.

 

Tvůj Yllas

Psáno pro časopis Muzikus
Tagy