Yllas

Yllas
Yllas

Milý strýčku, vím, že jsi zkušený a léty ošlehaný muzikant. Prosím poraď mi, jak se mám udržet ve formě? Pořád mi roste větší a větší pupek, bolí mě záda a celkově jsem takovej oteklej buřt. S kapelou jezdíme po festivalech a po klubech a čím víc jezdíme, tím je to horší. Nevíš, čím by to mohlo být? Za každou radu budu vděčný, opravdu nevím, co se to se mnou děje.

Díky, Matěj

 

Milý Matěji,

položím ti pár otázek. Kolik vypiješ za jeden den piv? Dost, žejo? Když to máš navíc často zadarmo... No vidíš. A že neodmítneš, když tě fanoušci nebo spoluhráčí pozvou na panáka? Přesně tak, to se prostě neodmítá. A pak je to navíc fajn otočit. A co se týká jídla, v šatně leží ten talíř se salámy a plátky anglické slaniny. Přece se to nevyhodí, žejo? Ale pořádná večeře to není, takže nějakej ten mekáč na dálnici to často jistí, žejo?

Bagety u pumpy jsou přece hnus, to víme všichni. I když v noci, cestou z koncertu, občas i tu pořádnou majonézovou bagetku jako když najdeš. A ještě jednoho lahvoňe k tomu? To je přece samozřejmý a člověk se přece musí po tom dni nějak zrelaxovat. A co sport? Pobíhání s kytarou na krku? Tahání beden? No jo, rozumím, že pak je člověk rozlámanej a s opicí a plným břichem se mu druhej den běhat, plavat nebo třeba do posilovny nechce. Navíc za pár hodin možná jedeš znovu hrát. Takže stiheš tak leda lahváče vyprošťováka před zkušebnou.

 

Když nad tím tak přemýšlím, tak asi tuším, proč se necítíš být úplně ve formě. Muzikantská životospráva je často opravdu sebedestruktivní. Musíš se vůči ní vzepřít, třeba aspoň trochu. Jinak tě jednou vodvezou. Pár takových nešťastníků jsem potkal.

 

Hodně štěstí!

Yllas

Psáno pro časopis Muzikus