Yllas

Ahoj strýčku, už dlouhou dobu mě trápí, jak mám správně zmasterovat demo nahrávky, které jsem natočil ještě na analogu. Nahrával jsem na čtyřstopou kazetu s Dolby, ale ve srovnání s normálním CD ty moje tracky dost šumí. K tomu mám ještě několik písniček z počítače, ale ty hrají úplně jinak. Co mám udělat, aby všechny zněly stejně nebo alespoň podobně? Rád bych taky odstranil šum. Ale rozhodně nechci, aby to bylo pořád nahlas, potřebuju zachovat dynamiku aspoň u pomalejších věcí, kde jsou akustické nástroje. Nelíbí se mi například, když si koupím CD a nejde ztlumit hlasitost. Když dám volume na jedničku, tak to pořád řve a dynamika je úplně v háji. Co je správně, maximum hlasitosti, nebo přirozená dynamika? Prosím tě, poraď mi nějakou střední cestu, jak to udělat. Díky, synovec Tony

 

Milý Tondo, tvůj dotaz se mi líbí, protože o věcech přemýšlíš a nejdeš cestou nejmenšího odporu. Cílem masteringu je finální úprava nahrávky nebo celého alba, aby byl výsledek co nejpřesvědčivější a zněl vyrovnaně v různých poslechových podmínkách. V tvém případě je nutné srovnat kvalitativně rozdílné nahrávky k sobě, aby se zvukově lišily co nejméně. To je typický problém při sestavování výběrů nebo antologií historických nahrávek. Dá se toho docílit pomocí ekvalizace, komprese a limitace, případně manipulací se stereobází. Trend zvyšování hlasitosti trápí určitě víc lidí, hlavně profesionálů, kteří jsou nuceni uspokojit požadavky producenta nebo vydavatele. Špičkový masteringový inženýr má dobrou pověst, kterou si vybudoval na základě schopností a znalostí, prací v různých hudebních žánrech nebo na restaurování vzácných nahrávek. A teď si představ, že mu zákazník přinese master a chce po něm, aby výsledek v hlasitosti překonal konkurenci. Když si zkontroluješ úroveň na některých digitálních nosičích s hudbou, zjistíš, že víc už to nadupat nejde. Úroveň modulace navíc někdy překračuje přípustnou mez, kterou je digitální nula. Problém je, že si takové chyby většinou nikdo nevšimne, dokud se produkt nedostane do výroby. Celkový dojem z takhle srovnané dynamiky je většinou tristní. Agresivita a hlasitost zvuku nemůže být normou, podle které by se mělo všechno sekat jako na běžícím pásu. Neznamená to však, že správně dynamicky komprimovaná nahrávka musí znít špatně. Komprese dynamiky je velice důležitou věcí při nahrávání, protože pro zpracování a poslech nekomprimované nahrávky by musely existovat ideální podmínky, které v praxi nejsou k dispozici. Nehledě na skutečnost, že většina muziky extrémní dynamické rozdíly ani nevyužívá. U některých žánrů je komprese velkým přínosem, zatímco například u klasiky je nutné pracovat s dynamickou úrovní velice opatrně. Něco jiného je limitace krátkých špiček v řádu milisekund, kterou máš zřejmě na mysli. Zatímco u komprese se zesilují tiché pasáže, limitace srovnává maximální úroveň nejhlasitějších míst na stejnou úroveň. Grafické zobrazení takové nahrávky na monitoru vypadá jako jeden blok. Nemusí to vždycky znamenat subjektivní pocit ztráty dynamiky. Ale když se proces přežene, je výsledkem agresivní a únavný zvuk, často doprovázený citelným zkreslením. Najdeš ho i na remasterovaných nahrávkách slavných kapel a interpretů. Je otázkou, co je vlastně smyslem takové práce? To by byl určitě námět na samostatný článek. Další věcí je šum, kterého se někteří zvukaři bojí jako čert kříže. Můj názor je, že pokud šum působí rušivě, je lepší ho snížit na minimum, ale ne za cenu poškození charakteru nahrávky. Tím myslím ořezání prostoru nebo různé synteticky znějící artefakty, které vznikají necitlivým použitím odšumovacích programů. Tady by mělo platit pravidlo „méně je více“, protože systémy na odstranění šumu jsou stále ve vývoji. Proto je dobré archívní nahrávky zachovat v původní kvalitě a odšumovat je opatrně a s citem. Odstraněním šumu vytvoříš z vintage nahrávky produkt vlastní fantazie, který bude s největší pravděpodobností znít sterilně a hluše jako řeč v bezdozvukové komoře. Nehledě na fakt, že určitá míra šumu může subjektivně vnímanou kvalitu digitálního záznamu naopak zvýšit. Pro práci s ekvalizérem doporučuji stejnou zásadu, tedy snažit se ho používat co nejméně. Na zbytek jistě přijdeš sám, když budeš dobře poslouchat, jak to hraje! Zdraví strýc Yllas

 

(Své dotazy posílejte na emailovou adresu: yllas@muzikus.cz)

Psáno pro časopis Muzikus
Tagy