Milý strýčku Yllasi,
tvoje rubrika je dost zvláštní, takže se pokusím vnést naprosto přízemní dotaz. Většina kapel hraje, a někdy ne zcela nejhůř, sama. Jen určitá tělesa větší či menší potřebují kapelníka nebo dirigenta. Přece to nejsou méně schopní muzikanti!
Tvůj synovec Mikoláš
Milý synovče Mikoláši,
přízemní dotazy jsou také fajn. Hrál jsem s mnoha profesionálními muzikanty a jejich technika zvládnutí nástroje se s tou mou nedala srovnat. Povětšinou mne převyšovali o několik tříd. Přesto jsem u muziky zůstal a necítím se nijak méně schopný (i když samozřejmě vím, že jsem podstatně línější). Tvoje otázka, myslím si, nesměřuje ani tak do oblasti hudby, jako spíš do oblasti řízení procesů a specializace. Ale dobrá. Když si vezmeme kapelu, co hraje každý pátek na venkovské zábavě, tak ta asi má kapelníka, který to nějak organizuje, svolává, dělá repertoár a tak. Vybere si pár kámošů, o kterých je přesvědčen, že to zvládnou, a pak se sejdou v garáži a nazkouší to. Další týden hurá na plac, a tu máš, vesnice, tady je Cigán černý cigán následován Abbou a Lucií. Nic proti tomu. Baví je to, a jejich snažení je co nejvíc se přiblížit zvuku nebo duchu, které ta původní skladba měla. Nevymýšlí nic jiného. Vlastně se snaží „zestrojovatět“ a být co nejlepším reproduktorem. Čím méně rozeznatelní od originálu budou, tím lépe a tím jsou spokojenější. Pokud technika jejich hry poletí nahoru, tím víc budou spokojení sami se sebou. Až se třeba jednou stanou naprostými mistry specializovanými na svůj nástroj (nebo nástroje) nebo hlas. Pokud zůstanou v kapele typu reproduktor, pak budou vydělávat a spát s hudebními fanynkami a všude je budou chtít. Pokud se rozpadnou, zřejmě se uchytí v dalších tělesech, kde budou muset hrát tak, jak jim někdo řekne, že se to hrát má. A oni se podřídí jinému duchu hudby. Profesionál zahraje neuvěřitelné varianty téhož zvuku nebo pojetí, ale protože se léta soustředil na dosažení dokonalosti ve svém oboru, nemá dost času ani prostoru na to, aby ještě stvořil novou myšlenku nebo nové vysvětlení téhož. K tomu slouží dirigent. Ten se snaží prosadit třeba již ve sto let staré skladbě nový, třeba dosud neobjevený, záměr autora vyjádřit to či ono. Pokud jsi četl moje předchozí odpovědi, připomněl bych pojem melodické nebo hvízdavé řeči. A tu se snaží vysvětlit hráčům a s využití jejich techniky a empatie sdělit posluchačům. Vlastně dirigent tvoří nové pojetí hudby a hráči jen profesionálně reprodukují s větší či menší mírou empatie. A toto pole pak vnímá posluchač. Samozřejmě s fanynkami spí dirigent. No a pak existuje třetí druh muzikantů, kteří se mohou rekrutovat z obou výše uvedených skupin, mohou být virtuosy či špatnými hráči, nebo jejich hlavní obor vůbec není hudba, a to jsou autoři. Jejich hudbu mnohdy zahrají předchozí skupiny hráčů lépe než oni sami, ale jejich postavení na hudebním poli je nezastupitelné. Ti pak samozřejmě nepotřebují dirigenty. Tu a tam kapelníky, ale ani to ne, pokud tvoří kolektivně. Beatles jsou přesný příklad. A doufám, že sis všiml, že v celé mé odpovědi nebyl výraz „méně schopný“, že ne? Nedávno jsem nahrával s jedním bubeníkem a připadal jsem si jak amatér. Zahrál přesně to, co jsme mu řekli, bez něj by ty skladby nebyly k poslouchání. Každá skupina je nezastupitelná a je dobře, že je.
Tvůj strýček Yllas
