Yllas

Strýčku,

 

už se mi párkrát stalo, že při zvukovce chtěl zvukař zapojit linku z komba do DI boxu a z něj pak do svého mixpultu. Dokonce několikrát i samotnou kytaru, že prý si zvuk udělá už u sebe v pultu. Strýčku, znáš mne, že jsem punťa na kytarové kabely. Nechci přijít o brilantní výšky, které lezou z mého Strakouše. Kabel je kabel, a čím je delší, tím má míň výšek, DI box, neDI box. Anebo se, strýčku, pletu? Hlavně bych ale potřeboval se v tom trochu vyznat. Nejen pro sebe, to se nikdy neztratí, ale taky pro diskusi na pódiu při zvukovce se zvukaři. Těžko se něco řeší, když o tom víš prd, tak tě uzemní argumenty, a je jedno, jestli se ti zvuk, který pak leze z PA, nelibí.

Pozdravuj tetu.

 

Tvůj synovec Ignác

Synovečku,

 

začnu trochu od lesa. Ono je trochu jedno, zdali je kabel připojený k elektrické kytaře nebo třeba ke krystalovému snímači na španělku. Platí to

pro všechny kabely, které spojují zdroje s velkou vnitřní impedancí (odporem včetně indukčností a kapacit), často navíc ještě frekvenčně závislé.

A malý příběh neuškodí. Před pár dny jsem potřeboval asymetricky propojit mixpult a výkonový zesilovač, kde na obou stranách byly čtvrtpalcové jacky TRS (vlastně jen výstup mixpultu byl asymetrický, takže tím ale bylo asymetrické všechno), tak u kabelu stačila uvnitř stínění jenom jedna žíla. Jářku, potřeboval jsem na to tedy vlastně kytarový kabel. V jednom nejmenovaném olomouckém obchodě s hudebními nástroji mi prodavač vysvětloval, že ten o dost dražší kabel přenáší líp basy i výšky a že se to pozná hnedle uchem. O těch výškách je to nějak všeobecně známo, ale ty basy mě dost pobavily. Nacinkl jsem ho podélnou indukčností a příčnou kapacitou, ale vůbec se nechytl, stále preferoval „ucho“. Mimochodem to běžně dělají asi všichni prodavači, co neumějí vysvětlit, proč to dražší má být lepší. I nezbylo mi než mu poradit, ať si požádá o Nobelovu cenu, protože udělal světovej objev. Ale nebyl rád.

U kytary je to tak, že cívka kytarového snímače má jakýsi ohmický odpor, většinou tak 5 až 16 kΩ, podle konstrukce, a ta cívka je namotaná na feromagnetickém jádru. Takže celý snímač je tedy indukčnost jako prase. Směrem k výškám tedy roste vnitřní odpor zdroje (toho snímače). A k tomu ještě asymetrický kytarový kabel má vždycky nějakou tu příčnou kapacitu, která se s metry načítá a zvyšuje. Snímač s kabelem tak fungují jako frekvenční výhybka, podobná té v reprobedně, liší se tím, na které frekvenci se to u nich lomí. Takže je lepší, když je kytarový kabel před DI boxem nebo zesilovačem co možná nejkratší a když má vstup DI boxu, pokud je hned za kytarou, vysokou vstupní impedanci (aspoň stovky kΩ), což umí aktivní DI box. Ať už chodí na baterky nebo na fantom z mixpultu. Když pak signál proleze tím DI boxem - u pasivního se přetransformuje na mikrofonní úroveň, u aktivního se signál zesílí (znovu tedy: radši aktivní DI box, pokud má vevnitř ten zesilovač alespoň trochu slušný) - a výšky už se nebudou ztrácet. Za aktivním DI boxem už tam tyhle tvrdé impedanční poměry nejsou a délka symetrického (nebo i asymetrického) kabelu následujícího za ním už nehraje tak zásadní roli, protože DI box jako zdroj signálu má vnitřní odpor mnohem nižší, a kabel proto může být i delší.

Je potřeba taky domyslet, že pro symetrický signálový přenos musí být symetrické všechno - výstup, kabel i vstup. Pokud jedno z nich symetrické není, je to elektricky asymetrické celé a na dlouhé vzdálenosti to chytá brum.

Ber toto jako nakouknutí do problému. Těch situací a kombinací je tak mnoho, že bych s tebou musel na koncerty jezdit a každou diskusi o tom, co kam zapojit, řešit až podle toho, co do čeho. :-)

Teta tě zve na oběd, tak při kávičce to pak můžeme doklepnout.

 

Tvůj strýček Yllas

Psáno pro časopis Muzikus
Tagy