Yllas

Yllas
Yllas

Strejdo Yllasidlo, mám zájem o tradiční africké bicí nástroje a chtěl bych si koupit nějaký buben, se kterým se dají doprovázet šamanské tance, hypnotizovat a přivolávat déšť. Je pro tento účel lepší djembe nebo tam tam? Taky mě zajímá, co je to talking drum. A nejdůležitější věc, nevíš, na které bubny letí nejvíc holky? Slyšel jsem o té ezoterické síle bubnování už hodně a chtěl bych to taky vyzkoušet. Díky za odpověď, synovec Bedřich.

Milý Bedřichu, rozdíl mezi bubnem djembe a tam tamem je takříkajíc propastný. Zatímco název djembe označuje pohárovitý buben s jednou blánou, jehož korpus je vydlabaný z jednoho kusu dřeva, slovo tam tam (nebo tamtam) má několik významů. Asi nejčastější asociace je spojená s kmeny stromů, ve kterých jsou vydlabané štěrbiny, jimiž se tam tamy ladí. Tyto bicí nástroje znají čtenáři dobrodružné literatury jako signální bubny k předávání zpráv, nejsou to ale bubny v pravém slova smyslu, jelikož nemají žádné blány, jsou to spíš perkuse. Tamtam je marocký buben, vlastně dvojice bubnů, jeden větší a druhý menší, podobný malému djembe. A aby toho nebylo dost, jako Tam Tam se označuje velký gong s hlubokým zvukem, přičemž normální gong mívá vyšší tón a menší rozměry. Marocké tamtamy jsem na vlastní oči neviděl, ale na obrázku vypadají jako hliněné. Talking drum, neboli mluvící buben je originální bicí nástroj, pocházející z Nigérie, na který se hraje speciální zahnutou paličkou. Má blány na obou stranách korpusu. Během hry se dá zvyšovat nebo snižovat ladění blan různým napínáním provazů či strun, takže jeho zvukový projev může připomínat lidskou řeč. Jedním z nejznámějších hráčů na talking drum je Nana Vasconcelos, který na něj hraje od osmdesátých let minulého století. Vřele ti doporučuji k poslechu desky, které s ním natočil kytarista Pat Metheny. Co se praktických aplikací bubnů týče, jak přivolávat bubnováním déšť by spíš věděl opravdový šaman, já jsem jen tvůj strýček. Ale pokud jde o hypnotizování dívek, myslím, že když budeš do libovolného bubnu tlouct dostatečně dlouho a tvářit se přitom jako nějaké božstvo z pralesa, po nějaké době žádná nevydrží a jistě tvému upřenému pohledu neodolá. Příkladů jsem v praxi zažil dost, bubeníci totiž vždycky fascinovali něžné pohlaví (a nejen pohlaví) tím, jak víceméně perfektně drží rytmus. Když k tomu přidáš ještě magické slovo kundalíní, pronášené temným hlasem, můžeš si být úspěchem stoprocentně jistý. Ale kdyby se oběti přece jen nedokázaly rozhodnout, jestli je jim teplo nebo zima, prohlaš se za duchovního učitele! Jak říká Paul Schenzer, existují jen dva druhy bubeníků. Ti, kteří vědí - a ti, kteří nevědí. Různých kursů, kde se můžeš naučit mlátit do bubínků, najdeš v dnešní době tolik, že se ti z toho až zatočí hlava. Je to móda a ta vždycky umožňuje těm, kteří ji umí využít, poměrně slušné živobytí. Představ si, že bys už nikdy nemusel nic jiného dělat než jen přivolávat déšť. Docela pohodová ezoterická perspektiva, není-liž pravda? Jenom se při plánování celosvětového turné vyhni Spojenému království, abys namísto honoráře ještě nedostal po čumě. Dobrou ránu a hodně pěkných úlovků přeje s přimhouřeným okem Yllas (a nezapomeň si vzít deštník!).

Psáno pro časopis Muzikus
Tagy