Yllas

Milý strýčku Yllasi,

minule jsi narazil na psaní písniček. Překvapilo mě, žes napsal, že arogantní odmítnutí znáš z praxe. Mám podobnou zkušenost. Udělali jsme s kamarádem skladbu a ať ji nabídneme, komu chceme, všichni nás odmítnou, a ani si ji neposlechnou. Co s tím?

Tvůj synovec Albert

 

Milý synovče Alberte,

zas’ bych poukazoval roli zavedeného zvyku, o čem jsem už psal. V české kotlině je prostě zavedené pravidlo: Všechno už bylo vymyšleno, a nikdo nic nového nepřinese, tak proč brát od někoho neznámého něco nového? Tohle je dávno známé pravidlo od dob Jana Nerudy kdy: „si pan

 

Vorel nakouřil pěnovku“. Částečně je to pochopitelné, protože ve všech oborech je tak velký přetlak nabídky nad poptávkou, že je prostě pohodlnější jet na vlně zvyku než riskovat. Proč si dát k obědu mořské potvory, když máme knedlo vepřo zelo, že? Že jsou zdravější, je vedlejší. Jsme zvyklí na vepřo knedlo, a to taky zaručeně prodáme. S tou mořskou havětí jdeme do většího risku. Přinést něco nového vždy vyžaduje několikanásobně větší úsilí a někdy i oběti.

Kupříkladu minulý týden se v Budapešti konal první ročník celosvětového setkání songwriterů. Sešlo se tam spousta skladatelů a textařů. Jasně že nejvíc z Maďarska, ale byli tam zajímavé semináře, třeba jak natočit správně demo. A padalo tam spousta dotazů, jak se prosadit. Osobně jsem mluvil s Nicolasem Molinderem (Švéd, co skládá pro Lady Gagu) a jeho vyprávění o životní cestě od kuchaře přes uklízečku ve studiu až do showbyznysu mne pobavila. Obětoval dosažení cíle všechno. A povedlo se mu to. Nesoustředil se jen na Švédsko. Prostě měl cíl a šel za ním.

Základem je mít co nabídnout a zároveň vědět, jak to nabídnout. Jazyk jiný než čeština je pro světové uplatnění nezbytný. A první dojem také. Takže dobrá věc, dobře udělané demo a ochota svému cíli obětovat vše. Asi dost drsné, že? Možná proto, že jsme zvyklí, že za nás všechno někdo udělá nebo rozhodne. Máme ty sociální jistoty, bydlíme v teple, tak proč riskovat? Jenže kdo nic nedělá, nic nezkazí, ale taky nic nezíská. Risk je součástí života. Každý přechod přes silnici je riziko, že zemřeme. A ještě něco: Celý český školní systém je postaven na rovnostářství. Všichni jsme si rovni, tak nevystrkuj růžky a hezky táhni v řadě. To vede jen k průměrnosti a zašlapání sebevědomí. Ne, osobně s tím z duše nesouhlasím. Nejsme, a nikdy nebudeme, stejní. Každý z nás je první a také poslední kombinací genů, která tady nikdy nebyla a už nebude. Jsme výjimeční. Každý. Uráží mne, když mi někdo sráží sebevědomí tím, že jsem stejný jako každý druhý. Nejsem a nikdy nebudu. Takže, milý Alberte, nenech si srazit sebevědomí. Ale na druhou stranu poslouchej toho kritika, co máš v sobě. A pokud máte s kamarádem něco, o čem víte, že je skvělé, a v tomhle českém rybníčku to nikdo nechce slyšet, jděte s tím do světa. Dnes, v době internetu, jsou servery specializované na nabídku skladeb: Musicxray, Spotify, a teď něco vyvíjí přímo Google. Vyzkoušej to a nenech se odradit místní arogancí. Vždyť kdo ve světě ví o špičkách naší pop music? Ani pes po ní neštěkne. Neboj se a věř si.

 

Tvůj strýček Yllas

Psáno pro časopis Muzikus