Yllas

Milý strýčku Yllasi,

už s tím člověkem nebudu hrát ani minutu. Když něco složím a chci po něm, aby napsal text, buď napíše kravinu, nebo po mně chce, abych upravoval muziku. Takhle to prostě nejde. Byli jsme nejlepší kámoši, ale jakmile jsme se pustili do muziky, dělá furt nějaký naschvály a nic mu nejde pod nos. Přece je naprosto normální, že napřed udělám muziku a k tomu se udělá text, nebo ne?

Tvůj Bedřich

 

Milý Bedřichu,

k tvému názoru máš naprosto příhodné jméno, jen je škoda, že si nebereš ze svého jmenovce příklad. Spor o to, co má být dřív, jestli hudba, nebo text, případně libreto, je starý co sám svět. Spousta klasických hudebníků a i současných muzikantů z oblasti, kde se asi pohybujeme my dva, tuhle otázku řeší. Je velmi těžké dát rozhřešení, co je lepší a kudy by se měly cesty umění ubírat. Když píšeš, že jste byli nejlepší kámoši, tak to jste asi spolu nedělali muziku nikdy. Zpravidla totiž ti, kteří spolu tvoří, nějak vycítili, že ten druhý je doplňuje, a akceptovali to napřed asi podvědomě a pak vědomě. Nemá to nic společného s logikou, sexem, politikou... Prostě je to jedna z těch mála věcí mezi nebem a zemí, které neuplatíš, nenacvičí, nenařídíš ani nevynutíš. Prostě buď to je, nebo není. Ale vůbec to neznamená, že spolupráce je jednoduchá a prostá sporů. Napřed tedy k tvé konkrétní otázce: Podíváme-li se na klasickou hudbu, a dnes třeba muzikály, tak vždycky byl napřed příběh. U Bedřicha Smetany či Antonína Dvořáka bylo vždy první libreto. Ano, mohl skladatel přijít s nápadem děje, námětem, ale pak v konečné fázi zpracovával textovou předlohu.

 

Podíváme-li se na autorské dvojice, MacCartney - Lennon, Chin - Chapman, (kteří byli i producenti), Simon - Garfunkel, každý tvrdil něco jiného - že napřed byla hudba a pak vznikl text, nebo naopak. U všech cover verzí do jiných jazyků byla samozřejmě napřed hudba. A nedá se říci, že by texty byly špatné. Pavel Vrba, Michal Bukovič a další byli vynikající textaři a básníci, kteří psali na hudbu.

 

Problém asi není v tom, co má být dřív, ale v tom, co ty osobně považuješ za důležitější a nosnější. A to zpravidla považuje za podstatné vždy ten, který danou věc tvoří. Začínající amatérský skladatel hudbu, amatérský začínající textař svůj text. A to je ta chyba. Skladatel musí mít stejné pocity a stejné vjemy z hudby, jaké znějí ze slov. A opačně. Pokud ti textař o melodii, kde ty vidíš pařbu v hospodě s kámošem, řekne, že cítí rozkvetlou louku plnou bzučících čmeláčků, asi máte problém a nemá cenu dál pokračovat. Napřed je fajn si popovídat o motivu, pocitech, náladě. Naladit se na stejnou vlnu. Klidně i těma panákama nebo pivama.

 

A nepřeceňovat svůj přínos. Poslouchat druhého. A pak přijde ta vzácná chvíle, kdy oboje přijde najednou. Text i hudba nebo její motiv. A to já, milý Bedřichu, považuji za nejlepší,

 

Tvůj Yllas

Psáno pro časopis Muzikus