Yllas

Ahoj strejdo Yllasi!

 

Jmenuju se Jakub a mám dotaz. Nooo, chci zkrátka více hrát na elektrickou kytaru než na akustickou a zamýšlím se, co by pro mě tak nějak bylo nej nej... Právě jsem zjistil, že nejvíce se zvukem dělají právě snímače, které můžou být buď single, nebo humbucker. Můžeš mi to, prosím, trochu více rozebrat? Co k čemu slouží? Z mého pohledu by singly měly být takové víc konkrétní a ty humbuckery takové tupější, ale zas tvrdší a rockovější. No, vlastně vůbec nevím, co by bylo lepší pro mě. Hlavně bych se chtěl o těch snímačích dozvědět co nejvíce.

 

Díky, synek Jakub

 

Ahoj Jakube,

na úvod jen řeknu, že snímačů je dnes již celá řada a často mohou být i ve verzi minihumbuckeru, různé aktivní snímače... Je toho již zkrátka

nepřeberně, a to je dobře. Podíváme se tedy čistě na humbuckery, singly a rozdíly mezi nimi. Promiň, jestli budu znít moc technicky. Protože o tom vím fakt za ty roky opravdu hodně. Tím věkem se mi sice vlasy přesouvají na bradu, nicméně zkušenosti přibývají. :-)

Tak jo, humbucker, volně z anglického překladu rušič brumu, je snímač, který se skládá ze dvou cívek umístěných vedle sebe. Tyto cívky jsou jakoby spojení dvou singlových snímačů. Cívky mají opačný směr vinutí, a tudíž i opačnou orientaci magnetického pole, a kvůli tomu má opačnou polaritu i indukované napětí z rušivých magnetických polí okolo. Díky zapojení vinutí dojde k odečtení brumu, který je v tu chvíli v protifázi. Cívky humbuckeru se dají zapojit sériově i paralelně, nebo je lze dokonce rozpojit a využít pak pouze půlku snímače jako single snímač. Pokud bych měl říct, kde humbucker použít, nejběžněji ho najdeš asi v tvrdší hudbě, jako je rock, hard rock, heavy metal, punk... Není to ovšem pravidlem a najdeš i spoustu jazzmanů či bluesmanů, kteří mají své kytary také osazeny humbuckery.

Tak a poslední věc: Snímače se jinak oficiálně datují do roku 1957, kdy byly vyvinuty ve firmě Gibson. Pokud tě to bude zajímat více, a třeba i více historie, neboj se zadat do vyhledávače třeba „PAF humbucker“.

Tak a nyní k snímači single. To je snímač, jak již bylo představeno výše, obsahující jednu cívku. Snímá kmitání v celém frekvenčním rozsahu a je charakteristický čistou a výraznou konkrétností. Jo a taky „slabostí“, myšleno slabým výstupem. Proto mimo jiné je taky náchylnější na zachycení ruchů. Dokonce to vedlo ke snaze najít řešení a zbavit se tohoto nežádoucího efektu. V této snaze tomu pak vznikaly další snímače, jako například Lace Sensor. Mají už ovšem cívky dvě, ale jsou situovány pod sebou.

A možná tě taky asi napadlo, proč, technicky vzato, hrají ty snímače každý jinak, Jednoduše to tkví v tom, jaká je řekněme frekvenční odezva daného snímače... Máme zde nějakou sílu magnetu, podle toho vypadá interakce s kmitající strunou, důležité je, z jakého materiálu je jádro, je-li vcelku nebo v podobě pólových nástavců, způsoby vinutí samotných cívek, počty závitů, průměr drátu atd. Ale dá se obecně říci, čím slabší magnet a méně vinutí, tím bude zvuk jasnější a bude mít více výšek a středů, ale slabší výstup. Takže vždy je třeba vzít v úvahu kolik gainu či zkreslení budeš používat. Uvidíš, že použítí singlů s hi-ginovým zesíkem povede k rozzuřenému včelímu úlu. :-)

 

Zdravím, strejda Yllas

Psáno pro časopis Muzikus
Tagy