Drahý strýčku,
mám na tebe dotaz ohledně zakoupení dodávky pro kapelu. Nevíme, zda se to vyplatí, a rád bych slyšel tvé zkušenosti,
děkuji, tvůj synovec Janis
Milý synovče,
zakoupení dodávky je v začínající kapele vždy velká událost. Pamatuji, jak mi kapelník jednoho big bandu, ve kterém jsem hrál, vyprávěl, kterak jezdili v 60. letech na akce v šesti osobních autech s přívěsnými vozíky. Pianista doma zapřáhl vozík, další hudebníci k němu dorazili, pomohli naložit pianino na vozík, a vyrazili. Na místě pianino vyložili, odehrál se ples, pianino naložii, a opět zpět domů a doma vyložit . S příchodem elektronických kláves tato dřina naštěstí odpadla.
Teď ale zpět k tvému dotazu. Musím tě upozornit na několik úskalí, která koupě dodávky přináší. Za prvé: pozor na kvalitu automobilu. Naše první Škoda 1203 nás jednou ve dvě ráno nechala v polích, a navíc to vylepšil ovíněný zpěvák, který při výstupu na čerstvý vzduch spadl v příkopu do močky. Aniž si to uvědomil, vlezl zpět do vozu, a to znamenalo, že tam byl sám, protože se tam díky vůni chlévské mrvy nedalo vydržet. Tedy vše o kvalitě auta si nejprve zjisti u automechanika - já umím maximálně otočit klíčkem a volantem. Za druhé: V dodávce se nedají pomlouvat ostatní členové souboru a jejich příšerné hraní. Proto si dobře rozmysli, koho si do ní posadíš. Největší průšvih je samozřejmě ženský element. Když pominu, že se mužská část snaží udržet své veškeré tělesné potřeby v klidu, nemohu vynechat věčné hádky, kdo vedle dámy bude sedět.
No a na závěr to nejdůležitější: Co se bude poslouchat při jízdě z rádia či z CD. Zažil jsem tzv. diskžokeje, kteří zbytku kapely vnucovali cestou z Prahy do Třince, že osmdesátkový rock je nejvíc. Byli okamžitě pro příště přesunuti na zadní sedadla. Výsledek byl takový, že se něco „stalo“ s reproduktory v autě a hrají pouze lehce u řidiče a nové rádio nemá šuplík na CD.
Moje rozhřešení? Kupte ji. Za tu legraci, co jsme my zažili, to stojí.
Tvůj strejda Yllas
