Yllasova almara IV - z pozůstalosti žijícího strýčka

Yllasova almara IV - z pozůstalosti žijícího strýčka
Yllasova almara IV - z pozůstalosti žijícího strýčka

Nikoho ze čtenářů asi nenapadlo, že Yllas je také něčí synovec. Velký černý sešit, plný příběhů psaných zeleným inkoustem je toho důkazem. Našel jsem ho v jedné z Yllasových krabic, označené velkým písmenem J.

Yllasův strýc se jmenoval Jonáš, kamarády přezdívaný Joe. Jonáš byl námořník, navíc docela slušný kytarista a hráč na foukací harmoniku. To asi nikoho nepřekvapí. Co je však nejzajímavější - na loď si bral exportní model kytary Resonet Grazioso, který věren heslu "nosit sovy do Athén", zakoupil na jedné ze zastávek ve Velké Británii. Důvodem byla vysoká cena kytary na českém trhu (dva měsíční platy). S touto kytarou, tedy Selmer Futurama, trávil dlouhé večery v kajutě, kde za svitu 25 W žárovky hrál přes tranzistorové rádio T-58 svoje blues a exotické popěvky z přístavů.

Jednoho dne loď doplula do Liverpoolu. Posádka nejprve vyložila náklad náhradních dílů pro vodní elektrárnu. Poté naložila několik tun černého pepře a kmínu pro náročné gurmány z Československa a dostala až do půlnoci volno. Strýc vzal pouzdro s kytarou, kterou se bál nechávat na lodi, vyřezávanou fajfku a odešel do oblíbené krčmy nedaleko přístavu. Zde se po několika hodinách, znaven těžkou prací, opil jak zákon káže. To by nebylo nic zvláštního. Když však chtěl zaplatit, zůstal jen zírat na díru v kapse, kterou mu po cestě vypadla portmonka. Mladík, který seděl vedle se skupinou kumpánů a po celou dobu strýce pozoroval, najednou ožil. Když viděl, že strýc nemá ani penny a že ho vyhazovač už drží pod krkem, vstal ze židle a nabídl se, že útratu zaplatí. Strýc neměl námitek. "Do you speak English?," řekl mladíček namísto vysvětlení a nejistě se zazubil. Strýcovy jazykové znalosti nebyly oslňující a vzhledem k vypitému množství laciné kořalky, byl trochu mimo. "Ja, ich spreche," odvětil s námahou. Mladík řekl, že je kytarista a dodal, že viděl u strýce nějaký hudební nástroj. Jonáš mu potvrdil, že je to kytara, navíc elektrická. Mladíkovi zasvítily oči a chtěl ji vidět. Strýc se chvíli zdráhal, ale když se na stole objevil další panák šnapsu, vytáhl Futuramu z pouzdra. Mladíček po ní skočil a hned začal zkoušet, jak mu padne do ruky. Ještě vykoktal, že přesně takovou kytaru hledal a že tři snímače jsou nejlepší (three pick-ups are best). Strýc Jonáš nic nechápal. "Co za ni chcete?" opakoval mladík vzrušeným hlasem a Futuramu už nepustil. Snažil se vysvětlit důvody svého zájmu, ale strýc mu rozuměl jenom slovo stratocaster. Navíc si uvědomil, že když kytaru prodá, zbude mu jen foukací harmonika. Začal se s mladíkem přetahovat. V tu ránu se od vedlejšího stolu zvedli Angličanovi kumpáni a nejvyšší z nich, frajer v kožené bundě a s černými brýlemi, zařval "What the hell is fuckin' goin' on?!" Jelikož měl v ruce nůž, strýc kytaru pustil. Všiml si, že se na něj dívá celá hospoda. Jenom dutě zahuhlal: "This is meine guitar." Mladíček beze slova vytáhl z kapsy 50 liber a položil je na stůl. "Okay?", obrátil se frajer na Yllasova strýce a sklapl nůž. Strýc začal rychle počítat. Uvědomil si, že je lepší vypadnout s 50 librami, za které si koupí Futuramu novou, než proti sobě poštvat drsné rockery z Liverpoolu. Sebral peníze a vypotácel se z lokálu. Sakra, to se může stát jenom mě. Proč jsem nešel s partou k Tlusté Emě (Fat Emmy' s)! Už nikdy nepiju! A když, tak jenom rum a na lodi! opakoval si pořád po cestě. Ale věděl, že stejné dilema, tedy chlast versus umění, už léta a marně řeší slavnější lidé z branže. Snad se ten kluk s kytarou aspoň vyblbne, napadlo strýce, když už byla loď zase na moři. Vypadal, že to s tou muzikou myslí vážně...

 

George Harrison měl smůlu, vysněného stratocastera se mu nedařilo sehnat. Nějaký čas opravdu hrál na Futuramu, která "měla struny tak půl palce nad hmatníkem". V roce 1960 byl z prvního zájezdu do Hamburku deportován jako nezletilý. Futuramu pak vyměnil za americkou kytaru Gretsch Duo Jet, koupenou na inzerát od jakéhosi námořníka. Zájemcům o věrné vylíčení, co vlastně Beatles tenkrát prožívali a jak dopadl jejich pátý člen Stuart Sutcliffe, nezbývá než doporučit vynikající film Backbeat. Yllas prý ho viděl už jedenáctkrát.

Psáno pro časopis Muzikus