muzikus.cz na

facebook twitter
přihlášení uživatele
přihlásit trvale na tomto počítači
vyhledávaní

žádnýYes v Olomócu - bekstejč

30.9.2010 | Autor: Mojmír Mohapl | sekce: pro muzikanty - články

Yes v Olomócu - bekstejč

Yes v Olomócu - bekstejč

Přestože je Olomouc pátým největším městem v Česku (ještě Plzeň je větší), co se týká bigbítu, tak tam s výjimkou loňského vystoupení léty už mírně zhospodštělých Uriah Heep a švédských Clawfinger na pivních slavnostech letos v půlce května zatím vcelku chcípl pes. Co mi děravá paměť sahá, Rolling Stones či Siouxsie hráli v Brně, Alice Cooper a jiní v Ostravě, Manowar ve Zlíně, o „úlovcích“ festivalových měst Hradci, Brodu či Trutnovu ani nepíšu. Letos se pochlapily i Vizovice, kam 29. srpna dovlekli z Maďarska Omegu. A tož když teda kdysi Olomóčáci přišli o tvarůžkárnu a ještě dřív, za třicetileté války, o status metropole Moravy a letos jim ouřadové zase zprznili sto padesát let starou alej, ať teď majó aspoň ten bigbít - 29. října ho měli vrchovatě. (psáno pro časopis Muzikus 1/2010, pozn.)

Pohřební hlášky z tisku, že když u mikráku nebude zakládající pěvec Jon Anderson, tak to půjde do kytek, se ukázaly jako liché. Je pravda, že ze zakládající sestavy stál na prknech už jen basák Chris Squire, jenž má v současnosti značku Yes registrovánu na svou osobu, ale svoje stěžejní desky Yes taky nenahrávali v zákládající sestavě ani v 70. letech. Vytáhnu-li z regálu dvojvinyl Yesshows (1980, Atlantic), chyběli v Olomouci z pěti jen dva, z toho u kláves byl za tátu syn Oliver Wakeman. Na albu Drama (1980, vše dál taky Atlantic) nebyli stejní dva kmenoví jako na Moravě, na 90125 (1983) absentoval zase vedle kmenového klávesáka i kytarista Steve Howe. Tož, strééci...

V Olomouci předvedli průřez svou letitou tvorbou z alb z let 1970 až 1983. Překvapivě velkou pozornost věnovali skladbám z třetí řadové desky The Yes Album (1971), dvě a kousek zahráli z alba Drama (1980), kde nezpíval Jon Anderson ani na desce, po dvou hráli z Fragile (1971) a Close to the Edge (1972) a zhruba po jedné z ostatních desek z té doby. Nápadně často si vybírali skladby s rychlými souběhy basy s kytarou nebo klávesami. Že by chtěli ukázat, že to ještě umějí? K playlistu může mít kdokoli výhrady, ale kdyby měli odehrát všechno, co kdy vydali hezkého, stojíme tam ne do půl jedenácté, ale do rána.

Vystoupení

Jediný dramaturgický nonsens celého vystoupení bylo v druhé třetině koncertu předávání šeku na padesát litrů vozíčkářům z rukou pana starosty a kapelníka. Na starostově židli bych dal vozíčkářům víc a bez šaškáren na pódiu. (Jak to psal Kainar a pěl Mišík? „... platili dluhy bez antických gest.“) Za to ale kapela nemohla, že si na ní přihřívala lokálně politickou polívku i radnice.
Co se výkonu muzikantů týká, nováčci měli svoje party navrčené bez chyby. Drobné nepřesnosti, pokud jsem se nepřeslechl, zazněly ojediněle spíš u seniorů. Vokálové nástupy, tuším dvakrát, utekly „jedinému zakládajícímu“ basákovi - ostrý sborový předěl na konci první odehrané Siberian Kathru chytl napotřetí. Malé podřímnutí velkého mistra. Ani některé ostatní jeho doprovodné vokály nebyly už občas z nejčistějších. Navíc byly zvukařem blbě vytažené nad sólistu a sólista byl naopak často příliš utopený v nástrojích. Teda u pravého bedno-buřtu, kde jsem stál, tomu tak bylo. Ale na basu válí Chris Squire pořád jako ďábel. A ostatní z kapely na svoje nástroje taky.
Komunikace s pořadatelem Petarda Production byla věcná a vlídná. Díky. Agentura zjevně postrádá aroganci některých svých pražských kolegů, takže vzhůru do zákulisí!

Backstage

Klávesy
Pravé části pódia (z pohledu diváka) trůnila hradba kláves mladého Wakemana. Kromě jednoho Rolanda a klasického Mooga to byl jinak všechno Korg.
Vzadu za klávesami byl koutek techniků basy a kláves a stojan s pěti baskytarami. Nejčastěji měl Chris Squire v ruce žlutého Rickenbakera (na stojanu druhý zprava). Po jedné skladbě se ukázal i s šedohnědým Fender Jazzbassem (úplně vlevo) a dvěma tvarově odvážnějšími modely (uprostřed a vpravo), snad zakázkovými. Bílý model, asi taky zakázkový (druhý zleva), zůstal během koncertu na stojanu. Při hře měly všechny basy podobný klavírový témbr vytažený asi korekcemi na dvou hlavách Marshall obrácených na bok k technikům. Bedny měl Chris Squire bez zesilovačů za sebou vedle bicích.

Bicí
Bicí Alana Whitea uprostřed vzadu byly podle žabek klasické Ludwig, šest kotlů připevněných za ráfky na stojanový rám Gibraltar. Malý buben - operleťovaný kovový Ludwig Supra-Phonic šest a půl na čtrnáct coulů. Blány hladké Remo, na malém bubnu pískovaná, dole průhledné. Velký buben poměrně úzký a hluboký. U velkého bubnu běžná kardanová dvojšlapka. Ke všemu tomu činely Zildjian řady K včetně obráceného číňana a několik elektrických padů okolo. Akustické bubny i činely byly snímané mikrofony většinou značky Shure.

Zpěv
Nový zpěvák Benoit David měl vedle bezdrátového mikrofonu Shure k ruce ještě španělku, chřestidlo, zvonkový hřeben a papírový tahák na notovém stojanu před sebou.

Kytara
Kytarista Steve Howe stál i s vybavením v levé části pódia. Kytary stály nachystané v pozoru na dvou stojanech, na boku a vzadu. Jeho zálibu v lubových kytarách je z nich vidět na první pohled. Jediné solid state kytary byly červený stratocaster v bočním stojanu a Line 6 ve stojanu zadním. Vzadu měl ještě dvě španělky, na boku pak hnědý lubový Gibson, toho měl v rukách nejčastěji, a další dvě amplifikované španělky, taky mandolínu úplně vpravo. Vpředu na pódiu stála nachystaná amplifikovaná havajská kytara, na níž taky odehrál několik partů. Kytarovým aparátem bylo kombo Line 6 snímané dvěma kondenzátorovými mikrofony.

Světla, zvuk...
Ozvučení a osvětlení sportovní haly obstarala ostravská agentura High Lite Touring. Front of house čili hlavní mixpult v ohrádce v hledišti byl digitální Digidesign typ Profile. Hlavní buřty reprobeden zavěšené po stranách hliníkového jeviště byly složené z line-array reprobeden L’Acoustics, typ V DOSC/dV DOSC, ještě dole doplněné na každé straně párem menších ARCs. Subwoofery, jež stály na zemi před pódiem, byly od téhož výrobce, typ SB 28. Na dokrytí předních řad sloužily vpředu na hraně pódia v průměrné výšce uší umístěné placatější L’Acoustics dV DOSC. Všechno krmila baterie zesilovačů L‘Acoustics LA 8 umístěná pod pódiem. Odposlechový mixpult byl další Digidesign Profile. Odposlechy byly jednak hlasité od Clair & Brothers živené baterií zesilovačů Crown, jež stála na boku pódia, a taky bezdrátové přímo do sluchátek vystupující.
Osvětlení pódia zastaly výbojkové washlighty a spotlighty s pohyblivou hlavou značky Martin MAC 700 a MAC 600 připevněné na hliníkovém ground supportu - česky vysokém lešení. Osvětlovači se s přehledem obešli bez nyní děsně módních LEDkových washlightů. Světelný pult umístěný v hledišti byl značky Avolites Pearl Expert.

Jak to lezko ven
O stereofonii v poslechovém prostoru se šířkou báze okolo dvaceti metrů mezi hlavními bednami asi nemůže být příliš řeči. S výjimkou několika krátkých ping-pongových efektů taky koncert víceméně monofonní byl. Zvuk kapely byl jinak velmi slušný. Na kraji u pódia bylo sice dost hlasito, takže line-array bedny mohly viset o kousek výš, ale asi to v univerzitní hale nešlo. S jedinou už zmíněnou výhradou utopeného zpěváka nemám ke zvuku námitek.
Je dobře, že olomoucký starosta je taky muzikant. I když toho den předtím v dost tristně nazvučeném olomouckém S-Klubu se španělkou v ruce ani s kapelou moc nepředvedli, je dobře, že takhle dostanou šanci jiní. Loni Uriah Heep, letos Yes, že by napřesrok třeba Deep Purple? Jen houšť.

Psáno pro: časopis Muzikus 2010/01

Online verze stránky: http://www.muzikus.cz/pro-muzikanty-clanky/Yes-v-Olomocu-bekstejc~30~zari~2010/

Komentáře

celkový počet: 0

Buďte první...


 
 
 
&;

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.