Yarda Helešic - Za sklem

Yarda Helešic - Za sklem
Yarda Helešic - Za sklem

Deska kapely Bůhví Hodina je v současnosti nejaktuálnější dokončenou producentskou prací Yardy Helešice. Pod pokličku práce producenta vám dnes poprvé dáme nahlédnout v rámci našeho nového seriálu Za sklem.

"Vidíš, já ti říkal, že mám pravdu." "Přesně tuhle větu jsem od Yardy slyšel několikrát při jeho produkci alba Hodina kapely Bůhví. Ale pokaždé, když ji řekl, tak na ni měl svaté právo.

Musím přiznat, že jsem nečekal, že sázka na Yardu Helešice jako producenta naší desky bude až tak značným přínosem pro celkovou podobu alba. A to ve všech směrech. Dokázal přesně pochopit podstatu všech písní a s citem se pak rozhodnout, do jakého kabátu tu či onu píseň obléct. Má skvělý smysl pro detail a na rozdíl od některých jiných hudebních producentů se nevykrádá, ale jen zdobí svůj rukopis. Navíc je to veliký profík a pozorovat ho při práci pro mě byla veliká škola," říká Ondřej Brzobohatý, člen kapely Bůhví, jejíž deska Hodina je v současnosti nejaktuálnější dokončenou producentskou prací Yardy Helešice.

 

Od muzikanta k producentovi

Producent, kytarista a skladatel Yarda Helešic se narodil 16. března 1974 v Praze. Bylo by lze předpokládat, že Yarda jako syn jedné z velmi významných osobností české jazzové a jazzrockové scény, bubeníka Jaromíra Helešice, bude už od dětských let neodvratně směřován k muzice, ale skutečnost byla jiná. "Na kytaru jsem začal hrát sám asi v devíti letech, zřejmě pod vlivem nějakého kytaristy, kterého jsem viděl v televizi. Hrozně se mi to zalíbilo, táta mi koupil tříčtvrteční kytaru a protože jsem u toho vydržel, začal jsem se pak připravovat ke studiu na státní konzervatoři." Na konzervatoř byl skutečně přijat a jak říká: "0¦bezmála jsem ji vystudoval. Odešel jsem v páťáku a začal se naplno věnovat elektrické kytaře, vlastním skladbám a hraní v kapele." Bubenická profese Yardova otce se ho přece jenom v dětství alespoň trochu dotkla, když sám nějaký čas na bicí hrál, ale jak přiznává: "Bicí mi až tak k srdci nepřirostly. Kdyby bylo úplně nejhůř, asi bych byl schopen na ně někoho doprovodit, ale odjakživa jsem daleko víc tíhnul k melodii, ke kytaře."

Ve věku, kdy člověk začíná sám hledat a nacházet svůj vkus a hudební orientaci, přilnul Yarda nejdříve k punku, ke kapelám jako Sex Pistols, Clash nebo Dead Kennedys, posléze k The Cure a poté ke streetrockovým kapelám typu Guns N´Roses. Punková byla i první Yardova kapela, která si říkala Vasques 2, s níž hrával po odpolednech, zatímco přes den se věnoval studiu klasické kytary pod dohledem profesora Milana Zelenky. Neméně punková byla i Yardova následná kapela Bad Joke. Ta už na sebe upozornila víc. Čtyři roky na prahu 90. let objížděla klubové koncerty a festivaly, přičemž další krok už pak vedl přímo k profesionální muzikantské kariéře.

Stalo se tak v roce 1995. "Zavolal mi spolužák, bubeník Sváťa Čech, který hrál se Support Lesbiens, a řekl mi, že shánějí kytaristu, jestli bych k nim nešel hrát." Yarda Helešic nastoupil do kapely v průběhu intenzivního koncertování mezi debutovým albem So What? a druhou deskou Medicine Man. Tu už se Support Lesbiens nahrával a absolvoval s nimi i bezpočet následných koncertů. Pak se ale kapela na více než tři léta odmlčela a znovu se sešla v sestavě, jejíž jádro tvořili zpěvák Kryštof Michal, kytarista Hynek Toman a Yarda Helešic. Začali chystat materiál na albový comeback, stylově posouvající Support Lesbiens od grunge k pop rocku, přičemž Yarda na tomto albu už zaujal pozici nejen muzikantskou, ale i producentskou. A cest k producentské práci bylo více. "Měl jsem nějaké nápady na svoje kytarové písničky, které už jsem nosil v hlavě, tak jsem si vypůjčil techniku a s pomocí svého kamaráda Petra Kuby, který se mnou předtím hrával v Bad Joke, jsem si natočil takovou sólovou desku. Nikde jsem ji nevydal a asi sto, sto padesát kousků jsem rozdal mezi své známé a přátele. Když jsme pak s Alicí Springs natáčeli její desku Barvy, ošklivě jsme se nepohodli v jednom studiu, odešli s roztočeným materiálem a uvažovali, co dál. A mě napadlo, že bych to mohl udělat podobně jako s tou svou deskou - dát dohromady techniku a desku natočit a vyprodukovat sám. Od té doby jsem Alici produkoval všechny desky a jednu, která se bude jmenovat Major Seven, chystáme zrovna teď na jaro."

Vedle muzikantské pozice se tedy v Yardovi díky jeho sólovému projektu, prací s Alicí Springs a Support Lesbiens začala postupně objevovat a rodit i osobnost producentská... "Musím říct, že vzhledem k tomu, že mám hodně široký okruh známých a kamarádů, začal jsem (a dělám to pořád) zjišťovat, co je na co nejlepší a co jak dělat. Bavíme se o technice, nových programech a pořád dokola něco řešíme. Tak jsem se postupně dozvídal a dozvídám, co potřebuji vědět. Od začátku jsem také hodně sázel na cit, na uši a snažil se dobrat co nejblíž tomu, jak jsem si myslel, že by to mělo znít. Hodně se toho dozvídám i od kamarádů, kteří se zabývají zvukem v Anglii, a leccos se dovím i z internetu. Ovšem, když už o tom mluvíme, myslím si, že v tomhle ohledu u nás hodně chybí nějaká škola. Vím, že zvuk se studuje na FAMU, ale škola, abych tak řekl producentská, aby ten, kdo ji vystuduje, nebyl jen zvukař, ale aby svým způsobem zasahoval do aranží, byl zároveň hudebník a vlastně tak trochu také úředník, protože i to k té profesi patří, to tu nikdo neučí. A je to škoda."

Jak už bylo řečeno, nejen jako producent, ale i jako muzikant Yarda Helešic stále spolupracuje se zpěvačkou Alicí Springs, přičemž chystané album Major Seven zásobil rozhodující měrou i autorsky. U Support Lesbiens působil v obou funkcích v období comebackových alb Regeneration? (2001) a Tune da Radio (2002) až do hojně mediálně propíraného rozchodu, který vnímá spíše v rovině osobní než muzikantské, a na nějž pochopitelně dosti nerad vzpomíná. Jako hudebník se v poslední době ještě objevoval na tuzemských i zahraničních jevištích ve společnosti kapely Ohm Square a rozhodně nepochybuje o tom, že jeho kytara nezůstane do budoucna uzamčena v kufru opřeném o skříň. Nicméně těžiště Yardovy práce je v posledních letech přece jenom především v oblasti producentské.

 

Pokud cítím nadšení, tak do toho jdu

Zastavme se teď u Yardy Helešice výhradně jako producenta. Důležitá je samozřejmě úvodní otázka, podle jakých kritérií se rozhoduje zda přijmout, či nikoli nabídku k produkování té které kapely.

Yarda Helešic - Za sklem
Yarda Helešic - Za sklem

"Pro mě je základním kritériem, jestli si kapela nebo interpret píše svoje vlastní písničky. Tomu, kdo dělá vlastní hudbu, na věci víc záleží, ví, co očekává, a komunikace je jiná než s interpretem, který vlastní věci nedělá. S takovou kapelou se pak sejdu, chci ji poznat osobně a zjistit, jestli není nějaký problém mezi kapelou a mnou nebo mezi jednotlivými členy. Jestli tam není něco, co by mohlo narušit klid na práci na desce. Další věc je, že mě to musí něčím oslovit. Ať už lidi v kapele nebo hudba mě musí něčím zasáhnout, něčím mě nakopnout, musím cítit nadšení. To je moc důležité. Pokud cítím nadšení, tak do toho jdu."

 

Máš nějaké žánrové nebo stylové mantinely?

Myslím, že ne. Možná, kdyby za mnou přišla nějaká blackmetalová skupina, ale ona by asi nepřišla. Domnívám se, že když už si mě někdo vybere, má představu o tom, co jsem dělal nebo dělám, a vybere si mě podle toho.

 

Jsi typ producenta, který s kapelou pracuje už dopředu ve zkušebně, anebo spíš počkáš až na práci ve studiu?

Spíš to nechávám na práci ve studiu. Zejména, když se dohodneme, že kapela bude točit po jednotlivých nástrojích. V dnešní době se dá velmi dobře editovat, dají se zkracovat formy, dá se ve studiu dělat leccos. Pokud chce kapela nahrávat dohromady, tahle možnost je mnohem menší a domlouváme se dopředu. Chci slyšet písničky na koncertu, pobavit se o aranžích, ale nemyslím si, že bych nějak dramaticky zasahoval do struktury písniček, protože většinou dělám s interprety, kteří jsou současně i autoři, a mají docela konkrétní představu o tom, jak má písnička vypadat. Nejsem autoritativní, spíš přicházím s návrhy, co by se dalo udělat.

 

Takže si neponecháváš právo veta?

Musím říct, že ne, je to vždycky na dohodě.

 

Když se podíváme do nejbližší minulosti, které desky tě, coby producenta, obzvlášť bavily a zaujaly?

Samozřejmě to byly ty nejosobnější. Určitě Support Lesbiens a Alice Springs. Ty desky mi připomínají a vždycky budou připomínat hezké časy, které jsme spolu strávili. Super práce byla také s kapelou 100°C, s Post It nebo s Dogou. Tam jsem předem nevěděl, co čekat, protože to byla první spolupráce s hardrockovou kapelou a práce s nimi byla skvělá. Bavila mě také produkce živého DVD No Name, dva filmy, které jsem na podzim dělal pro moje kamarády v Anglii, a teď Bůhví.

 

Deska Hodina kapely Bůhví je v této chvíli tvá nejčerstvější dokončená práce. Co tě například zaujalo na téhle kapele, že ses pustil do jejího produkování?

Zaujaly mě především texty, i když na ně obvykle moc nedám, a zaujalo mě jejich přesvědčení. Totiž, že vědí přesně, co chtějí. A to se mi vždycky líbí.

 

Pokud vím, nepracuješ pokaždé v jednom výhradním studiu, ale střídáš je. Podle čeho studia vybíráš?

Studia vybírám podle nálady, rozpočtu, obsazení kapely0¦ Mám vytipovaných několik studií, která mají základní vybavení, s sebou si vozím svůj počítač, své plug-iny, prostě svůj set up. Ten si beru do každého studia, kde ho připnu, a pak už je to v podstatě jedno. Hodně jsem využíval třeba Barrandov, kde jsem si asi na tři čtyři desky pronajal studio, poskládal vybavení a pak jsme tam pracovali. Je tam řada mikrofonů, které se dají vypůjčit, a skvělá nahrávací místnost. Teď hodně používám studio Svárov, které stavěl Mirek Chyška se Štěpánem Smetáčkem, já tam jako první nahrával 100°C a hodně se mi tam líbí nahrávací místnost. Vlastně jedinou podmínkou, abych mohl někde pracovat, jsou Pro Tools HD. Ostatní si mohu dovézt. Bůhví jsem jako první míchal ve studiu Orm, cítili jsme se tam moc dobře a myslím, že ho budu využívat častěji. Dřív jsem také hodně míchal u Honzy Čechtického.

 

Lze charakterizovat, čím by se měl vyznačovat ideální producent? Jaké by měl mít vlastnosti?

No, to je mi otázka... Myslím, že ideální producent by měl mít především zkušenosti, z čehož vyplývá všechno ostatní. Měl by být zdatný organizátor, člověk, který dokáže lidi inspirovat, který se vyzná jak v technice, tak v nahrávacích postupech a navíc uhlídá rozpočet. Měl by mít trpělivost a vnímat potřeby kapely. To je to nejdůležitější.

Psáno pro časopis Muzikus