Victor Bailey - Černý Jaco - basový profil

Victor Bailey - Černý Jaco - basový profil
Victor Bailey - Černý Jaco - basový profil

Victor Bailey patří bezpochyby mezi nejvlivnější basisty posledních tří dekád. Snad nikdo si nemůže dělat takový nárok na titul „nástupce Jaca Pastoria“ jako on. A to nejen proto, že Jaca nahradil v legendárních Weather Report.

Období růstu

Victor Bailey se narodil 27. března 1960 ve Philadelphii do hudební rodiny. Otec Morris Bailey Jr. byl profesionálním skladatelem, producentem, saxofonistou, učil a aranžoval. Jeho skladby měli v repertoáru umělci jako Patti LaBelle nebo Nina Simone. Jako saxofonista hrál třeba McCoy Tynerem. Matka Vera, přestože se nikdy nevěnovala profesionální dráze, byla výbornou zpěvačkou. I oba sourozenci se věnovali hudbě. Sestra Brenda zpívala s Creme D’Cocoa - diskotékovou kapelou sedmdesátých let a bratr Morris III, přestože se hudbou nikdy neživil, tak skládá písničky a hraje na kdejaký nástroj.Mládí měl Victor Bailey prakticky plné hudby. V jejich domě se dveře netrhly s muzikanty a zpěváky. Takřka od narození se snažil hrát na všechny nástroje, které měl v dosahu. Spoustu času trávil se svým otcem, který v hudebním byznysu pracoval. Jezdil s ním do studií, na vystoupení. Takhle se dostal k legendám R & B scény, k The Stylistics, Kennymu Gamblemu nebo Leonu Huffovi. Na druhou stranu se setkal i s jazzovými hráči jako byli Odean Pope, Eddie Green nebo Tyrone Brown.V deseti dostal k Vánoce na vlastní žádost bicí soupravu. V okamžiku, kdy ji s rodiči postavil, začal na ni k úžasu všech hrát, jako by nikdy nedělal nic jiného. O týden později začal hrát se svou první kapelou a o tři měsíce později šli do studia natáčet.K base se dostal, jak už to tak bývá, vlastně náhodou. V té době hrál s kapelou, ve které bylo ještě pár dalších kamarádů ze sousedství. Basista, který už byl prakticky dospělý, odmítl s Victorem za bicími hrát, protože Victor bral muziku příliš vážně a všechny kolem sebe komandoval. Jediný, koho mohli sehnat, byl jen další bubeník, takže se Victor rozhodl, že bude hrát na basu. Přestože na ni nikdy nehrál, věděl, co by basa měla hrát. Nejenže byl schopen písničku odbasovat, přidával navíc i vyhrávky a běhy, to vše prakticky neznalý nástroje. Když jeho hru slyšel jeho otec, jednoznačně mu doporučil, aby se baskytary držel.O tři týdny později měl jako basista první vystoupení a o několik měsíců později byl stejně zaměstnaný jako kterýkoli jiný baskytarista ve Philadelphii. Hraní si nevybíral - jeden den hrál funk, druhý nahrával, třetí hrál s big bandem nebo bebopovým kvartetem. Stejně to má vlastně dodnes.

 

Berklee

Dalším stupněm v hudební kariéře byl nástup na prestižní hudební školu Berklee College of Music v Bostonu. K tomu se váže poněkud zvláštní příhoda. Po ukončení střední školy se Victor rozhodl, že půjde na čtyři roky do armády, aby si vydělal na školné, protože nedostal stipendium, ve které doufal. Odjel proto na testy, ale ve chvíli, kdy ho začal doktor prohlížet, zjistilo se, že má Victor astma. To znamenalo jediné - nemožnost sloužit v armádě. Ale ve chvíli, kdy se Victor vrátil domů, čekala tam na něj obálka, ve které bylo oznámení o přijetí ke studiu na Berklee.Pro Victora, stejně jako asi pro každého muzikanta, bylo studium na této škole obdobím obrovského růstu. Každodenní náplní jeho života a studia byla hudba a zase jenom hudba. Ve svém ročníku se setkal s mnoha muzikanty, kteří se zakrátko proslavili. Studoval společně s Branfordem Marsalisem, Jeffem „Tain“ Wattsem, Cindy Blackman, Terri Lynne Carrington, Stuem Hammem nebo Stevem Vaiem.Již během druhého roku na Berklee dostal Victor významné angažmá. Na doporučení bubeníka Poogie Bella (David Bowie, Marcus Miller) se stal novým basistou u jihoafrického trumpetisty Hugha Masakely.

 

New York

O týden později už byl na turné a nikdy se nevrátil. Sbalil si své věci, našel za sebe do podnájmu jiného člověka a odstěhoval se do New Yorku. A to přesto, že měl v kapse pouhých sto dolarů a nejlevnější bydlení bylo za čtrnáct dolarů za noc v ubytovně YMCA. Tam na něj nečekalo nic moc pozitivního, ubytovna byla prolezlá prostitucí a drogami. Naštěstí pro něj byl ale tak zaneprázdněn hraním, že se k těmto nešvarům nedostal blíž. A díky permanentnímu hraní si zakrátko našel vlastní bydlení. Každému, kdo ho od kroku do New Yorku odrazoval, tvrdil, že ve chvíli, kdy tam začne působit, bude jeden z nejzaměstnanějších basistů ve městě.A měl pravdu. Během prvního roku v New Yorku hrál na téměř padesáti deskách. Zahrál si s mnoha legendami světové hudby, kteří pro něj byli vlastně idoly. Prošel si angažmá u Sonnyho Rollinse, Dona Aliase, Larryho Coryella a dalších. Z těch mladších si zahrál s Poogie Bellem, Dennisem Chambersem, Mikem Sternem nebo Kennym Kirklandem. V té době byl New York tak živé místo, že se všemi jmenovanými se mohl potkat během jediné noci.

 

Weather Report

Zhruba po roce působení v New Yorku se na koncertě s jihoafrickou zpěvačkou Miriam Makeba setkal s bubeníkem Omarem Hakimem. Potkali se už dřív při natáčení desky kytaristy Bobbyho Brooma, ale tohle bylo jejich první společné vystoupení. Při společném hraní jim to šlapalo, jako by spolu hráli odjakživa, a po skončení druhého koncertu se na Victora Omar obrátil s tím, že bude hrát koncert s Weather Report, a ti že shánějí nového baskytaristu. Pro Victora to bylo něco jako splnění snu. Od svých šestnácti, kdy poprvé viděl Weather Report, tvrdil, že ve chvíli kdy Jaco odejde z Weather Report, bude on jejich dalším basistou. Omar dal Victorovi adresu Joea Zawinula a doporučil mu dát dohromady nějaké nahrávky. Victor Bailey to udělal, poslal nahrávky Joemu Zawinulovi a o několik dní později mu Zawinul zavolal, že ho bere, že „cítí, že je ten pravý...“.O týden později se s ním domluvil i management kapely a Victor Bailey a Omar Hakim vytvořili novou údernou rytmickou sekci této legendární fusion kapely a nahráli společně vynikající desky Record, Domino Theory nebo This is This!.Tohle byl ten pravý začátek hudební kariéry špičkového basisty, který pak působil s mnoha slavnými jmény od Michaela Breckera po LL Cool J, Mary J Blige či Andyho Summerse, Billa Evanse nebo Lennyho Whitea. Působil na téměř tisíci nahrávkách. Na konci osmé dekády minulého století se dal dohromady s kapelou Steps Ahead, kdy společně s Mikem Manierim, Michaelem Breckerem, Peterem Erskinem a Chuckem Loebem udělali z akustické jazzové kapely elektrický funky nářez.

 

Devadesátá léta a sólo

V roce 1989 natočil Victor Bailey svou první sólovou desku Bottom’s Up. Poprvé natočil desku tak, jak si sám přál, a nikoli tak, jak si přáli jiní. Touto deskou se také prosadil i jako sólový umělec, a nikoli jen jako nájemný muzikant. Na desce hrál mimo jiné i na bicí a klávesy.V polovině devadesátých let se Victor Bailey stal součástí koncertní kapely u Madonny, což pro něj představovalo posun do neprobádaných končin showbyznysu. Většinu devadesátých let ale opět trávil coby nájemný hráč a koncertoval hlavně v Evropě a Japonsku.V roce 1997 začal opět spolupracovat s Joe Zawinulem, tentokrát v jeho kapele The Zawinul Syndicate. V této kapele strávil tři a půl roku a z této spolupráce pochází také vynikající živé album World Tour.

 

V roce 1999 podepsal Victor smlouvu s nahrávací společností ESC Records. Ještě týž rok natočil své druhé sólové album Lowblow a rozhodl se opustit The Zawinul Syndicate a věnovat se své sólové kariéře. Na koncertech se v té době v jeho kapele vystřídali takoví hráči, jako jsou Kenny Garrett, Dennis Chambers, Poogie Bell, Jim Beard a mnoho dalších.V roce 2002 vydal další desku nazvanou That’s Right, která si, podobně jako deska předchozí, vedla dobře jak u kritiky, tak u fanoušků. V té době založili společně s Larry Coryellem a Lenny Whitem kapelu CBW, která patří, podle Victorových slov, k „těm nejlepším kapelám, ve kterých kdy působil“. Všichni tu byli coby frontmani, takže to byla vlastní první regulérní kapela, kde mohl hrát své basové linky tak, jak je cítil. Doposud natočili dvě desky - Electric a Traffic a obě byly natočeny bez zkoušení. Prostě přišli do studia a točili. V současné době pracuje Victor Bailey na své nové sólové desce, která by se mohla objevit na pultech obchodů tento rok.

 

Vybavení

Victor za všechna léta vystřídal více nástrojů, signifikantní je ale jeho signature Fender Victor Bailey Jazz Bass (čtyřstrunná i pětistrunná verze). Akustickou baskytaru používá Fender Victor Bailey Signature Acoustic Bass. Obvykle na své baskytary používá struny Dean Markley nickel steel .040, .060, .080 a .100. Aparáty používá EBS - zesilovače EBS Fafner, kabinety ProLine, komba NeoDrome a občas i EBS efekty. Ve studiu pak používá ProTools 7.3.1, zvukové moduly Roland XV5050 a D110 a Korg M1R EX, klávesy Yamaha DX7 a Roland D70 a bicí automat Akai MPC60.

 

Technické vybavení

baskytary:

Fender Victor Bailey Jazz Bass (4 nebo 5 strun)

Fender Victor Bailey Signature Acoustic Bassaparáty:EBS Fafner (hlava)

EBS ProLine 410 (kabinet)

EBS NeoDrome (kombo)

 

efekty:

EBS MicroBass IIEBS MultiComp

EBS MultiDrive

EBS UniChorus

EBS Bass

IQEBS OctaBass

 

Diskografie (výběr)

sólo: Bottom’s Up (1989), Low Blow (1999), That's Right (2002)

CBW: Electric (2005), Traffic (2006)Weather Report: Record (1982), Procession (1983), Domino Theory (1984), Sportin’ Life (1985), This is This (1986), Live and Unreleased (2002)

Bobby Broom: Clean Sweep (1981)

Urszula Dudziak: Sorrow Is Not Forever...But Love Is (1983)

Steps Ahead: Magnetic (1986), Yin-Yang (1992), Vibe (1994)

Billy Cobham: Picture This (1987), Fruit from the Loom (2007)

Alex Bugnon: Love Season (1989), 107 Degrees in the Shade (1991), This Time Around (1993), As Promised (2000), Free (2005), Going Home (2009)

Omar Hakim: Rhythm Deep (1989), Groovesmith (2000)

Michael Brecker: Now You See It....Now You Don’t (1990)

Randy Brecker: Toe to Toe (1990)

Andy Summers: World Gone Strange (1991)

Bill Evans: Petite Blonde (1992), Push (1994), Escape (1996), Touch (1999)

Mary J Blige: My Life (1994)

Carlos Santana: Dance of the Rainbow Serpent (1995)

Lenny White: Present Tense (1995), Renderers of Spirit (1996), Edge (1999)

Joe Zawinul: Faces & Places (2002)

Bill Evans/Randy Brecker: Soul Bop Band Live (2006)

Lady Gaga: Fame (2008), The Fame Monster (2009)

Victor Bailey se pohybuje stejně dobře ve vodách jazzu, funku jako třeba v popu a hip hopu. Důkazem je jak spolupráce s Lady GaGa nebo Mary J. Blige, tak především téměř sedmiletá spolupráce s Madonnou. Co se týče hraní s posledně jmenovanou, považuje Victor tuto zkušenost za jednu z nejzásadnějších za svou kariéru. Na Madonně obdivuje především profesionalitu, s jakou hraje svou roli „Star“, a dále pak kolik dokáže strávit času tím, že dává dohromady věci a lidi kolem svých desek a turné.

Psáno pro časopis Muzikus