přihlášení uživatele
přihlásit trvale na tomto počítači
vyhledávaní

žádnýV Itálii za Mikem Terranou - aneb z deníčků Dalibora Mráze

30.12.2014 | Autor: Jan Červenka | sekce: pro muzikanty - články

V Itálii za Mikem Terranou - aneb z deníčků Dalibora Mráze


Nestává se často, aby někdo z českých hudebníků začal spolupracovat s mezinárodní hvězdou první velikosti. Taková spolupráce se zrodila mezi virtuózním českým bubeníkem Daliborem Mrázem a Mikem Terranou, od něhož Dalibor dostal pozvání k návštěvě jeho sídla v Itálii. Dalibor si na své cestě poctivě dělal poznámky, a díky tomu vám přinášíme netradiční report o tom, jak to vypadá, když se potkají dva bubenické světy.

Nečekaná zpráva

Jak jsme se Mikem poznali? Jednoho dne k večeru, který zprvu nebyl ničím zajímavý, mi na mobilu vyskočilo „máte novou zprávu od Mikea Terrana“. Chvilku jsem přemýšlel, že by to bylo zvláštní, kdyby mi psal opravdu „ten Mike Terrana“. Měl jsem za to, že si někdo z mých přátel ze mě dělá vtípky. Až potom, co jsem dorazil domů, jsem zjistil, že onen profil je opravdu originální. Mike mi ve zprávě chválil videa a způsob hry, a bubny se tak brzy staly tématem další konverzace. Jak tak utíkal čas a my si psali o všem možném, vznikl nápad natočit video. Mike byl z nápadu tak nadšený, že na vlastní náklady přiletěl na týden do Ostravy. Natáčení předcházely dlouhé přípravy po Skypu a konzultace jednotlivých částí skladby, kterou jsme napsali, aby oběma vyhovovala. První nástřel poslal Mike jako video natočené na mobil, kde hraje na elektronické bicí, abych si udělal představu, jak by se mu to líbilo. Tímto způsobem jsme skladbu doladili. Na place jsme už jeli bez zkoušení, na ostro, Mike byl spokojen a při večerním posezení přišel s nápadem pozvat mě do Itálie.

Domluva probíhala docela v klidném duchu, jen bylo hodně informací, které člověk musel profiltrovat, aby se někam ten den dostal. V 10.00 jsem stál uvnitř pražského letiště a čekal na svůj let do Pisy. V průběhu cestování jsem si Mikem průběžně psal a zjišťovali jsme, jak na tom oba jsme a jestli vše jde podle plánů. Po příletu do Pisy mě bouchlo do nosu krásných 35 °C, ale tam moje cesta zdaleka nekončila. Musel jsem najít vlak a koupit si lístek do Messa Centra. Pro jistotu jsem Mikovi posílal fotky všech lístků, co jsem koupil, aby bylo nad slunce jasné, že se nikde neztratím.

Po zhruba hodinové cestě vlakem na mě už na místě čekal Mikeův řidič, který mě dovezl až k němu domů. Přivítání bylo srdečné; hned poté, co mě uvedl k sobě do bytu, mi na balkóně nalil červené víno, ať si odpočinu, a omluvil se, že si ještě musí zařídit pár věcí. Tak jsem tam tak sám po dlouhé cestě seděl s červeným vínem v ruce a přemýšlel o tom, že jsem moc zvědavý na to, co všechno se chystá. Vzduch voněl, bylo slyšet šumění moře a v dálce byly vidět vysoké zasněžené hory. Byl jsem až překvapený, jak byl jeho byt uspořádaný. Vše bylo čisté a srovnané do posledního papíru, což poněkud kontrastovalo s jeho hudebním imagem. Po patnácti minutách přišel a trval na tom, abychom sešli projít a že si zajdeme půjčit kolo, ať můžeme jezdit. První večer jsme šli do restaurace, kde jsme zůstali dlouho po zavíračce spolu s šéfkuchařem a pilotem italských aerolinií, a jak se později ukázalo, on řídil to letadlo, kterým jsem přiletěl z Česka.

V Itálii za Mikem Terranou - aneb z deníčků Dalibora Mráze


Prosciutto, moře i algoritmy

Mike mluví dobře i italsky, takže konverzace byla opravdu pestrá. Domů jsme došli kolem druhé hodiny a šli spát. Další den jsme vstali a šli brzo ráno nakoupit. Čerstvě nařezané prosciutto, víno, sýry a další výjimečné potraviny. Je až zarážející, jak si Italové potrpí na dobré jídlo. Hned potom jsme šli na pláž zhruba pět set metrů od jeho domu.

Tam Mike většinu večerů chodí číst, přemýšlet a ráno tam běhá. Bylo zvláštní být součástí jeho harmonogramu. Každý den jsme seděli přibližně dvě hodiny u padů a ukazovali jsme si různé věci a cvičení. Ukazoval mi noty, které napsal pro Tarju.

Potom se mě ptal na různé moje věci a rozebírali jsme moje koordinace. Vysvětloval jsem mu způsob, jak jsem si udělal cvičební plán + tvoření tzv. algoritmů, které lze aplikovat různými způsoby. Pobídl mě, abych to sepsal jako knihu - proto teď připravujeme knihu Syntaxe herních algoritmů. Když jsme potom večer seděli na balkóně, nabídl pustit nějakou hudbu. Byl jsem neuvěřitelně překvapený, protože se neozval žádný rock, ale spustil Frank Sinatra. Mike mě neustále překvapoval. Všechno bylo úplně jiné, než jsem myslel, že bude. Každý den jsme spolu jezdili na kolech na různé projížďky po okolí a večer jsme trávili většinou nad červeným vínem a diskuzí o hudebních stylech, žánrech a o individualitě jednotlivých hráčů. Vysvětloval mi, proč je pro něho významný Zappa, proč je John Bonham pro něho jedním z nejlepších bubeníků všech dob. Přemýšleli jsme o technice. Technika sice dala nové možnosti, ale zabíjí hudbu. Chladná technika bez hřejivé hudby nemůže fungovat. Nejenom technika při hraní, ale i při nahrávání. Vše se kvantizuje a v nahrávkách už není ta osobitost, jaká byla za pásového nahrávání. Byly to rozsáhlé diskuze plné nových názorů. Donutil mě přemýšlet nad věcmi jiným způsobem. Abych vzal vše, co umím, a začal více přemýšlet v celku. Klidně se vzdát techniky, tam kde jí nebude třeba, hlavně aby to fungovalo. Mike jako hráč mě překvapil. Každý ví, že je to šílený rocker s pankáčem a vysokou sadou, na které má dvě chiny, ale málokdo už ví, že má neuvěřitelný hudební rozhled. Vytříbený vkus a vše dokonale promyšlené. Dostal mě i svým názorem na klasickou hudbu. Sinatra a klasická hudba u něho doma hraje velmi často. Shodli jsme se, že je škoda, že mladí lidé nejsou schopni strávit klasickou hudbu jako dříve. On sám ostatně velmi rád hraje na tympány.

Seznámili jsme se i s výborným chlapem, mistrem kulturistiky a šampionem cyklistiky a světovým fyzioterapeutem Enriquem Pampalonim. Pomáhá Mikovi, když se nějaký sval pokazí. Stačí dotek, a ví, jak vám pomoct. Pozval nás k sobě domů a vyprávěl nám o lidském těle, abychom pochopili, jak co funguje, a vyvarovali se problémů v budoucnu. V tomto duchu probíhaly další dny, které byly plné prozření, dobrého jídla, pití a nových přátel.Jednoho večera jsme se s Mikem domluvili, že bychom mohli připravit společný projekt s podporou značek, jejichž firemními hráči jsme. Projekt je pořád ještě v plenkách, ale postupně se rodí. Nedávno jsme se setkali v Olomouci, kde jsme dali dohromady náš koncept. Chtěli bychom začít v České republice a pak pokračovat dál. Mike je opravdu jedinečný člověk a já doufám, že s ním budu moct pracovat i nadále. Dává mi to do mého působení úplně jiné světlo, jiný pohled, který jsem potřeboval. Přijímám to s pokorou a jsem velmi zvědavý, kam dále to bude vše směřovat.

V Itálii za Mikem Terranou - aneb z deníčků Dalibora Mráze


Už teď je ale jisté, že rok 2014 bude velmi pestrý. Chystám se vyletět s řadou nových zajímavých a od sebe velmi odlišných projektů. Připravují se další duety s jinými kontrastními bubeníky. A připravuji také své první autorské CD, ve kterém vystoupí i řada velmi výjimečných hostů z celého světa.

Co jsme řešili za bicími

Na papíře jsem Mikovi kreslil algoritmy, které používám při hraní. Můžete zde vidět způsob uvažování v akcentech. Už se neřeší typ rudimentu, ale pouze už uvažujete o figuře a automaticky vkládáte pravou nebo levou podle toho, jak je to zapotřebí. To znamená že základem této teorie je omezení rudimentů pouze na dva základní, a to jsou střídavé a dvojité. Paradiddly tady už nemají relevanci, jelikož jsou kombinací těchto dvou. Paradiddle je pouze rudiment, se kterým byly specifikované různé kombinace střídavých a dvojitých úderů. Způsob, kdy ho hrajeme na soupravu a bereme ho jako rudiment a skládáme rudimenty za sebou, je pro člověka zbytečně omezující. Tato teorie mantinely odebírá a dává prostor čisté fantazii a kreativitě. Rozsáhlé zpracování tohoto tématu bude potom až v knize, kterou připravujeme.

Tady je kousek papíru z toho všeho, co jsem Mikovi ukazoval


www:
www.dalibormraz.cz

Psáno pro: časopis Muzikus 2014/04

Online verze stránky: http://www.muzikus.cz/pro-muzikanty-clanky/V-Italii-za-Mikem-Terranou-aneb-z-denicku-Dalibora-Mraze~31~prosinec~2014/

Komentáře

celkový počet: 0

Buďte první...


 
 
 
&;

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.