přihlášení uživatele
přihlásit trvale na tomto počítači
vyhledávaní

kytaraTube Screamer - Čtvrtstoletí na výsluní rocku aneb od woodoo ke kompromisu

15.10.2004 | sekce: pro muzikanty - články

Tube Screamer - Čtvrtstoletí na výsluní rocku aneb

Tube Screamer - Čtvrtstoletí na výsluní rocku aneb

CHTĚL BYCH TÍMTO ČLÁNKEM VZDÁT HOLD JEDNÉ Z NEJSLAVNĚJŠÍCH EFEKTOVÝCH KRABIČEK A PŘIBLÍŽIT ČTENÁŘŮM MUZIKUSU PODROBNĚJI ANABÁZI TOHOTO OVERDRIVU, KTERÝ JE DEFINITIVNĚ SPJAT SVÝM CHARAKTERISTICKÝM CRUNCH DRIVE ZVUKEM S PROJEVEM MNOHA VĚHLASNÝCH KYTARISTŮ.



Tube Screamer - Čtvrtstoletí na výsluní rocku aneb

Tube Screamer - Čtvrtstoletí na výsluní rocku aneb

Původním záměrem japonských vývojářů firmy Nishin Onpa Company (Maxon) bylo napodobit pomocí kytarového efektu, napájeného z devítivoltové baterie či adaptéru, zvuk zkresleného lampového zesilovače. Ale jak už to bývá - vždy když je záměrem vyvinout něco přesně k danému účelu, poslouží to nejlépe k něčemu trochu jinému. Jako například, když Jim Marshall vyvíjel podle aparátu Fender Bassman svoje vlastní "basové zesilovače" a staly se z nich nejvěhlasnější kytarové zesilovače všech dob, alespoň co se rocku týče. V jiných oborech se tyto paradoxy odehrávají zrovna tak často. A tak se screamer nejčastěji používá spíše právě k "dotvoření" zvuku již vybuzeného lampového zesilovače než k jeho napodobování přes "nelampové" aparáty.
Vrátím se ale k japonskému vývojovému týmu firmy Maxon. Existuje na japonském trhu už od šedesátých let. Věnoval se vždy audio elektronice. Začátkem sedmdesátých let začali vyrábět svou řadu kytarových efektů pro japonský trh. Toho si všimla další japonská obchodní firma Hoshino Trading Company (Ibanez) a převzala licenci produkce Maxonu pro celosvětovou distribuci a prodej pod značkou Ibanez.
První dva "předchůdci" Tube Screamerů byli Ibanez OD 850 Overdrive a OD 855 Overdrive II.
Tyto Ibanez overdrivy měly odlišné zapojení od TS 808/TS 9, jejich zvuk byl zkreslenější a blíže k fuzzu. OD 850 má zapojení vlastního drive obvodu podobné spíše efektu Big Muff od Electro Harmonix, ale vstupní a výstupní buffer a elektronické spínání jsou už z rodu Tube Screamerů.
OD 855 má také "Ibanez" spínání, vstupní a výstupní obvody. Navíc jeho "srdce", tedy vlastní drive obvod, je už osazeno obvodem RC 4558, který byl používán i v raných TS 808. U tohoto OD 855 je však limitace na rozdíl od TS 808/9 tvořena obvodem "hard diode clipping", tedy je to spíše distortion, protože limitační diody nejsou zapojeny ve zpětné vazbě operačního zesilovače, ale přímo zkratují/lmitují signálovou cestu (jako např. u MXR distortion+).
V roce 1979 vznikly první TS 808 s podobným zapojením jako OD 855, které byly distribuovány převážně na americký trh a zvukově samozřejmě nebyly ještě to "pravé ořechové".
Právě v době mezi 1979 a 1981 se tyto první ne zcela zdařené "pokusy" s různými zapojeními definitivně "přetavily" v geniální zapojení - legendární Tube Screamer Overdrive Pro TS 808.
Zpočátku výroby Screamerů TS 808 byly používány čipy Malaysia, Texas Instruments RC 4558. Později už byly používány legendární obvody JRC 4558D.
Jsou "zvukoví zastánci" TS 808 s čipy RC 4558 ( mimochodem se dodnes vyrábí). Když jsem zkoušel přehazovat čipy mezi sebou, tedy oba původní, originální RC 4558 a JRC 4558D, došel jsem k osobnímu závěru, že JRC 4558D má "hutnější" ale i melodičtější zvuk s delším, přirozenějším sustainem. RC 4558 měl oproti tomu subjektivně větší zkreslení, ale tenčí basy a ne tak přirozený sustain. Záleží ale samozřejmě na tom, co kdo od zvuku očekává.
Zde si myslím by mohl být prostor k osvětě, jak to vlastně celé s legendárními čipy JRC 4558D je.
Vyráběla je japonská firma Japan Radio Corporation mezi léty 1980-1990. Byl to paradoxně první nejlevnější a nejmasověji rozšířený japonský "rychlý" dvojitý operační zesilovač, ale z elektronického hlediska na dnešní poměry svými parametry ne zcela dokonalý!
Tyto "originální" japonské čipy se poznají podle toho, že pod nápisy JRC 4558D (popř. JRC 4558DD, což je jeho nízkošumové precizní provedení) je pouze čtyřmístný výrobní kód. Tyto originály mají také v drtivé většině lesklý, sklovitě černý povrch.
V roce 1990 se ale přetransformovala Japan Radio Corporation na NJM - New Japan Radio a přesunula výrobu čipů do východní Asie. Bohužel také ale zavedla novou "vylepšenou" technologii výroby čipů s novou "maskou".
Tyto nové čipy začala produkovat pod názvem NJM 4558. Obecně jsou považovány za zvukově slabší pro aplikaci v TS 808/9 a ne příliš uspokojivé. Později firma NJM zřejmě lehce upravila tyto čipy a přejmenovala je znovu na JRC 4558D. Tyto se vyrábějí dodnes a jsou například v některých nových Tube Screamerech. Zvukově už ale bohužel nedosahují kvalit původních japonských originálů z osmdesátých let. Jsou však zvukově asi stále lepší než kterýkoliv jiný typ pro tuto aplikaci. Nové JRC 4558D poznáte podle pětimístného výrobního kódu. Čtyři čísla a jedno písmeno. Navíc nové JRC 4558D se dělají výhradně v sametově matné povrchové úpravě. První číslo kódu u všech obvodů JRC 4558D (jak starých, tak nových) pak vždy udává rok výroby. Když jsem teď vysvětlil, jak je to s "motorem" Tube Screamerů, vraťme se zase k jejich rodokmenu.
Tube Screamer Overdrive Pro TS 808 se přestal vyrábět někdy kolem roku 1982. V té době se změnil jeho design a na světě byl Tube Screamer TS 9, který asi každý z nás (minimálně od vidění) zná, neboť je velmi často i součástí výbavy tuzemských kytaristů. Elektronicky se TS 9 od TS 808 liší pouze jinými hodnotami dvou odporů výstupního děliče. Právě tyto TS 9 z roku 1982 jsou považovány za "zvukově nejhodnotnější".
TS 9 se zdá subjektivně oproti TS 808 s větším podílem basů a výšek, tedy jakoby trochu "nabroušenější". JRC 4558D byly bohužel později v osmdesátých letech (nevím, co k tomu výrobce vedlo) nahrazovány obvody JRC 2043, které nejsou považovány za dobře znějící. Nakonec byly v druhé polovině osmdesátých let, přestože se JRC 4558D vyráběly v Japonsku až do roku 1990, TS 9 osazovány modernějšími obvody Toshiba TA 75558. Zvukově to už nikdy nebylo to, co s původními JRC 4558D. Právě zde vzniká nejasnost, zda už lze považovat za "reissue" tyhle TS 9, nebo až ty vyráběné v současnosti. Obvody TA 75558 jsou totiž používány i v současných reedicích Ibanez TS9 a TS9DX.
Kolem roku 1985 firma Ibanez představila Super Tube Screamer, krabičku, která měla čtyři ovládací knoflíky, byla v černém a později i zeleném provedení. Jde o raritu a sám jsem se s ní setkal pouze jednou (a to velmi dávno). Nepleťme si čtyři knoflíky u Super Tube se čtyřmi knoflíky u TS 9DX. Účely "čtvrtých knoflíků" jsou u obou efektů funkčně naprosto odlišné. V Super Tube jsou také navíc použity dva obvody RC 4558 oproti jednomu u ostatních Screamerů.
Po této menší sérii Super Tube Screamerů přišla kolem roku 1986 další, dnes již slavná mutace Ibanez TS 10. Jde o "odlehčené" provedení s plastovým nášlapným spínačem, který je nesymetricky umístěn v pravé polovině krabičky. TS 10 je zvukově jedovatější ve středech, protože drive obvod je už z výroby "zadrátován" s větším gainem než např. u TS 9. Obsahuje také jeden tranzistor navíc v signálové cestě průchozího neefektovaného signálu, což ho může samozřejmě také více měnit. Řekl bych, že hlavním nedostatkem této "desítkové" řady obecně byly levné plastové zdířky jack a konektory napájení zaletované přímo do plošného spoje, z něhož se velmi rády a často vylamovaly. Nebyly totiž mechanicky uchyceny maticí k plášti efektu jako u TS 9, pouze prostrčeny otvory v něm.
V roce 1989 tato serie TS 10 skončila. V průběhu dalších let došlo znovu k výraznému odlehčení a vznikla plastová řada "soundtank" a s ní i Tube Screamer TS 5. Jsou v něm použity "laciné" miniaturní odpory, taktéž plastové konektory a ne příliš mechanicky spolehlivý spínač. Celkově není obvod plastovým krytem chráněn proti okolním elektromagnetickým a elektrostatickým ruchům. I přes tyto slabiny má i tato řada TS 5 své příznivce.
V současné době (od roku 2000) se vyrábí v rámci řady Tone-Lok Tube Screamer TS 7. Je osazen novým "pětimístným" JRC 4558D a je celokovový, což mu budiž ke cti. Slabší stránkou jsou opět laciné konektory.
Během devadesátých let znovu nastartovala firma Ibanez další reedici Tube Screamerů TS 9 a TS 9DX s obvodem TA75558. V současnosti k nim pak přibyla žhavá novinka - replika legendárního Tube Screameru Overdrive Pro TS 808 s novým "pětimístným" JRC 4558D.
Svým způsobem jsou tyto repliky návratem k zapomenuté kvalitě, ale na druhé straně také se spoustou kompromisních řešení, co se týče výběru v současnosti dostupných součástek oproti původním originálům z první poloviny osmdesátých let. Ale i tak "zaplať pán Bůh za ty dary" v dnešní "plastově-digitální době"!
Právě popis rozdílů mezi novou reissue TS 9 a původní "SRV" TS 9 z roku 1982 excelentně zvládnul můj japonský přítel Kazuhisha Nakamura, který kromě toho, že vyvíjel syntezátory (i kytarové), elektronické slovníky apod. pro Casio, je velkým obdivovatelem zvuku a stylu Stevie Raye Vaughana. Proto opravdu pro fajnšmekry a odborníky s jeho laskavým dovolením překládám a zde zveřejňuji toto jeho brilantní srovnání.

Tajemství TS9
originál 1982 - Texaská krev
Autor: Kazuhisha Nakamura
Jako začátečník jsem si modifikoval nový reissue TS 9 těmito dvěma doporučenými kroky: Vyměnil jsem nový OP amp (čip) za původní original JRC 4558D Změnil jsem výstupní dva odpory podle TS 808 specifikace (pozn. překladatele - toto je standardní postup nabízený spoustou firem na internetu jako zaručeně stoprocentní) Ale TS 9 byl i po těchto úpravách zvukově stále jen 70 % originálního TS 9 z roku 1982. Originál 1982 byl stále brilantnější, s pevnějším, dravějším a průbojnějším zvukem. Tak jsem začal zjišťovat a porovnávat detailní rozdíly mezi součástkami uvnitř obou TS 9. Předtím jsem však vrátil původní dva výstupní odpory zpět na své místo tak, aby odpovídaly originál TS 9. Hlavně z toho důvodu, že jsem chtěl dosáhnout zvuku Stevie Ray Vaughana z období, kdy hrál na TS 9; a domnívám se, že ve svém TS 9 neměl provedeny žádné úpravy.

Jak jsem měnil jednotlivé součástky v reissue podle originálu a jaký to mělo zvukový efekt
Změna JFET 2SK30A, z šarže "O" na šarži "GR"
Protože pouhá výměna OP amp čipu za originál JRC 4558D nevedla ke kýženému zvukovému výsledku, tedy srovnatelnému zvuku reissue modelu 2000 s original modelem 1982, pokračoval jsem v podrobném dalším zkoumání zvukových rozdílů v zásadních součástkách. Zjistil jsem, že mezi původní šarží "O" a dnešní šarží "O" u JFET 2SK30A je citelný rozdíl. Tehdejší (1982) "O" šarže hodnotami odpovídá spíše dnešní "GR" šarži než dnešní "O" šarži. Nahradil jsem tedy oba JFET 2SK30A "O" v reissue modelu dnešními 2SK30A "GR". GR šarže odstranila ve zvuku zamlženost a temnost. Modifikovaný TS 9 reissue byl nyní 90 % z originálu.

Výměna limitačních diod za Toshiba 1s1588
Na obrázku 2 nalevo vidíme limitační diodu z reissue TS 9 2000, napravo diodu z originálu TS 9 1982. Ta vpravo je Toshiba 1s1588. Je z červeně podbarveného skla s modrým proužkem. Bohužel její výroba byla již před časem ukončena. U nás v Japonsku lze ale ještě koupit u Akihabary.
Limitační diody (clipping diode) jsou na obrázku 3 vpravo vedle čipu v modrém rámečku, dvě vedle sebe, zapájeny s opačnou polaritou. Jejich výměna za Toshiby 1s1588 udělala zkreslený zvuk pevnější a silnější. Dosud to ale bylo stále 93 % originálu.

Výměna foliových (film) kondenzátorů
Všechny foliové kondenzátory v reissue TS 9 2000 jsou žluté, s průhledným povrchem, stejné jako polyesterový typ nalevo na obrázku 4. Original TS 9 1982 má stejné polyesterové kondenzátory kromě vstupní a limitační části. V těchto jsou použity polypropylenové (nebo možná špičkové polyesterové) typy, jako vidíme na obrázku vpravo. Domnívám se že zapojení obvodu TS9 není nic speciálního.
Ani součástky jako JRC 4558D, 2SC1815, 2SK30A a 1s1588 nejsou speciální, ale běžné, které japonští konstruktéři v osmdesátých letech obvykle používali do většiny svých obvodů. Ale tyto dva kondenzátory (22 nF a 47 nF) jsou speciální. Návrhář TS 9 musel tvrdě pracovat na výběru těchto dvou kondenzátorů. 47 nF kondenzátor musí ořezat výšky před limitací, ale jen tak, aby zůstal zvuk průzračný. Polyesterový kondenzátor v TS 9 reissue 2000 neořezává výšky dostatečně a zvuk zní nečistě. Vyměnil jsem tedy tento kondenzátor za zelený, polypropylenový. Vstupní kondenzátor 22 nF má za úkol zase odřezat basy a nižší basy a žlutý polyesterový také neořezával tyto frekvence zcela správně, a tak zvuk nebyl pevný v akordech na basových strunách. Vyměnil jsem ho za 22 nF polypropylenový typ. Zvuk ve středech byl nyní jako u originál TS 9. Dosáhl jsem 95 %.

Výměna tantalových kondenzátorů
Tantalové kondenzátory v reissue TS 9 (2000) jsou žluté jako na obrázku vlevo. Originální tantalové kondenzátory byly červeno-hnědé, nejsem si jist, od kterého výrobce. Zkusil jsem je tedy vyměnit v reissue TS 9 (2000) za NEC 1980 Tantaly. Tantalové kondenzátory mají v TS 9 za úkol modifikaci barvy tónu. Maximum Tone na reissue TS 9 (2000) je pořád mezi 9-10 na originální TS 9 (1982).
Cítil jsem, že Tone Control na reissue nelze perfektně "otevřít". Jako bych chtěl otočit knoflíkem Tone více doprava a ono už nic. Po výměně nových tantalů za NEC 1980 Tantaly bylo ale vše vpořádku a funkce Tone Control stejně dokonalá jako u 1982 originálu. Zkoušel jsem také nějaké foliové kondenzátory, ale zvuk se mi zdál příliš temný a utažený. Reissue model TS 9 nyní s touto další úpravou/výměnou tantalových kondenzátorů dosahoval 97 % originálu. Brilantní harmonické zkresleného signálu se už neztrácely.

Výměna soudobých 1 mikroF NP nepolarizovaných kondenzátorů za typy 1980
Když hraji nízké tóny přes reissue TS 9 (2000), nízké kmitočty nezní čistě a pevně, ale spíše chybí. V levé části obrázku je "nový" NP kondenzátor z reissue (2000) modelu, vpravo pak tatáž hodnota, ale provedení z roku 1980. Tento konkrétně je od výrobce Elna.
V original (1982) byly NP kondenzátory firmy Nichicon. Tyto NP kondendenzátory se používají jako "lepší" elektrolytické pro ořezání nízkých frekvencí a stejnosměrného napětí od průchozího signálu. Když jsem v reissue TS 9 (2000) vyměnil NP kondenzátory za Elna 1980, zvuk se zpevnil a vyčistil v basech (Zkoušel jsem také špičkové polypropylenové kondezátory Muse pro hi-end audio aplikace, zvuk byl ale příliš sterilní a tenký. Někdy i ty nejlepší Hi-fi audio součástky nejsou nejlepší pro hudební nástroje).

Výměna keramických kondenzátorů 51 pF
Zvuk modifikovaného TS 9 reissue (2000) se teď velmi přiblížil orignálnímu TS9, ale harmonické zkresleného signálu stále nebyly tak bohaté a zvuk nebyl tak zářivý.
Měl jsem ještě pochybnosti o keramickém kondenzátoru 51 pF, který "zaobluje" zkreslený signál a pomáhá tak simulovat "lampový" zvuk. Domníval jsem se, že v reissue (2000) tento kondenzátor zakulacuje signál přespříliš a krade tak harmonické. Levý typ je z originál TS 9 (1982). Zkoušel jsem několik typů keramických kondenzátorů. Jako nejlepší se mi osvědčil ten na obrázku vpravo. Tak jsem dosáhl 99 % zvuku z original TS 9 (1982) výše popsanými úpravami reissue modelu TS 9 (2000).
Nyní znám tajemství original TS-9! Byla to sice spousta práce dosáhnout originálního zvuku, ale vyplatilo se to přiblížením k originálnímu zvuku SRV.

Poznámka překladatele
Jde nepochybně o brilantní ukázku japonské pečlivosti a úporné snahy po dokonalosti díla, před čímž se hluboce skláním a nahání mi to zase tu zvláštní, až posvátnou úctu před vším, co je vyrobeno opravdu v Japonsku. Právě takovou zaujatostí pro věc mohl kdysi vzniknout i první Tube Screamer. Pravda také je, že původní originály TS 9/808 hrají citelně lépe než současné repliky. Trochu si ale troufám polemizovat s následujícím: Mám odzkoušeno, že např. špičkové polypropylenové kondenzátory v pozicích 22 nF a 47 nF nejsou pro plný zvuk jednoznačnou výhrou a dělají ho také spíše sterilnějším. Naopak špičkové polyesterové kondenzátory v těchto pozicích (ale současně i jako náhrady tantalů) dovedou barevně zvuk velmi zlepšit. Proto přemýšlím, zdali si byl Kazu jist tím, že jsou uvnitř opravdu s polypropylénovým dielektrikem, nebo šlo spíše o dobré polyesterové?
Ale, jak píše můj přítel Kazu, jeho snahou bylo dosáhnout přesně specifický zvuk SRV z éry TS 9 a věřím, že se mu to opravdu i u této reissue TS 9 pečlivou modifikací dobře podařilo.

Reissue série Ibanez Tube Screamers: TS 9, TS 9DX a TS 808
S určitou sladkobolnou nostalgií vzpomínám na časy, kdy jsem jako začínající kytarista ještě za hlubokého "totáče" zbožně prohlížel krásný, novotu vonící arch křídového papíru - barevný prospekt "novinek" firmy Ibanez. Tenkrát tam byl představen Tube Screamer TS 9, tedy inovace Overdrive Pro TS 808 v "novém" vylepšeném kabátu. Kromě této nové "devítkové" řady krabic zde firma Ibanez nabízela své aktuální rackové jednotky - analogové multiefekty UE 400 a UE 405. Jako špička se zde pak ještě vyjímalo analogové rackové echo AD 202. Připadalo mi to vše tehdy nedosažitelné a zároveň jako něco z jiného světa a přiznám se, byl jsem tím polapen a okouzlen.
Jak léta běžela a komunisti u nás opustili skálopevné pozice, postupně jsem si své klukovské sny začal tu a tam realizovat. Občas jsem si nějakou tu krabičku od Ibaneze koupil a časem zase třeba prodal. V poslední době se mi podařilo získat i všechny tři rackové analogové krasavce, to je ale spíš na jiné povídání. Protože se historie opakuje v určitých krátkodobých i dlouhodobých intervalech a vše, co bylo zapomenuto, bývá znovu objeveno, dostali se ke mně tři "zelení miláčci" z nové reissue řady Tube Screamerů. Tedy aktuální tovární repliky těch původních. Přiznám se, že dva z nich (TS 9 a TS 9DX) jsem před časem vlastnil a také prodal. TS 808 Overdrive Pro je zcela žhavá "novinka", a tak jsem na něj byl hodně zvědav.

Tubescreamer TS 9
U nás je tato krabice určitě jeden z nejrozšířenějších Tube Screamerů, co se týká použití v praxi. Ale pro ty, kteří třeba nevědí, o co přesně jde, chci připomenout, že je to klasický "tříknoflíkový" overdrive, jehož obvod se opakuje s menšími či většími změnami i v overdrive efektech jiných významných výrobců než Ibanez (např. Boss SD1, Vox Valve Tone apod.) Zvukově jde o teplé analogové středové zkreslení, které lze použít v mnoha různých stylech. Podle toho, jak efekt aplikujeme a s čím jej zvukově zkombinujeme, je použitelný pro pop, country, blues, fussion rock, hard & heavy aj.
Z hlediska celkové konstrukce nelze tomuto "krasavci" téměř nic vytknout. Bytelné ovládací prvky, kovové docela solidní zdířky jack dotažené přímo na skelet krabičky, perfektní nášlapný spínač. Od pohledu tedy dokonalý výrobek s hrdým nápisem Made in Japan na spodním krytu. Možná jen indikační ledka by mohla být více rozptylová a kontrastní. Pod určitým úhlem už není vidět, zda je efekt "on či off".
Napájení efektu je umožněno buď devítivoltovou baterií, nebo síťovým adaptérem. Baterie je zespodu perfektně dostupná, bez šroubování. Mně se nejvíce osvědčilo stabilizovaných 10V pro napájení těchto krabiček obecně. Snesou sice i o něco více, ale zvukově se tím už nezlepší, spíše naopak, protože byly navrženy "signálově" pro devítivoltové napájení. Další dobrá věc z technického hlediska je vnitřní ochranná dioda, která zabraňuje "odpálení" čipu při náhodném přehození polarity na napájecím konektoru nebo např. použití nevhodného "střídavého" zdroje apod.
Ale abych jen nechválil, podívejme se realitě přímo do očí. Vnitřní součásti obecně vycházejí ze současné asijské produkce, a bohužel tedy zvukově vykazují horší vlastnosti oproti těm, které bývaly v původních TS 9 z osmdesátých let, jak již bylo řečeno. Jde i o takové věci, jako jsou materiály a provedení drah potenciometrů, což většinou nikoho třeba ani nenapadne. Plošný spoj už také nenese "hrdý" nápis Maxon, ale nenápadný nápis Ibanez, a mám-li říct pravdu, trochu mi svým současným provedením spíše navozuje dojem Taiwan než Japan. To je ale opravdu jen můj osobní dojem. Použitý čip je Toshiba TA 75558P, ne původní JRC 4558D se čtyřmístným výrobním kódem.
Jisté ale je, že toky řek se neobrátí, větru ani dešti neporučíme a čas je pro všechny spravedlivý. Vývoj se odebral takovými směry, které limitují a určují možnosti dnešních sériových výrobců, a v rámci toho zase musím Ibanez hodně pochválit, že na rozdíl od mnoha jiných věhlasných světových výrobců stále ještě v Tube Screamerech používá staré a spolehlivé výrobní postupy. Osazování jednostranného plošného spoje klasickými diskrétními součástkami, propojení ovládacích prvků a konektorů s plošným spojem měděnými lanky, metodou ručního pájení. Před tímto v dnešním světě levných strojových povrchových montáží opravdu znovu smekám!
Ovládací prvky jsou zleva Drive, Tone a Level. Drive Control pracuje přirozeně plynule od nejmenšího zkreslení až po saturovaný overdrive. Tone Control v krajních pozicích už vykazuje určitý extrém v barvě zvuku, ale nedá se říct, že i tyto krajní pozice by musely být zásadně zcela nepoužitelné. Level Control chodí bezvadně plynule a díky použitému potenciometru s lineárním typem dráhy (což je pro volume neobvyklé) dochází k tomu, že optimální výstupní signál je "široce rozložen" kolem středu dráhy a velmi citlivě lze nastavit přesnou výstupní úroveň signálu.
TS 9 se dá dobře použít hlavně dvěma způsoby. Za prvé: pokud chceme udělat zkreslení krabičkou, již před vstupem do zesilovače, tedy například když hrajeme na "čistý" Marshall Super Lead (čtyřdíra) nebo některý klasický Fender - Bassman, Super Reverb, Twin, Vibrolux apod.
Druhý způsob použití je "dokrmit" již zkreslený kanál zesilovače, komba nebo "nakopnout" hodně vybuzený zesilovač, u něhož už zkreslují i koncové lampy.
V podstatě hlavní zásada je, pokud hrajeme na silný čistý zesilovač třeba v malém prostoru, pak je vhodné nastavit Drive více, tedy někde mezi 12-17 hod a Level "tak akorát" pro správnou saturaci vstupu aparatury. Pokud hrajeme ve velkém prostoru a "tavíme aparát" až do vlastního zkreslení nebo máme aparát se zkresleným zvukem, pak je třeba Drive použít spíše v nízkých hodnotách 7-12 hod a Level více - dle saturace vstupu.
Podle toho, jaké použijeme reproduktory, jaké máme korekce, zda jde o lampový či polovodičový zesilovač,nastavujeme Tone. Mně osobně se zamlouvá spíše temnější poloha, tedy 10-11 hod. Někdo má raději Tone nastaveno mezi 12-14 hod. Záleží opravdu na typech ostatních komponentů v řetězci. Vztahuji to k aparátům Fender a Marshall, které mám "nejvíce" v uchu.
Obecně tedy pro nastavení platí (a to zcela logicky) nepřímá úměra - čím méně Drive, tím více Level a Tone dle pocitu a vkusu. Co mne osobně nejvíce mrzí a proč jsem vlastně tuto krabičku sám prodal je to, že není true bypass a ovlivňuje tedy průchozí signál vlivem elektronického spínání, přes které musí signál procházet.
Chtěl bych se zde zmínit, že např. firma Maxon vyrábí dnes pro americký trh vizuálně naprosto stejnou řadu těchto "devítkových" krabiček jako Ibanez. Rozdíl je ale v tom, že pod kovovým nášlapným spínačem (nyní s nápisem Maxon) je ukryt mechanický 4PDT minispínač a celá krabice je zapojena true bypass. Maxon u nás, pokud vím, zatím nemá zastoupení a OD 9 od Maxonu by také vyšel cenově asi dráž než TS 9 Ibanez, který jsem měl čest vám dnes představit.

klady
- mechanické provedení
- analogová klasická technologie
- analogový zvuk
zápory
- elektronické spínání a jeho vliv na průchozíi zkreslený zvuk
-rozdíl ve zvuku oproti původnímu originálu

Turbo Tube Screamer TS 9DX
Na první pohled jde o rozměrově stejnou krabičku s TS 9. Rozdíl, který padne do oka, je o stupeň tmavší odstín zelené povrchové úpravy a jeden ovládací "knoflík" navíc. Zespodu si můžeme na štítku přečíst opět Made in Japan a pod naprosto stejným krytem, jako je u TS 9, nalezneme stejnou šachtu pro 9V baterii. Po odšroubování spodního víčka je patrné, že i základní plošný spoj je naprosto identický (univerzální) jako u TS 9. První podstatný rozdíl oproti TS 9 nalezneme pod tímto základním plošným spojem, a to jsou použité potenciometry. V tomto případě jde o miniaturní "kostečky" z plastu oproti solidním větším kovovým v TS 9. Potenciometr Drive je zde dokonce "poskládán" ze dvou sekcí, což je nezvyklé, protože v klasické TS 9 byl vždy jen jednoduchý 500 k/G. Kromě potenciometrů je tu také čtyřpolohový přepínač, jímž měníme jednotlivé "zkreslovací režimy". Potenciometry i přepínač jsou zapájeny do dvou malých pomocných plošných spojů, na nichž jsou různé diodové kombinace a RC členy určující barvu a charakter zkreslení v jednotlivých "režimech" přepínače. Motorem celého TS 9DX je opět čip Toshiba TA75558P jako u TS 9. Mohu tedy tuto exkurzi do mechanicko-elektronické části zatím shrnout tak, že kromě potenciometrů, přepínače a několika součástek navíc je všechno v podstatě stejné u TS 9 i TS 9DX.
Zvukově je ale TS 9DX poněkud jiná, a to i v základní první poloze Mode přepínače nazvané TS 9, kde by zvuk měl být stejný jako u TS 9, ale není (Pravděpodobně je to způsobeno jiným typem a provedením potenciometrů a možná i jiným miniaturním odporem v RC členu "drive" obvodu, který je na pomocném plošném spoji u potenciometrů.). Zvuk v poloze TS 9 je oproti reálné TS 9 poněkud tenčí a s větším podílem chemických výšek. Basy jsou zase posunuty více na "spodní basový okraj" kytarového pásma. Tedy při hře s kapelou už tyto basy nejsou bohužel cítit a jsou pro pevnost zvuku a dobrý pocit ze hry neúčinné. Druhá poloha "+" zase naopak basy a celkovou hlasitost nakopne až příliš. Pro použití s klasickým lampáčem, který hraje tak, jak má, to zní až "bučivě" a nepřirozeně. Třetí poloha Hot je ještě hlasitější a pro mne ještě více zvukově kontroverzní. Poslední poloha Turbo je vlastně jen funkce Boost bez zkreslení/limitace diodami. Princip rozdílů ve zvuku jednotlivých poloh je v tom, že se mění počty a kombinace limitačních diod a hodnoty RC členu, který "odlaďuje" středo/basové pásmo zvuku. Osobně si myslím, že RC člen v hodnotách 4k7 + 47 nF je ideální a veškeré jiné kombinace jsou opravdu spíše jen experimentem a pokusem vymyslet něco "zvláštnějšího", než je klasicky zažitý středový zvuk TS 9, který máme tak rádi. Není to tedy podle mého názoru ku prospěchu kytarového zvuku. Možná by bylo lepší měnit jen diodové kombinace a RC člen nechat fixní...?
Ale každopádně netvrdím, že by tyto polohy byly nepoužitelné. Myslím si, že pro nekonvenční pojetí kytarového zvuku mohou být inspirativní a s některými "extrémními" zesilovači mohou třeba i dobře znít. Možná by také byl TS 9DX a jeho různé polohy Mode spíše dobrý pro basu, ale takový test jsem nedělal - zkuste sami.

klady

- mechanické provedení
- analogová klasická technologie
- analogový zvuk
zápory
- elektronické spínání a jeho vliv na zkreslený i průchozí zvuk
- chemičtější zvuk než TS 9

Overdrive Pro Turbo Screamer TS 808
Konečně se dostávám ke krabici, kvůli níž jsem se na tenhle test těšil, protože jde o novinku a zároveň také reissue legendárního TS 808 z let 1980-1982. Krabička je mechanicky odlišná od předcházejících dvou Tube Screamerů. Jeho barva je taktéž zelená, zase v poněkud jiném, světlém odstínu. Použité ovládací knoflíky jsou celoplastové větší a bez kovových terčíků, které jsou u TS 9 a TS 9DX. Vycházejí vzhledově plně z původních originálů. Také nášlapný spínač je dle původní verze. Menší než u TS 9 a hranatý bez kosmetických specialit. Nemohu objektivně říci, který spínač je opravdu lepší nebo horší - zda ten z TS 9, nebo z TS 808. Prostě každý má něco do sebe. Další mechanický rozdíl je v napájecím konektoru. Zde je použit konektor typu jack a ne souosý "cigaretový" konektor, jak jej známe z ostatních krabic firmy Ibanez. Tahle "osmičková" řada jacky pro napájení používala běžně. Měl jsem svého času kromě TS 808 ještě echo AD 80, kde to bylo také tak, a dokonce tuším s 18V napáječem. Osobně mi tento typ konektoru připadá ještě spolehlivější než klasický souosý. Jde jen o to, že zdroj musí být odolný proti chvilkovému zkratu, který nastává ve chvíli, kdy jack zastrkujeme do krabice. Dnešní stabilizátory to ovšem hravě zvládnou.
Ze spodní strany vidíme stejné provedení jako u TS 9. I šachta a kryt baterky jsou stejné. Po otevření se objeví naprosto stejný univerzální plošný spoj jako u TS 9 i TS 9DX, pouze z trochu tmavšího materiálu, než je použit u předcházejících dvou Tube Screamerů. Potenciometry jsou solidní velké, kovové, naprosto shodné s TS 9. Odpory a kondenzátory jsou také stejné typy a hodnoty jako u TS 9 a TS 9DX. Jediné rozdíly jsou v hodnotách dvou odporů výstupního děliče - a co hlavně, je zde použit operační zesilovač JRC 4558D. Jde samozřejmě o "nový-taiwanský" JRC 4558D s pětimístným výrobním kódem, ale i tak je to pro mne ihned na první pohled známkou větší důvěry ve zvuk a krabice má pro mne hned od pohledu i vyšší kredit.
Zvukově se mi TS 808 líbí mnohem více než předchozí dva modely. Má největší "power" dohromady s kapelou a je spektrálně umístěn tam, kde má kytara být, aby byl kytarista v kapele při živém hraní dobře a konkrétně slyšet. Jediný postesk si dovolím, s originál japonským čipem a kondenzátory odpovídajícími osmdesátým letům zní TS 808 zpěvněji a hutněji v basech. Tento reissue Overdrive Pro TS 808 je ve srovnání s původním originálem přeci jen trochu tenčí. Opravdu škoda, že neexistují někde utajené či obnovitelné zdroje původních součástek!
klady
- mechanické provedení
- analogová klasická technologie
- analogový zvuk - nejlepší z testovaných krabic
zápory
- elektronické spínání a jeho vliv na zkreslený i průchozí zvuk

Vzájemné zvukové srovnání testovaných Tube Screamerů
Test jsem prováděl se stratem osazeným skvělými vintage singly Lindy Fralin přes zesilovače Marshall Super Lead 50 W a Fender Princeton (1961). Reproduktory byly Celestion Greenback a Fender. Všechny tři Tube Screamery jsem měl zapojeny v "liště true bypass", takže signál šel opravdu vždy jen přes ten, který byl zrovna aktivován, zbývající neovlivňovaly průchozí zvuk. Tak jsem si je mohl objektivně přepínat a srovnávat, aniž by jeden druhému kradl zvuk.
TS 808 má nejkompaktnější úderný, středový, hladký ale zároveň i přiměřeně agresivní zvuk. Tedy z uvedených krabic TS 808 hodnotím jako zkreslení, které dává kytaristovi největší šanci se prosadit v kapele pevným, konkrétním, středovým overdrive zvukem. Zároveň ale nekompromisně "pustí ven" jakýkoliv "pahmat" či technickou nejistotu.
TS 9 je u mne na druhém místě. K technice hry kytaristy se zdá lehce tolerantnější, protože je ze "sevřených středů" více otevřen do okrajových pásem, které ovšem v celkovém zvuku kapely zase už více splývají jak s činely, tak s basou. Dá se tedy říct, že daní za subjektivně bohatší spektrum je zde méně kompaktní zvuk a kytarista tak může v kapele "více mazat" a možná se i méně prosadí než s TS 808.
TS 9DX je zvukově nejvíce roztažen do okrajových pásem. Znamená to, že na první pocit se může subjektivně zdát, že je nejbarevnější z uvedených typů. To ale platí, když přes něj kytarista hraje sám a nepociťuje ztrátu kompaktnosti a sevřenosti tónu. Ve chvíli, kdy ovšem ke zvuku TS 9DX nasadí celá kapela, zdánlivé klady se nekompromisně změní v zápory. Zvuk je tenčí a méně konkrétní než u TS 9 (a vůbec už nemluvě o TS 808). TS 9DX tedy hodnotím jako docela dobrou krabičku, ale z testovaných opravdu až na třetím místě.
Závěrem bych shrnul, že pro strat je zkreslení Tube Screameru opěrným pilířem pro tvorbu crunch zastředěného zvuku, který dodává single snímačům tlustší zvuk a je ideální krabicí před lampový zesilovač, pokud chceme jen jedno externí zkreslení pro "nakopnutí" zvuku. Hodí se díky přirozenému soundu jak na doprovodné, tak i sólové hraní. Patří do kategorie vintage "příjemně zastřeďovacích" drive krabic, které nedají zvuku kytary zaniknout v celkovém soundu kapely. Mohu tedy všem, co ještě neměli tu čest přes Tube Screamer hrát, doporučit, ať si ho jdou přinejmenším někam vyzkoušet.

SCHÉMA ZAPOJENÍ A FUNKCE JEDNOTLIVÝCH OBVODŮ
Tranzistor Q1 na vstupu efektu tvoří tzv. Input Buffer. Ten slouží k přizpůsobení vstupu různým typům snímačů tak, aby byl vždy zaručen přirozený přenos celého pásma kytarového signálu bez jakéhokoliv nežádoucího útlumu či ztráty. Tranzistor Q1 signál nezesiluje, protože je zapojen jako "emitorový sledovač" - tedy se zesílením 1x. Tranzistory Q1 i Q2 jsou typu 2SC1815 BL. Jde o japonské, běžně a hojně používané typy, pouze dodatek "BL" znamená, že jde o výběr z řady se zesilovacím činitelem větším než 350, což má vliv na brilantnější zvuk.
Přes NP (nepolarizovaný) vazební kondenzátor 1 mikroF je signál z Input Bufferu veden do "zvukového srdce screameru", tzv. Clipping Amp.
V Clipping Ampu je tvořeno zkreslení signálu pomocí dvou antiparalelně zapojených spínacích diod ve zpětné vazbě první poloviny dvojitého operačního zesilovače typu JRC 4558D. Tento OZ má regulováno zesílení a tím i zkreslení/limitaci pomocí potenciometru 500 k/log s funkcí Drive. Obvod má charakter horní propusti, odladěné pomocí odporu 4k7 a kondenzátoru 0,047 mikroF. V praxi to znamená, že kmitočty s frekvencí pod 720 Hz doznávají postupného útlumu směrem k basům. To je první prvek, který dělá charakteristické "zastředění" typické pro Tube Screamer. Dovoluji si zde upozornit na drobnou chybu ve schématu od R. G. Keen - RC kombinace 4k7 + 0,047 mikroF nemá být spojena k zemi (0V), ale na střed zdroje, tedy +4,5 V. Správné zapojení RC členu má výrazný vliv právě na "živost" zvuku ve středech.
Z výstupu Clipping Ampu jde signál do obvodu Tone and Volume, který je tvořen druhou polovinou dvojitého OZ JRC 4558D. Signál prochází přes odpor 1k, který společně s kondenzátorem 0,22 mikroF tvoří dolní propust. Tato dolní propust znamená útlum pro signály nad 720 Hz. RC člen je tedy druhým významným prvkem tvořícím charakteristické zastředění efektu.
Tone potenciometr 25 k/lin spolu s kondenzátorem 0,22 mikroF pracuje následovně. V levé krajní poloze jsou kmitočty nad 3,2 kHz svedeny k zemi, tedy tlumeny, uprostřed dráhy je přenos signálu neovlivněn a na pravém konci dráhy jsou naopak kmitočty nad 3,2 kHz zvýrazněny.
Na výstupu sekce Tone and Volume je potenciometr Level. Signál k němu prochází přes NP kondenzátor 1mikroF. Z běžce potenciometru Level je signál veden přes spínací J-Fet tranzistor. Ten by v případě zapojení efektu v režimu True Bypass odpadl, což má blahodárný vliv na kvalitu signálu. Druhý spínací J-Fet je na výstupu Input Buffer.
Oba J-Fet tranzistory jsou ve Screameru střídavě spínány přes jejich gate elektrody z výstupu Flipflop elektronického obvodu, který je "překlápěn" nožním ovládacím kontaktem.
Tak jde jednou signál z výstupu Input Buffer, podruhé z běžce Level přímo do výstupního Output Buffer.
Output Buffer je tvořen druhým tranzistorem 2SC1815 BL společně s RC kombinací za tímto emitorovým sledovačem. Tranzistor Q2 opět pracuje se zesílením 1x. Významné jsou hodnoty odporů Rb a Rc. V rozdílech hodnot těchto odporů je ukryt hlavní rozdíl mezi typy TS 9 a TS 808.

V tabulce jsou uvedeny hodnoty odporů Ra, Rb a Rc pro jednotlivé typy.
Model TS80899RI105
Ra---220-
Rb100470470470470
Rc10K100K100K100K100K

Stanislav Kubeš
(dříve Jiří Schelinger, ETC... a dnes T4)
Hraješ již nějakou dobu, neníliž pravda. Kdy ses poprvé dostal k Tube Screameru a čím si tě tento efekt získal, že jej používáš dodnes?
Poprvé jsme se k němu dostal v 80. letech a zaujal mě tím, že ačkoliv je tranzistorový, chová se spíše jako lampový. Název Tube Sreamer je v tomto případě patřičný. Dnes hraju na model Ibanez TS 9 a také mám Tube Screamer od tebe. Je zapojen v modu 808 a hraje opravdu pěkně přirozeně.
Děláš rozdíl v použití Tube Screameru na pódiu a ve studiu? Myslím tím např., zda ho ve studiu kombinuješ s jinými zkresleními a zesilovači tak, jak by to na pódiu nebylo praktické nebo bylo z hlediska "vazbení" nemožné apod. Nebo dáváš přednost jednoduchému naturálnímu soundu?
Nedělám s ním žádná kouzla. Používám stejné nastavení jak na pódiu, tak i ve studiu. To, co funguje na jevišti, by mělo totiž fungovat i ve studiu, zvláště když aparát pokaždé snímám svým oblíbeným mikrofonem Shure SM 57. Zvuk pak stejně dostávám hlavně rukama.
Kombinuješ Tube Screamer s nějakými dalšími efekty?
Nekombinuji ho s žádnými efekty. Pouze k němu připojuji zkreslení z mého zesilovače Rivera. Nastavení level mám za deset minut deset a zesilovač na čtyřku, tedy crunch. Výsledný zvuk pak jde za rukou a není zbytečně moc zkreslený, ale přitom zcela dostačující.
Občas se věnuješ i zvukařině, zvučíš například Annu K. Poznáš jako člověk, který stojí za zvukařským pultem, že kytarista hraje na Tube Screamer?
Samozřejmě poznám. Zvučím tak, že poslouchám, co tomu člověku z aparátu leze a nějak mu to neupravuji. Stejně ve výsledku záleží na tom, jak každý kytarista hraje a co mu vyhovuje.

Mirek Linhart
(Yo Yo Band)
Je pro tvůj sound důležitý Tube Screamer? Zároveň by mne taky zajímalo: zda věříš na true bypass, nebo jsi v tomto ohledu ateista?
Tube Screamer tvoří společně s Dynacompem MXR základ mého pedalboardu. Používám jej ke ztloustnutí, nakreslení a prodloužení sustainu kytarového zvuku jak v sólech, tak i v beglajtech. Nakresluji jím nejčastěji čistý kanál celolampových zesilovačů Fender, ale při nahrávání ve studiu ho užívám i k nakopnutí zkresleného vstupu hlavy Marshall JCM 800. Zapojení true bypass bývá samozřejmostí u luxusnějších krabiček a považuji za výhodné modifikovat v tomto směru i staré klasické škatulky, pokud je to možné. Nechci, aby mi pedál "žral signál", když zrovna nemaká.
Jak nastavuješ knoflíky efektu a s jakými aparáty ho nejraději používáš?
Nastavení knoflíků méhoTube Screameru: Drive/cca půl 12 h, Tone/2h a Level/1h. Toto platí pro vystoupení ve spojení s fenderem. Pro nakopávání fendera nebo marshalla ve studiu mám Drive/stejné, Tone/3h a Level/3-5h.
Kterou krabici by sis ke Screameru s nastavením crunch vybral jako distortion, pro lead/hi-gain sólový zvuk, kdyby šlo o to, aby to znělo "z jedné vody" a zároveň aby tam byl citelný "schod" z hlediska feelingu kytaristy?
K dosažení zpívavějšího, ale jemného lead soundu k Tube Screameru ještě zapínám Dynacomp, který mám zapojený před ním, nebo v případě, že potřebuji hi-gain zkreslení, zapínám k němu ještě ProCoRat zařazený za TS. (Pořadí krabiček je důležité!)
Pro úplnost je třeba dodat, že v současné době hraji přes zakázkovou repliku prastarého Ibanez Tube Screameru TS 808 vylepšenou o zapojení truebypass. Má muzikálnější, ne tak nastředěný zvuk a delší sustain. Je to radost...
Zdravím všechny podobně postižené!

Roman Helcl
(November 2nd, Anna K. Band)
Romane, co pro tebe Tube Screamer znamená? Oba patříme do "divize věčných hledačů a řešitelů" kytarového zvuku. Kdybys musel mít do zítřka definitivně vyřešeno, zůstal by Screamer ve tvé sestavě jako jeden z mála možných kytarových efektů? Na jakém místě bys ho ve svém pomyslném žebříčku důležitosti ohodnotil?
Doufám, že mám již vše vyřešené. Svůj pedalboard jsem za poslední tři roky nezměnil a doufám, že to tak zůstane. Jinak Tube Screamer samozřejmě používám. Model TS 10 se starým JRC čipem byl dokonce první efekt, který jsem si před lety pořídil a mám ho dodnes. V současné době však spíš hraji na TS 9. Nějakou dobu jsem místo ní používal i Full Drive 2 od firmy Fulltone, ale nakonec jsem se vrátil zpět k zelenému screameru. Mám pocit, že se líp prosadí v kapele a už jsem si na něj úplně zvykl. V pomyslném žebříčku je to pro mne určitě efekt číslo jedna.
S kterým zesilovačem a jakým typem reproduktorů se ti jeví Tube Screamer na pódiu nejčitelnější v oblasti kraválu mezi činely a basou?
Tube Screamer funguje snad v každé kombinaci. Používám několik starých aparátů Marshall a Fender a mám pocit, že s Fendery hraje o něco lépe. Smrtelná je třeba kombinace stratocaster - TS 9 - Fender 59'Bassman Reissue s desítkami Jensen P10R. Ke starým padesátiwattovým Marshallům Plexi pak používám reproduktory Celestion Vintage 30 nebo Greenback a s nimi to zní taky skvěle. Když hraji na kytary Gibson, brávám si raději model TS 10. Má tenčí zvuk a větší zkreslení, takže se líp prosadí v celkovém zvuku kapely.
Děláš rozdíl v použití Tube Screamer na podiu a ve studiu? Myslím tím např., zda ho ve studiu kombinuješ s jinými zkresleními a zesilovači tak, jak by to na pódiu nebylo praktické nebo bylo z hlediska "vazbení" nemožné apod. Nebo dáváš přednost jednoduchému naturálnímu soundu?
Naživo netavím aparáty moc nahlas, takže z nich používám jen čistý zvuka zkresluji ho krabičkama. TS 9 používám pro crunchové doprovody. Větší zkreslení pak dosahuji s efektem Boss OD-1, který mi Dušan Zeman modifikoval směrem k tubescreamerům. Na sóla zase sešlapuji buď obě krabičky dohromady, nebo je kombinuji s kompresorem MXR. Ve studiu naopak efekty téměř nepoužívám a hraju výhradně na vytavené aparáty. Nejvíce na zesilovač Fender Bassman z konce šedesátých let a na patnáctiwattové celolampové kombo Fender Princeton.

Zdeněk Bína
(-123 minut)
Zdeňku, zajímalo by mne, jestli považuješ Tube Screamer tak jako já za nejuniverzálnější drive krabici pro kytaru a jak to vidíš s jeho modifikací na true bypass?
Myslím, že je to celkem nejpřirozenější zkreslení, co existuje, protože veškeré moje zkušenosti s jinými druhy zkreslovadel, a to i lampovými, jsou takové, že většinou vytvářely zvuky, které podle mne nebyly přirozené. S true bypass u Screamer jsem se poprvé setkal u boutique modelu Overdrive True Bypass 808, na nějž hraji stále.
True bypass u mne jen umocňuje tu přirozenost zvuku, která je pro mne nejdůležitější!
Jak vlastně Tube Screamer nejraději používáš a s jakými aparáty a kytarami ti vyhovuje?
Byl jsem překvapený, že i když na koncertech používám charakterově dost rozdílné kytary (Fender Telecaster Relic '63 Custom Shop a Semiacoustic Jazz model Schneider No. 1), tak můžu nechat nastavení mého true bypass screameru pořád stejné s tím, že si během koncertu upravuji pouze úroveň Drive.
Naprosto mi vyhovuje i ve spojení s mým aparátem Fender Super Reverb '63, protože i když mám zapnuté zkreslení (krabičku) a na struny přitom zahraju jemně, tak se ozývá totožný charakter zvuku jako bez zkreslení.
A co nastavení TONE?
Mívám ho většinou "za pět minut dvanáct".
Uvažuješ třeba do budoucna i o dalších efektech, které by se s overdrive zvukově nehádaly, např. wah-wah nebo talk box?
Určitě se tomu nebráním, jen je pro mne opravdu zatím problém najít krabičky, které by jak při zapnutí, tak při pouhém "průchozím" signálu nepoškozovaly charakter nástroje či aparátu. Z tohoto důvodu jsem vyznavačem dobrého kabelu přímo do aparátu; a když krabice, tak pouze true bypass.

Vladimír Dvořák
(kytarista - Lokomotiva Planet a zvukař - Solisko)
Jaké máš zkušenosti s kytarovými krabičkami?
Zkoušel jsem je úplně na začátku svého hraní, kdy jsem poznával, co vlastně který zvuk dělá. Když později přišla móda racků, tak jsem si koupil GT-8, což obsahovalo kompletní řadu "bossáckých" krabiček. Nicméně, časem jsem zjistil, že základem všeho je solidní zvuk v řadě kytara - kabel - aparát, který pak má smysl dobarvovat dalšími efekty, ať už modulačními nebo zkreslením. Proti procesorům vůbec nic nemám, dnes mají velké možnosti, ale preferuji spíš klasické, jednotlivé krabičky. Za výhodu považuji možnost jejich vzájemného doplňování - jednu můžu vyměnit, aniž bych musel zasahovat do ostatních.
Co si myslíš o reedicích slavných kusů?
Spíš preferuji původní, klasické kusy. Byly dělané s jinou filozofií než dnes, kdy je diktát peněz opravdu nekompromisní - tehdy se většinou hledělo, aby výrobek něco vydržel a mnohdy byl i předimenzovaný. Konkrétně mám zkušenost u Boss SD-1, kterou používám a u níž starší japonské modely hrají lépe - údajně díky čipu, dnes už nevyráběném v původní podobě. Dalším plusem starších kusů je vlastnost true bypass, daná hardwarovým přepínáním. V rámci úspory se později začaly používat dotekové přepínače, kdy neefektovaný zvuk mnohdy neodpovídá původnímu. Jinak např. u zesilovačů jsem měl možnost srovnání reedice JCM 800 s originálem a tam se mi ten zvuk zdál hodně blízký, ale zase za velmi vysokou cenu...
Setkal jsi se někdy s tím, že stejně nazvané kusy hrají jinak?
Už jsem zmiňoval SD-1... U lampových aparátů se s tím setkávám často, většinou za to ale můžou lampy nebo trafo. Ale jak jsem mluvil o JCM 800, tam byl velký zvukový rozdíl mezi jednokanálovou a dvoukanálovou verzí...

Martin Knor
(Mňága a Žďorp)
Martine přiznám se, že vaši tvorbu v poslední době nesleduji, ale občas něco hrají v rádiu, tak si to v autě poslechnu. Pamatuji si, že jsi většinou hrával spíše čistší zvuky, ale vím taky, že teď používáš i Tube Screamer, a tak se tě zeptám: Jak často ho používáš a jak se ti na něj hraje?
TS 808 používám asi měsíc a jsem tomu velmi rád. Předtím jsem používal TS 9 od Ibaneze, ten se mi líbil hodně, ale TS 808 je ještě lepší. TS 9 je "hodnější", víc ti toho odpustí, s TS 808 se musíš víc snažit, ale pak to stojí za to. To je ovšem vlastnost všech kvalitních věcí, že čím víc do nich vložíš, tím více ti vrátí.
Inspiroval tě ke hře přes Tube Screamer jako spoustu jiných "bluesový mág" SRV, nebo jsi k téhle krabici došel svojí vlastní cestou?
Ne, SRV v tom prsty nemá. Vystřídal jsem spoustu různých zkreslení, asi jako každý, až jsem se dostal k předzesilovači Groove Tubes Trio a u toho jsem několik let vydržel. Až vloni, před naším koncertním výletem do Londýna, jsem se rozhodl, že si koupím nějakou krabičku, kterou strčím do futrálu od kytary - a hurá do letadla. Koupil jsem TS 9, přibalil Turbo RAT, už ho mám dlouho, a jelo se. Na koncertě jsem pak zjistil, že mi tahle kombinace sedí - screamer na vyhrávky a beglajty, sóla s Ratem. Když Rat přikrmíš screamerem, zvuk zhutní, objeví se tam přesně to, co samotnému Ratu chybí.
Mohl bys stručně popsat svojí sestavu? Přes jaký aparát nejčastěji hráváš a jak to popřípadě kombinuješ s dalšími krabicemi? Používáš jednu, nebo více kytar?
Hraji na kombo Fender Blues De Luxe; 6L6 mi sedí víc než EL34. Zkreslovače mám tři: TS 808 Smrčka, Pro Co Turbo RAT a taky Blues Driver BD-2 Boss, ten ale jen s velmi malým drivem na "čisté" vyhrávky. Na hally, echa, chorus atd. mám BOSS VF-1, ale uvažuji o tom, že ho nahradím krabičkami, abych mohl kroutit knoflíkama... Kytaru mám jednu - Godin Artisan ST; stratocaster se třemi humbuckery, co se tváří jako singly.

Všechny tři TUBE SCREAMERY jsem měl zapojeny "v liště TRUE BYPASS", takže signál šel opravdu vždy jen přes ten, který byl zrovna aktivován

Tube Screamer - Čtvrtstoletí na výsluní rocku aneb

Tube Screamer - Čtvrtstoletí na výsluní rocku aneb

Součástky, u nichž jsem objevil rozhodující rozdíly mezi REISSUE a ORIGINAL TS 9 - 1982

Tube Screamer - Čtvrtstoletí na výsluní rocku aneb

Tube Screamer - Čtvrtstoletí na výsluní rocku aneb

Všechny foliové kondenzátory v REISSUE TS 9 2000 jsou žluté

Psáno pro: časopis Muzikus 2004/09

Online verze stránky: http://www.muzikus.cz/pro-muzikanty-clanky/Tube-Screamer-Ctvrtstoleti-na-vysluni-rocku-aneb-od-woodoo-ke-kompromisu~15~rijen~2004/

Komentáře

celkový počet: 7

Radek  Cena?
Jakub  cena
petr  Re: cena
insemin  cena
Ondra  Re: cena
insemin  schema
Mazzi  Cena

     
 
 
&;
tagy
 

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.