Tichá dohoda - třicet let existence kapely

Tichá dohoda - třicet let existence kapely
Tichá dohoda - třicet let existence kapely

Kolem skupiny Tichá dohoda se toho letos dělo hodně. Nejdřív Dohoda oslavila třicet let od svého založení a po osmnácti létech natočila nový autorský materiál. EP, které přináší tři nové skladby, nese název Achtung 30! a bylo dalším důvodem, proč se sejit a probrat historii kapely s kytaristou Danem Šustrem.

Pojďme se vrátit k začátkům kapely. Jak se dala Tichá dohoda dohromady?

Pokud myslíš úplný začátek a první sestavu, tak to bylo to v roce 1986. Právě vyšlo album The Smiths Queen is Dead , od Talk Talk Colour of Spring a rok předtím Head on the Door od the Cure. Po těch třiceti letech máme se spoluzakladatelem Jirkou Šimečkem (původně Letadlo, později Toyen) dvě verze, jak se to stalo. Já si to pamatuji tak, že jsem šel po ulici a potkal Jirku s nějakým klukem, kterého jsem tenkrát ještě neznal, a o on mi říká: Hele, mám šikovnýho basáka a sháníme kytaristu....” Jirka naopak tvrdí, že mi to volal. Obě verze jsou možný. Tím basákem byl Zdeněk Marek, on byl tehdy už slavnej herec z Pražský pětky. Pak jsem přizval Honzu Hájka, protože jsem tenkrát ještě na kytaru zas tak moc neuměl, abych stíhal zpívat a zároveň hrát něco složitějšího. Pak Jirka ze zdravotních důvodů odešel, ale doporučil za sebe Pavla Špačka. A to byla první oficiální sestava Tichý dohody. Honza Hájek posléze hrál, a dnes opět hraje, s Jižním pólem a Zdeněk Marek s Pavlem Špačkem založili s Huckem Dirtem kapelu Dirty Pictures. No a jak se dala dohromady sestava s Blankou? Původní Tichá dohoda se bohužel rozpadla po mé půlroční stáži v Berlíně. Zůstal jsem sám a byl v depresi. Velmi zkráceně: Potkal jsem Blanku a začali jsme spolu chodit a pak i dělat muziku.

 

Bylo tehdy těžké sehnat smlouvu na desku?

Ve druhé polovině 80. let bylo pro „amatérskou“ rockovou kapelu natočení a vydání LP desky nebo jen singlu v podstatě zlatým grálem. To byl i název první nahrávky Tiché dohody, která vyšla pouze na kazetě. Tedy jakousi nedosažitelnou metou. Občas byly i vzácné výjimky, vesměs přes tehdejší oficiální písňové soutěže. To byl případ třeba Laury a jejích tygrů a Oceánu. Kapely ze sklepů, jakou jsme byli my, byly rády, že si vůbec mohly občas někde veřejně zahrát. Když jsme se pak dali dohromady s Blankou, tak jsme dostali naprosto neuvěřitelnou šanci natočit na Propasti u Petra Jandy singl pro Supraphon, který se jmenoval Nač tě mám/Hombre. To ale bylo díky tomu, že jsme měli s Blankou tzv. profesionální přehrávky. Já je měl s kapelou Dr. Max, se kterou jsem natočil jejich a vlastně i „svoje“ první album Vaše tělo uletělo a Blanka díky účinkování ve skupině Balet. Takže papírově jsme nebyli pro tehdejší Supraphon „amatéři“. Na tomto singlu, který se dnes prodává na Aukru asi za 500 Kč, s námi natáčeli jako studiový hráči David Koller a Guma Kulhánek. Všechno se samozřejmě změnilo po revoluci, kdy se u nás začal normálně rozvíjet trh, včetně toho gramofonového. Tehdy jsme získali smlouvu na natočení prvního alba Chci přežít od vydavatelství Arta records.

 

Jak fungoval český hudební trh v dalších letech?

Devadesátá léta byla skvělá, na tom se všichni z branže shodneme. Bohužel v novým tisíciletí přišel díky elektronickému šíření hudby jeho pád. Na tom se taky všichni shodneme a z hudebníků se tak trochu stali prodejci triček...Nicméně v době, kdy ten náš kamenný hudební průmysl dobře fungoval, měl de facto monopol na distribuci i na média. Točily se v tom solidní peníze. Proto taky bylo možný s trhem manipulovat podle jejho přání. Tichá dohoda byla vždycky poněkud problémová kapela, protože jsme dělali to, co jsme chtěli dělat, sály byly plné, naše desky se prodávaly, tak nebyl důvod něco měnit podle jejho představ. Já jsem ostatně vždycky prosazoval svůj hudební názor a kvůli tomu jsem měl střety s tehdejšíma „šéfama“. Když jsme vydali album Unplugged, přišli s tím, abychom pokračovali v tom, co bylo úspěšný. Tedy abychom se stali jakousi folkovou nebo nebo akustickou kapelou, přitom šlo jen o jednorázový projekt akustických verzí původních rockových nahrávek, inspirovaný tehdejší módní vlnou unplugged. Jenže my naopak přišli s deskou bez názvu, bez jakéhokoliv nápisu na obalu... Potom přišla naše nejvyhulenější deska La Décadance. Podle mých informací prý tehdy ředitel české pobočky EMI lítal po chodbách ve Stodůlkách a hulákal, že se Šustr zbláznil, protože tohle je berlínskej dekadentní styl, který tady nechce nikdo poslouchat.

Tichá dohoda - třicet let existence kapely
Tichá dohoda - třicet let existence kapely

Ale zásadním problémem byl požadavek, aby Blanka šla na sólovou dráhu. Kombinace těchto faktorů způsobila, že nás drželi dva roky v opci, ale nevydali nám žádnou novou desku. My jsme pak přišli s návrhem na sólovou Blančinu desku pod názvem Blanka and the Shroom Party a vydali jsme živák z Lucerna Music Baru ve spolupráci s malým vydavatelstvím Aion A.D. Vydávali tehdy například projekt Mejly Hlavsy a Dušana Vozáryho Fiction, ale situace nebyla taková jako dnes a obchodně i mediálně jsme s oběma projekty pohořeli. Vlastně ten pád velkých gramofirem mi umožnil založit si v roce 2006 vlastní label Pop Dissident Records, kde si můžu vydávat, co chci, a jsem de facto regulérním hráčem na trhu.

 

Jaké kytarové aparáty a efekty jsi tehdy používal při nahrávání?

Já jsem za prvé hrozná „konzerva“ a za druhé jsem nikdy neměl moc peněz, hlavně v začátcích, takže jsem využíval, co bylo k mání a na co jsem měl. Moje první elektrická kytara byla Iris Vikomt. Tu jsem pak roztřískal a spálil v klipu Má duše se vznáší. Mojí hlavní kytarou byl tehdy Les Paul Jolana Diamant a hrál jsem nejprve doma přes lampový rádio. Nevýhodou bylo, že zkreslení se docilovalo hlasitostí, což bylo v činžáku trochu problematický. Pak jsem si koupil na Jungmannově náměstí tranzistorové kombo Regent 300K od východoněmecké firmy Vermona. To mělo zabudovaný fuzz, reverb a tremolo! Včetně footswitche. Prostě úžasný! Dodneška mě mrzí, že jsem ho prodal. Pak jsem koupil v roce 1988 z druhý ruky svého Soltona, který byl tehdy naprostá podpultovka anebo byl v Tuzexu za bony. Za celou dobu byl jenom dvakrát na generálce. Nedám na něj dopustit a pořád na něj hraju. Občas se stává, že za mnou někdo přijde s očima na vrch hlavy a ptá se: „Tys hrál opravdu na tohle?“ Ale je fakt, že od roku 2006 při nahrávání střídám aparáty, abych rozšířil zvuk.

 

Co se efektů týče, tak moje generace 80. let vyrůstala v době „krabičkový“ revoluce. Zažil jsem první chorus a flangery (The Police) a analogový a posléze digitální delaye (U2)! Když jsem vybíral zkreslovač, volba padla na Boss OD-1. Mám ho dodneška a miluju ho. Navíc ho na sóla nebo hutný beglajty násobím s vestavěným fuzzem ze Soltona, a to je pak opravdové peklo! Na vazbení nic lepšího neznám.

Potom jsem si koupil jeden z prvních stereochorusů - byla to taková stavebnice AMDEK. Byl úžasnej, a hlavně vůbec nešuměl. Dnes mám Boss CE-3 a to je oproti němu šumák. Pak jsem měl klasický EHX Small Stone Phaser, a kombinací obou jsem simuloval flanger, na který jsem neměl peníze. Oba tyto efekty jsem bohužel prodal a dodnes toho lituju. No a samozřejmě nejdůležitějším efektem hned po zkreslovači byl delay. Jako první jsem měl analog od Bosse, byl úžasně měkkej, ale nestačil a byl „nepřesnej“, takže ho nahradil klasickej Boss DD2. Ten mám dodnes. Samozřejmě svůj park doplňuju a v posledních letech jsem si oblíbil produkty Electro-Harmonix. Mám od nich doplňkový delay Memory Man with Hazarai, který používám především na reverzy, výbornej je sitárovej simulátor Ravish a moc povedený je i Super Pulsar.

 

Můj názor na nástroje i vybavení je silně ovlivněn jakýmsi romantismem pionýrských dob. Miluju 60. a 70. léta a tehdy nebyl takovej výběr a ti chlapíci, zakladatelé moderní muziky, prostě hráli na to, co bylo, například i na Jolanu Grazioso. Řešili obsah a formu, ale ne „výrobní prostředky“. Když mám v ruce starej model, tak si prostě tak nějak připadám jako oni alespoň tím „polenem“, který mám v ruce. To je i důvod, proč říkám, že kytara vymyšlená po roce 1979 mi nesmí přes práh. Myslím model nebo typ, ne rok výroby.

Tichá dohoda - třicet let existence kapely
Tichá dohoda - třicet let existence kapely

Co bylo po rozpadu Tiché dohody?

Hlavně je třeba říct, že Tichá dohoda hrála ještě v roce 2003, než přerušila svoji činnost. Pak jsme se v roce 2006 dali dohromady s ostatníma kolegama z Tiché dohody. S basistou Michalem „Sherrym“ Šerákem jsme založili power trio 2Wings. Sherry dotáhl bubeníka Mikiho Noppa. Toho pak od druhýho alba nahradil Vendy Šváb z Tichý dohody. Bylo to bezva. Určitě se k tomu zase někdy vrátím!

 

A co bude dál s Tichou dohodou?

Aktuálně sedíme nad novým materiálem a příští rok vydáme plnohodnotný nový album. Datum začátku natáčení padlo na 2. 2. 2017. A pak budeme samozřejmě taky dál hrát živě.

Psáno pro časopis Muzikus