Nevím, jestli se tomuhle dá říkat seriál. V rockerské redakci totiž nemají témata, jež nejsou laděná do EADghe, příliš na růžích ustláno. První díl tohoto nesouvislého povídání o české výrobě netradičních nástrojů vyšel v červenci 2013 na straně padesát osm, další pak v listopadu 2013 na straně čtyřicet tři a tady je třetí, poslední.
Didgeridoo je původně nejspíš větví eukalyptu, kterou vhodně vyžrali termiti. A když ji chtěl jeskynní praobjevitel přiložit do ohně, zkusil mocným fouknutím termity z větve vyhnat. Větev charakteristicky zadula a hudební nástroj byl na světě. Možná takhle se to tehdy seběhlo.
Česká výroba dosti zásadně upraveného původního pravěkého instrumentu může být dalším příkladem globalizace. V tomto případě zkřížili konstruktéři a vynálezci původní dutou větev zhruba asi s evropským pozounem. Leč abych je jmény neopomněl - byli jimi minule, tedy loni v listopadu, zhruba v těchto místech zpovídaný Tomáš Dufek a v druhém díle sice několikrát zmíněný, ale v tomto foliantu dosud nezpovídaný Zdeněk Vilímek, který mimo jiných svých aktivit přeširokých, organizuje taky koncerty pravěké hudby v pravěkých prostorách, čili v českých a moravských jeskyních, do nichž tu zabrousíme taky.
Závěrem této hodně roztahané trilogie o netradičních u nás vyráběných hudebních nástrojích bych váženému P.T. čtenářstvu chtěl ukázat didgeridoo, jež je kromě skladnosti taky laditelné během hry, a za tímto účelem je stvořeno jako teleskopické. Samozřejmě že se tím stává hudebním nástrojem - výrobkem - a ztrácí tak svůj původní přírodní nádech. Ovšem proti tomu se dá namítnout, že i ty přírodně lidové nástroje musel někdy někdo vymyslet a vytvořit.
Didgeridoo je původem nástroj australských domorodců byla to vlastně vyžraná či vydlabaná větev, v Austrálii nejčastěji eukalyptová, a podle starých maleb na zdech tamních jeskyní se odhaduje jeho stáří na třicet až čtyřicet tisíc let, a proto se považuje za dechový hudební nástroj z nejstarších, kromě různých chřestítek, štěrchátek či jiných rytmických instrumentů. Ne že byl tak dokonalý, ale na rozdíl od nástrojů jiných se dál příliš nevyvíjel, nepočítáme-li zlepšovák, o němž tu právě píšu. Australští domorodci je měli jako nástroj kultovní, každý kmen měl nebo má o něm nějaké trochu jiné zkazky o jeho vzniku a používal je ke svým rituálům. Trochu jiné povídání i s nabídkou ku koupi najdete na stránkách www.czechdidgeridoo.com, ale tady bych dal slovo, i když i v místě i čase odděleném, jejich tvůrcům.
Tomáš Dufek
Didgeridy se oba zabývali již dřív, než se potkali. A to se potkali... už je to tak deset let. Oba měli už v té době myšlenky na teleskopické didgeridoo v hlavě.
To je laminát?
Tělo teleskopu je z duralu. Převlečné matice z plastu a kluzné části ze speciálního kluzného plastu. Díky kuželové konstrukci pod převlečnými maticemi lze utažením po roztažení teleskopu zafixovat nástroj v jakékoli poloze - v jakémkoli ladění, co dovolí délka nástroje. Rezonátor u koncertního typu teleskopu je vyroben ze dřeva.
Takže toto je didgeridoo křížené s trombónem...
V podstatě jo, dá se jít z úplně vysokýho tónu... (předvádí) ... dá se využívat i změny těch tónů při hře, v podstatě melodicky s tím pracovat. Těchto našich didgeridoo je v republice pár a nevím, jestli se někdo zabývá vyloženě takovou melodickou hrou pomocí změny ladění teleskopického didgeridoo. Věřím, že se ale časem někdo objeví.
Když si vzpomenu na ten vývoj, když jsme k věcem krůčkama docházeli, tak vidím že to byla dlouhá cesta. Ale to je tak vždycky. Proto se snažím nechat si na věci čas a všechno dělat postupně. Nebát se to odložit, nechat to „vykvíst“, počkat, co na to čas. Zdeny byl vždy takovej motor, kterej jsem sem tam někdy přibržďoval, protože jsem se bál nadělat některých věcí hodně kusů dopředu, když nevím, jak se to zachová v čase. Třeba tahle kovová trubka v dřevěné části - musí být zalepená s mezerou přes silikon, protože dřevo pracuje vlivem vlhkosti a teploty mnohem víc než dural. Lze ji tam sice zalepit i jinými do tvrda vytvrzujícími lepidly, ale časem dojde k prasknutí rezonátoru v těchto místech. Každopádně myslím, že nám spolupráce v tom všem se Zdenym svědčila a že jsme se dobře doplňovali.
Takže tady ten spodek je dřevěnej...
Ano. Výměnnej rezonátor je „dřevjenej“. Lze vyrobit a přidělat jakejkoliv rezonátor, podle přání třeba i dokoupit zvlášť náhradní jiného rozměru nebo z jiného dřeva. Náustek se dá taky vyměnit.
S povrchovou úpravou byl problém. Tohle je eloxovaný, na tom se nemá co odřít, elox je takový chemický promoření a zpevnění povrchu. Předtím jsme zkoušeli různé povrchovky, s kterými jsme měli nakonec jen trápení. Vypadalo to sice pěkně, ale ukázalo se, třeba když se s tím hrálo v jeskyních, tak ty různý teplotní změny udělaly svoje, barva se z toho začala loupat. Bylo s tím značných peripetií, ale teď jsme opět ve stádiu, kdy máme s eloxem jako nejlepší volbou jasno.
Všechno je odladěný, jenže kolem toho děláme a vyvíjíme to dva a půl roku a už jsme tím natolik vyčerpaní, že se nikomu už nechce to tlačit dál v rámci prodeje - tím myslím hlavně zahraniční trh. To zapálení, který jsme do toho dávali na začátku, už trošku ustoupilo, ale dotáhli jsme to vývojově a výrobně do konečné fáze, což je hlavní.
Teleskopy jsou náš společný projekt se Zdenym, jinak fungujeme v rámci dalších aktivit každý zvlášť.
V jeskyních s nimi nehrajete?
Já sám používám zejména koncertní teleskop při vystoupeních, a to i v jeskyních, kde je mnohdy neocenitelná akustika a atmosféra. Jelikož vozím většinou množsví dalších nástrojů, je ideálním řešením v rámci transportu, ale i flexibilnosti ladění.
Zdeněk Vilímek
Euroamerická civilizace přejala didgeridoo spíš jako okrajovou nástrojovou ozdobu než jako tradici, neboť není ani prokázáno, že v těchto místech didgeridoo předtím někdy hrálo, i když různé fujary a další lidové nástroje z něho pravděpodobně vznikly. Sešel jsem se taky s dalším původcem tohoto nápadu, Zdeňkem Vilímkem, a přepsal pro vás jeho slova.
Teleslopická didgeridoo jsou taky import z Austrálie, nebo je to evropské vylepšení původního nástroje?
Původní nápad teleskopického didgeridoo vznikl v dílně Charlieho McMahona, což je australský didgeridista a výrobce plastového teleskopického didgeridoo koncertního typu, které je lehké a snadno přenosné. Tam je asi původ toho nápadu. Asi před deseti lety jsem si od německé firmy Termite Music objednal podobný plastový nástroj, který se mi po měsíci rozpadl. Byl lehký, ale jeho nevýhodou bylo jeho chudé zvukové spektrum.
Takže jsme si s kolegou Tomášeporcham Dufkem na to sedli a zkoušeli různé plastové variace, se dřevem, duralem a podobně, a řekli jsme si, že uděláme kvalitní koncertní nástroj, který bude cestovního typu. Tak jsme se dostali na unikátní kompozitní spojení poměrně vzdálených materiálů - silnostěnného duralu, zadexového materiálu, který se původně používá jako alterace kuličkových ložisek. Ten nám zajišťuje dobrý vztlak, dobrý skluz, minimální otěr - máme na to testy. Je to německá technologie, která se používá i ve vojenském odvětví. K tomu okrajově nějaké plastové komponenty na náustky a nátrubky. Ale hlavní kombinací je dural a dřevo. Koncertní rezonátor je osmdesátet centimentrů dlouhý a dřevo je různého typu - třešeň, smrk, borovice a jasan. A do něj se zasouvají dvě duralové teleskopické části. S tímhle jsme začali experimentovat před těmi třemi až pěti lety a s Tomášem Dufkem, prošli cestu složitého vývoje a dneska už to máme odzkoušené. Třeba na dural jsme zkoušeli různá opláštění a pak jsme přišli k eloxování, ať už s pískováním nebo k čistému eloxu. Na této části tam máme nejkvalitnější elox, co se u nás používá. Do toho dřevěné rezonátory a plastové komponenty. Takže jsme přišli s originálním řešením, které má koncertní akustickou kvalitu. Podrobnější informace, třeba jaké to má výhody, lze taky najít v teleskopické sekci našich stránek.
Mění se nějak technika hry oproti klasickému dřevěnému didgeridoo? Můžete za hry třeba ladit?
Samozřejmě, je to něco jako trombón. U cestovního provedení máme rozsah asi kvinty až sexty, u koncertního provedení až oktávy. Muzikant sice při vystoupení nepřeladí celou oktávu, to je trochu náročnější, ale do té tercie až kvarty je schopen ladit během hry. Takže třeba na refrén, nebo když skladba změní tóninu, tak pomocí velmi citlivé převlečné matky může přeladit. A v případě, že chce zůstat jenom na jedné tónině, tak si ji zaaretuje - zatáhnete.
Vrátil bych se ke kořenům. Bylo původní dřevěné didgeridoo nalezeno i někde v evropských jeskyních u pralidí, nebo je ta tradice komplet australský import?
Didgeridoo má původ v severním teritoriu v Arnhemské zemi v Austrálii. Tam se používalo k různým účelům, především rituálním, ve spojení rytmickými dřívky, zpěvem a tancem. Takže didgeridoo bylo doprovodnou součástí tematického celku. V Austrálii bylo didgeridoo spojeno také s jeskynními prostorami a legendami. Takže původ v Austrálii má, ale odtud se rozšířilo do světa. Jeho podoby najdete v třeba v alpském hornu, slovácké fujaře nebo taky tibetské troubě. Tenhle nástroj se řadí k nástrojům pravěkým a sahá až do úsvitu lidské civilizace, což ale taky mohou být antropologické teze, ale odhaduje se nějakých třicet až čtyřicet tisíc let. Je to jeden z původních nástrojů na světě, který vznikal v těchto dobách.
Několikrát jste se při našem povídání zmínil o hudbě původních nástrojů v původním prostředí...
V roce 2007 jsem měl možnost být s dětským domovem jako vychovatel v maďarských jeskyních v Aggteleckém krasu, kde jsem si poprvé v životě zazpíval a zahrál na didgeridoo. A tam to přišlo - unikátní spojení pravěkého hudebního nástroje a pravěkých prostor. Napadlo mě, že by bylo zajímavé udělat takto tematicky zaměřený festival. Oslovil jsem ředitele Správy jeskyní České republiky a v roce 2011 jsme začali první benefiční didgeridoovou pouť po České republice.
A funguje to pořád?
Původně to vzniklo jako jedna akce Didgerodoo v jeskyni, takové jednoroční putovní benefiční koncertní turné, kde zahrála většina českých hráčů na didgeridoo. Průkopník hry na didgeridoo, Ondřej Smeykal, který se u nás v Česku už dvacet let tímhle nástrojem zabývá a jezdí i do Austrálie, se postaral o vyvrcholení festivalu. A z tohoto turné se zrodil festival Cave Beat, který se otevřel multižánrové hudbě a je čistě akustický. Další ročník festivalu Didgeridoo v jeskyni byl již jednodenní, letos poprvé bude na dva dny, a sdružuje zájemce o tento domorodý nástroj i další hudební žánry. Hraje se v jeskyni Výpustek a taky před ní. (Je to v Moravském krasu asi dva kilometry jihozápadně od obce Křtiny, GPS: 49,2910547°N, 16,7242403°E, z Adamova tam jede autobus, toť poznámka autorova.) Letos třeba budeme mít francouzského antropomuzikologa prof. Iégora Reznikoffa, který učí na Pařížské univerzitě a rekonstruuje pravěkou a středověkou hudbu, zabývá se taky gregoriánským chorálem. Přijede špička francouzské scény v této oblasti, duo Adele a Zalem, hudební skupiny z Holandska i Německa. (Koukněte na www.didgeridoovjeskyni.cz, pozn. aut.)
S hráči komunikujeme také přes Ondru Smeykala, který hodně cestuje po světě. Třeba letos poprvé v naší čtyřleté historii přijede australský hráč Bruce Rogers, který bude původní eukalyptová didgeria s účastníky vyrábět před jeskyní. A bude i hrát. Takže Didgerodoo v jeskyni se za ty čtyři roky vyprofilovalo do soběstačného festivalu, Cave Beat je o rok mladší a zatím trochu bojuje, protože je náročnější na organizaci.
Prozraďte ještě, kdy to bude?
Z jednodenního je tedy letos poprvé Didgerodoo v jeskyni dvoudení, aby to bylo na pohodu, takže v pátek 5. a v sobotu 6. září v Jeskyni Výpustek v Moravském krasu asi třicet kilometů severně od Brna.
Festival podporuje systém rané péče, celoroční program podpůrné muzikoterapie pro děti s vývojovým postižením od jednoho do tří let věku v Dětském centru Ostrůvek (dříve v kojenecký ústav v Olomouci). Tento záměr je úzce spjatý se speciální pedagogikou, mou profesí.
A pak co se dá všechno propojit k sobě... Ať už chcete fučet a dout nebo jenom poslouchat anebo třeba i dlabat kmeny, v tomto právě skončeném trojpovídání byste mohli pro sebe něco najít.
www:
