Spektrální analyzátory ve zvukařské praxi

Spektrální analyzátory ve zvukařské praxi
Spektrální analyzátory ve zvukařské praxi

Nastavování zvukové aparatury vždycky patřilo a patří k těm jemnějším finesám řemesla zvukařského. Že se ani tam nevystačí jenom se správně vycvičeným uchem, asi netřeba zdůrazňovat. Jedním z přístrojů, které při nastavování aparatury pro živé ozvučení výrazně pomohou, pokud se s nimi správně vládne, jsou spektrální analyzátory. Nejvíc práce ušetří, pokud jsou hned s přímou vazbou na příslušné ekvalizéry. Naleznete zde poznatky a úvahy o uplatnění spektrálních analyzátorů při P. A. ozvučení. Pohodlně se usaďte a vstřebávejte.

Spektrální analyzátory ve zvukařské praxi
Spektrální analyzátory ve zvukařské praxi

Jak to bylo původně, jak je tomu jinde

Na pojem spektrální analýzy nemá patent ani zvuková technika, ani elektrotechnika vůbec. Spektrálně analyzovat lze cokoliv, co nějak něčím kmitá, čili kde se cyklicky přelévá nějaká energie z nějaké své formy do jiné. Ty formy nebývají daleko od sebe - například u mechanických kmitů se pružnost v tahu mění v pružnost v tlaku a zpět. U elektromagnetického vlnění od dlouhých vln přes optiku, termiku, Roentgena až po elektromagnetickou složku kosmického záření se přelévají elektrické pole a magnetická indukce. Spektrální analýza poskytuje důležité údaje o složení frekvencí těchto kmitů. Okrajová a pro zvukaře další neužitečná informace je, že pomocí spektrální analýzy se kupříkladu určuje i složení hmoty kosmických těles. A neužitečnou zůstane do té doby, něž tam bude muset něco zvučit, což asi letos ještě nehrozí.

Oborově muzikantům trochu blíž jsou metody spektrální analýzy elektrických signálů od nízkých frekvencí až po televizní signál a vysílačky. Srdcem těchto zařízení, známým už ve školních učebnicích, je osciloskop a tzv. wobler, což jest napětím rozmítaný (rozuměj frekvenčně přelaďovaný) sinusový generátor. U muzikantů se podobným věcem říkává VCO (voltage controled oscilator), ale tyto zase nemívají se spektrální analýzou obvykle nic společného. Pokud řídicí napětí většinou v podobě nějakého pomalejšího trojúhelníkového průběhu přivedete současně na wobler a vodorovnou stopu osciloskopu, úroveň signálu z výstupu měřené soustavy pak na svislou stopu, tak pokud všechno hraje a hraje to dostatečně rychle, aby obrázek moc nemrkal, máte na stínítku osciloskopu docela pěkný graf spektrální analýzy této měřené soustavy. Tahle metoda se hodí spíš pro vysokofrekvenční techniku než pro zvuk, protože právě ona rychlost bývá v tomto případě pro slušnější zobrazení nedostatečná - obrázek dost bliká. Tím ale samozřejmě vývoj neskončil.

Poté, co operační zesilovače opustily oblast regulační techniky, kde sloužily pro simulaci různých zpětnovazebních regulačních dějů na tzv. analogových počítačích, které mají se současnými PCčky společné pouze jméno a které uměly prakticky jenom sčítat a integrovat většinou pomalé elektrické signály. Chápu, že pojem elektronkového operačního zesilovače zavání u lidí, kteří aspoň tuší, o čem je řeč, humornou recesí, ale ještě před nějakými 40 lety byly běžnou, přiznejme ale, že spíš laboratorní realitou. Čili poté, co takové obvody opustily technologii elektronek a v plně polovodičové podobě zakotvily v monolitických integrovaných obvodech a poté, co tyto obvody se staly díky megasériové velkovýrobě cenově přijatelné, taky díky použitým technologiím umožňujícím přijatelnou kvalitu pro zvukovou techniku, začaly se dít v analogové elektronice ty pravé a zajímavé věci. Konstrukce ostrého nízkofrekvenčního filtru už nebyla záležitostí na půl desky plošného spoje a udělat deset či třicet takových filtrů v jedné krabici přestal být problém. Současně příchod svítivých diod na trh v rozumné cenové úrovni znamenal konec problémům, jak co kde zobrazit, zvlášť pokud šlo o jednoduché stavy typu "jo - ne". To bylo někdy počátkem 80. let nedávno minulého století. Právě někdy tehdy mohutný nástup LE-diod umožnil nahradit do té doby hojně používaná mechanicky choulostivá ručková deprézská měřidla svítícími řadami LEDek v místech, kde odečet ze stupnice nebyl potřeba tak přesný. Složitější elektronika, která k tomu byla potřeba, se schovala do několika či později jen jednoho cenově podobně docela vstřícného integrovaného obvodu. Tak vznikly první systémy, o kterých dnes vedeme toto dlouhé psaní. O nějaké automatizaci nastavovacího postupu tehdy ještě nemohla být moc řeč - do sálu se přes P. A. pustil růžový šum a měřicím mikrofonem se sejmul zpátky. Na výstupním ekvalizéru se pak čarovalo tak dlouho, až byl onen růžový šum vyvážený ve všech třetinooktávových pásmech. Pak se stejně jako dnes dostavil zvuk ještě tak, aby lahodil uchu muže zvučícího. Tato zařízení, byť jsou na ústupu ze své technické slávy nahrazována chytřejšími, se používají stále.

 

Jak je tomu dnes a jak to vlastně funguje

Když jsem psal o zlatém věku analogové elektroniky, glosoval jsem tím současný trend, jímž je stále a všude a hlouběji pronikající digitalizace, a to jak ve zvukové technice, tak v elektronice či praktické technice vůbec. Tím ani trochu nechci tvrdit, že je to špatně. I na parní lokomotivy se rád podívám, ale rychlík do Prahy mám radši současný. Současná digitální zařízení tohoto druhu, ať už se jmenují jakkoliv, obvykle sdružují několik funkcí do jednoho přístroje. Lze jimi obvykle změřit frekvenční charakteristiku sálu, někdy i jeho odrazy a v lepším případě podle výsledku těchto měření nastavit zvukovou aparaturu, z ní hlavně výstupní ekvalizér.

Digitalizace zvuku má v oblasti profesionálního P. A. ozvučení několik specifik. Předně, těžko u těchto přístrojů, pokud mají splňovat profesionální kritéria, obstojíme s CDčkovou, tedy 16bitovou digitální konverzí. Šum takového zařízení by byl v tichém sále rušivě slyšet. Převodníky běžně bývají aspoň 20 nebo lépe 24bitové. Spektrální analýza, různé frekvenční filtrace, ekvalizace mohou být naopak v digitální doméně snazší, ale pouze za určitých okolností. Tou okolností je použití rychlé Fourierovy transformace, navýsost vhodné i pro jiné operace se zvukem. Laicky a lopaťácky: Fourierova transformace je převod záznamu z formátu "kdy je celková výchylka signálu jak veliká" na formát "kdy která frekvence zní jak silně". To druhé vyjádření je zdánlivě složitější, nicméně když se ze zvuku odfiltruje všechno, co v něm neslyšíme (a toho je kupodivu poměrně dost), vyjde nám takový záznam zvuku výrazně jednodušší - prověřte třeba úsporu místa na disku při formátování záznamu do MP3. Spektrální analýza se tedy provádí jakoby mimochodem pro potřeby záznamu či dalšího zpracování digitálního zvuku. Proto i u jednodušších přehrávačů MP3, třeba freewarový WinAmp, je zobrazení spektrálního složení signálu zobrazeno jen tak spíš nějak mimochodem pro zlepšení jeho vzhledu. U digitálních filtrů tohoto typu navíc ještě není známo fázové zkreslení nebo skupinové zpoždění, se kterým bojují kvalitnější zařízení analogová.

Současná zařízení reagují nejen na růžový šum, kterým se sál ocejchuje před vystoupením a nastaví podle měření připojený ekvalizér. Chytřejší zařízení reagují i na změnu souvisejících fyzikálních veličin v sále, které ovlivňují šíření zvuku. Jde třeba o teplotu či vlhkost vzduchu. Za provozu přitom porovnávají signál jdoucí do beden se signálem z měřicích mikrofonů a za běhu během koncertu nastavení aparatury dolaďují. O nich blíže najdete níže.

Jako měřicí signál se už od analogových dob nejvíc používá růžový šum a má fyzikální analogii s optikou. Šum s lineárně frekvenčně vyváženým spektrem se nazývá bílý, protože podobně je vyvážené i bílé světlo. Uchu zní jako syčení. Pro číselnou představu - v pásmu 30 až 60 Hz má stejný výkon jako v pásmu od 300 do 330 Hz. Šum, který je vyvážený po oktávách, tedy logaritmicky, se nazývá růžový, protože obdobně vyvážené světlo má narůžovělou barvu. Uchu zní víc do basů, spíš jako hučení. Doplním představu - v pásmu od 30 do 60 Hz má růžový šum stejný výkon jako v pásmu od 300 do 600 Hz.

Méně často se používá tzv. jednotkový impuls, čili jakýsi cejchovaný ostrý lupanec. Tím se spíš než frekvenční charakteristika, i když tohle teorie taky připouští, a časem k tomu možná dojde i v praxi, měří spíš doba jednotlivých odrazů nebo celkově doba dozvuku v měřeném sále.

Zařízení, která se dostavují za provozu během vystoupení, pochopitelně nemohou rušit publikum nějakým, byť krátkým, šuměním nebo lupáním. Tam je buď měřicím signálem samotná reprodukovaná hudba či řeč a měření probíhá porovnáváním signálů jdoucích do zesilovačů a signálů přijatých měřícími mikrofony. Druhým způsobem je, že zařízení přidá do signálu svůj měřicí signál v podobě krátkého nepostřehnutelného písknutí, a to právě v době, kdy je nějaký frekvenčně blízký signál právě reprodukován (blízký laděním, ne absolutní frekvencí). K oběma se vrátíme v další části.

 

Co je k mání teď a tady

Udělejme si teď výlet po krámech českých i po síti sítí, abychom si udělali přehled o tom, co kde teď je a co která mašinka aspoň zhruba umí. Abych se vyhnul podezřením z preference čehokoliv, seřadil jsem názvy firem podle abecedy.

 

Analyzátory samostatně fungující napájené ze sítě

To jsou jednoúčelové nebo samostatně fungující přístroje, které sdružují jednu či několik v tomto článku sledovaných funkcí. Bývají většinou určeny pro umístění do standardního průmyslového rámu šířky 19 palců. Jsou určené buď pro laboratorní využití nebo pro zvukaře, těm druhým budeme věnovat samozřejmě větší pozornost.

Italská firma Audioscope patří právě k těm firmám, které se zaměřují spíš na laboratorní přístroje. Jejich modely 3000 i víceúčelové přístroje série 9000 jsou toho příkladem. Audiscope modello 3000 je přístroj s dvojí funkcí. Je to analyzátor dozvuku a třetinooktávový spektrální analyzátor. Má jeden vlastní měřicí mikrofon, malou vlastní zobrazovací jednotku, dále výstup na připojený počítačový monitor a tiskárnu.

Modely série 9000 firmy Audioscope jsou víceúčelové laboratorní akustické měřicí přístroje. Měří a zobrazují frekvenční charakteristiky, třetinooktávovou spektrální analýzu, měří sumární akustické veličiny, dobu dozvuku, fázová měření, impedanční měření, měří zkreslení a třírozměrně zobrazují úroveň, čas a spektrum. Mají účelovou klávesnici, disketovou jednotku a výstup na tiskárnu a počítačový monitor.

Spektrální akustická měření umožňuje další laboratorní přístroj Audioscope model 3211. Jejich výstup je opět zobrazován na počítačovém monitoru.

Analyzátorem vhodným pro cestující zvukaře je jejich model 2813. Přístroj má 28 pásem od 32 Hz do 16 kHz v normovaných frekvencích z řady R10, úrovně v těchto pásmech zobrazuje po 12 LEDkách. Pomocí digitálního interface jej lze připojit k osciloskopu a kontinuálně sledovat spektrum sledovaného signálu. Rozsah zobrazení na LEDkové stupnici je přepínatelný ve třech rozsazích - po 1,2 nebo 3 dB na stupínek, čili v celkovém rozsahu 12, 24 nebo 36 dB. Systém si umí měřený rozsah vybrat i sám podle dynamického rozsahu vstupního signálu. Časové konstanty jsou volitelné ve třech polohách 250 ms, 1 s a 4 s. Vstupy má přístroj trojí, mikrofonní a dva linkové odstupňované citlivostí. Přístroj má i dva výstupy - už zmíněnou synchronizaci na osciloskop a generátor růžového šumu. K zařízení je doporučován firemní měřicí mikrofon M.100. Na přání zákazníka lze navíc leccos doplnit - konektory jack či XLR, phantomové napájení mikrofonu +12 či +48 V a podobně.

 

Behringer Ultra-Curve Pro model DSP8024 je prvním přístrojem z tohoto přehledu, který je přímo určen pro živá ozvučení a automatickou ekvalizaci aparatury, tedy spojuje do jednoho funkčního celku spektrální analyzátor se stejně laděným ekvalizérem, a to i v řídicím řetězci. Německá firma Behringer tento přístroj už několikrát inovovala. Jmenovaný poslední model má už 24bitové AD i DA převodníky a 24bitový vnitřní procesing. Kromě analyzátoru a grafického ekvalizéru přístroj obsahuje ještě další parametrický ekvalizér a zařízení pro automatické potlačování zpětné vazby. Přístrojů lze řídit i hromadně několik najednou pomocí počítače.

Právě DSP8024 patří k tomu druhu přístrojů, jejichž tvář je dána vstupními a výstupními převodníky a signálovým procesorem uvnitř. Co ale dělá, určuje vložený software. Pokud můžete, srovnejte tento model s procesorem Ultra-Dyne Pro DSP9024. Tím ale nechci říct, že je to špatně.

Značka Brel & Kjaer reprezentuje standard přístrojů pro fyzikální akustická měření, ať už laboratorní, či v praxi. V poslední době firma pro některé své produkty používá ještě značku DPA - Danish Pro Audio. Brel & Kjaer fungují už dlouhá léta ve velmi široké výrobní škále a mívají velmi dobrou pověst. Jejich výstupem jsou ovšem různá zobrazení či záznam naměřených fyzikálních hodnot, ale ne přímá řídicí data pro nastavování nějakých dalších přístrojů. Jejich použití při živém ozvučení je samozřejmě možné, ale měření nebo zpracování jeho výsledků pro následné nastavení aparatury bývají mnohdy zdlouhavá a ve fofru živých akcí tedy málo praktická. Tyto přístroje, ač kvalitní, přesné a téměř univerzální, nemají řídicí výstup pro nastavení P. A. podle naměřených křivek. S těmito věcmi nepočítají.

Řada digitálních ekvalizérů s analyzéry Varicurve od briské firmy BSS je jedním ze zavedených jakostních standardů nejen u prakticky užívané spektrální analýzy v P. A. ozvučení. Aktuální nabídka řady Varicurve se skládá ze tří přístrojů - je to dvojkanálový plně samostatný ekvalizér s analyzérem FCS-926, další řízený (slave) modul FCS-920. Systém s jeho pomocí tak může fungovat od jednoduchého stereo režimu až po neuvěřitelných 32 kanálů. Umí respektovat prakticky jakoukoliv zadanou ekvalizační křivku, umí sečítat dvě do sebe nebo je porovnávat či odečítat. Křivky můžete zobrazit graficky i numericky. Další velmi praktickou součástí tohoto systému je přenosný analyzátor FPC-900, který může být bezdrátově napojen na přístroje FCS-926 a FCS-920. Lze se s ním pohybovat ozvučovaným prostorem, kontrolovat s ním dosažený zvuk prostoru a naměřená data bezdrátově odeslat na základnu a přímo je i využít pro nastavení P. A. FPC-900 tvoří k předchozím dvěma mašinkám jakési velmi inteligentní dálkové ovládání. Se špičkovou kvalitou tohoto systému koresponduje logicky i jeho cena.

Řada finálních procesorů určených pro profesionální živé ozvučení od americké firmy DBX se jmenuje DriveRack. Je to soubor digitálních procesorů s 24bitovým rozlišením, které mají podle záměrů svých tvůrců zvládnout všechny signálové procesy vkládané v P. A. běžně mezi mixážní pult a výkonové zesilovače. Sdružují v sobě tedy i dynamické procesory, grafické i parametrické ekvalizéry, zpožďovače signálu, pre-crossovery, crossovery a eliminátory zpětné vazby. Základní řada těchto procesorů má jeden autonomní modul DriveRack 480 se 4 vstupy a 8 výstupy, jeden řídicí modul DriveRack 480R, opět jakési komfortní dálkové ovládání, a tři typy řízených (slave) modulů DriveRack 481, DriveRack 482 a DriveRack 442. Řídicí modul 480R může být vzdálen až do 1,2 km od zbytku zařízení. Spektrální analyzátor pracující v reálném čase proto logicky mají jen typy 480 a 480R. Všechny tyto přístroje lze sesíťovat a hromadně řídit počítačem.

Nejnovějším procesorem této řady je DriveRack PA. V zájmu cenové vstřícnosti tvůrci rezignovali na možnost hromadného řízení několika takových modulů počítačem, zato přidali několik praktických funkcí, přičemž spektrální analyzátor s řídicí vazbou na ekvalizér nevynechali. Vstup pro měřicí mikrofon je vyveden přímo na čelním panelu. Přístroj má svůj generátor růžového šumu, eliminátor zpětné vazby s 12 rejekčními filtry, generátor subharmonických až dvě oktávy dolů, stereofonní grafické i parametrické ekvalizéry, jakostní kompresor, limiter a crossovery v konfiguraci 2 x 3 až 2 x 6 výstupních kanálů. V ceně okolo 30 tisíc peněz je to z uváděných digitálních samonastavitelných analyzátorů v současnosti asi nejlevnější zařízení. Ceny ostatních jsou zhruba troj- a vícenásobné.

Německá firma DK Audio vyrábí zařízení určená spíš pro záznamová a postprodukční studia. Jejich modulární systém sestavitelný podle uživatelských požadavků i počtu zobrazovaných kanálů slouží hlavně pro zobrazení prostorového rozložení respektive vyvážení studiové nahrávky. Tyto přístroje či jejich funkce se nazývají gomiometr, korelometr a podobně. Jednou z jeho funkcí je taky zobrazení spektrální analýzy vstupního signálu spočítané na základě rychlé Fourierovy transformace. Přes sériový port komunikuje systém i s běžným PC.

Výrobky anglické firmy Klark Teknik patří standardně taky k těm, za jejichž kvalitu se vyplatí pustit nějaký ten chlup navíc. Rovněž analyzátor DN6000 patří k technickým šperkům. Počet pásem lze rozšířit až na šestinu oktávy, zařízení umí měřit špičkovou i střední hodnotu a současně je zobrazovat, má 32 paměťových registrů pro uložení jednotlivých měření a umí je i navzájem porovnávat, umí do nich načítat hodnoty z delších měření postupně. Měřicí časové konstanty jsou volitelné v rozmezí 10 ms až 20 s, průměrovat lze až z 99 měření. Přístroj má taky normované elektroakustické filtry typu "A" a "C" a lze jej rovněž digitálně propojit s programovatelným ekvalizérem DN3600 do jednoho samonastavovacího celku. Dalším souborem funkcí je časová analýza zvukového signálu, tedy měření délky odrazů a doby dozvuku. Díky velice dobrému odstupu signál - šum lze tento přístroj použít i pro analýzu velmi tichých signálů. Na to, že je to přístroj výšky 1U klasického 19coulového rámu, toho umí opravdu hodně.

Dalším chytrým systémem je systém DigEQ anglické firmy LA Audio. Je to komplexní digitální výstupní signálový procesor, který standardně provádí na signálu zejména dynamické ekvalizační a časové funkce, čili kompresi, limitaci, grafickou i parametrickou ekvalizaci a zpoždění. Jako option modul je k dispozici i spektrální analyzátor, který lze propojit s vestavěným digitálním grafickým ekvalizérem. Vlastnosti soustavy měří vestavěným generátorem růžového šumu. Základní přístroj je v 19coulovém racku, lze k němu připojit několik slave-modulů až do celkového počtu 32 kanálů a má i stolní řídicí jednotku, která disponuje veškerými funkcemi jako jednotka základní.

Systém SIM II firmy Meyer Sound patří stejně jako jejich reprosoustavy k těm světově špičkovým. Je šitý na míru firemním ozvučovacím systémům. Funguje tak, že trvale porovnává výstup z mixážního pultu s výstupem ze sady měřicích mikrofonů, a podle korelace těchto signálů koriguje zvuk tak, aby se signál jdoucí do tohoto sytému co nejvíc blížil skutečnému zvuku v sále - toť napsáno velice stručně. Systém měří a zobrazuje všechny možné elektroakustické veličiny, jak amplitudové, tak fázové, a jen stručný popis tohoto velice chytrého zařízení by zabral několik stran. Odkážu vás proto na slova jednoho jeho spokojeného uživatele, zvukaře Petra Ackermanna.

Přístroj AN-31 firmy Omnitronic představuje tu levnější variantu analogového spektrálního analyzátoru. Má 31 pásem zobrazených po 12 stupních LED diodami v každém pásmu a umí sledovat buď střední nebo špičkovou hodnotu. Sada obsahuje i měřicí mikrofon. Výrobce deklaruje i digitální výstup naměřených hodnot, ovšem nenabízí přímo přístroj představující k němu adekvátní protipól, tedy tímto výstupem řiditelný ekvalizér, jenž jeho data "chápe".

Realtime Analyzer RA 27 od americké firmy Rane je dalším z analogových analyzátorů. Je ještě jednoduší než italský Audioscope, protože měřený stav zobrazuje pouze na stupnici tří LED diod pro každé pásmo, takže na něm prakticky lze nastavit průběh pouze do frekvenční roviny. Pásem má 27 s přepínatelným rozlišením buď 3 dB, nebo 1 dB. Analyzátor má taky generátor růžového šumu a vstup pro měřicí mikrofon. Má celkem tři vstupy odstupňované podle úrovně, z toho nejcitlivější mikrofonní je zepředu. Příjemné je, že je malý - má výšku 1U standardního 19palcového rámu.

Inovací tohoto přístroje je analyzátor Rane RA 30, který v jednom přístroji sdružuje tři funkce. Měřič akustického tlaku, 30pásmový spektrální analyzátor a stereofonní VU-metr. Zobrazovací pole je vytvořeno z matice 5 x 30 LED, které mají několik barev.

Německá firma RTW se zaměřuje spíš na jakostní studiové indikátory úrovně signálu sestavené ze sloupců diod LED a indikátory fázové korelace stereofonního signálu - korelometry, tedy ukazatele prostorového vyvážení nahrávek, které se zobrazují na obrazovkách. Jednou ze zobrazovacích funkcí modelu RTW1066, který je komplexním zobrazovacím studiovým přístrojem, je i spektrální analýza signálu v reálném čase.

Digitální signálové procesory americké značky Sabine jsou velmi zavedené i jako kvalitní eliminátory zpětné vazby. Jeden takový taky obsahuje digitální ekvalizér Graphi-Q od této firmy. Přestože má digitální signálový procesing, lze ekvalizér ovládat klasickými tahovými regulátory v klasickém uspořádání. Tedy u řídicího modulu jednokanálového GRQ-3101 nebo dvoukanálového GRQ-3102. K nim lze připojit i dva typy slave modulů GRQ-3101S a GRQ-3102S lišící se od sebe jen počtem vstupů. Procesory mají v sobě ještě kompresor, limiter, parametrický ekvalizér a zmíněný eliminátor zpětné vazby. Uvádím je zde proto, že výstup z analyzátoru lze připojit na jejich řídicí vstupy.

Chytřejším a dražším od firmy Sabine je 24bitový procesor Real-Q, toho času ve verzi 2. Real time adaptive equaliser Real-Q2, jak je nazýván, je digitální ekvalizér, který se dokáže doladit podle aktuálních akustických vlastností ozvučovaného sálu. V režimu adaptive mode propašuje do přenášené hudby svá krátká měřicí písknutí korespondující s hranou muzikou, takže nejsou posluchači postřehnutelná. Podle odezvy ze sálu, kterou snímá měřicí mikrofon, se pomalu, aby to nerušilo poslech, dotahuje nastavení zabudovaného ekvalizéru tak, aby přístroj samočinně reagoval na plnění či prázdnění sálu, respektive na změnu akustiky s tím spojenou. Samozřejmě i u tohoto přístroje funguje dorovnání ekvalizéru podle měřicím mikrofonem sejmuté odezvy na krátký šumový test. Oba dva procesory lze řídit i pomocí firemních ovládacích programů přes počítač.

Toto samozřejmě není kompletní výčet všech zvukových spektrálních analyzátorů, které se kdy v Česku objevily. Pár spíše poloprofesionálních zařízení distribuovala například v dobách svého nejširšího elektroakustického obchodního záběru firma Monacor, nějaký takový přístroj lze najít i pod značkou Tesla - nevím teď, v které její české nebo československé časoprostorové mutaci. Vždycky šlo ale jen o analogová zařízení bez příslušného regulačního propojení s adekvátním grafickým ekvalizérem.

 

Ruční samostatné přenosné přístroje

Tyto přístroje, i když s trochou nepohodlí, se hodí i pro přesná a seriózní měření a slouží hlavně k rychlé a jednoduché orientaci uživatele o tom, která právě bije. Obvykle sdružují dohromady víc funkcí potřebných při zvukařské práci. Uživatelská jednoduchost a operativnost bývá jejich největší předností. Dostaly se mi do ruky dva takové přístroje, i když celková nabídka trhu bude určitě širší.

Švýcarská firma Neutrik není jen výrobcem festovních a snad i teroristickému útoku odolávajících konektorů. Pod zkratkou NTI (Neutrik Test Instruments) vyrábí trojici malých, navýsost užitečných krabiček vhodných pro měření a servis zvukové elektroniky a nastavování elektroakustických zařízení. Minirator MR1 je kapesním signálovým generátorem. Umí sinusovku od 20 Hz do 20 kHz, obdélníkový průběh od 20 Hz do 5 kHz, bílý a růžový šum. Lze u něj přesně nastavovat výstupní úroveň ve voltech a v poměrových jednotkách dBu či dBV. Výstup má symetrický na konektoru XLR nebo asymetrický na jacku. V ruce i s baterkami váží 17 deka a stojí přibližně 12 500 Kč.

Dalším přístrojem z této řady je Minilyzer ML1. Umí změřit efektivní hodnotu střídavého signálu, odstup signál - šum a harmonické zkreslení přístroje či soustavy, indikovat úroveň signálu jako klasický VU metr nebo měřič špičkové hodnoty, testuje polaritu akustické odezvy na vlastní testovací impulsy snímané interním měřicím mikrofonem, a tedy i fázování reproduktorů. Má v sobě i jednoduchý osciloskop, indikuje prostorové vyvážení signálu a konečně umí i třetinooktávovou spektrální analýzu. Do měřicí signálové cesty lze zařadit filtry typu "A" a "C", filtr pro lidskou řeč, tedy zhruba v telefonním pásmu, pak horní propusti laděné na 22, 60 a 400 Hz. Údaje zobrazuje na LC-displeji 64krát 100 bodů. I s baterkami váží v ruce nějakých 30 deka, stojí asi 32 500 korun.

Pro testování digitálních signálů pak slouží podobně vypadající přístroj nazvaný Digilyzer DL1. Slučuje v sobě dekodér digitálních zvukových dat ve formátech AES/EBU, S/PDIF a Toslink, dále má vstupní interface ve formátu ADAT. Dokáže detekovat signály se samplovací frekvencí 32 až 96 kHz, umí udělat jejich analýzu stejně jako analýzu a změření úrovně jejich nosné. Všechny tyto signály dokáže kontrolně přehrát na malém vestavěném repráčku. Přístroj slouží navíc i jako příležitostný zvukový záznamník. Jeho cena je ale trochu vyšší - asi 88 tisíc.

Dalším přístrojem, který jsem si měl možnost osahat, byl Personal Audio Assistant PAA1 čínské firmy Phonic. Přístroj umí měřit úroveň vstupního signálu buď ve voltech nebo v dBu či dBV. Dále ukáže úroveň akustického tlaku snímaného přiloženým měřicím mikrofonem, dále třetinooktávovou spektrální analýzu a tester kabelů. Na rozdíl od předchozího ML1 přístroj negeneruje vlastní testovací impuls pro indikaci sfázování reproduktorů. Naměřené hodnoty spektrální analýzy lze uložit do 10 paměťových registrů. Měřit lze i přes filtry typu "A" nebo "C". Jeho prodejní cena je asi 14 tisíc korun.

 

Analyzátory softwarové

Jestliže samostatných analyzátorů je hodně, pokud lze vůbec nějakou součást elektroakustického řetězce nazývat samostatnou, s analyzátory softwarovými je to zamotanější. Jejich klasicky měřitelná zvuková kvalita do značné míry stojí a padá s použitým hardwarem, tedy zvukovou kartou, rychlostí procesoru, operačního systému, případně i kvalitou dalších počítačových periferií. Jak jsem už napsal v druhé části tohoto povídání, spektrální analýzou zvukového signálu je vlastně každá rychlá Fourierova transformace (FFT), která je součástí prakticky každého digitálního signálového procesoru (DSP - ty zkratky v závorkách uvádím záměrně proto, že pokud zabrousíte za účelem dalšího poznání do nějaké literatury nebo na internet, mnohdy se tam používají už bez dalších vysvětlení - tak ať jste in). S Fourierovým obrazem zvukového signálu tedy chtě nechtě musí pracovat každý zvukový software počínaje nejběžnějším přehrávačem MP3. To ale samozřejmě nestačí. Proberme si teď stručně několik takových programů, zase budou podle abecedy. Pokud vás nějaký zaujme, lze si jej obvykle vyhledat na internetu nebo koupit u distributora. Rozpětí jejich kvality je ale větší - od víceméně pouhých hraček po světový profesionální standard.

 

Program Analyzer 2000 od německé firmy Brown Bear Software (www.brownbear.de) měří akustické signály buď přímo ze zvukové karty nebo ze souboru typu "wave". Přestože signál analyzuje s příslovečnou německou důkladností, údajů produkuje v čase tolik, že jsem se pro něj nedokázal příliš nadchnout. Možná by se mi po splacení registračního poplatku 180 DM (na jejich stránce byl uveden ještě v markách) otevřely netušené obzory, ale nechtěl jsem to riskovat.

Program Audio Tester, měl jsem k osahání verzi 1.4 od firmy ShareIt! Inc. z Pittsburghu v Pensylvanii v USA (www.shareit.com/programs/102090.htm), je jednoduchá sharewarová rutinka zobrazující spektrální analýzu signálu puštěnou do zvukové karty v okně na obrazovce PCčka. Německá stránka, která patrně slouží pro zájemce o tato data z Evropy (www.sumuller.de/audiotester), nabízí ještě podobně jednoduchý sharewarový osciloskop a signálový generátor. Shareware v tomto případě znamená, že asi po dvou minutách provozu si program žádá už jen registraci s poplatkem 50 DM (na Euro stránku ještě nepředělali).

Program ETF (www.etfacoustic.com), což znamená zkratku energy time frequency, je určen pro měření akustických vlastností malých poslechových prostor, hlavně tedy prostor domácích. Aktuální verze tohoto programu je 5. Program umí zobrazit frekvenční charakteristiky, impulzní odezvu, časově energetické křivky a spektrální analýzu buď v rovinném zobrazení v přesnosti na 1/3 až 1/12 oktávy, nebo v zobrazení kontinuálním třírozměrném. Ani tento program není freeware. Registrační poplatek činí, pokud jsem správně pochopil propozice, 100 US. Mimochodem, ani když vás program příliš nezaujme, mohu jenom doporučit návštěvu jejich stránky a v oddíle "links" se prohrabat obsáhlým množstvím nasbíraných odkazů na jiné stránky s elektroakustickou tématikou.

Program Melissa vyvinutý v DRA Laboratories (www.mlssa.com) má svůj název odvozen od zkratky MLSSA čili Maximum Length Sequence System Analyzer, což je dominantní měřicí metoda, kterou tento program využívá. Aktuální verze softwaru je 10WI Rev 4 (neptejte se mě, prosím, kolikátá to doopravdy je). Podobně jako značky Brel & Kjaer v přístrojové oblasti, jde patrně o nejrozšířenější profesionální standard v oblasti softwarových akustických měřicích prostředků, a to zejména u klasických laboratorních měření a měření stabilních aplikací v terénu, třeba účinnosti prostorových akustických úprav. Program samozřejmě zvládá všechna základní akustická měření úrovňová, fázová i jejich spektrální frekvenční rozložení. Nemá význam zde citovat jeho 300stránkový manuál, který je volně ke stažení na jejich webové stránce. Tam je k mání i poslední update jejich programu, pro základní softwarový balík ale musíte k distributorovi.

Program Smart Live firmy SIA Software Inc. (www.siasoft.com) v aktuální verzi 4.0 je dalším profesionálním měřicím standardem v dané oblasti. Stojí neoprávněně trochu ve stínu starší a zavedenější předchozí Melissy. Program taky samozřejmě není za hubičku. Na síti si lze stáhnout 30denní demo verzi, program jinak sídlí pod křídly firmy JBL. V reálném čase měří všechny přenosové charakteristiky, amplitudové i fázové. V reálném čase dělá jejich spektrální analýzu s rozlišením od 1 do 1/24 oktávy. Měří časová zpoždění s přesností na 0,02 ms. Rovněž v reálném čase umí funkci spektrografu. Měří v reálném čase akustický tlak a odvozené akustické veličiny, a to včetně případného respektování křivek "A" a "C" a s volitelnou rychlou nebo pomalou integrací hodnot. Má notový kurzor ukazující nejbližší tón v 12půltónové chromatické stupnici, tato funkce je zvlášť užitečná pro komunikaci mezi technikem a muzikantem. Má řídicí výstup pro nastavování asi 40 na trhu nejznámějších ekvalizérů, např. od firem Ashley, BSS, dbx, Klark Teknik, RAMSA, Sabine, Shure, XTA a dalších. Lze je všechny ovládat adresováním z jednoho spuštění programu. Naměřené charakteristiky lze samozřejmě ukládat, vyvolávat načítat, porovnávat a podobně. Vzorkovat umí ve 24bitové konverzi s frekvencí 44,1 nebo 48 kHz. Má signální generátor, jehož výstup lze ukládat i ve formě zvukových smyček ve formátu wav. Program spolupracuje s řadou hardwarových složek, zejména s měřicími mikrofony, kalibrátory akustického tlaku, předzesilovači, propojovacími kabely a podobně.

Program SpectraPLUS firmy Sound Technology Inc. z kalifornského Campbellu (www.SoundTechnology.com) je velmi slušný měřicí program využívající rychlou Fourierovu transformaci. Program funguje 30 dnů bez licenčních poplatků. Umí zobrazit spektrální analýzu v reálném čase. Vedle frekvenčních a spektrálních zobrazení dokáže změřit i harmonické a intermodulační zkreslení a odstup signál - šum. Kromě toho ovládá všechny časové a spektrální charakteristiky, a to jak v amplitudovém, tak fázovém vyjádření, funkci spektrografu a prostorového vyjádření čas - frekvence - úroveň, ona typická grafická pohoří. Může pracovat v reálném čase, na zvukových záznamech i v tzv. režimu post-proces. Má signální generátor, který funguje jak v reálném čase, tak může ukládat testovací zvukové smyčky do souborů wav.

 

Než si to osaháte

Při nastavování ozvučovací aparatury podle spektrální analýzy jde o souhru funkcí několika zařízení, přičemž výsledek závisí na každém z nich. Sepsal jsem proto ještě pár víceméně praktických poznámek k jednotlivým prvkům této soustavy.

 

Generátor šumu

Pokud provádíte nastavení aparatury před akcí v prázdném sále, používá se obvykle jako zdroj signálu generátor růžového šumu. Jak takový šum vypadá z hlediska svého spektra, si najděte o pár odstavců dřív. Od pravidelné sinusovky má výhodu v tom, že obsahuje všechny měřené frekvence najednou, a najednou se proto taky vyhodnocují. Těžko byste našli zvukaře, co si před akcí běžně hvízdá v sále sinusovkou. Ovšem skutečný šum je náhodným signálem, má tedy jakousi pravděpodobnost, že v určitém čase bude nějak velký, má sice definovanou nějakou svou integrovanou střední hodnotu, ale teoreticky až pro čas blížící se nekonečnu. Jeho skutečná hodnota v nějakém čase je opravdu náhodná a není jen filozofickým problémem, jak získat přesné výsledky nějakého měření z náhodného měřícího signálu. V praxi je to už trochu jednodušší taky proto, že se na pár méně podstatných detailů prostě vykašleme.

 

Používají se v zásadě dva typy šumových generátorů. U klasického analogového (říkejme mu tak) šumí nedestruktivně proražený polovodičový přechod. Používají se k tomu buď Zenerovy diody, častěji ale přechod mezi bází a emitorem běžného bipolárního tranzistoru pólovaný v závěrném směru. Ale jeho šumové spektrum je vyrovnanější. Tyto přechody ovšem produkují poměrně vyrovnaný šum bílý, u něhož jen na hodně spodním konci spektra, spíš až v subsonickém pásmu, může převládnout šum růžový. Následujícím obvodem je proto hned za předzesilovačem integrační článek, či chcete-li, dolní propust, která udělá z bílého šumu růžový. Tento článek většinou není čistý integrátor, bývá ještě trochu frekvenčně korigovaný, protože není potřeba ani podzvukový ani nadzvukový šum, navíc "surové" spektrum mezi tím taky nemusí být vyvážené úplně přesně.

Druhý typ šumového generátoru neprodukuje ani čistě náhodný signál, ale jen pseudonáhodný. Ten vzniká na speciálně zapojených a do sebe zavazbených posuvných registrech, tedy jakýchsi logických integrovaných obvodech. Jde tedy o skoro nepravidelnou sérii obdélníkových impulsů. Z jejich výstupů odebíraný signál prochází taky kaskádou filtrů typu dolní propusti. Když jej pustíte nahlas, slyšíte v něm oproti předchozímu kovové strojové zabarvení. Pokud odebíráte šum ze zvukové karty, může se přehrávat buď nasamplovaný vzorek, nebo jeho hodnotu počítá počítač, opět pseudonáhodně, nějakým vhodným programovým algoritmem.

Maximální výchylka signálu z šumového generátoru, ať toho či onoho typu, je limitovaná napájecím napětím příslušného obvodu. Toto omezení náhodnosti signálu nás ale netrápí, spíš naopak. Šum se skutečně náhodnou výchylkou by mohl připojené zařízení někdy i trochu pocuchat. Důležitější je, jestli má takový šum vyrovnané frekvenční spektrum.

V principu jsou na tom všechny druhy generátorů stejně. Záleží na preciznosti připojeného frekvenčního filtru, u počítaného či samplovaného šumu na kvalitě vzorku či výpočtu. U analogového typu zapojení se šumící polovodičové přechody mohou kus od kusu lišit, takže je vhodné, pokud je požadavkem maximální přesnost, každý takový generátor, tedy jeho filtr, kus od kusu doladit. Konstrukce takového generátoru bývá ale často nejsnazší. Druhým problémem ještě je, že analogový generátor je opravdu nejvíc dítětem přírody, a proto jeho střední hodnota víc kolísá, a to zvlášť na spodním okraji spektra, na basech. S tím je potřeba při práci počítat a jeho zobrazení integrovat s delší časovou konstantou. Z tohoto důvodu se mi pro naše účely jako vhodnější jeví ty ostatní z uvedených generátorů - ten pseudonáhodný, samplovaný nebo počítaný. Pokud ale používáte komplexní tovární zařízení, nemůžete si obvykle takový detail vybírat.

 

Měřicí mikrofon

Co si už lze na měřicí sestavě vybírat víc, je měřicí mikrofon. Ze všech požadavků, které bývají na mikrofony kladeny, je tím rozhodně nejdůležitějším jeho frekvenční vyrovnanost. Rozhodně se k tomu nehodí žádný ze snímacích pódiových mikrofonů a už vůbec žádný z těch dynamických. Zatímco na prknech je důležité, aby měl snímaný hlas či nástroj přijatelnou barvu zvuku, nešuměl, nezkresloval a ještě vydržel pódiový provoz, měřicí mikrofon bývá obvykle bezpečně vzdálen rukám zpěváka, může šumět i zkreslovat trochu víc, protože z něj stejně nikdo nic neposlouchá a nastavení P. A. systému se děje s dostatečnou hlasitostí. Ale z jeho frekvenční vyrovnanosti se moc nevylžete. Maximálně nějakou tou korekcí na připojeném analyzátoru, ale taky jen do jisté a radši ne moc velké míry.

Ze všech možných směrových charakteristik mikrofonů je nejvhodnější kulová. Schválně, zacpěte si jedno ucho a říkejte, odkud co zní.

Tak jako ostatní mikrofony, jsou i měřicí mikrofony k mání v cenách od pár set do pár desítek tisíc korun s tím, že s lineárně rostoucí kvalitou roste exponenciálně cena. Stejně jako u jiných věcí. U levnějších ručních zařízení bývají i levnější mikrofony, u špičkových zařízení mívá naopak význam, aby už na nich bylo špičkové zase všechno, v opačném případě levná součást užitkově znehodnocuje zbytek.

Další hodně dlouhou kapitolou by bylo umístění samotného měřicího mikrofonu. V zásadě a principu pro něj platí stejná pravidla jako pro umísťování reprobeden. V absolutně volném prostoru - v případě, který v normální praxi snad ani neexistuje, je zvuk a tedy i jeho snímání bez odrazů, uprostřed sálu bývá takto nejsilnější odraz od blízké podlahy. Umístíte-li mikrofon ke zdi, jsou ty odrazné plochy dvě, takže odrazů je dvojnásobek a když stojí mikrofon v koutě, funguje ten kout trochu jako kónický zvukovod. Píšu to stručně a nepřesně, akustik by na mě skočil s tisícem ale. Ale na přesný výklad bych musel vytáhnout strašidelné matematické klikyháky a popsat o tom ne 5 stránek, ale celou pro muzikanta velmi nezáživnou knihu. Zkrátka - je v každém případě dobré popřemýšlet i o umístění měřicího mikrofonu, co vlastně ten mikrák snímá.

 

Zvuková karta, převodníky

Tyto úvahy se týkají softwarových analyzátorů. Jestliže rychlost počítače má vliv spíš na svižnost zobrazování, ale její kvalita a přesnost zůstává stejná (pokud to PC stíhá), za přesnost výpočtu zaokrouhlování a jeho dostupné možnosti může zase použitý software, co může dál ovlivnit přesnost měření, je kvalita použité zvukové karty. Pamatujte taky, že při měření nevyužíváte její výstupní část, kterou zabírá váš stokrát otestovaný přehrávač MP3, ale vstupní díl zvukové karty, tedy A/D převodník. A zvlášť u těch levných a ještě levnějších ošizených zvukovek může být tahle část ještě ošizenější než její zbytek.

Další problém může nastat, pokud chcete provozovat zařízení v notebooku. V notebooku je standardně zvuková karta integrovaná na základní desce a měnit ji nebývá možné. Naopak většina zvukových karet, zvlášť těch kvalitnějších, je zakončená rozhraním PCI, starší jsou pak jako velká klasická PC karta - v obou případech ji asi do běžného notebooku nedostanete. Jednou ze zvukových karet na profesionální úrovni, kterou do notebooku napasovat lze, je třeba karta PCXpocket od britsko-francouzské firmy Digigram. Starší verze tohoto systému byly oblíbené v prvních soukromých rádiích na ukládání a vysílání znělek a jiných krátkých blafů. PCXpocket je ve formátu PCMCIA a kromě toho, že funguje jako standardní dvoukanálová zvuková karta, má zabudovaný i hardwarový kompresní a dekompresní modul pro zvukový formát MPEG. Software, který ke kartám firma dodává, ale slouží jako zvukový editor a sám o sobě spektrální analýzu neumí.

 

Místo vzletného závěru přenechám radši plochu papíru názorům několika zvukařů, které se mi podařilo s tímto tématem oslovit a které tu máte rozhozené po okrajích. Většina z nich mluví o dobré pomůcce, ale sami vidíte, že techniku nestaví nad svoje poslechové schopnosti, nad svoje zvukařské uši. Proč by to taky dělali?

 

František Petřík, Sound of Innovation, Dub nad Moravou

Když analyzátory začaly, tak si všichni mysleli, že je to to pravé ořechové, ale bohužel, až se člověk do věci ponoří, tak zjistí, že to je někde úplně jinak. Když se dostanete k výrobkům firem, které se nezabývají ozvučováním, ale fyzikálním měřením akustiky, zjistíte, že jsou to všechno hračky.

Tím myslíte nějaké levnější analyzátory?

To je širší problém. Třeba u přístrojů Brüel & Kjaer se měření provádí tak, že je to práce na celý den. Dělá se v několika bodech, výsledky se průměrují a také jsou tam korekční koeficienty, které se používají, když se sál naplní z poloviny, z třetiny nebo celý. Jiná měření jsou pouze informativní. Viděl jsem kolegy, kteří si nastavili ekvalizér přesně podle analyzéru do roviny a pak to byla hrůza a děs. Určitě bych dal radši na to, naposlouchat si někde ve studiu muziku nebo v místnosti, kde to znám, a potom se snažit tuto muziku v daném prostoru ekvalizérem dostavit.

Měl jsem možnost pracovat s analyzéry Sabine Real-Q a Power-Q, které byly ve své době jednička. Dokonce v jednom z nich je real-time analyzér, který dokáže v okamžité době vyhodnotit a změnit nastavení a reagovat tak na zaplnění sálu. Po spuštění se to přednastavilo a jak přišli lidi, tak do 7 minut se to jakoby dostavilo. Ale výsledek kolísal podle prostor. Víte, že když si stoupnete ke zvukaři, zní to nějak, o 10 metrů dál to zní to úplně jinak. Od toho se to všechno odvíjí. Jako pomůcka to jde, ale rozhodně se o to nedá opřít. Když třeba přijdu do nějakého prostoru a chci si nastavit crossover, zašumím růžovým šumem a vím, že je to zhruba tak a tak. Od firem Klark Teknik, BSS, LA Audio jsou slušné věci, ale nelze mít představu, že si vezmete mikrofon, strčíte ho do analyzéru a je to. Máte jen 40 % informace. Je tam spousta dalších věcí, které to ovlivní.

Při laboratorních postupech vždycky udělají 2 měření, ty se zprůměrují, pak další dvě měření a jde to jako pavouk, až vyjde nějaký výsledek. Zase je to ale střed něčeho. V okrajových pásmech to bývá jinak. Když postavíte vedle sebe dvě stejné sestavy, levá často hraje jinak než pravá. Když ji postavíte na podlahu, začne hrát podlaha, když ji postavíte do rohu, kde je okno, je to opět jiné - to jsou všechno věci, které to ovlivňují. Jsou prostory, kde se to dobře udělat ani nedá, právě z důvodů akustických. Ne nadarmo se speciálně navrhuje akustika do studií a mezi přednostmi toho studia se uvádí, kdo tu akustiku dělal, protože to s tím přímo souvisí.

 

Petr Ackermann, studio Propast, Hradec u Stříbrné Skalice

Při ozvučování používám systém SIM II firmy Meyer Sound a to především z toho důvodu, že při ozvučování používám reprobedny a zvukový systém stejné značky. Je to součást komplexního řešení, které firma Meyer Sound nabízí, což je nejenom ten zvukový řetězec, ale i jeho nastavení. SIM II není jenom analyzér, ten přístroj splňuje spoustu funkcí najednou především pro účely živého ozvučení a pro mě je to svým způsobem geniální pomocník. Je to přístroj, který analyzuje v reálném čase i fázový rozsah dané zvukové soustavy.

Ten přístroj měří za provozu?

Ano, měří to za provozu, funguje to na principu neustálého srovnávání signálů, které jdou do výkonových zesilovačů se signály z měřicích mikrofonů. Těch signálů je víc - ve finále je jich 8 x 4. Veškeré procesy, které SIM II dělá a ukazuje na obrazovce, se dají udělat i během představení, takže se dá porovnat, jak to vypadá, když je sál prázdný a když je naplněný diváky.

Teplotu nebo vlhkost měří taky?

Tady je to trochu jinak. Toto není systém, který by sloužil k návrhu ozvučení, k nějaké predikci, ale systém, který slouží už při samotné realizaci k nastavení aparatury. Díky tomu, že ukazuje i fázový rozsah, a specifické funkci, kterou nazývají odstup signál-šum, což je podíl přímého signálu jdoucího z reprobedny vůči všem ostatním signálům v tom daném měřicím bodě. To jsou odražené signály, cizí od jiných reprobeden nebo z jiných zvukových zdrojů. Ten systém je vícekanálový, má interface po 8 kanálech, takže se dá najednou do jednotlivých ozvučovaných zón rozmístit 8 až vlastně třikrát 8 měřicích mikrofonů. Každá jednotlivá soustava se pak dá seřizovat zvlášť a systém má takovou funkci, že porovnává jednotlivá měření, aby se dosáhlo optimálního kompromisu mezi jednotlivými soustavami.

To je chytrá věc.

Co se týká tohoto způsobu práce, je to naprosto unikátní přístup. Nejsem si jistý, jestli by jiná firma něco takového nabízela.

Tento systém vás tedy asi saturuje a po ničem jste se neohlížel nebo nezkoušel?

Ale ne, zkoušel. Když teď mluvíme o firmě Meyer Sound, ale to už není analyzér, to je právě prediktivní program, pomocí kterého si můžete modelovat, jak se chovají jednotlivé reproduktory, které se stavějí do určitého vzájemného postavení. Ten program se jmenuje MAPP, je to simulátor ozvučení. Je to nástroj, jak ulehčit rozmístění reprobeden, ale co se samotného prostoru týká, tam nabízí minimální možnosti. Nabízí modelování velikosti místnosti a maximálně prvního odrazu a tím to končí. Ale zase je zajímavý, že člověk ví, jak se reprobedny chovají, když jsou ve 20stupňovém úhlu, v 15stupňovém, když jsou rozmístěné v určité vzdálenosti, a je to poměrně dost komplikovaný program, který běží v Americe na serveru a člověk do něj jenom přistupuje a stahuje si ty výpočty.

Další přístroj, který používám, se jmenuje Terasonda. Je to jakýsi protipól toho systému od Meyer Sound. Je to takový velice jednoduchý měřicí přístroj. Je do ruky a nevyniká přesnými výsledky, ale je velice praktický, funguje na baterie a je levný. Umí spoustu věcí počínaje měřením kabelů, frekvenčním analyzátorem, umí spočítat i dlouhodobý průměr. Umí generovat měřicí signály, testuje i MIDI, umí mapování nebo vysílání základních příkazů. Je tam jednoduchý osciloskop, měří impedanci kabelů, umí měřit fázi, ať už měřicím mikrofonem nebo po kabeláži, takže umí jednoduše sfázovat reproduktory. Změří dozvuk v místnosti, měří první odrazy, takže se dají srovnávat jednotlivé delaye - ještě jakýsi tenis se na tom dá hrát. Je to docela dobrý pomocník. Přestože je na té nejnižší cenové i kvalitativní hladině, je to věc, kterou si člověk vezme do ruky a která mu dokáže pomoct.

 

Jan Duben, D. S. C., Praha

Dělal jsem delší dobu s jediným analyzátorem a tím byl Behringer. Bylo to v době, kdy byl nový a zkoušel jsem ho. Nějakou dobu jsem s ním jezdil. Byl automatický, s ním to bylo jednoduché. Nastavila se tam automatika - zašumělo to do beden a nastavilo 31pásmový ekvalizér, který byl v tom. Pokud vím, tak na podobném principu fungují i ty všechny ostatní, akorát že v různé kvalitě. Ten Behringer měl, bohužel, jeden nešvar, že měl nějaké horší převodníky, takže ten ekvalizér nehrál úplně dobře. Automatická analýza s nastavováním mu fungovala docela dobře. Dal se tam nastavil buď rovný průběh nebo šel různě nastavovat, třeba zvednuté basy a výšky nebo jiný průběh. Já jsem ho používal pro rovný průběh, který jsem pak ještě dostavoval na svoje zvukařské ucho.

Zkoušel jste ještě něco jiného? Nebo chtěl byste, kdybyste měl možnost?

V současné době používám Clio, které už je sice dnes asi trochu zastaralé, je to software v počítači s vlastní zvukovou kartou, takže to nelze dát do notebooku. Ale je to velice všestranný měřič, tak jsem si ho nechal.

To vozíte velké PC?

Je to měřicí program, ale ten software je ošetřený tak, že musíte mít jejich kartu, tu musíte do počítače zabudovat a do žádného notebooku se to nevejde. Ale zase nemá prakticky vůbec žádné nároky na ten počítač. Mám u toho 486 a ta to v pohodě zvládá. Akorát když z toho používám osciloskop třeba na 20 kHz, tak ten počítač už to nestíhá a sinusovka už není úplně rovná, ale trochu zkosená. Ale ten program je velice univerzální, přiznám se, že jej ani sám nevyužívám na všechno, co umí.

A s ním jezdíte?

Když je potřeba naměřit sál, tak s tím měřím sál. Takových programů je dost od různých firem. Aktuální jsou programy pro novější počítače, náročné už trochu na paměť. Ale jsou to zase vyloženě jenom programy. Tenhle italský, v době, kdy jsem na něj přišel, měl docela výhodný poměr ceny k tomu, co uměl. Docela jsem rád, protože je velmi univerzální, umí změřit impedanci repráků, změří průběhy zesilovačů, zkreslení můžu měřit, kondenzátory, cívky. Velice univerzální věc. Ty ostatní jsou obvykle jen na měření akustiky. Z Behringera jsem vlastně přešel hned na Clio, mezitím jsem trochu laboroval se Sabine, ale chtěl jsem Real-Q, což je analyzér s ekvalizérem, který funguje i za akce podle toho, jak chodí lidi a jak se hřeje sál. Jak dalece to funguje, přiznám se, že jsem se k tomu ještě nedostal. Ani u žádných zahraničních kapel jsem to neviděl. Když jsem okukoval, co přijeli cizáci, tak měli nějaké programy v laptopech nebo používají klasický BSS. To je v podstatě to, co dělá Sabine, ale je to asi 10krát dražší, ale zase to funguje.

 

Ing. Václav Kaska, Ozvuč, České Budějovice

Já používám Behringer Ultra-Curve a je celkem solidní. Pozdvihne to zvuk, ale není třeba to přeceňovat - pořád uši jsou uši. Spektrální analýza je sice hezká věc, odhalí věci, které ušima neslyšíte nebo v různých sálech, když se promění jejich akustika, ale na druhou stranu si myslím, že to až tak strašně velký význam nemá.

Takže podle Behringera nastavíte sál a pak to stejně doladíte na ucho.

On má možnost si uložit různé sály a vlastní měřicí mikrofon, takže si to můžete manuálně doladit. Ale příliš to nevyužívám. Ale svůj efekt to má, zvuk na základě spektrální analýzy je hutnější a jsou v něm vyříznutá nežádoucí pásma, ten zvuk je lepší, ale ucho je ucho.

 

Petr Roll, Roll Audio, Praha

Poprvé jsme se s tím setkali někdy na začátku 80. let. Byl to poloprofesionální přístroj firmy Audio Source, který mi vlastně první ukázal, že to, co slyším, se dá i zobrazit. Nicméně neustále převládal názor, že ucho je důležitější, takže to byl jenom kontrolní prvek. Stále jsme dělali nastavení systému podle ucha a poslechu zvukového mistra. Když to bylo složitější, tak konzultací několika uší a analyzér sloužil jako pomocný kontrolní člen. Setkal jsem se u několika zvukařů i s laickým používáním, kdy našuměný a sejmutý sál mu ukázal jakousi křivku a on to křivku přesně okopíroval na ekvalizéru. Došlo k příšernému zdevastování zvukového signálu pro posluchače. Byl to Polák, který nás tady všechny vyhodil, že si to udělá sám, a když potom došlo na lámání chleba, tak jenom odpověděl: "Tak analyzer kazal". Vůbec nechápal princip, systém a co se má dít. Měl taky analyzér Audio Source, takže jsem věděl, co s tím...

Jak jste na tom teď?

Teď používáme analyzér Behringer Ultra-Curve, je to z cenových důvodů. Kdybych si měl vybrat, tak určitě Klark Teknik, ale je to zase zbytečná záležitost, protože to ucho stále upřednostňuji. A když jde o stálé instalace, tak používáme klasickou měřicí metodu pomocí nastavovacích programů. Je to program JBL Smart nebo Mellisa. Ale pro live zvučení je to zbytečná časová zátěž. Ing. Michal Antek pro mě dělá hlavní teoretickou složku zvukové práce a já pořád upřednostňuji ucho.

Dnes ale všichni tlačí na cenu, zvuk je stále ještě jen nutné zlo a stále ještě nedošlo na to, aby to byla jedna z rovnocenných technologií uměleckého provozu. Je to pořád čtvrtá, pátá složka. Důležitější je pódium než nějaký zvuk. Za pódium jsou pořadatelé ochotni zaplatit nehorázné částky, ale na zvuku, který to všechno spojuje, se neustále šetří a tlačí se peníze dolů.

Negativní zkušenost mám tedy jenom jednu, kterou jsem uvedl. Pak se začalo komerčně třeštit, že analyzéry začaly dělat firmy i pro domácí použití. Lítají tam sloupečky a nemá to jiný význam než pro efekt, že zvuková složka se dá nějak přelít do té obrazové. Firma Rane dělala jednu dobu systém, který byl velmi dobrý, ale z úsporných komerčních dělali jen třídecibelovou stupnici, takže zvukaři to v zásadě rovnali do roviny a nerespektovali vůbec křivky slyšitelnosti ucha. Jestliže to bylo rovné při růžovém šumu s poklesem 3 dB na oktávu, tak to pořád bylo nevyrovnané a s uchem se to ještě nesetkalo. Po třetí, čtvrté písničce to zvukaři začali dorovnávat a přidělávali si práci. Tím to u většiny zvukařů odpadlo.

Kdy tady byli Angličani, měli naprosto dokonalé zařízení a jejich Klark Teknik fungoval naprosto senzačně. Tam si už mohli zadat přímo frekvenční křivku a ono ji to respektovalo. Ale to je zařízení od 10 000 liber výš. I naše nejšpičkovější kapela, která má horentní honoráře, to nepoužívá, protože toto je pořád ještě daleko.

A nějaké jiné digitální krabičky, co písknou do sálu a nastaví aparát?

Já tomu nevěřím, že by to fungovalo. A když, tak by to bylo strašně drahé a to potom ztrácí význam. Dneska se pohybujeme na bázi 5tisícových honorářů a v tom má být všechno, doprava, pomocníci, aparatura atd. A to prostě zatím nejde. Jsou samozřejmě firmy, které používají takové věci, ale já je podezřívám z nejhoršího. Mají to za doplňující prvek systému, ne jako hlavní nosný prvek, podle kterého nastavují.

Některé sály jsou ale tak složité, že ten analyzér opravdu pomůže, ale při úzkém filtru. Když je potřeba zjistit, jestli je to 125 Hz nebo 160 Hz, ucho to pozná velmi nečitelně, ale analyzér to určí naprosto přesně. Ale musí to být ta vyšší cenová skupina, musí mít volitelné filtry, šířku Q, ale o tom by se dalo povídat déle. Když to shrnu: upřednostňuji ucho, a když si nevím rady, kouknu se na analyzér, jestli je to o třetinu oktávy vedle. Většinou se to totiž děje za provozu. Problém je taky v tom, že na ty zkoušky a nastavování je strašně málo času, a když přijdou lidi do sálu, tak se ten sál změní. V okamžiku akce musí zvukař kontrolovat strašně moc prvků. Analyzér je přínosem v tom, že ucho poslouchá, co se děje na pódiu, ruce jsou na mixpultu připravené zasáhnout, ale oko se podívá, jestli ty ruce jsou na správném knoflíku. Zvuková paměť se v tomto případě může stát jakousi brzdou, protože mám naposlouchané některé frekvence a používám je víceméně opakovaně. A když je sál atypický nebo nezvyklý nebo přijde jiný počet lidí, než se čekalo, tak je analyzér přínosem.

 

Petr Trnka, AV Centrum, Praha

Já takové věci nepoužívám.

Psáno pro časopis Muzikus