muzikus.cz na

facebook twitter
přihlášení uživatele
přihlásit trvale na tomto počítači
vyhledávaní

kytaraSedm století kytary (IX) - Elektrická kytara - 1. část

13.10.2002 | Autor: Luboš Malý | sekce: pro muzikanty - články
Když nebudeme počítat pokusy s krystalkou gramofonové přenosky, kterou první fanatici chtěli zamplifikovat svůj nástroj, je elektrické kytaře něco málo přes osmdesát let. Právě tehdy došlo k zásadní události, jež otočila kolo dějin. Lloyd Loar, akustický inženýr a konstruktér u firmy Gibson, totiž mezi roky 1920-24 experimentoval s nějakými magnety a dráty a první kytarový snímač byl na světě. Ale to byly jen pokusy a až do roku 1930 se na trhu neobjevila žádná komerčně úspěšná elektrifikovaná kytara. U firmy Rickenbacher (psáno původně s "ch") roku 1931 vyrobili havajskou kytaru, kterou pojmenovali Frying pan (pánvička), protože měla kulaté hliníkové tělo a silně připomínala právě tohle nádobí. Byl zde užit elektromagnetický snímač, jenž se stal vzorem pro všechny následovníky. Snímače se začaly objevovat na klenutých jazzových kytarách, ale při větším zesílení přinášely problémy se zpětnou vazbou.Umožnily však kytaře prosazovat se v orchestrech a tanečních skupinách, nejen při živých produkcích, ale i v nahrávacích studiích a rozhlase. V tomto období můžeme mluvit jen o elektrifikovaných akustických kytarách, protože elektrickou kytaru, jak ji známe dnes, neboli solid-body čekalo ještě pár let do slávy. To takhle jednou mladý muzikant, nadšenec a věčně nespokojený hledač Lester William Polfus stále nadával, že ho není v kapele slyšet a že mu to houká a tóny nezpívají, jak by chtěl. Cpal do kytary hadry a noviny, ale nějak to nebylo ono. Tak se mu v roce 1939 asi ve snu zjevil anděl, který občas k nějakému kytaristovi, a povídá: "Uřízni v kůlně kus z toho borového prkna, a až ukrojíš ze svého Epiphona prostředek, tak tam mezi křídla nalep ten trámeček. Přišroubuj na něj krk, snímače, kobylku a struník a vůbec na nic nečekej a zapoj to do zesíku." Asi mu to říkal dost nahlas a tvrdošíjně, protože ho poslechl. Kytara-příšera hrála moc pěkně, a tak s ní utíkal ke Gibsonům. No, měli trochu jiné názory, i se smáli a hocha domů poslali. Ten si kytaru pojmenoval "Log" (poleno, trám), nějaký ten pátek na ni hrál a dnes visí ve Dvoraně slávy country hudby v Nashvillu. A kdo by si myslel, že to byl jen kytarista, tak až zase někdy půjdete do studia a uvidíte tam vícestopý magnetofon, tak ten si taky nechal patentovat. Známe ho dnes pod pseudonymem Les Paul (jestli ho snad některý kytarista nezná, seřezat rákoskou). Ale dál - ještě si o něm napíšeme. Do hry totiž vstupují další nadšenci. Countryový zpěvák a kytarista Merle Travis staví v letech 1947-48 se svým kamarádem Paulem A. Bigsbym, výrobcem pedálových steel kytar a původcem legendárního vibrata, jednu z prvních plných elektrických kytar. Na svoji dobu byla velmi progresivní a stala se pravděpodobně předlohou pro kytary skromného giganta, vynálezce a takřka synonyma pro solid-body kytaru - Lea Fendera. Ten společně s Georgem Fullertonem navrhuje a v roce 1950 vyrábí první komerčně úspěšnou solidní elektrickou kytaru na světě - Fender Broadcaster, vzápětí kvůli právním sporům přejmenovanou na Telecaster. Její konstrukce byla velmi jednoduchá a vycházela z myšlenky kytary-skládačky. To umožnilo velkosériovou výrobu, se kterou Leo dobyl takřka celý svět. Co se dalo přišroubovat, nemuselo se lepit. A popularitu skvělého zvonivého zvuku, hutnosti a dlouhého sustainu dosáhli u Fenderů protažením strun skrze tělo, což si tak trochu vypůjčili právě u kytar Bigsby. Když si toho všimli u Gibsona, honem si vzpomněli na kluka, co jim přinesl ukázat "škopek a koště se snímačema", jak říkali Les Paulově kytaře, a poslali pro něho. Z této spolupráce vzniká v roce 1952 první masivní elektrická kytara - Gibson Les Paul "Gold top". Tvarově se podobá klasickým lubovkám s výřezem, ale je menší. Precizním zpracováním, povrchovou luxusní úpravou a snadností, se kterou se na ni hraje, si vysloužila pojmenování "bezpražcový zázrak". Ovšem kytary Gibson konzervativně zachovávají vlepený krk a mnohem pracnější konstrukci. Také jsou skoro dvakrát dražší než Fender. Génius Lea Fendera však nebyl zvyklý odpočívat, a tak v roce 1954 vtrhl mezi kytaristy nový design, jenž je naprosto omámil a z tohoto omámení se dodnes nevzpamatovali.
Fender Stratocaster. Legenda všech legend, kterou chce mít doma každý kluk (dokonce i některé holky), co kdy sahal na struny. Tvarově vychází z amerických bouráků a křižníků silnic s jejich ploutvemi v padesátých letech. Také původní přírodní a sunburst úprava ustoupila zářivým a pastelovým barvám používaným na karoseriích aut. A aby toho nebylo pro svět tak málo, Leo vypouští další balónek a tím je basová kytara, což je vlastně taky kytara, pojetím navazující na Telecaster. Modely Fender Stratocaster a Gibson Les Paul se staly prazdrojem tvarů pro výrobce kytar na březích všech oceánů, a zvláště těch u Japonského moře a Korejského průlivu.


Psáno pro: časopis Muzikus 2002/09

Online verze stránky: http://www.muzikus.cz/pro-muzikanty-clanky/Sedm-stoleti-kytary-IX-Elektricka-kytara-1-cast~13~rijen~2002/

Komentáře

celkový počet: 1

lucky  strata fakt ne :-)

     
 
 
&;

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.