Rýmování na přání (podruhé)

Rýmování na přání (podruhé)

Vítejte u druhé kapitolky o rýmech. Navážu na termín koncový rým, který značí zvukovou shodu na konci veršů a jehož některé varianty jsme probrali minule, některé naleznete v dalších úryvcích. První ukázka ale bude patřit rýmu vnitřnímu, který je naopak shodou částí slov uprostřed verše:

 

Zima zima zima

na skle - mráz chodí bos

bručounům mračounům

zmrznou uši zmrzne nos

(...)

zima zima zima

švihla dnům do saní

dětský smích na bruslích

bílé vločky předhání

(Pavel Žák, z repertoáru Hany Zagorové)

 

Byl to ten slavný den

kdy k nám byl zaveden

elektrický proud...

(Zdeněk Svěrák, Elektrický valčík)

Již také zmíněným neúplným rýmem se nazývá kombinace asonance (popsaná v minulém dílu) se shodou některé souhlásky, např. - z Nezvalovy básně Mentonu - fantomů (a viz níže).

 

Homonymní rým, řečený také "tklivý", je zvuková shoda stejně znějících slov, která mají různý význam. Metaforičnost vycházející z každého homonyma (slova, které při stejném znění má více významů) působí sama o sobě jisté napětí, které pociťujeme, vybavíme-li si rozpor či souvislost jeho dvou a více významů. Proto je také vděčným rýmovým slovem, skýtajícím všemožné hříčky. Ukázky jsou z pera velikánů české a světové básnické tvorby:

 

Mdlé prsty světel rozhrnují kvítí

na kraji tvého lůna.

Na konci louky odcházejíc svítí

nahými zády luna.

(František Hrubín)

 

K věcem, jež neznám, horoucně se vinu,

ženu se k cíli, jehož nežádám;

kdo ke mně vlídný tomu dávám vinu

(FranĆois Villon, Já u pramene jsem..., překlad O. Fischer)

 

Odrůdou homonymního rýmu je rýmové echo, které konfrontuje kratší slovo s delším tak, že to kratší je celé obsaženo ve slově delším.

 

Přišel mi k svátku gratulovat Olda

A přinesl mi žlutý tulipán

A pěknou reprodukci od Marolda

Je na ní vidět bitva u Lipan

(Jiří Suchý)

 

Snad dvakrát dvakrát metr a půl

aby se vešla ta židle a stůl

snad třikrát třikrát jeden metr

aby se vešel i barometr

(Vratislav Blažek, Dáme si do bytu)

 

V tzv. useknutém rýmu se shoduje koncová zavřená slabika s otevřenou, například věže - sežeh. Podle literárního teoretika Josefa Hrabáka byly useknuté rýmy oblíbeny v poválečné tvorbě našich básníků, což by z hlediska časového určení možná mohlo být zajímavé i v oblasti textování populárních písní té doby. Příhodnou ukázku najdeme třeba v hitu Karla Zicha ze 70. let Není všechno paráda:

 

Není všechno paráda co dělám

i když zrovna nepůsobím zkrat

žádná moje píseň nemusí být celá

stačí půlka - aspoň chvíli mám co hrát

(Michal Bukovič)

 

Sporadický rým, jak už sám název napovídá, je takový, který se vyskytne ojediněle v delším nerýmovaném kontextu, a to na konci veršů, nebo jako vnitřní rým. Kdo tento rým označuje jako "náhodný", což je jiný pro něj užívaný název, pravděpodobně příliš nepočítá s koncepčností a uměleckým záměrem autora. Takovým sporadickým rýmem v nerýmované básni může být například zdůrazněno její myšlenkové poselství dvěma rýmovanými verši pouze v samotném závěru.

 

Čemu říkáme rýmová absence? V textu se projeví až tam, kde v souladu s předešlým uspořádáním (pravidelným rozložením rýmů) očekáváme rým a - ono nic, respektive rýmová shoda na daném místě záměrně chybí. I zde určitý "moment zklamaného očekávání" má opět svou charakteristickou funkci a účinek na posluchače. Často vyvolává zejména přesvědčivý účinek komický. Ukázka je z písničky-parodie bratří Ebenů s názvem Trampská.

 

Mlhavým ránem bosi jdou

kanady vržou na nohou

a dálka tolik vzdálená je blízká

 

město jsi nechal za zády

zajíci dělaj rošády

a v křoví někdo tiše vlajku píská

(...)

Mlhavý ráno za tratí

u cesty roste kapradí

sbalíš si deku spacák celtu pytel

 

a kdyby ňákej úředník

začal ti říkat co a jak

sbalíš si deku spacák celtu pytel...

Identický (epiforický) rým sestává ze shody dvou významově stejných (identických) slov. V předcházející ukázce je dokonce celý identický rým (sbalíš si...) umístěn tak, že po zmíněné rýmové absenci (kterou připravuje už "kulhání" neúplného rýmu za tratí - kaprad(t)í) jeho účinek nakonec věrohodně vyznívá někde mezi autorskou rafinovaností a parodovanou rýmovou znouzectností "lidové trampské tvořivosti". A jiný případ:

 

Děvčata zjistila když ocitla se na místě

obavy že byly plně na místě

k Procházkové nikdy více nepůjdou

furt je někde na túrách

(Ivan Mládek)

 

Grafický (optický, vizuální) rým má velký význam např. v angličtině, kde shodně psaná slova či jejich části mají rozdílnou výslovnost. Mají-li stejnou písemnou podobu, mohou být příjemnými "rýmy pro oko". Avšak jejich poslání je odkázáno spíše do roviny poezie, kde má grafické řešení textu rozhodně širší významové uplatnění, než v textu písňovém. V češtině by grafickým rýmem mohla být například dvojice slov let - led apod.

 

Možností rýmů je na první pohled řada téměř nepřeberná a dvěma stránkami textařské dílny nikoliv bezezbytku vyčerpaná. Dosud jsem popsala druhy rýmu, které se týkají vzájemného vztahu jednotlivých veršů. Rýmy jsou ale také určitým způsobem rozloženy v jednotlivých slokách či strofách textu, a potažmo v celku básně či písně, což bude zároveň dílčí téma do příštího dílu (rým sdružený, střídavý, obkročný atd.).

Psáno pro časopis Muzikus