Rockové kurzy v Prachaticích - reportáž z Dobré Vody

Rockové kurzy v Prachaticích - reportáž z Dobré Vo
Rockové kurzy v Prachaticích - reportáž z Dobré Vo

Tentokrát to uteklo opravdu hodně rychle. Myslím těch deset dní na letních rockových kursech v Dobré Vodě u Prachatic. Letos padl los na mne, a tak uvidíte letošní Rockové kursy pohledem žáka. Protože o předchozích ročnících rockových kurzů se v Muzikusu už psalo, raději než přesný popis toho, co se kdy dělo, se vám pokusím nastínit atmosféru, která je hlavním důvodem, proč se do Dobré Vody u Prachatic každoročně vracím. A nejen já.

 

Kromě provařeného rockového tria basa - bicí - kytara se učil i saxofon, zpěv, klávesy, kompozice a aranžováni, zvuk, a v neposlední řadě autorské právo a hudební management. Nový obor byla kreativní improvizace. Představovat všechny lektory jednotlivých oborů by bylo jistě nošením dříví do lesa, protože tak zvučná jména jako Dr. Midi Daniel Forró, Richard Šíša Scheufler, Jan Militký, Lukáš Doxa Doksanský, či Pavel Foltán není třeba čtenářům Muzikusu zvlášť představovat. Když dodám, že zpěv vyučovala neúnavná Jana Nováková z Ježkárny a zvuku se ujal Ondřej Krejčík z Českého Rozhlasu, modří jistě už vědí, že rockové kurzy si udržují svou hvězdnou úroveň i nadále. Jediná změna na místě lektora oproti předešlým ročníkům byl Bharata Rajnošek vyučující saxofon. Věřte, že po předchozím lektorovi zdědil laťku hodně, hodně vysoko, ale hned po první hodině si všichni saxofonisti pochvalně bručeli, takže všechno O. K.

Když už jsem u těch lektorů, tak si neodpustím osobní postřeh. Všichni vyučující byli totiž učitelé hudby - automechanici a zaplať bůh za to. Mám osobní zkušenost i s ostatními dvěma typy učitelů, s takzvanými ukazovači ("je to lehký, hele, takhlem vrrrrrrrr"... a víte zase prd), co hůř i s těmi co to ani neumí ukázat, a věřte mi, učitel - automechanik je pro žáka pravým požehnáním. Takový automechanik si vás poslechne, najde chyby, rozebere vaši techniku (tam je většinou problém) na součástky, vadnou součástku najde a doporučí patřičná opravná cvičení. A výsledek? Pokud jste lenoch, tak nic. Ale pokud se jen trochu snažíte, tak to dřív nebo později půjde. Takový týden s automechanikem vydá za roky s ukazovačem, o dalším typu učitele ani nemluvě. A to všechno v pohodě. Jediný stres na kurzech (když nepočítám frontu na zrzavou vodu) si prožijete v první hodině, kdy vás nemine úvodní: "Tak něco zahraj." Vy, v pudu sebezáchovy, opáčíte: "Ale co, já nic neumím," což vám nikterak nepomůže a stejně musíte zahrát. No a nic horšího už na vás nečeká, protože jak říká Šíša, není to olympiáda a kdybyste hráli na bubny jako Chad Smith, tak nebudete na rockových kurzech v Dobré Vodě, ale někde v LA s Red Hot Chili Peppers.

Letošní kurzy byli opepřeny o nevídanou šou. Své nástroje totiž přijeli prezentovat a do své kuchyně nechali nahlédnout špičkoví nástrojaři. Malé bubínky Hanuš a Heřt představili kupodivu pánové Hanuš & Heřt, výrobce špičkových baskytar K&K Lojza Krajíček přijel ze země bratské na východě a v neposlední řadě představil své krasavice (kytary a basy) další mistr - Jiří Mázl. Vzhledem k omezenému prostoru se omezím pouze na souhrnné konstatování: Krása na pohled i poslech.

Úterní večer patřil produkci Daniela Forró a jeho Forrotronics. Běžným zápisem těžko popsatelná hudba přibila tělo do sedaček. Kdo to ještě neslyšel, ten přišel o moc. A zase brady dole. To, že se na rockových kurzech setkáte s kolegy na různém stupni muzikantského vývoje je další kouzelný aspekt téhle akce. Není třeba opakovat, že od každého je co se naučit, ať už při pravidelných večerně-nočních seancích jamujete s lektorem, či s někým, kdo na svůj nástroj teprve začíná. Je fajn, že jsem se nikdy za všechny ty ročníky nesetkal s nikým, kdo by dělal na své méně zdatné kolegy ramena a předstíral, že se narodil s nástrojem na krku a při narození si hrál Blue Bossu.

Závěr kurzu se také vydařil. Festival Rock for Prachatice pokračoval svým třetím ročníkem a stává se pomalu tradicí, o které se v místních restauracích mluví dlouho před a dlouho po. I proto, že v jinak malebných, leč ospalých Prachaticích nejsou zvyklí na nával jednoho sta mániček, které naráz požadují dvě stě piv a sto smažáků. Na koncertě bylo v podání kurzárů ke slyšení věru všelicos, od zběsilého punk nářezu až po jazzové standardy. Když pak nastoupily domovské formace lektorů - Bloody Mary Jana Militkého, Zaba Lukáše Doksanského, one man show Daniela Forró pod názvem Forrotronics a Pavel Foltán Band, nebylo už co řešit. Těsně před koncem vystoupila kapela složená z lektorů a vyšila tři kousky jak z partesu. Závěr patřil tradičnímu hromadnému vystoupení všech kurzárů a lektorů. V té chvíli nás bylo na jevišti aspoň dvakrát tolik než v hledišti. Les třiceti elektrických kytar hrál unisono Another Brick In The Wall, do čehož sbor zpěváků řval že "nepotřebuje žádnou education". Šel z toho mráz po zádech. Když dozněla poslední nekonečná Let The Sunshine In z muzikálu Vlasy a poslední kytice dopadly ladným obloukem na pódium, byl konec. Jo, abych nezapomněl, padla i ta pověstná facka na sále, takže všechno, jak má být.

Poslední ráno po probdělé noci ze soboty na neděli bylo ospalé, jak jinak. Nikomu se pryč nechtělo. Znáte to, výměna adres, ujištění, že za rok zas. Za chvíli poslední auto naložené po střechu nástroji mizí za zatáčkou a Jiří, šéf výčepu, si může ponořit obě zbědované ruce do lavoru s ledovou "dobrou" vodou, vytáhnout špunty z uší a začít se těšit na pionýry, kteří rockery už brzo vystřídají. Krátce a stručně, letošní kurzy se zase podařily. Že byste to taky chtěli zažít? Žádný strach - za rok (přesněji 20. - 29. 7. 2002) budou zase! Mezitím vám přeji, abyste ve zdraví přežili to nesnesitelné celoroční ticho.

 

Na závěr ještě malé P. S.: Od kurzů neuplynul ještě ani týden, a už jeden nejmenovaný kurzár pověsil na web asi 80 nezávislých fotek (mnohdy opravdu výmluvných), takže kromě oficiálních stránek kurzy.muzikus.cz, si můžete nacvakat ještě www.spas.cz/rk.

Psáno pro časopis Muzikus