24.11.2020 | Autor: Ivan Ivanov | sekce: pro muzikanty - články
Francis „Rocco“ Prestia, zakládající baskytarista legendární funkové kapely Tower of Power, zemřel 29. září 2020 ve věku 69 let. Do muzikantského nebe odletěl další výrazný hráč, který měl nepřeslechnutelný styl a jeho hru bylo možné poznat po pár tónech. V kapele Tower of Power vytvořil s Davidem Garibaldim neskutečně groovující rytmiku.
Zakladatel a saxofonista Tower of Power Emilio Castillo na facebookové stránce kapely napsal: „Náš drahý Rocco včera v noci zemřel pokojně se svou rodinou kolem sebe v hospici v Las Vegas. Některým z nás bylo požehnáno, že jsme s ním měli tu možnost během několika posledních dnů prohodit pár slov na rozloučenou, a za to jsem vděčný. Za posledních dcacet let vedl dlouhý boj a nyní je s Pánem a nebe je jeho domovem.“ dodal Castillo. „Bude mi velmi chybět, ale vím, že je nyní v klidu, a těším se, až ho tam uvidím. Říci, že Francis Rocco Prestia byl velkou součástí zvuku Tower of Power, je velmi nedostačující. Když lidé poslouchali Tower of Power, vždy to byl Rocco, o jehož hraní se potom bavili, měl opravdu zásadní dopad na hudební svět.“
Přesná příčina smrti nebyla uvedena, ale Rocco Pestria v roce 2002 podstoupil transplantaci jater, v roce 2006 mu operovali srdce a po dlouhém hledání dárce se před šesti lety podrobil i transplantaci ledvin. Jeho přátelé a muzikanti z celého světa tehdy k tomuto účelu založili fond Help Rocco Fund.
Francis Rocco Pestria vystupoval v Praze s Tower of Power v roce 2000 a autorovi těchto řádek tehdy společně se zakládajícími členy kapely - saxofonistou Emiliem Castillem a barytonsaxofonistou Stephenem Doc Kupkou - poskytl rozhovor. Bylo mu tehdy 49 let, ale vypadal, jako kdyby mu bylo minimálně o patnáct let více a z jeho obličeje šlo vyčíst, kolik těch mimohudebních muzikantských radovánek si stačil užít. Působil klidně a vyrovnaně, odpovídal chytře a stručně, ale z očí mu šlehaly plamínky. Byl to asi opravdu zlobivý kluk. I když zvuk jeho basy do velké míry určoval zvuk Tower of Power, byl z kapely v roce 1977 vyloučen.„Z kapely mě vyhodili v roce 1977 a vzali mě zpět v roce 1984. Podle toho, co jsem slyšel, tak jsem rád, že jsem s nimi nehrál. Neustále měli nějaké problémy, moc nefungovali a střídali se u nich hráči. Když jsem se pak vrátil, bylo to jako návrat domů.“
Francis Rocco Prestia, narozený 7. března 1951 v Sonora v Kalifornii, dostal jako vánoční dárek elektrickou kytaru, zesilovač a lekce, když mu bylo deset let. O čtyři roky později potkal Emilia Castilla, který si vzpomněl, že Roccův pokus připojit se k jeho skupině nedopadl moc dobře. „Mnoho lidí ví, že jsem mu vždy říkal Frank. V roce 1965 se ještě jmenoval Frank Hueton. Frank byl velmi milé dítě se skutečně skvělými vlasy, když jsme se poprvé setkali na střední škole. Vlastně jsme ho přivedli do naší kapely kvůli jeho vlasům,“ vzpomíná ještě Castillo. „Byl to hrozný hráč na kytaru. Můj otec si najal učitele jménem Terry Saunders, aby nás naučil jednu píseň týdně, a první věc, kterou Terry řekl Frankovi, byla: ‚Musíš hrát na basu !‘ Jakou měl pravdu! Jako basák byl Rocco naprosto jedinečný a jako člověk byl naprostý unikát.“
Náhoda, pokud to nebyl osud, nakonec z našeho hrdiny udělala jednoho z nejlepších baskytaristů na světě. Když se Rocco Prestia začal učit na basu, prakticky neznal žádné hráče a snažil se kopírovat, cokoliv nového slyšel. Nakonec se mu podařilo vytvořit si vlastní, naprosto výjimečný styl.
„Vůbec nevím, odkud to přišlo. Prostě tak hraji. Nikdy jsem o tom ani nepřemýšlel. Nikdy jsem si nemyslel, že bych hrál nějak výjimečně, až do té doby, co jsme začali natáčet desky, a jak šly roky, lidé se o můj styl začali zajímat. Nebylo to tak, že bych se rozhodl, že chci hrát takhle nebo takhle. Prostě tak hraji. Používám dva prsty. Nejlépe bych to vyjádřil tak, že jde o perkusivní styl hry. Snažil jsem se své linky hrát jinak, ale znělo to fakt divně.“
Rocco Prestia vydal sólové album s názvem Everybody on the Bus v roce 1999 a na začátku tohoto roku ohlásil nový sólový projekt, ale nestihnul dokončit album, které začal nahrávat.
Zůstaly po něm dvě děti, Julian Francis Rocco Prestia a Alicia-Lyn JoAnn Prestia.

Psáno pro: časopis Muzikus 2020/11