Příjemné probuzení

Příjemné probuzení
Příjemné probuzení

Chvíli poté, co vydali desku Rude Awakening (nepříjemné probuzení), jako by se po legendární skupině Prong, která svým přístupem k tvrdé muzice ovlivnila masy muzikantů, slehla země. Naštěstí ne napořád. Tommy Victor, zpěvák a kytarista skupiny, usoudil, že poněvadž je stejně devadesát procent tvorby Prong jeho práce, může dát kapelu znovu dohromady s novými lidmi. A tak vloni vzniklo nové živé album s názvem 100% Live, a připravuje se další. Prong se probudili.

 

Když jsem po městě narazil na plakáty, které hlásaly, že se tu Prong objeví, moc se mi tomu nechtělo věřit. Ihned jsem doma udělal průzkum starých kazet, abych si připomněl, co mě na téhle kapele před lety tak bralo. Kazety byly vesměs ojeté v autorádiích mrzké kvality. Kdo ale někdy půjčil někomu kazetu do auta, ví, že můžu mluvit o štěstí, když se ke mně vůbec vrátily.

Stačilo mi pár tónů, abych si uvědomil, že by od nás bylo asi neslušné, kdybychom tenhle koncert minuli, a tak jsem se na něj do pražské Akropole běžel podívat.

Přípravy na "šou" nebyly nikterak obrovské. Když jsem se vetřel do sálu, kde kapela dělala zvukovku, nic nenasvědčovalo tomu, že by se připravovala nějaká monstr akce. Na pódiu jste toho moc nenašli. Každý protagonista měl svůj vozíček a svůj panýlek a tím to haslo. Jednoduchá sestava určená pro rychlý výsadek (kapely se ihned po dohrání sbalily a ujely směrem k dalším zastávkám turné). Zdánlivá pohoda však byla, jak mi později nezávisle na sobě prozradili oba kytaristé, zakalena nepříjemnou zkušeností: "Když jsme přejížděli hranice, zjistili celníci, že náš náklad převyšuje povolené normy. A tak jsme museli část svého aparátu poslat zpátky," stěžoval si Tommy. "Takže na tomhle koncertě budeme hrát všichni na bedny předkapely (Breed 77 (UK), dost příjemná partička) Peavey místo na svoje marshally. Dost mě to štve, protože se mi zdá, že ty peaveye vůbec nehrají..."

Zvuk na koncertě opravdu nebyl ideální. Ne však jen vinou beden. Všechno bylo tak o polovinu hlasitější, než snese ucho průměrného (nahluchlého) bigbíťáka. Kytary byly ostré jako elektrické vrtačky, oproti tomu basa zněla jak z vedlejší (k tomu vypolstrované) místnosti.

Bez ohledu na zvuk musím říct, že koncert se opravdu vydařil. Všem letitým fanouškům Prong rozhodně udělali radost nasazením, s jakým hráli, a hlavně repertoárem, který neopomněl takové pecky jako Beg to Differ, Close the Door, Snap Your Finger, Snap Your Neck nebo Rude Awakening.

Z probuzených Prong sálal život, chuť a energie - a pro ty si přece na koncerty chodíme.

 

Tommy Victor

Oba kytaristé na koncertě používali výhradně (alespoň o tón podladěné) kytary (a kvůli ladění často též barytonové kytary) Schecter. Ty mají osazeny snímači Seymour Duncan DimeBuckers.

"Moje zapojení je úplně základní," říká Tommy. "V mém racku najdete dvě hlavy Marshall 8100 (jednu používám, druhá je náhradní). Nic neudělá takový zkreslený zvuk jako lampová hlava. Dále používám Hush Super C gate od Rocktronu."

Kytaru před zesilovačem ještě příležitostně Tommy prohání omláceným ekvalizérem DOD (pro sóla), DOD Stereo Flangerem, Envelope Filterem a Wah od Dunlopa. To vše ten večer končilo v bedně Peavey. "Normálně ale používám bednu Marshall se čtyřmi pětasedmdesátiwatovými dvanáctkami."

 

Monte Pittman

Podobný rack najdete i u nového kytaristy Monte Pittmana. Stejné hlavy, stejný gate. Navíc u něj ale najdete i UR-50 Ultra Rectifier, který je výborný pro "ultratvrdé" kytary.

Na podlaze u Monteho mikrofonu to ale vypadá trošku jinak než u Tommyho. "Miluji efekty Electro Harmonix," svěřil se mi Monte v před koncertem v restaurantu. "Doma používám prakticky celou jejich řadu. Bohužel kvůli rozdílnému napětí v evropských zásuvkách jsem si je nemohl vzít s sebou." Tak jsem po koncertě mohl vidět jen Small Stone, Octave Multiplexer a kvákadlo Jim Dunlop.

 

Brian Perry

Pohled na rack basisty trošku napovídá, proč byl jeho zvuk při koncertě tak neprůrazný. Jak na předzesilovači Mesa MPulse 360, tak na Ampegu SVT-2 Pro, do kterých měl zapojen svůj Washburn ze série M, měl potlačené vyšší středy a výšky. Možná tohle nastavení pracuje bezchybně s jeho vlastními bednami, ale s osmidesítkovou bednou Peavey, která též patřila Breed 77, to dohromady moc dobře nehrálo.

Psáno pro časopis Muzikus
Tagy