Petr Fremr - výrobní reportáž

Petr Fremr - výrobní reportáž
Petr Fremr - výrobní reportáž

Někdo chodí do práce jen kvůli výplatě, ale jsou lidé, kteří svoji práci mají skutečně rádi. A Petr Fremr je opravář zesilovačů celým svým srdcem.

Když něco děláš, dělej to s láskou. O servisu hudebních aparatur (a zejména lampových kytarových) to platí stoprocentně. A tak v tomto horkém letním dopoledni sedím u Petra Fremra, kytaristy a vyhlášeného opraváře hudební elektroniky, v jeho dílně ve Šťáhlavech kousek pod Plzní.

 

V hrnečku voní čerstvá káva a pouštím nahrávání. Dostává se vám tak možnost nahlédnout do života, který je plný elektronek a kytarových zesilovačů. Samozřejmě je následující rozhovor velmi zkrácen, protože když se sejdou dva blázni do elektronek a kytarových zesilovačů, je to na dlouho...

 

Klasická otázka na úvod: Jak ses k servisu hudebních aparatur a zesilovačů dostal? Co bylo první? Oprava zesilovače, nebo nedostatek peněz na značkový zesilovač, a tedy stavba vlastního zesilovače, abys měl přes co hrát?

Bylo to všechno dohromady, protože v sedmdesátých letech tady nic nebylo, žádné slušné aparáty, všechno bylo strašně špatně dosažitelné, a když Katapult zpíval o „rudých očích Marshallů“, tak jsme všichni jenom tiše záviděli. Takže to začalo tak, že z nedostatku peněz a z nedostatku těch zesilovačů na trhu jsme si je museli zkusit udělat. To byl rok sedmdesát sedm... Kamarád na střední škole přinesl schéma Marshalla JMP, a tak jsme si to zkusili udělat. To víš, nehrálo to kdovíjak dobře. Byly to první pokusy a nevěděli jsme, jaký mají součástky vliv na zvuk, prostě jsme to udělali nějak podle schématu. Později jsem dostal schéma a zkusil jsem udělat Mark dvojku, měl jsem staré rýsovací prkno a na něm jsem měl ten zesilovač postavený, součástku vedle součástky, a zkoušel jsem testovat, jaký vliv mají jednotlivé součástky, třeba když zvednu katodový odpor v pre-ampu, tak jaký to má vliv, tím se nastavuje pracovní bod elektronky, tak vím, že když mu dám větší hodnotu, tak to jde víc do středů, pokud má katodový blokovací kondenzátor větší kapacitu, tak se rozšiřuje pásmo... Tak nějak postupně přišly ty vědomosti o principech, jaký mají součástky vliv na zvuk.

 

To byly asi ty začátky s hudební elektronikou, ale ty úplně nejstarší začátky, to mi bylo čtrnáct a sousedi mi dávali elektronková rádia a televize a už jenom se podívat dozadu na svítící lampy byl úžasný zážitek pro mladého kluka. Bylo tam určité tajemno, které také hraje v každé dobré technické věci velkou roli, přesně jako to řekl Albert Einstein, že: „Nejkrásnější věcí, kterou můžeme vnímat, je tajemno.“ Tak na tom jsem se tak nějak vyučil, a asi proto mi ty lampičky zůstaly až do teď.

 

Kdy se z koníčka a pomoci známým stala regulérní práce?

Já jsem dělal profesně elektronika u firem, opravoval jsem elektroniku obráběcích strojů CNC, chvíli jsem učil elektroniku na střední škole a nakonec to dopadlo tak, že když mi skončilo angažmá u jedné pražské firmy, tak jsem si řekl, že když už to vlastně dělám tak dlouho pro kamarády a přátele, tak proč to nedělat na celý úvazek. Pomaličku se to začalo rozjíždět, to je tak tři roky zpátky... Začal jsem pracovat pro plzeňské hudebniny, ještě při práci, opravoval jim zesilovače, pak jsem se tedy postavil jenom na vlastní nohy a teď pracuji hlavně na doporučení muzikantů.

 

Takže základ je hlavně servis, zesilovače nevyrábíš?

Občas něco vyrobím, ale jenom pro přátele, protože je to většinou dost složité a vždycky si říkám, že už je to poslední zesilovač a budu se věnovat jenom opravám. Teď zrovna dělám jeden zesilovač na způsob Dumble. Tak tam mám stará americká trafa z osmdesátých let, samozřejmě čím starší, tím lepší... Prostě takové věci dělám jen pro přátele.

 

Opravuješ jenom kytarové lampové zesilovače, nebo i tranzistorové nebo vybavení pro PA?

Nejen kytarové, ale je to ta největší radost. A čím starší zesilovač, tím lepší. Kytaristé ale dominují, je jich přibližně osmdesát pětaosmdesát procent. Pak sem chodí hodně baskytaristé, opravuji i výkonové koncové stupně. Kytarové krabičky také opravuji, tedy pokud to není SMD (pozn. red.: součástky jsou usazené přímo na povrch plošného spoje - technologie SMT) provedení. Také opravuji elektroniku v kytarách, měním snímače a přepínače, čistím potenciometry..., klasika.

Petr Fremr - výrobní reportáž
Petr Fremr - výrobní reportáž

Zesilovač v třídyD se tady také dá opravit?

Spínaný zdroj, SMD... nedá. Vždyť ty firmy v zahraničí také vyměňují jen celé desky. Když přijde klient s MarkBassem a je v něm vadný spínaný zdroj, tak je to většinou špatné. I ty basové aparáty mám nejraději lampové, Ampegy nebo Mesy Bass 400+... Už jsem tady měl všechny z okolí.

 

Spousta lidí se ptá, proč je lampa lepší než tranzistor. Ono je to kvůli tomu, že vyšší harmonické, které produkuje lampa, jsou sudé, basů je tam ve zvuku dost, načítají se k základnímu kmitočtu, a pak se zdá, že stejně výkonný lampový aparát hraje mnohem silněji než zesilovač s bipolárními tranzistory, u kterého liché harmonické nejsou tak příjemné. Výkonové elektronky kupuji párované, aby pak nebyl problém s nepříjemnými harmonickými.

 

Jak vidím, tak nejoblíbenější zesilovače jsou Fendery a Mesy.

Ano, nejraději mám Fendery a Mesy, ale ty jen po řady Mark, dál už mi moc nejdou do hudby, kterou hraji se svojí kapelou PFBand, já mám rád to, co vychází z Fendera. A to jsou ještě ty řady Mark. Třeba tohle je docela hezký aparát, KittyHawk, to je vlastně kopie Dumble. (Petr předvádí combo stojící na zemi.) Mně sem lidi dávají spíš takové starší kusy, tady je teď dole Fender, nahoře Marshall Michala Boreckého, kluků od Michala Šindeláře ze studia ten KittyHawk, ta třináctka je Jirky Kováře... (pozn. red.: Divided by 13, butikové zesilovače z Kalifornie). Tenhle Orange je mladého kluka od Nepomuku, tak nějak to přirozeně přichází a odchází...

 

A který zesilovač byl nejhorší? Tedy takovou noční můru, kterou sem někdy klient přinesl.

Pro mne jako pro technika je nejhorší, když je to kombinace lamp s technologií SMD, to je pro opravy nepříjemné. Taky se to dá opravit, ale u lamp v provozu velmi vzrůstá teplota a pro ty mikrosoučástky to určitě není nic příjemného. Takové zesilovače nemám rád. To, že má zesilovač kvalitní uhlíkové odpory, je také na zvuku znát. Není tam tolik parazitní indukčnosti. Takže používám uhlíkové wattové.

 

A co další oblíbené součástky?

Z kondenzátorů hodně používám Orange Drops, někdo je nemá rád, že jsou moc ostré, ale mně vyhovují průzračností zvuku, takže je používám jak v nových zesilovačích, tak i při opravách. Transformátory většinou od zahraničních společností, minulý týden tady byl klient s Dual Rectifierem, u kterého byl mezizávitový průraz výstupního transformátoru, dali jsme tam transformátor jiného výrobce s výborným výsledkem. I u těch transformátorů jde i o cenu, protože jsou velmi nákladné.

 

Přišel už klient s požadavkem na naprostý nesmysl? Nějaký Fender s vodotryskem?

Myslím, že ne. Já se snažím s klientem vždy si popovídat a probrat to, co je možné, a co už možné není. Třeba je odrazuji od převíjení traf, zvlášť výstupních. Je lepší trafo vyměnit. Popovídáme si o výměně a typech vhodných lamp, jaký to bude mít vliv na zvuk.

Petr Fremr - výrobní reportáž
Petr Fremr - výrobní reportáž

Máš radši zesilovače s diodovým nebo lampovým usměrňovačem?

Čím jsem starší, tím mám raději lampový, protože ta přirozená komprese lampy GZ34 nebo 5U4, které se hodně dávají, je úžasná. Člověk brnkne do kytary, poklesne napětí o šedesát voltů, a když doznívá kytara, tak jde zase napětí nahoru, čímž vzniká komprese a příjemný zvuk. Ale zase tvrdým rockerům bych to nedoporučoval.

 

Má cenu řešit, jestli je zesilovač (i stejného výrobce) vyrobený v Číně, Vietnamu, nebo v Evropě či Americe?

V Číně sice lidé vyrábějí, ale neví pořádně co. Vezmi si třeba ty staré zesilovače, co Fender vyráběl. To je radost. Tam to dělali lidé s nadšením, věděli, co dělají. Ty staré zesilovače mají duši, mají život. Kdežto když potom firmy vyrobí tisíce zesilovačů jenom proto, aby z toho měly zisk, tak ti lidé obvykle pořádně nevědí, co dělají. Já vím, že student je obvykle chudý a má málo peněz, taky pokorně říkám, že co bychom třeba my v začátcích za takový čínský zesilovač v sedmdesátých letech dali, kdyby tady byl místo těch udělátek, co jsme si vyráběli, ale prostě nemá to duši. Já bych doporučoval, aby si kytaristé našetřili nějakou tu korunu navíc a koupili si nějaký starší zesilovač prověřený lety s kvalitními součástkami, které se tehdy dávaly. K čemu je jim čtyřkanálový zesilovač, když ani jeden z těch kanálů pořádně nehraje? Já jsem tady měl spoustu zesilovačů a zůstal jsem věrný svému Marku III, pro mé ucho a muziku, kterou hraju, zatím žádný zesilovač nehrál líp. Jezdí mi sem hodně fenderistů, těm často modifikuji Fendery silverface na blackface, prostě doporučuji lidem, aby raději šli raději cestou těch starších osvědčených zesilovačů do osmdesátých let. Je u nich úžasná dynamika díky kvalitním součástkám.

 

Máš nějaké zásoby starých „nových“ elektronek, nebo používáš výhradně novou produkci?

Mám sice nějaké staré, ale když přelampovávám, používám současnou produkci, klasicky JJ, EH, Sovtek, Tung-Sol, Sino. To jsou dobré a výběrové lampy, byť jsou čínské.

 

Zvuk mají dobrý, ale často nevydrží zas tak dlouho...

Ano. Mám tady tady staré lampy Telefunken a pořád mají sto procent. (smích) Samozřejmě skoro, ne úplně. Třeba na staré Tesly musí být typ hráče, nejsou tak průzračné, ale když se zkombinují, tak hrají velmi dobře.

 

Když vyměňuji lampy, tak ty staré klientovi vracím, pokud alespoň trochu hrají a dají se použít jako náhradní, kdyby se náhodou stalo to, že by lampa odešla, mně se to stalo při křtu našeho CD, že mi odešla lampa v Mese. Třeba když odejde žhavení v malé elektronce, tak aby mohl dohrát, byť je ta lampa už slaboučká. Taky se mi stává, že mi tady lidi lampy nechávají, takže mám tady spoustu nádherných starých lamp, třeba staré RCA, to je spíš tak pro radost.

 

Nové lampy spolehlivostí vyhovují? Dá se to porovnat, které byly lepší? Třeba i staré socialistické Tesly nebo východoněmecké RFT?

Prakticky platí, že ty staré elektronky jsou udělané z kvalitnějších materiálů. Kvalitnější žhavicí vlákno, nikl, všechno to bylo kvalitnější, a tak i ta výdrž byla delší. Úžasné byly i staré Tungsram, ty mám na prvních pozicích ve svých Mesách. V současné době buďme rádi, že máme na Slovensku kvalitní JJ, které jsou ještě navíc cenově dostupné. Když ke mně přijede třeba Mesa Rectifier, tak tam je perfektní, že jde naladit i lampou jiného výrobce, nejen například dát ECC83 od jednoho výrobce od začátku do konce, ale třeba na vstup dát příjemné kulatější JJ.

 

Brown sound...

Do těch dalších zkreslovacích stupňů pak Sino, ty mám rád, protože mají vysokou strmost, i zvukově jsou na higain ideální, a do invertoru dávám Sovtek, který je jakoby průzračný a vyčistí zvuk. Taky jde samozřejmě o cenu, jak daleko chce jít klient, ale je to i o té naší radosti, kdy chceme vidět, že je klient spokojený. My samozřejmě musíme taky z něčeho žít, ale tu spokojenost lidí si odnášíme jako smysl naší práce.

 

Dělat tuto práci je krásné i v tom, že je v ní i psychologie. Mám na mysli to, že kytarista dá svou energii a vitalitu do strun a očekává nějakou zpětnou vazbu z reproduktorů, že ho zesilovač svým způsobem potvrdí jako hráče i jako člověka. A náš úkol je ten zesilovač naladit tak, aby z toho reproduktoru šlo to potvrzení co nejlépe. Každý muzikant to cítí trošku jinak, je to trochu možná i o té psychologii, vycítit, co ten který člověk od zvuku očekává. Já se ptám, jestli to chce syrovější, jestli to chce agresivnější nebo milejší. Je to i o biasu, nastavení klidového proudu koncových lamp, což má obrovský vliv na zvuk. Nastavovali jsme tady s Radkem Krocem jeho Mesu Mark IIc+, věnovali jsme tomu snad dvě hodiny, jemné nuance, a nakonec to mělo obrovský vliv na celkový zvuk.

Petr Fremr - výrobní reportáž
Petr Fremr - výrobní reportáž

Zase se to nesmí přehnat, aby to ty lampy vydržely...

Chtěl říct mladým muzikantům, aby si to nedělali sami, protože tam stačí trošku přehnat klidový proud, a jak se rozžhaví anoda, tak se musí kupovat nové lampy, což není levné. Přichází také o zkušenost technika, který ví, jak která lampa hraje a u kterého zesilovače jaký typ lamp dát a jak nastavit bias. Je tam záruka i garance dobrého zvuku.

 

Já jsem měl tu možnost ladit zesilovače Michalu Pavlíčkovi na koncert Stromboli. Pro mne to bylo úžasné, pracovat pro muzikanta, který toho tolik v životě dokázal, na desce Pražského výběru Straka v hrsti jsme vyrůstali v osmdesátých letech. Michal mne toho strašně moc naučil, jak jako člověk, tak i jako muzikant, protože jsem přišel s nějakou svojí elektrotechnickou zkušeností, nějakou jistotou, že ta elektronka musí být takhle nastavená, takhle otevřená, a tam jsem pochopil, že muzikant je důležitější než elektrotechnik, než inženýr. Technik musí vyhovět zvukové představě muzikanta. Nastavoval jsem starý blackface Twin od Fendera a naladil jsem bias tak, jak by měl být nastaven, ale Michal mi řekl: „Ne, já chci, aby to zpívalo, aby vynikl člověk nad zesilovačem, ne aby zesilovač ovládal člověka.“ Tam jsem došel dost velké pokory a vděčnosti.

 

Budou tvé děti pokračovat v téhle krásné práci? Mají také sklon k elektronice?

Bohužel to zatím tak nevypadá, mají svoji vlastní cestu a zájmy, mladší syn je skaut, zatím to nemám tak, že by kluci přišli a ptali se: „Tati, co to tady pájíš? Co to vyměňuješ za odpor? A co to vlastně dělá?“ Jelikož mají dnes obrovskou šíři možností, která za nás nebyla, tak si najdou svoji vlastní cestu.

 

A já musím poděkovat Petru Fremrovi nejen za příjemný rozhovor, ale i za přístup, se kterým dělá svojí práci. V každém okamžiku cítíte, že svou práci dělá skutečně srdcem.

 

www:

www.petrfremr.cz

Psáno pro časopis Muzikus