přihlášení uživatele
přihlásit trvale na tomto počítači
vyhledávaní

žádnýPerturbator - Elektronický rebel

25.03. | Autor: Dan Sywala | sekce: pro muzikanty - články
DJ na metalovém festivalu? To není vtip, ale realita posledních let, se kterou se vyrovnávají obě strany barikády. Skladatel temné elektronické hudby, který si říká Perturbator, je na scéně od roku 2012 a postupně si získává své místo na výsluní. Prvotní reakcí bývá většinou šok, ale jeho obliba raketově roste.

Perturbator - Elektronický rebel


Překvapivě nijak zvlášť ani necílí na tradiční fanoušky elektronické hudby a nekompromisně jde se svou kůží na konzervativní metalový trh. Oděn do nepostradatelného blackmetalového trička chrlí do šokovaných metlošů osmdesátkový synth pop, což je více než zajímavé ozvláštnění. Nejen o jeho posledním EP New Model, ale i o architektuře, děsivých stavech mysli a budoucích plánech jsme se bavili zprvu na festivalu Brutal Assault 2018 a dodatečně po telefonu.

Brutal Interview

Jak zvládáš intenzivní režim na turné?
No, řeknu ti, je to masakr. Já už se s tím nějak vyrovnávám, ale můj bubeník s tím pořád ještě dost bojuje. Fungujeme většinou celou noc a přes den spíme, kdy a kde se dá. Včera jsme třeba hráli na festivalu ve dvě ráno. To znamená, že jsme vybavení balili po třetí hodině ranní a někdy po čtvrté na chvíli zalehli. Na turné zažíváme, ať už jde o mě, bubeníka, zvukaře nebo manažera, skutečně šílený spánkový režim.

Jaké používáte triky?
Spíme, kde to jde, a vybulíme se do rohu, i kdyby to bylo jen na pár minut.

Občas slýchávám, že je lepší si z pohledu produktivity zdřímnout na dvacet minut než na dvě hodiny.
To asi ano, ale my máme takový spánkový deficit, že bereme vše, co se nabízí. (smích) Když se v rozvrhu objeví čtyři hodiny volna, tak vím přesně, jak s nimi naložím. Zejména jsem rád, když se podobná mezera vytvoří těsně před koncertem. Není pro mě nic lepšího než si dvě hodiny zdřímnout a pak jít na pódium. Stejně tak se snažím nepít, ale to se snadněji říká než realizuje.

Na turné zažíváme skutečně šílený spánkový režim.

Perturbator - Elektronický rebel


Mohl bys, prosím, našim čtenářům přestavit vybavení, na které spoléháš během turné?
Bohužel většinou nemůžu spoléhat na vybavení, které by mi bylo oporou. Proto také nechci propagovat některé značky svých zvukových karet. (smích) Nicméně v mém balíku na turné je několik zvukových karet Focusrite. Všechno je napíchnuté do mého Macu. K tomu máme sampler DDrum na pódiu, takže je důležitou součástí i trigger pad. Nejsem si jistý ohledně specifikací, ale všechno je napíchnuté do mého počítače. Spouštíme to přes Ableton, přes který si hrajeme i s doprovodnými skladbami. Stejně tak mám DSI Prophet 6 od Dave Smith, což je syntezátor, který je zapojen analogově do Macu. Používám to v podstatě celé vystoupení, ať už jde o hlavní melodie nebo doprovodné syntezátory. Není to tedy nic zázračného. Mozkem je samotný počítač, a to je jak požehnání, tak prokletí. Všechno je to napojené na jednu součástku, a proto když se něco posere na počítači, tak je celá show v prdeli. Spoléhám tak na technologie víc než kdokoliv jiný na tomto festivalu.

Odvaha odhalit se

Naposled jsem tě viděl na francouzském Hellfestu a také zde na Brutal Assault v roce 2016. Tvoje show je strhující, ale se svým stylem prezentace sis musel užít reakce ze všech stran spektra, od obdivu až po naprosté opovržení. Na druhou stranu mnohdy jsem zažil, že ti, co jsou zprvu šokovaní, pak uznají, že to vlastně mělo něco do sebe.
Ano, zažívám všechny druhy reakcí od: „Co je to, do prdele, za debila, který mačká play na počítači?“ až po „Tohle je ta nejúžasnější věc, jakou jsem kdy viděl!“ Naštěstí většina je někde uprostřed a postupně si ke mně přes unikátní zvuk a zajímavou světelnou show najdou cestu. Vůbec se nebojím rozmanitých reakcí. Radši budu mít před sebou lidi, kteří mě buď milují, nebo nenávidí, než kupu lidí, kterým jsem ukradený.

Perturbator - Elektronický rebel


Tvá slova mi připomínají kapelu The Black Queen, což je elektronický synthpopový projekt zpěváka extrémně metalových The Dillinger Escape Plan. Frontman Greg Puciato tvrdil, že nikdy v životě nebyl tak nervózní, jako když měl do světa vypustit první skladbu tohoto projektu. Je to revoluční, ale kvalita si své místo najde...
Miluju The Black Queen a skladba Ice to Never patří mezi mé nejoblíbenější písně vůbec. Miluju samozřejmě celou desku Fever Daydream a i po takové době mám stále obrovskou slabost pro hlas Grega Puciata. Je to samozřejmě velice popové, skoro až přeslazené, ale zároveň úžasné. Celkovou atmosférou mi to dost připomíná Depeche Mode. Gregovy pocity si umím hodně reálně představit, protože je to do určité míry děsivé, vydat něco nečekaného, když jsi všemi vnímán jako vzorový metalista. Všichni tví fanoušci jsou zarytí metloši, a ty najednou vydáš něco popového! Jsem na něj velice hrdý, že se do něčeho takového pustil, protože je to jeden z nejzajímavějších bočních projektů, jaké jsem kdy slyšel.

Tvá tvorba a kapela The Black Queen mě dovedly k mnoha dalším projektům v rámci osmdesátkové elektronické retro vlny. Opravdu nejrůznější věci typu Michael Oakley a mnoho dalších dost popových věcí, které by se hodily někam jako filmové soundtracky. Ty však tyto nálady posíláš do těch nejtemnějších zákoutí a vysloveně si užívám urban legend, že nejradši hraješ po blackmetalových klubech. Tvou hudbu bych dokonce nazval jako soundtrack k tomu nejtemnějšímu a nejnáročnějšímu tripu.
Náročný zážitek, ale přitom si zachováš koncentraci. Souhlasím s tebou a moc se mi líbí tvá interpretace. Vážím si toho, protože když píšu hudbu, připadám si jako vypravěč. Nechci znít vysloveně pozitivně, ale také se netoužím utápět v nočních můrách. Hledám vhodnou rovnováhu, ale vysloveně si užívám žít na hraně. Moc rád také pracují s napětím. To je pro mě moc důležité. Jedny z mých nejoblíbenějších kapel jsou v rámci žánrů typu drone, jako třeba Sunn O))). Miluju ten pocit nervozity, která tě obklopuje, ale zároveň se s ní musíš umět prát.

Mozkem mé show je samotný počítač, a to je jak požehnání, tak prokletí.

Tvé nejnovější EP New Model je upřímně mé nejoblíbenější z tvé diskografie, ale mohl bys nám přiblížit, na čem teď zrovna pracuješ?
Rád bych sdělil podrobnější detaily, ale bohužel nemůžu říct víc, než že pracuju na další desce. Bude to zase něco nového, ale s úctou k mé dřívější tvorbě. Stavím na stejných základech, ale zároveň se snažím neustále vyvíjet. Uvidím, jak se mi to podaří.
Po Brutalu

Jak vzpomínáš na své vystoupení na Brutalu? Byl to pro diváky velice zajímavý žánrový šok, když před tebou vystupovala temně ambientní folková formace Wardruna.
Umím si představit, že to asi všichni nevstřebali. Nicméně já mám Wardrunu ;moc rád a bylo úžasné sledovat jejich vystoupení z boční strany pódia, zatímco jsme dolaďovali svoji stage. Dalo by se říct, že jsme se koukali až moc, protože jsme na Brutalu měli nějaké technické problémy, ale jinak to bylo v pohodě. (smích) Lidé se bavili a byl jsem moc rád, že jsem k vám konečně přijel i s bubeníkem. Měl jsem pocit, že oproti dvěma přechozím vystoupením bylo tohle obohaceno o novou dávku energičnosti.

Mluvíš o technických problémech. Pamatuji si jen na drobnosti v rámci dvou nebo tří krátkých výpadků zvuku. Bylo tam ještě něco jiného?
Tohle bohatě stačilo, protože tam byly nějaké divné záseky. Myslím, že to byla zvuková karta, která se rozhodla, že se mnou vyjebe. (smích) Kromě toho se jindy může jednat o nějaké vadné kabely. Nicméně nešlo o nic, čeho by si většina reálně všimla.

Perturbator - Elektronický rebel


Značnou revolucí prošel design tvé show. Výrazná středová struktura byla odstraněna a s bubeníkem jste si každý zabrali jednu stranu pódia před minimalistickou strukturou světel. Co tě k tomu vedlo?
Cílem bylo zaujmout zcela novým způsobem, ale zároveň zcela neodtáhnout pozornost od dvou muzikantů. Dříve jsme museli najít kompromis v rámci dynamiky. Nejsem kytarista, takže nelítám všude okolo. (smích) Stál jsem v podstatě na jednom místě a světla tak hrála značnou roli v mé show. Teď je vše díky bubeníkovi vizuální dost a světla tak šla trochu do pozadí, ale věřím, že i tak je to spektákl.

Radši budu mít před sebou lidi, kteří mě buď milují, nebo nenávidí, než kupu lidí, kterým jsem ukradený.

Zajímáš se o design a třeba i architekturu ve svém volném čase? Zrovna nedávno jsem šel na nějakou přednášku do Národní technické knihovny a doslova jsem si vychutnával pohled na ty chladné struktury, nekonečné řady knih a tajemné učebny, zatímco mi hrálo v uších EP New Model. Dokonce i přebal evokuje ty nejtemnější aspekty industriálního matrixu.
Jsem příjemně potěšen touto otázkou, protože mě architektura fascinuje. V poslední době jsem se na ní nejvíce zaměřil v Rusku, které miluju, a to nejen proto, že moje žena je odtud. Strávil jsem teď nějakou dobu v Moskvě a zajímám se o ty nejpodivnější formy architektury. Jedná se především o brutalismus. Pocházím z Francie, takže jsem zvyklý na něco trochu jiného. V Rusku je stále mnoho typických sovětských staveb a doslova si užívám střet starých staveb s moderní architekturou. Strávil jsem ss svou ženou také pěkných pár hodin v muzeu, kde jsem obdivoval hlavně dílo architekta jménem Jakov Černichov . Všechny tyto zážitky mě ovlivnily v době přípravy EP New Model.

Toto album na mě má velice zvláštní efekt. Při jeho poslechu si vybavím ty nejděsivější stavy nebo noční můry, jaké jsem kdy v životě zažil. Na druhou stranu, vše probíhá pozitivně, protože se do nich můžu v klidu ponořit a znovu něco nového pochopit. Je nějaká hudba, která má tebe stejný vliv?
Wow. Určitě bych našel pár alb, která na mě mají unikátní vliv, a stejně tak na mě po čase působí i má vlastní tvorba. Jistě ne stejně silně, ale při poslechu si dokážu vybavit své tehdejší rozpoložení nebo stavy mysli. V případě EP New Model jsem byl tehdy velice naštvaný muž. Oproti tomu v době alba Dangerous Days (2014) nebo The Uncanny Valley (2016) jsem byl pokaždé v úplně jiném rozpoložení. Vznik alba jsem si v obou případech maximálně užíval a u každé skladby si přesně vybavím, jak jsem se tehdy cítil. V rámci cizí hudby na mě mají největší vliv Ulver. U několika jejich desek se dokážu vrátit k těm nejsilnějším emocím, jaké jsem kdy prožil.

Ulver, Ulver, Ulver!

Už jsi měl možnost si poslechnout jejich EP Sic Transit Gloria Mundi?
Ano, překvapivě ho vypustili ještě před vydáním na Bandcamp. Deska se mi moc líbí a jejich předělávka kultovní skladby Frankie Goes to Hollywood jménem Power of Love je kouzelná. Jejich transformace do synth popu je fascinující.

Jejich poslední album The Assassination of Julius Caesar mi doslova vyrazilo dech.
Pokud bych někde prezentoval svých nejoblíbenějších pět desek za poslední roky, tak by byla hodně vysoko. Tuhle desku opravdu miluju!

Měl bys pro mě nějaký tip z jejich diskografie? Zatím jsem se totiž prokousal jen jejich deskou Perdition City z roku 2000.
Tato deska je pro mě také perlou jejich diskografie, ale určitě zkus ještě Shadows of the Sun. Zároveň určitě stojí za zkoušku jejich debut Bergtatt - Et eeventyr i 5 capitler, což je ryzí black metal. Jejich vývoj je fascinující, včetně experimentů, které vždy zní smysluplně. Připadá mi, jako by se s každou deskou stali jinou kapelou.

Když vezmeme tvůj rozmanitý vkus, co tě vlastně fascinuje na elektronické hudbě? Dalo by se říct, že prožíváš podobné emoce při poslechu tempa elektronické hudby a black metalu? Mnohdy mám zkušenost, že není snadné vysvětlit vztah těchto dvou světů...
Abych řekl pravdu, tak jen velice svátečně narazím na elektronický projekt, který ve mně vzbuzuje tak silné emoce, jako to umí black metal. Jeho podstata je skoro až transcendentní a ty atmosférické melodie jsou neskutečně organické. Je to velice silná hudba. Oproti tomu elektronická hudba je mnohem méně děsivá. Je tam i pár temnějších věcí, ale drtivá většina je taneční hudba. Najdu si zde pár jmen, jako třeba Lorn, který nedávno vydal desku Remnant. To je podle mě dílo, které slučuje ty nejlepší aspekty elektronické hudby a metalu, především tedy odnože jménem pagan. Tvoří skutečně velice zajímavou hudbu, kterou bychom mohli klidně popsat jako divnou. Stejně tak mám moc rád kapelu Health, se kterou jsem nedávno připravil jednorázovou spolupráci v rámci singlu Body/Prison. Je to relativně popové, ale stejně to má v sobě prvky agrese, což oceňuju. Pak je tu třeba Jon Hopkins.

Na Brutalu jsme básnili o The Black Queen. Mám velkou radost, že mi konečně dorazila nová deska Infinite Games, včetně australské edice trička, co mi objednali přátelé.
Už vyšla?! Musím si ji určitě poslechnout. Jaká je?

Výborná. Člověk se zprvu trochu brání, protože láska k debutu je přece jen hrozně silná, ale pak to jde rychle.
To jsou ty nejlepší desky vůbec. Takové, které vyžadují trochu více tvé snahy, a ty přitom víš, proč tu energii investuješ.

Psycho

Další věc, na kterou jsem se tě chtěl zeptat, byla, zda jsi někdy navštívil psychologa? V poslední době jsem tak trochu překopal jak pracovní, tak soukromý život a občas jsem navštívil odborníka, ať už to byl lektor na zvládání stresu, kouč nebo taky jednou psychoterapeut. Tvá hudba mi byla velkou oporou, a proto mě zajímá, jaké jsou tvé životní zkušenosti?
Ano. Bylo to před nějakou dobou. Ale nijak zvlášť mi to nepomohlo. Jsem ten druh člověka, který si chce své věci za každou cenu vyřešit v sobě. Možná je to špatně a asi v tom hraje roli i hrdost. Nerad si říkám o pomoc. Na druhou stranu, můj psychoterapeut mohl být třeba špatný a já mám od té doby blok, protože to se mnou nic neudělalo.

Co třeba taková meditace, která je hodně užitečná, když si chceš pomoct sám?
Nikdy jsem to nezkusil, ale slyším na to od různých kolegů jen samou chválu. Poslední dva nebo tři roky byly hodně hektické a já jsem neustále rozlítaný a vystresovaný. Proto bych to měl určitě zkusit!

Nové album

Blížíme se ke konci, a proto bych se rád zeptat, jak pokračují práce na další desce, a zdali již máš vyhlédnuté nějaké hostující zpěváky.
Už mám pár nápadů, ale stále ještě nemůžu zmínit konkrétní jména. Nicméně můžu prozradit, že nová deska bude hodně popová. I když to asi není nejlepší označení, protože si pod tím lidé představí to nejhorší z dnešní produkce...

Řekněme tedy: „To nejlepší z osmdesátkové produkce.“
Mnohem lepší! (smích) Má to hodně blízko k synth popu, ale také tam je má temnější stránka, což je něco, čeho se asi nikdy nezbavím. (smích) Několik skladeb už mám hotových a co možná nejdřív bych chtěl vypustit nějaký singl. Hlavní novinkou nové desky bude fakt, že v každé skladbě bude nějaký vokál. Trošku zároveň upustím od složitějších instrumentálních sekcí, ale ambientní pasáže rozhodně zachovám. Mám vyhlídnutých hned několik hostů, které bych si na své další desce přál, ale ještě to nechám dozrát. Možná bych se mohl zeptat Grega Puciata z The Black Queen, co myslíš?

Za pokus to rozhodně stojí. (smích)
Rozhodně! (smích) Uvidím, jak to půjde. Zároveň si něco taky odzpívám sám. Nejsem sice bůhvíjaký zpěvák, ale zalepit nějaké mezery ještě zvládnu. (smích) Stejně tak tam budu chtít více kytarových pasáží. Ani ne tak metalových, jako spíš podobným těm u kapely New Order.

Psáno pro: časopis Muzikus 2019/03

Online verze stránky: http://www.muzikus.cz/pro-muzikanty-clanky/Perturbator-Elektronicky-rebel~25~brezen~2019/

Komentáře

celkový počet: 0

Buďte první...


 
 
 
&;

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.