přihlášení uživatele
přihlásit trvale na tomto počítači
vyhledávaní

bicíPavel Bady Zbořil - na osmé desce se to snad konečně stane

22.11.2007 | Autor: Jan Červenka | sekce: pro muzikanty - články

Pavel Bady Zbořil - na osmé desce se to snad konečně stane

Pavel Bady Zbořil - na osmé desce se to snad konečně stane

Pavla Badyho Zbořila jsem poprvé zaregistroval na jedné desce kapely Naima, kde jeho projev splňoval všechny předpoklady vkusné funkční hudebnosti. Jeho nápadité a barevné hraní tvoří bytelnou rytmickou páteř Jednotky Akademického Rapu. Nadprůměrná technika a vlastní zvuk, dost důvodů pro rozhovor.

Místo a čas schůzky jsme na poslední chvíli měnili, jsi hodně vytížen. S kým vším vlastně teď hraješ?
Samozřejmě s J.A.R., kvartetem Františka Kopa, kvintetem s Miriam Bayle (s tou bychom měli natáčet desku), potom SaxTimem Bedřicha Šmardy a koncertně ještě doprovázím Lucii Bílou, to hrajeme vlastně ve stejném složení jako František Kop Kvartet. A ještě hraji s Beátou Hlavenkovou, s triem, výborná klavíristka, hraní s ní mi v poslední době hodně zvedlo náladu.

Jsi tedy studiovým i koncertním hráčem0¦
No, těch studií teď tolik není. Nedá se říct, která poloha je mi bližší, záleží na tom, co a s kým nahrávám.

Hraješ jazz, fusion, rap i popovější záležitosti. Děláš rozdíl mezi těmito hudebními polohami?
Myslím si, že rozdíly úplně nedělám, každý styl má svoje. Je fakt, že hraní s J.A.R. je náročnější z hlediska délky vystoupení a nasazení, kdy hrajeme v kuse, což vyžaduje pečlivější přípravu. Mít čtyři koncerty s Jarem za sebou je docela náročné, hraju razantněji než v jazzklubu, což se bez správné techniky dost dobře nedá. Klubové hraní je hodně o kontaktu s publikem, dynamice, uvolnění a přizpůsobení se situaci.

Máš tedy konkrétní tréninkový plán?
Učím v "Zušce", takže režim mám nastavený tak, že tam jedu, a jakmile neučím, cvičím. Od pondělí do pátku tak mám pravidelný cvičební režim. Myslím, že častý kontakt s nástrojem je dobrý, samozřejmě dokud to baví. V opačném případě - hned od toho (do hospody nebo za holkama, to je taky dobrý).

Jak to cvičení probíhá?
Mám různé školy na techniku, například Stick Control od G. L. Stonea, výborné školy jsou Art of Bop Drumming a Beyond Bop Drumming od Johna Rileyho, dále jsou to Afro-cuban Grooves for Bass and Drums (L. Goines, R. Ameen) a teď mám novou školu od Jirky Slavíčka 4-Way Coordination (Marvin Dahlgren, Elliot Fine). Cvičit začínám na malý buben s metronomem a postupně přecházím na soupravu. Někdy se nechám inspirovat oblíbeným "cédéčkem" a snažím se stáhnout zajímavé groovy a přiblížit se jinému stylu hraní. Je dobré si z každého cvičení něco uložit do paměti (groove, break, atd.)

A máš nějaký osvědčený recept na polyrytmické hraní?
Většinou to vyjde z nějaké konkrétní desky, kterou se snažím okopírovat, něco je i v těch školách, o nichž jsme mluvili. Hodně používám internet. Samozřejmě možnost si to zahrát live.

Jaká deska tě tedy v poslední době zaujala? Co stahuješ?
No, toho je strašně moc, ale z těch starších: desky s Petrem Erskinem, geniální trio Keith Jarrett s Jackem DeJohnettem, Tony Williams, skvělý big-bandový bubeník Mel Lewis, Steve Gadd, Elvin Jones, Vinnie Colauita... V poslední době jsou to: Bill Stewart (Think Before You Think s Joe Lovano), Brian Blade (J. Redman, Wayne Shorter), Jeff Ballard s Mehldauem. Prostě dobré hudby je dost a nemusí tam vždycky hrát bubny.

Jak dociluješ svého zvuku?
Mám Yamahy Recording Custom, zvuk navíc hodně závisí i na ozvučení. Tuto soupravu ladím, na rozdíl od té jazzové, kterou mám hodně vysoko, spíš níž. Používám blány Evans G1 nebo Remo Ambassador Coated nebo průhledné. Na šlapák se mi poměrně líbí Evans Emad, kde se dá měnit ta molitanová šála... Bill Stewart tady hrál a já jsem mu shodou okolností půjčoval bubny, Yamaha Maple Custom, hraje na ty samé. Naladil mi to, já na to hrál pět let, ten zvuk se mi velice líbil, ale zjistil jsem, že i když máte naladěný totožný zvuk přímo od něho, stejně z něj nedostanete to samé, ta struktura hraní a tvorba zvuku je jiná. Tak jsem to ladění sundal trochu dolů, ale měl jsem ten jeho zvuk už hodně zakořeněný, že jsem to nakonec vyřešil kompromisem, kdy jsem naladil spodní i vrchní blány stejně, kdežto Stewart ladil spodní o malou tercii výš, což je náročnější na ladění. A Stewart na každém kšeftě tohle ladění praktikuje na jakoukoliv soupravu. Svůj zvuk dokáže dostat z libovolného bubnu.

Když už jsme u tvorby zvuku0¦ při hraní na šlapák používáš closed beat, nebo open beat?
V jazzovém hraní mám šlapák hodně napnutý, takže to jinak nejde. Nehraji úplně špičkou, nohou jakoby pendluji na šlapce, hraji z paty, ale při úderu ji lehce zvednu. Teď jsem se díval na nějaké školy, ale je to nekonečný příběh, vždycky je co měnit, ale je fakt, že už jsem trochu zlenivěl.

Dál jsme se bavili o koncertech a zajímavých akcích, které bylo možno v Čechách zhlédnout. Došlo i na Dava Weckla...
... myslím, že se ohromně vyhrál. Když tehdy hrál s Coreou, bylo to samozřejmě jazzové trio, ale mně to tak neznělo. Teď hraje jinak. Stále virtuózně, a přitom je vkusnější, než byl dřív. Víc slouží hudbě než předtím.

Podle mého názoru víc převedl těžiště své hry na ride, tak jak to dělali "jazzoví velikáni". Je tam více čtvrťového pulsu0¦.
Ty čtyři tam rozhodně jsou víc, hraje víc s basou. Vždycky tam vnášel jazzrockové prvky, teď ale víc odlišuje, je stylovější. Je pravda, že se nepodílí na vyloženě jazzovém proudu. Ten newyorský trend osmnáctek šlapáků, dvanáctek a čtrnáctek kotlů de facto napodobuje spousta lidí. Weckl jde ale směrem Steve Gadda, Dennise Chamberse: velká souprava. Srovnávat třeba Briana Blada s tímhle světem nejde, jsou to úplně jiné koncepty. Trochu jsem se inspiroval, občas do klubu vezmu velkou soupravu: s Kopem, Maláskem a Martinem Lehkým, který má šestistrunnou basu, se snažím hrát tímhle stylem. Vyjádření je jiné než na malou soupravu. Mám prostě občas chuť mít kolem sebe víc činelů, hrát s větší razancí, mít obuté jiné blány0¦ třeba soupravu i nazvučit.

Hraješ se spoustou lidí. Jak se nejlépe sehrát s různými basisty? Hádám, že dělené zkoušky už asi moc nepraktikuješ0¦
Měl jsem veliké štěstí na výborné hráče... Nikdy jsem nestudoval takovéto "hrát před basou, hrát za basou"0¦ Někdo to tak má, že tyhle věci řeší, ale já jsem se snažil hrát s těmi lidmi a s muzikou. Navíc basisti jako Robert Balcar, Jaromír Honzák, Martin Lehký, Peter Dvorský mají velkou hudební představivost a hrát s nimi je z časti větší zábava, než zrovna řešit, kdo je napřed.

Jak stavíš groove? Vycházíš z basové linky?
To je důležité. Vyjít z basy je základ, ale někdy groove může naopak vycházet z melodie a pak teprve to nějak dopadne s basou. Ale groovy všeobecně jsou docela zapeklitá věc, taková hudba Yellowjackets je toho příkladem. Oni třeba hodně zajímavě používají 6/8 groovy. Hodně dobře funky groovy hraje David Garibaldi (Tower of Power), samozřejmě Steve Gadd. V poslední době mám rád takové ty rychlé jungle rytmy (výborně to hraje bubeník od Erika Truffaze), ale neumím to moc hrát.

Ty sám jsi byl ve Státech, jaký zásadní poznatek sis odtamtud přivezl?
Nahrával jsem tam s Mírou Honzákem v Bostonu, přijali jsme pozvání Christiana Rovera. Natočili jsme desku, byla to trochu anabáze, protože místo ve studiu se vše točilo u Christiana doma, nedodržel prostě některé sliby. Nicméně výlet to byl pěkný, největší zkušenost ze států ale byla, když jsem se seznámil s Georgem Mrázem, u něhož jsem týden byl. On poslal svoji ženu pryč, abychom měli klid, protože neměli zrovna největší byt. Ukázal mi kluby, seznámil mě s nějakými lidmi a celý týden mi povídal o tom, jak to tam chodí. On hrál vážně s každým a řekl mi příjemné i nepříjemné věci. Potom se mě zeptal, jestli tam chci zůstat, a já na to v té době vůbec nebyl připravený. Na otázku, jestli bych tam měl vůbec šanci, mi tenkrát upřímně řekl, že ne. Je to patnáct let. Od té doby jsem začal strašlivě cvičit, a to díky jemu, protože mi řekl, že hraju tak průměrně, že na Čechy je to dobré, ale na Ameriku ne. Za nějaký čas jsem s ním a s japonskou klavíristkou Yoshiko Kishino natočil v Praze desku. Jirka tehdy přišel a říká: "Člověče, ty ses nějak zlepšil." A loni v létě si na mě vzpomněl a zavolal mi, abych jel hrát na Sicílii a do Španělska s legendárním pianistou Hankem Jonesem, Royem Hargovem a zpěvačkou Robertou Gamberini. Tak to jsem nemohl odmítnout. Byl to hezký pocit být mezi těmito lidmi... Člověk to nesmí nikdy vzdát.

Ještě zpátky k technice. Jaké držení paliček používáš?
Jako kluk jsem hrál tradičním držením. Na státní konzervatoři mi řekli, že se musí hrát jinak, a tak mě předělali na matched grip, s nímž bohužel hraji dodnes. Spousta lidí cvičení podceňuje, ale bez techniky se nedá zahrát nic.
Před hraním si vezmu cvičítko, a když zrovna s nikým nejdu na bar, tak cvičím. (smích)

A nakonec zpátky k Jarům. Místy zní tvé bicí hodně elektronicky. Používáš elektroniku?
Ne, točím na klasické bubny a Roman Holý to v průběhu dalšího nahrávání mění. Někdy je to pro dobro věci, někdy se to někomu nelíbí, ale já to neovlivním. J.A.R. se prostě nedostal do fáze, abychom ve studiu nahráli groovy současně alespoň jako rytmiku. Jenom já a Robert Balzar se nemůžeme sejít už kvůli času. A navíc - ve chvíli, kdy točím bubny, o desce jasno moc není. Točím s klikem, mám třeba nějaký úryvek, tak nahraju dvacet možností, sto padesát breaků a Roman to zpracuje a spojí. Já bych to měl nahrát až tehdy, když všichni ví, co budou hrát, a doufám, že se k tomu dostaneme. Natočíme třeba ještě osm desek a na té osmé desce se to možná konečně stane.


vybavení

Fusion set:
Yamaha Power Recording Custom
BassDrum 20 x 16 "
Mounted Toms: 10 x 10 ", 12 x 10 ",13 x 11 ",14 x 12 ", SnareDrum piccolo 14 x 3,5 "

Jazz Set:
Yamaha Maple Custom (vintage natural)
BassDrum 18 x 14 "
Mounted Toms:10 x 7 ",1/2 ",12 x 8 "
Floor Tom 14 x 14 "
Heads: Remo Coated Anbassador
Sticks: Balbex Premium Hickory


diskografie
Veleband Tribute 60th anniversary of Karel Velebny (Arta records)
Veleband Hic Sun Leones (Arta records)
Luboš Andršt Imprints (Arta records)
Emil Viklicky Trio Subway (Gema)
Jazz Face Resolutions (Arta records)
Christian Rover Trio New York Impressions (Gema)
Jaromír Honzák Getting There Together (Pylyjazz)
Spring Rolls Quartet - Karel Ruzicka jr., G. Jonas, R. Balzar (Cube)
Roman Pokorný Trio Blue Point (Arta records)
Emil Viklický presents Benny Golbin An American in Prag
Jan Konopasek What Happened At The Picture Gallery (Český rozhlas 1994)
Rudolf Rokl a Big Band Radio Praha (Český rozhlas 1996)
Kamil Hala Jazz is my life Big Band Radio Praha (1996)
J.A.R. (Sony Music Bonton) Frtka, Mydli to, MeinKampfunk, Homo fonkianz, Nervák, Armáda Špásu
František Kop Twinkle (Arta Records, 2001)
Alberto Marsico, Roman Pokorný, Pavel Bady Zbořil Trio 03 (May, Arta, 2002)
Yoshiko Kischino Praha (trio with George Mraz)
DVD František Kop Quartet 2004 Live

Psáno pro: časopis Muzikus 2007/05

Online verze stránky: http://www.muzikus.cz/pro-muzikanty-clanky/Pavel-Bady-Zboril-na-osme-desce-se-to-snad-konecne-stane~22~listopad~2007/

Komentáře

celkový počet: 0

Buďte první...


 
 
 
&;

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.