muzikus.cz na facebook twitter
přihlášení uživatele
přihlásit trvale na tomto počítači

bicíPaličky Pellwood nikdy nekloužou...

27.8.2005 | Autor: Vladimír Švanda | sekce: pro muzikanty - články

Paličky Pellwood

Paličky Pellwood

foto: autor

O tom, jak se vyrábějí bubenické paličky v malé vesničce u Strakonic, jsme si jednoho krásného letního dne povídali s Ivanem Pelíškem.


Firma Pellwood sídlí v Česticích hned vedle návsi. Na dvoře bývalé fary se nachází dílna a sklad dřeva. My jsme se usadili v rozlehlé zahradě, kde se právě pásl kůň, abychom pro vás připravili tuto výrobní reportáž. Tentokrát mi otázka: "Jak jsi začínal?" zcela neprošla. Ivan mě jemně upozornil, že toto vše je na internetových stránkách...

Od stromu k paličce
Výroba bubenických paliček Pellwood začíná většinou na Moravě, kde se nakupuje dřevo. Velmi důležité je jeho ošetření. Rozřeže se do přířezů (viz obrázek), kde se vyřadí to špatné. Důležité je vyříznout střed a nechat dřevo přirozeným způsobem venku vykroutit. Tam také částečně vyschne. Slovo vykroutit slyším poprvé... Ivan mi vysvětluje: "Každé dřevo má v sobě pnutí a proříznutím středu se pnutí přeruší. Kdyby se tohle neudělalo, ohýbaly by se hranolky, ze kterých se pak paličky soustruží, a následně i samotné paličky. Stačí dvě desetiny milimetru z jedné strany a palička už hází skoro o půl milimetru. A to je znát."
Poté, co dřevo přirozenou cestou vyschne asi na 20-25%, dosušuje se v kondenzační sušárně, což je nejšetrnější způsob sušení dřeva. Doslova vysátá voda kape do nádrží. Za noc tu může nakondenzovat až dvacet litrů vody. V létě to trvá dva až tři dny, ale v zimě třeba i deset. Tento způsob je velmi šetrný a nevznikají při něm ve dřevě trhliny, protože probíhá při nízké teplotě cca 25°C. Určení výsledné vlhkosti se provádí měřením. Vysouší se na 10%, někdy až 8%, a z vysušeného dřeva se nařežou hranolky.
Ptám se, kolik dřeva tvoří odpad: "Odhaduji to tak na 70%. Hranol má čtvercový průřez 21 mm a palička je pak silná okolo 15 mm." Z hranolku se vytočí palička v kopírovacím soustruhu (viz obrázky). Poté se samozřejmě musí paličky vytřídit, protože v hranolcích mohou být skryté vady, které se objeví až po vysoustružení.
Paličky se ve speciálním stroji obrousí (k broušení se používá brusný papír a vyřazují se ty, které házejí). Poté se máčením nalakují a probíhá další kontrola, kdy se koulejí po rovné desce. Těch vyřazených již není mnoho, ale lak může zvýraznit vady, které předtím nebyly vidět.
Paličky jsou opatřeny logem a označením, které určuje typ. Při třídění jsou děleny na dvě kategorie. Kvalita A se potiskne černě a kvalita B červeně. Kvalita B jsou rovné nepárované paličky, balené po 8 a 16 kusech. Paličky kvality A se váží na digitální váze a párují se podle váhy a rezonance dřeva (rezonance, jestli jdou paličky k sobě, se zkouší ťuknutím a poslechem). Při průměrné váze paličky 40 g je možná tolerance rozdílu váhy 2 g.
"Kvalita B se prodává za poloviční cenu a vycházíme tím vstříc bubeníkům, kteří mají nadměrnou spotřebu paliček a trochu hlouběji do kapsy. Někdy s nimi hraji sám a některé drží, až se divím," dokončuje Ivan povídání o výrobním postupu. Nakonec se spárované paličky opatří papírovým návlekem a balí po deseti párech. V některých zemích vyžadují i balení po tuctech.
Když teď už víme, jak se paličky vyrábějí, podíváme se také, z kterých dřev. Jaké jsou požadavky na dřevo a na jeho vlastnosti? "Používáme dva druhy; evropský habr a americký hikor. Dřevo musí být rovnoleté, bez suků, prostě té nejvyšší možné kvality. Zkoušel jsem dělat paličky z akátu a buku, ale to se vůbec neosvědčilo. U habru se využívá téměř celá šířka prkna, protože nemá vyzrálé dřevo a běl, jen střed kmene je trochu měkčí a ten se vyřezává. Hikor vydrží asi nejvíc. Ještě se používá javor, ale český na to není nejvhodnější. Spíše kanadský, který vyrůstá v chladnějších podmínkách."

Sortiment
Firma Pellwood vyváží paličky do Evropy a přímé zastoupení má ve Velká Británii, Holandsku, Dánsku (vyváží i do Grónska, které patří pod Dánsko), Finsku, Slovensku, a přímo dodává do italských, řeckých, portugalských, španělských, belgických, švýcarských, rakouských, polských a samozřejmě německých obchodů, kam paličky vyváží už od roku 1992.
"Naše nabídka je taková, abychom uspokojili co nejširší okruh bubeníků. Myslím, že si většina bubeníků u nás najde svůj model. Ale když někomu u konkurence vyhovují víc například 5A, tak si je bude kupovat tam." Čísla a písmena označují určité standardy rozměrů používané na celém světě, ale modely různých firem se stejně liší. Rozdíly mohou být ve tvaru hlavičky, v délce zúžení krčku... Většinou se dodržuje délka a síla.
"Zajímavá věc je ta, že tady v Čechách kolem roku 1990 se hrálo s hodně tlustými paličkami. Mívaly průměr až okolo 16 až 17 mm. Ale všude ve světě se i tvrdá muzika hrála s paličkami okolo 14 mm. To už se dnes změnilo a nejvíc na odbyt jdou paličky s průměrem 13 až 14 mm," upřesňuje svoje zkušenosti s prodejem Ivan Pelíšek.

Paličky Pellwood

Paličky Pellwood

foto: autor


Vývoj
Pellwood začínal v roce 1990 asi s deseti typy paliček. Jedny z nich byly klasické rockové paličky ve třech délkách, které se dodnes velmi dobře prodávají. "Když za mnou přijde několik bubeníku, jestli bych neudělal takové či onaké paličky, tak se udělají a často s nimi pak začne hrát více lidí," dozvídám se odpověď na otázku vývoje nových modelů. Například takhle vznikla palička Jazz Model, a přitom s ní hraje i hodně rockových hráčů. Do vedlejší vsi jezdí na chalupu bubeník Branko Križek a spolu s Ivanem vymysleli paličku 9B. "Ukázal mi americkou paličku a řekl mi, co by na ní chtěl změnit. A tak jsem ji u soustruhu vyrobil a jel za ním ji vyzkoušet." Tak vznikl model, kterým dnes hraje poměrně hodně jazzových hráčů. Nyní třeba pracuje na paličce, která má zesílenou část, kde se drží, a bude ji dělat pro Míšu z kapely Gaia Mesiah. "Ale nemyslím si, že se bude moc prodávat," dodává Ivan na vysvětlenou.
Na objednávku jedné bubenické kapely z Mnichova vznikl například model Combi Sticks, kde na jedné straně je normální a na druhé straně plstěná hlavička. "A sem tam něco vymyslím sám a časem se ukáže, jestli je to dobré a prodává se to, nebo ne."
Ještě mě na závěr povídání o nových modelech zajímalo, jaký vliv má tvar hlavičky na zvuk: "Má, určitě má. Kulatý tvar má jasnější zvuk na činely a oválný tvar hlavičky způsobí, že se buben víc ozve. Takže třeba jazzmani mívají raději kulatější tvar. V současné době vyrábíme paličky i s nylonovými hlavičkami, které jsou hlasitější a trvanlivější."

Klouzání paliček
a příhoda z natáčení
Klouzání paliček závisí na jedné straně na povrchu paličky, ale zároveň je to silně individuální. Každý to má jinak. Jsou bubeníci, kteří vyžadují nelakované paličky a lakované jim kloužou. Ale obecně lze říci, že méně kloužou paličky nalakované. Zaleží také na tom, jak se komu potí ruce... Ivan Pelíšek hodně experimentoval s laky a dnes si jezdí pro speciální lak do Německa.
Viking, bubeník ze skupiny Kurtizány z 25. Avenue, používal kdysi lepidlo Epoxy, což je takový med, co nejde smýt; tedy bez tvrdící složky. Tuto strašně lepkavou hmotu si plácnul na ruce, vzal do nich paličky a hrál. A nikdy mu žádná nevypadla! A tak se dá říci, že paličky Pellwood nikdy nekloužou :-).

Psáno pro: časopis Muzikus 2005/08

Online verze stránky: http://www.muzikus.cz/pro-muzikanty-clanky/Palicky-Pellwood-nikdy-neklouzou~27~srpen~2005/

Komentáře

celkový počet: 0

Buďte první...


 
 
 
&;