Paco de Lucia - virtuální rozhovor s fenomenálním králem flamenca

Paco de Lucia - virtuální rozhovor s fenomenálním králem flamenca
Paco de Lucia - virtuální rozhovor s fenomenálním králem flamenca

Na úvod musím poznamenat, že jsem měl připraveno mnohem více otázek a ve španělštině, které tak trochu překazil Pacův jakýsi agent. Nakonec rozhovor proběhl v angličtině a nějak se nám to smrsklo... Ale i tak je to docela úspěch, protože, jak známo, Paco moc už rozhovory nedává.

Vážený Paco, velmi si vážím, že mohu s vámi udělat tento rozhovor. Čtenáři našeho časopisu Muzikus v České republice by jistě ocenili odpovědi na pár otázek.

 

Vaše spolupráce s jazzovými hráči jako John McLaughlin, Larry Corryell, Al DiMeola, Chick Corea byla velmi ceněna po celém světě. Jak jste se dostal k jazzu jako čistě flamenco kytarista? To není příliš běžné pro kytaristy ve Španělsku...

Je pravda, že se u mně jednalo o zcela nový a vzrušující zážitek. Nápad přišel od manažera Johna McLaughlina. V té době jsme byli všichni velmi překvapeni úspěchem, který jsme měli. Na začátku jsem se bál toho, že ve flamencu nemáme vypěstovanou kulturu improvizace, která je tak typická pro jazz. Flamenco je velmi přísné ve svých strukturách a žije z falzetů (falsetto - melodická forma ve flamenco hudbě, u kytaristy velmi důležitá - pozn. autora), které se naučíte a kombinujete je. Ale šel jsem svou cestou a naučil jsem se improvizovat a hrát dobře s těmito hudebníky. Vědí mnohem více o hudbě a já neumím ani číst noty. Ale tato spolupráce mě naučila něco velmi důležitého: že je v hudbě svoboda. Způsob, jak prolomit hranice a nechat je za sebou.

 

 

Použil jste cajon (speciální bicí nástroj - dřevěná bedna - pozn. autora) v kapele Sextet na začátku osmdesátých let. Cajon byl v té době neznámý nástroj z Peru. Kde jste se k němu dostal? V dnešní době to je takřka základní rytmický nástroj pro flamenco skupiny.

Hráli jsme v Latinské Americe a v Peru jsem viděl bubeníka, jak hraje na cajon vlastní výroby, opravdu ruční práce. Velmi jednoduchý, ale s krásným zvukem, který by se hodil do naší muziky. Je pravda, že dnes si všichni myslí, že je to flamenco nástroj, a neumí si bez něj představit naši hudbu. Vzal jsem nástroj z Peru do Španělska a hned jej všichni kopírovali a začali používat. Je velmi jednoduchý a plný efektů, a dokonce si na něj můžete sednout. Slyšel jsem, že byly dokonce postaveny židle z cajonu a používají se při zasedání na konferencích hudební výchovy...

 

Obdržel jste několik titulů honoris causa. Jak se cítíte jako kytarista, který přitom hraje lidovou hudbu po celý život?

Samozřejmě je to pro mě osobně velká čest, ale ještě víc se cítím vděčný za naši hudbu. Když jsem začínal s hudbou, flamenco bylo ve Španělsku potlačeno - nebylo slyšet v rádiu, nemělo žádnou podporu ze strany oficiálních kultury. Až tehdy, když vláda zjistila, že tato hudba přitahuje turisty, začali ji uznávat a dávat jistou podporu. Hudebníci byli posláni do zahraničí jako turistická atrakce a show, aby to přilákalo turisty do Španělska jako do turistické destinace... No, alespoň jsem měl možnost cestovat. Ale na to, že dnes se naše hudba provádí v těch nejkrásnějších koncertních sálech po celém světě, se cítím velmi hrdý. Ukazuje se, že flamenco nepatří do hudebního muzea, ale je živé. Myslím si, že úspěch má co do činění s tím, že flamenco se dotýká něčeho v srdcích diváků, u kterých se zdálo, že na to už zapomněli. Hrajeme skutečnou hudbu, která vychází přímo z našich srdcí s vášní a míří do srdcí diváků.

 

V Algeciras na rušném náměstí je vaše velká socha. Je to velmi neobvyklé a může to mít asi i vliv na psychiku...

No, je to trochu divné dívat se na sebe jako na sochu. Vím, že je to velká čest, a jsem vděčný za skvělý život, který jsem měl.

Paco de Lucia - virtuální rozhovor s fenomenálním králem flamenca
Paco de Lucia - virtuální rozhovor s fenomenálním králem flamenca

Každý ví, že jste fenomenální kytarista. Ale co běžný život - rodina, koníčky, sny - život není jen práce... Viděl jsem pěkné a zajímavé fotografie z vašeho lovu ryb v Mexiku. Je to také vaše hobby? Prosím, prozradíte něco? Zdá se, že vás skutečně baví rybaření.

Ano, mám rád vodu a rád žiji tam, kde vidím moře nebo oceán. A rybolov byl skvělý koníček, to je pravda. Ale dnes jsem šťastný se svou rodinou. Ale čeká mne ještě hodně cestování a jsem velmi rád, že dnes mám více času na prohlídku a těšit se z místa, kam přijedeme. Moje rodina mě velmi často doprovází, a věnujeme se okružním jízdám a vyhlídkám a opravdu si můžeme prohlédnout místo, kde zrovna jsme. Cestování v minulosti znamenalo přílety na letiště, ubytování v hotelích, hraní v halách, a někdy jsme ani nevěděli, kde jsme byli. Krásu většiny měst jsem jen prošel, aniž bych měl šanci ji vidět. Dnes více hospodařím se svým časem a jsem rád, že to mohu dělat. Jeden z mých každodenních koníčků je čtení. Miluji historickou beletrii.Ale mám také obavu, co jsme udělali pro náš svět. Když se podívám zpátky, zdá se, že jsme žili v krásné době 70., 80. a 90. let, kdy se vše zdálo být možné. Teď mám někdy strach, co jsme nechali za sebou, pro naše děti...

 

Považuji vás nejen za skvělého kytaristu, ale i za skladatele s velmi svěžími nápady. Jak se vám daří komponovat? Je to o okamžitém nápadu, nebo se jedná o pořádnou práci a perfekcionalismus?

Komponování se hodně změnilo s používáním počítače. V minulosti jsem vše zaznamenával a pak dával dohromady - protože neumím číst noty. S počítačem je to mnohem jednodušší. Ale pro mě je stále náročnější tvořit nové písně. Je tolik hudby ve světě a mnoho vynikajících mladých flamenco muzikantů, hrajících skvělou hudbu. Právě dokončuji krásnou živou nahrávku, kterou jsme pořídili s mojí kapelou v posledních letech na koncertech. Nové studiové album také přijde, ale jsem svobodný v tom, že na to budu mít tolik času, kolik chci.

 

Děkuji za náš virtuální rozhovor a doufám, že se opět dostanu na některý z vašich koncertů. Velmi si cením vaší hudby.

Psáno pro časopis Muzikus