No Name čili tím to je

No Name
No Name

"Snažíme se vždycky pracovat s profesionály, a to jak při nahrávání, tak třeba při natáčení klipů. I tady chceme dělat s profesionály, vystudovanými režiséry. Myslím, že by to tak mělo být se vším. A pak by ani nebyl problém pro studia v Čechách a na Slovensku uživit se. Poslední dobou panuje názor, že deska se dá natočit i doma na koleně. Ano, dá, ale zpravidla zní hrozně špatně. A trpí tím jak posluchač, tak rádia, tak konec konců i muzika sama." říká zpěvák slovenské formace No Name Igor Timko. Kapela samotná má na svém kontě čtveřici alb, velmi úspěšných u slovenského i českého publika. Páté, aktuální, dostalo název Čím to je?! Vyšlo 26. září a No Name ho tentokrát nahráli ve studiu Propast s Petrem Ackermanem za mixážním pultem. Basista Viliam Gutray vysvětluje: Chtěli jsme nový terén. Během pěti let jsme si navykli spolupracovat se stejnými lidmi, takže byl čas to trochu obohatit, udělat barevnější. Propast nám připadla nejvhodnější, už kvůli prostředí, kde nás nikdo nerušil. Chodili jsme na houby, jezdili na kole, byli na rybách... Vedle profesionální stránky a vybavení studia a perfektního Petra Ackermana nám moc sedělo i prostředí, takže všechno nasvědčuje tomu, že s příští deskou se tam zase vrátíme."

Producentem alba Čím to je?! se stal virtuózní slovenský basista Martin Gašpar. Igor Timko popisuje: "Je to velmi otevřený člověk, schopný naprosto jakékoli konzultace ráno, v poledně i o půlnoci. Nekonfliktní, pozitivně myslící. Chtěli jsme ho jako producenta, protože je to člověk, který má zkušenosti, vzdělání (myslím, že dokončil hudební vědy), ale i velký rozhled. Působí v řadě kapel, v jedné s Richardem Pastrňákem, v další s Peterem Lipou, hraje jazz s Bukakem, působil v někdejší legendární slovenské funkové kapele Made II Mate. Skvěle jsme si porozuměli, byl dokonale připravený. Když jsme se dostali na texty, řekl mi - Já je znám, mně jejich filosofii vysvětlovat nemusíš. Prostě nepsaný sedmý člen kapely."

Nahrávání novinkového alba probíhalo zhruba měsíc, jeho způsob objasňuje Igor Timko: "Když jdeme do studia, na 99,9% jsou uzavřená schémata, ale aranžmá jsou otevřená. Když točíme základy, nahráváme najednou, protože tak to nejlépe dýchá. Připadá mi, že je to taková nějaká muzikantská čest nebo muzikantský chtíč natáčet naživo a být dobře připravený. Je radost si potom říct - tak tohle jsem nahrál napoprvé."

A Viliam Gutray dodává: Bicí a basa se nahrávaly do analogu, klávesy a minimálně jedna kytara a k tomu Igorův pomocný zpěv, abychom se orientovali, kde v písničce momentálně jsme. A je fakt, že leccos z toho pak opravdu zůstane až do finální podoby." (ik)

Psáno pro časopis Muzikus