Nejlepší kytarista je ten, kdo nesoutěží, ale kdo je jiný - Tomatito v pražské Hybernii
Už někdy v září minulého roku zveřejnil Standa Barek, organizátor festivalu Kytara napříč žánry, seznam interpretů pro rok 2013. S obrovskou radostí jsem si zapsal do diáře 1. prosince 2012, Palác Hybernia - koncert Tomatito. Těšil jsem jak malý kluk. Navíc, někdy v té samé době, jsem si na iTunes koupil Tomatitovo poslední album Soy Flamenco oceněné několika cenami Grammy, a tak jsem se těšil, že uslyším nové sklady také živě.
Kdo je Tomatito - fakta
José Fernández Torres - Tomatito - se narodil v Almeríi v roce 1958 do rodiny s dlouhodobou hudební tradicí. Jeho dědeček Miguel Fernández Cortés „El Tomate“ byla dobře známou postavou na soukromých akcích na přelomu století. Otec José Fernández Castro, také „El Tomate“, byl kytarový nadšenec a hrál na klarinet ve městském obecním bandu. Za zmínku stojí i Tomatitovi dva strýci, a to Antonio, který působil jako kytarista ve Francii, a také slavný virtuózní flamencový kytarista Miguel „Niño Miguel“. Ostatně jen o Miguelovi by se dal napsat další samostatný článek. Rodina se v omaiových dvanácti letech přestěhovala z Almeríe do Malagy, kde brzy začal kariéru hraním ve vyhlášených flamencových klubech. Záhy se setkává s Pacem de Lucíou a hlavně s legendárním zpěvákem Camarónem de la Isla, s nímž jej svázala osmnáctiletá spolupráce, která měla na Tomatitův umělecký vývoj zcela zásadní vliv.
„Jednoho dne Camarón nečekaně potřeboval kytaristu na vystoupení na festivalu v Malaze. Do té doby doprovázel Camaróna hlavně Paco de Lucía. Dostal doporučení právě na tehdy pouze patnáctiletého Tomatita. Jednalo se o první setkání těchto dvou velkých osobností flamenca, které vedlo k osmnáctiletému profesionálnímu vztahu až do zpěvákovy tragické smrti v roce 1992.“ Camarón de la Isla vytvořil s Tomatitem opravdu legendární dvojici s neuvěřitelným souzněním mezi zpěvem a kytarovým doprovodem a jejich spolupráce se stala nepochybně význačným milníkem v historii moderního flamenca. Dohromady jim vyšlo několik skvělých alb, které určitě stojí za poslech.
Například Live in Paris (1987), které bylo mimo jiné oceněné jako první nahrávka flamenca v historii prestižní cenou Grammy.
No uznejte sami, narodit se do takové rodiny, to snad ani není možné dělat něco jiného než být flamencovým kytaristou. :-) Tomatitem ale vše nekončí. Naopak, v rodinné tradici úspěšně pokračuje i jeho dnes šestnáctiletý syn Jose Israel Fernández „Tomatito Hijo“ (hijo ve španělštině znamená syn), který se svým otcem vystoupil i na zmiňovaném pražském koncertě. O Josem se už dnes dokonce traduje, že hraje lépe než jeho otec. Na tuto otázku Tomatito vtipně odpovídá: „Moje matka mi říká, že když mi bylo jako teď Josemu, tak dobře jsem určitě nehrál. :-) Musí ale ještě hodně studovat.“ Dalšího člena talentované Tomatitovy rodiny můžeme slyšet už v úvodní skladbě CD Soy Flamenco, kterou nazpívala Tomatitova dcera Mari Angeles, která právě připravuje své sólové album.
Po Camarónově smrti pokračoval Tomatito v kariéře sólového kytaristy. Od té doby mu vyšlo devět skvělých sólových alb. Tomatito je také znám svou pestrou spoluprací s významnými hudebníky všech možných žánrů. Jen tak namátkou - Paco de Lucía, George Benson, Frank Sinatra, Elton John, Joan Bibioni, Larry Coryel, Birelli Lagren, Michel Camil, Doris Doerrie, Chick Corea, John McLaughlin a spousta dalších.
Tomatito - mé dojmy
Poprvé jsem Tomatita slyšel tak před šesti lety, na CD s Camarónem. Musím přiznat, že to na mne tehdy bylo až možná příliš tradiční a naturální - možná až moc „flamencové “. Oproti třeba daleko srozumitelnějšímu a více fúzujícímu Vicentovi Amigovi nebo Pacovi de Lucíovi. Po nějaké době, když jsem do flamenca pronikl trochu hlouběji, začal pro mne právě Tomatito být hráčem číslo jedna. Krásný tón, tlak a energie, absolutně přesný compás (takt), který je právě u flamenca tolik důležitý, a koneckonců skvělá fúze s jazzem a latinskoamerickou hudbou z něj pro mě udělaly jednoho s mých nejoblíbenějších současných kytaristů. Fascinuje mne jeho rytmus a energie, se kterou hraje své, jak sám říká, nejoblíbenější palo bulerías. (Palos jsou, řekněme zjednodušeně, styly flamenca, vycházející s rozdílného tzv. compásu, tedy rytmického členění a akcentů. Je to poměrně složité téma a u flamenco kytary, myslím, daleko těžší záležitost než samotná technika.). Na YouTube je mnoho videí, kde se na Tomatita můžete podívat. Už jako velmi mladý hrál neuvěřitelně. Našel jsem tam i jedno video dokonce třicet čtyři let staré, kdy bylo Tomatitovi pouhých dvaadvacet a kdy hraje za doprovodu palmas (tleskání) neuvěřitelné buleriás. Koukněte na to! Můj dojem z Tomatitovy virtuozity se ještě navýšil, když jsem jeho a jeho kapelu viděl naživo. Je to neuvěřitelná energie. Pokud Tomatitovu tvorbu neznáte, doporučuji poslech jakéhokoliv alba. Pokud máte raději klasické flamenco, určitě vyhledejte nějaké CD s Camarónem. Pokud je vám bližší spíše fúze, skvělé CD je například Spain s pianistou Michelem Camilem.
Za poslech a zmínku určitě také stojí jeho poslední CD Soy Flamenco („jsem flamenco“), na kterém najdete všechny důležité compás jako bulerías, soleas, tanga, rondeñas, seguiriyas, rumbas atd. A jak sám v různých rozhovorech Tomatito uvádí, je tato deska velmi důležitá i proto, že je zde slyšet návrat k tradičnímu flamencu. Album je i přesto stylově barevné a zajímavé. Najdeme zde například krásnou baladu Our Spain, která je cover verzí skvělé skladby Our Spanish Love Song, která vyšla na CD Pata Methenyho a Charlieho Hadena Beyond the Missouri Sky. V jednom rozhovoru Tomatito říká, že jednoho dne jen tak koukal na YouTube a narazil na koncert svéhojeho oblíbence Pata Methenyho a uslyšel tuto písničku, která mu přišla velmi španělská, a tak ji na své CD upravil a nahrál. Inspirace dalším jazzovým velikánem je ale také slyšet i při další, tentokráte už autorské, věci s význačným názvem Mister Benson.
Tomatito na svého přítele George Bensona vzpomíná v jednom rozhovoru pro www.aireflamenco.com: „Miluji George Bensona. Úžasný sled událostí mi umožnil setkat se sním a pracovat. Byl jsem v New Yorku na JVC festivalu, George mi přišel pogratulovat. A já jsem řekl: ‚Ježíši, co to ten chlap dělá?‘ Je to můj idol, je to pro mne jedna z vůdčích postav jazzu. Pozval mne do svého domu v New Jersey a ukazoval mi své kytary, včetně některých od Wese Montgomeryho. Bylo to neuvěřitelné. A on se mě zeptal, jestli se mi líbilo to, co dělá... A já jsem jen seděl a nevěděl, co na to říct. ‚Cítím se poctěn být ve vaší přítomnosti,‘ pomyslel jsem si. No a skladba Mister Benson je pocta právě tomuto velikánovi jazzové a funky kytary. Benson je pro mě kytarista, který dělá funk lépe než kdokoliv jiný. Jak zpívá, jak hraje, je to můj idol. Samozřejmě jazyk a hudební klíč je vždy zcela odlišný, já nechtěl udělat jazzovou skladbu. Chtěl jsem udělat kus, který evokuje Bensona, ale v flamencové tonalitě - ve frygickém modu a harmoniích, které flamencos používají.“
Když už se ale o tomto CD bavíme, je potřeba se zmínit i o zbytku písní, které jsou krásně „flamencové“ a najdete v nich pasáže, ze kterých opravdu zamrazí. Například nádherná úvodní bulería, na které zpívá se svým otcem výše zmiňovaná dcera Mari. Či další bulerías Despacito (Pomalu) s chytlavou krásně zazpívanou melodickou linkou. Má nejoblíbenější. :-) Vrcholem desky, jak i sám autor uvádí, je pak skladba El Regalo (Dárek), opět bulerías, kde Tomatito společně s Pacem de Lucíou přidali kytary k dosud nevydané nahrávce Camarónova zpěvu. A tak může po více než dvaceti letech ožít opět jedinečný hlas snad nejslavnějšího flamencového zpěváka a Tomatitova učitele a spoluhráče Camaróna de la Isla. Jak sám Tomatito říká: „Nikdy jsem necítil jeho hlas tak živě. Bylo to nádherné, velmi emotivní, vedle Paca de Lucíi opět poslouchat Camaróna. Nebyli jsme si jisti, jak to nakonec vyjde, ale myslím, že se ve výsledku přihodilo něco hodně spirituálního.“
Koncert v Praze
Do Prahy přijel Tomatito s šestičlennou kapelou. Krom jeho virtuózní hry jsme mohli slyšet a vidět dalších pět opravdu skvělých muzikantů, kteří nesloužili jen jako pouhý doprovod Tomatitovy kytary, ale krásně dotvářeli zvuk dokonalého hudebního celku. Druhou kytaru hrál už zmiňovaný Tomatitův syn, který svého otce doprovázel na turné poprvé. Josého alzapúa (speciální palcová technika hry) na závěr koncertu byla strhující a šlo vidět a slyšet, že má flamenco opravdu pod kůží. Vedle něj seděl skvělý perkusionista Lucky Losada, který stejně jako Tomatito pochází se slavné hudební rodiny. Na mou otázku, kde studoval, odpověděl: „No, doma a na ulici...“ No, zřejmě slušnej oddíl ta „andaluská ulice“. :-) Strašně se mi líbil zvuk jeho cajonu, na který hrál ze všech stran. Obzvláště hezký a netradiční byl zvuk z bočních stran. Ptal jsem se ho, co že to má za skvělý cajon (že bych ho hned doporučil našemu bubeníkovi :-)), a odpověď byla, že zkouší model, který na základě jeho požadavků dělá firma Tycoon. No třeba za chvíli vyjde signovaná řada Cajon Losada. Dalšími členy kapely byli dva skvělí zpěváci Simon Roman a Kiki Cortinas, které můžete rovněž slyšet na Tomatitově CD. Krom zpěvu samozřejmě oba plnili funkci palmas (palmear = tleskání), tedy tolik nezbytného rytmického zvuku pro flamenco.
No a to nejhezčí nakonec. Myslím že ozdobou celého koncertu, obzvláště pak konce, byla krásná tanečnice Paloma Fantova. Musím říct, že jsem měl úplně mrazení v zádech při jejích tanečních improvizacích, kde se plynule přecházelo s jednoho palos na druhé, od tanga přes buleríu atd. Ohromný nával energie a pohyb sladěný s dokonalým rytmickým cítěním. Perfektní rytmická práce nohou, která ve spojením s cajonem a kytarami vytvářela dokonalý rytmický groove, který se valil z pódia jak tank. Místy jsem chtěl vyskočit na pódium a přidat se k té pravé andaluské fiestě, která se tam během koncertu rozpoutala. Pro mne opravdu jeden z nejlepších koncertů, co jsem za poslední dobu navštívil. Po koncertě jsem díky Standovi Barkovi mohl jít Tomatita alespoň pozdravit. I přes zjevnou únavu, byl velmi milý a vstřícný a tak jsem mohl udělat alespoň kraťounký rozhovor.
Zdravím Tomatito, měli jste výborný zvuk. Vozíte s sebou své zvukaře?
Díky! Ano všichni jsou Španělé.
Jak řešíš ozvučení kytary? Vybíráš si mikrofon sám, nebo to necháváš na zvukařích?
Většinou to nechávám na technicích, ale rád mám Neumann KM184.
Všiml jsem si, že firma Savarez prodává tvůj model strun. Podílel ses nějak na vývoji?
Ano byl jsem v Savarez a společně jsme vybírali tu nevhodnější sadu pro flamencovou kytaru. Znáš je? Už jsi je zkusil? :-)
Jasně, mám je momentálně natažené na kytaře a jsou skvělé! Na turné s tebou hraje i tvůj syn, jsi jeho učitel?
Samozřejmě jsem sním začal. Ale myslím si, že na světě je spousty skvělých kytaristů, a bych byl rád, kdyby si uvědomil, že jsou i jiní, a učil se i od nich. Vždy jsem mu říkal, že nejlepší kytarista je ten, kdo nesoutěží, ale kdo je jiný.
Chodí někde i na teorii? Nebo jen hrajete, tak jak je u flamenca více či méně zvykem? Samozřejmě praktická část a technika jsou velmi důležité, nicméně se mu snažím vysvětlit, že je potřeba také porozumět hudebnímu jazyku - A7, zmenšený, dominanta atd. atd. Sám jsem si uvědomil, že pokud chci rozvést nějaké téma a neznám ten jazyk, je vše daleko složitější.
Lákala tě někdy elektrická kytara?
Jasně že ano, ale je to velmi komplikované, zvláště trsátko. :-) Líbí se mi ale ten zvuk. Mám mnoho dobrých přátel, u kterých se mi líbí, jak hrají na elektrické kytary, jako George Benson, Pat Metheny, Lusi Salinas a mnoho dalších.
Kdo ti staví nástroje? Máš nějakého svého oblíbeného stavitele?
Je mnoho skvělých stavitelů, já si nechávám své nástroje stavět u Filipa Condeho.
(Pozn. autora: U flamencových nástrojů je to trocho jiné než už elektrických kytar. Většina špičkových hráčů si nechává stavět nástroje v malých dílnách převážně ve Španělsku, u takzvaných luthierů. Některá jména pak mají stejný věhlas jako ve světě elektrické kytary např. Gibson nebo Fender. Právě Filipe Conde patří mezi špičku současné flamencové kytary.)
Jak řešíš nehty? Máš své nebo umělé ?
(Pozn. autora: Pokud chcete hrát flamenco, bez nehtů na levé ruce se prostě neobejdete.)
Nikdy, nikdy, nikdy nic. Jen své nehty. :-)
(Pozn. autora:Tak že by to bylo nakonec opravdu tou zdravější španělskou stravou? Ryby, zelenina a dobré víno...)
Během koncertu je prostor pro improvizaci, nebo je vše předem připravené a nazkoušené? Skoro všechno je improvizace. Samozřejmě začátek a konec jsou dané, téma je dané, ale zbytek jsou improvizace. Vlastně takový klasický jazzový systém.
Při natáčení CD hrajete dohromady, nebo nahráváte nástroj po nástroji?
Obojí. Někdy se natočí dané základy a pak se případně dotáčí nějaké věci podle potřeby.
Fascinuje mne tvá rytmika. Používal jsi někdy při cvičení metronom?
Ne, nikdy jsem ho nepoužíval.
Dovedl by sis představit, že bys žil jinde než ve Španělsku?
Si... kdekoliv na světě se cítím dobře.
Co pro tebe znamená flamenco?
Cokoli je svobodné a nespoutané, je flamenco! Je to forma života, myšlení. Je to něco, co mne a celou rodinu provází už několik generací.
Děkuji za rozhovor.
Také děkuji.
V textu byly použity citace z www.deflamenco.com a www.airflamenco.com.
www:
