přihlášení uživatele
přihlásit trvale na tomto počítači
vyhledávaní

kytaraNahrávání a střih zpěvu - téma měsíce

16.3.2005 | Autor: Jiří Regent | sekce: pro muzikanty - články

Nahrávání a střih zpěvu - téma měsíce

Nahrávání a střih zpěvu - téma měsíce

Tak tady máme druhé kolo Superstar... I když honba po finalistech prvního kola téměř utichá, neodpustím si zmínit nahrávku Anety Langerové, která na mne před časem velmi zapůsobila (Aneta i nahrávka). Kvalitní zvuk, velmi pěkné písničky, příjemný hlas zpěvačky.

Nahrávání a střih zpěvu - téma měsíce

Nahrávání a střih zpěvu - téma měsíce

Přesto si vzpomínám, že při prvním poslechu jsem měl pocit, že něco není v pořádku. Zdálo se mi, jakoby se zpěvačka nenadechovala. Při podrobnějším poslechu už jsem nádechy registroval, jenže na můj vkus byl dech slabý, nepřirozený a vypadal jako záměrně potlačený. Při dalším podrobném poslechu lze dokonce rozeznat střihy, ne jako nějaké lupnutí, to by si dnes nikdo nedovolil ze studia pustit, ale jsou tam. Nenápadné, vnímatelné spíše jako změny barvy Anetina hlasu. V mnoha místech mi připadá, že teď se přece už musí nadechnout, a ono nic. Naživo by se určitě nadechla. Střihy se dokonce prolínají, ale to se někdy dělá. Všechno nemusí vypadat jako živý koncert. Dochází mi, že cédéčko asi vznikalo ve velkém spěchu, tak to nemám nikomu za zlé a líbí se mi dál.

Proč psát o nahrávání zpěvu?
Během několika let mého studiového působení jsem se často setkal s ukázkami nahrávek, které mi do studia nosí hudebníci, aby se pochválili či spíše zeptali na můj názor. Slyšel jsem docela kvalitní nahrávky vytvořené v domácím studiu nebo i v garáži, za které bych se nemusel sám stydět. Co je ale zvláštní, na 90% demosnímků nebyl dobře nahraný zpěv. Sami se můžete přesvědčit, jaké snímky posílají např. zájemci o soutěž Zlíntalent. Bohužel, během psaní článku byly z webových stránek www.zlintalent.cz smazány všechny soubory mp3, které jsem chtěl použít pro názorný příklad ukázky chyb, ale i ukázky správného zpěvu a jeho záznamu. Většina snímků byla, co se týče zpěvu, spíše dobré kvality. (Dita Halová - příklad správně sejmutého dechu - hlavně díky dobré práci Ditina hlasu - "má v krku kompresor". Při semifinále se mi líbila nejvíc, bohužel asi měla ještě smlouvu se Superstar. Nebo Tereza Terčová - příklad velmi dobré výslovnosti i na méně kvalitní mikrofon.) Zkuste se podívat na stránky Zlíntalentu letos, jistě tam bude zase spousta ukázek.
Přestože jsem z Moravy, uvědomuji si i výslovnostní zvláštnosti tohoto regionu - tag poď, zpomněl jsem si... Další chyby, jako jsou ustřižené či úplně umazané nádechy, střihy různých hlasových barev, nevhodně nastavený kompresor, nevhodně potlačené sykavky deesserem, nevhodná hlasitost a podobně, ty už pozná spíše odborník. To ale nemusí znamenat, že přestaneme mít snahu se těchto nedokonalostí co nejvíce vyvarovat.
Dalším podnětem, proč vzniká tento článek, bylo několik rozhovorů typu:
- Jak mám nastavit ty kolečka na mixpultu, když nahrávám zpěv?
- No, to je přece různé, u každého zpěváka je to jinak a točím s tím co nejmíň...
- Tak jak to máš zrovna teď? Ukaž já si to opíšu. A co to máš tady v té dírce?
- To je kompresor zapojený v insertu?
- Aha, tak to si musím taky opsat. A co to je to ratio?
- úúúúááááá

Akustika lidského hlasu
Je dobré vědět alespoň několik základních údajů o každém hudebním nástroji, který se chystáme zvukově zaznamenat. Jsou to hlavně kmitočtový rozsah a tónový rozsah (není to totéž).
Lidský hlas se tvoří v hrtanu v hlasovém ústrojí, kde jsou příčným směrem napjaty dva pružné vazy - hlasivky, mezi nimiž je úzká hlasová štěrbina. Při klidném dýchání jsou hlasivky uvolněny a vzduch mezi nimi prochází nerušeně bez rozkmitání. Při řeči nebo zpěvu se hlasivky napnou a přiblíží k sobě, hlasová štěrbina se zúží a zrychlený proud vzduchu způsobí periodický pohyb okrajů hlasivek a tím i rozkmitání vzduchu určitou rychlostí. Rozkmitaný vzduchový proud vnímáme jako zvuk. Jeho výška je závislá na kmitočtu periodického pohybu a napětí hlasivek a nepřímo na délce hlasivek. Na výšku tónu může mít částečný vliv také tlak vzduchu proudícího z plic. Ostatní části ústní dutiny, hrtanu, nosohltanu a nosní dutiny mají pouze rezonanční funkci a mají vliv jen na zabarvení hlasu. Těmto dutinám říkáme rezonátory. Tlakový náraz z hrtanu rozechvěje vzduch v těchto rezonátorech a každý rezonátor reaguje krátkým zakmitnutím - formantem. Formanty charakterizují jednotlivé hlásky svou polohou v kmitočtovém spektru - subjektivně se projevují jako barva samohlásek. Kmitočet formantu však není v harmonickém poměru k základnímu tónu, ale je dán vlastním kmitočtem rezonátoru. Dva nejdůležitější formanty českých samohlásek vznikají v hrdelní dutině a v dutině ústní a mají následující průměrné hodnoty:

Samohláska





u
o
a
e
i
í
F1 (Hz)
300-400
600
800
600
300
300
F2 (Hz)
400
600
1400
1800
2000
2500-3500

Základní tón řečového hlasu mění svoji výšku podle nálady projevu, mužský hlas je nižší než ženský. Naopak formanty samohlásek jsou v určitém jazyce ve stejné absolutní výšce.
Souhlásky vznikají tím, že se vzduchovému proudu vycházejícímu z plic kladou v dutině ústní různé překážky. Tak vznikají neperiodické šumy a exploze, které vnímáme jako souhlásky. Formanty souhlásek leží podstatně výše než u samohlásek, kolem 5 až 15 kHz. Sykavky s, c mají hlavní formant kolem 5 kHz, ale jinak zasahují pásmo od 3 do 12 kHz! Mnohem nižší formanty mají měkké sykavky š, č, kolem 2 až 3 kHz. U hlásek p, b převládají hluboké tóny, u hlásky t jsou to asi 3 kHz, u k je to 1 kHz.
Většina energie řeči (60 %) leží v oblasti kmitočtů pod 500 Hz a prakticky veškerá energie do 2 kHz. Přesto malé zbytky vysokých kmitočtů mají velký vliv na srozumitelnost řeči, jednak kvůli vyšší citlivosti sluchu v oblasti 4-6 kHz, jednak jsou tu obsaženy důležité rozpoznávací formanty souhlásek. Celkový kmitočtový rozsah řeči pokrývá pásmo od 80 Hz až do 16 kHz. Proto pro věrný záznam řeči nebo zpěvu je nutno zajistit věrný přenos celého tohoto pásma. Pro běžný přenos hovoru z hlediska srozumitelnosti (např. telefonní komunikace) stačí zajistit pásmo 300 až 3400 Hz. Akustický výkon vyzařovaný ústy je v průměru 30 [ľ]W, ale u různých osob se může podstatné lišit. Pro naše účely snímání a záznamu zpěvu bude rovněž důležitý vliv úst na tvorbu tónu, hlavně jejich směrová charakteristika.
Pro podrobnější prozkoumání doporučuji nahlédnout na internetovou stránku www.ling.lu.se/research/speechtutorial/tutorial.html , která se zabývá detailně frekvencemi lidského hlasu a odkud také pochází další obrázek.

Výslovnostní norma
Samozřejmě mám na mysli výslovnostní normu českou. Jde o jakýsi soubor pravidel popisujících správnou výslovnost v těsné spolupráci s významem slov. Není to žádná uměle vytvořená norma, nýbrž existuje sama o sobě a je součástí celého souboru společenských norem. Pro pochopení správné artikulace je třeba znát několik základních pojmů o tvorbě souhlásek a samohlásek:
Samohlásky: Čeština má pět samohlásek: a, e, i, o, u. Při výslovnosti samohlásek se jazyk posunuje jednak vodorovně, jednak svisle. Vyzkoušejte si pohyb jazyka od přední části do zadní (od zubů směrem ke krku) při výslovnosti v pořadí íí, éé, áá, óó, úú, nebo pohyb jazyka od vysoké polohy (blíže k hornímu patru) při íí a úú přes střední polohu éé, óó k nízké poloze áá. Podle toho lze rozdělit samohlásky na vysoké, nízké, přední, zadní, střední, středové. Rty se účastní při výslovnosti samohlásek pouze druhotně, mohou být zaokrouhlené (oó, uú) a nezaokrouhlené (aá, eé, ií). Při zpěvu je práce rtů o poznání důležitější.
Souhlásky jsou základní oporou při srozumitelnosti řeči. Podstatou artikulace souhlásky je vytvoření nějaké překážky proudu vzduchu v ústní dutině nebo dutině těsně nad hrtanem. Dělení je složitější:
1. souhlásky závěrové - dojde k úplnému závěru a úplnému přerušení proudu vzduchu, např. při tvorbě retních b, m, p, při tvorbě dásňových souhlásek d, n, t a při tvorbě souhlásek tvrdopatrových ď, ň, ť.
2. souhlásky úžinové - cesta výdechového proudu je pouze zúžena - retozubné f, v, ostré sykavky s, z, měkké sykavky š, ž, dále l, r.
3. souhlásky polozávěrové - závěr v počátku artikulace se otevírá v úžinu - t, c, č.
Podle místa tvorby souhlásek je dále dělíme na retoretné (b, m, p), retozubné (f, v), dásňové (c, č, d, n, l, r, ř, s, š, z, ž), tvrdopatrové (ď, ň, j, ť), měkkopatrové (g, ch, k) a hrtanové (h). Další dělení by mohlo být na znělé (b, d, ď, z) a neznělé (p, t, ť, s) a dále podle účasti rtů.
Uvědomování si práce jazyka při tvorbě českých souhlásek je pro zpěváka a řečníka velmi důležité!!
Nyní se zaměřím na některé důležitější vady české výslovnosti, s nimiž se nejčastěji ve studiu setkávám.

1. Oblastní odchylky výslovnosti
Zdůrazňuji, že mluvím pouze o výslovnosti, ne o nářečí (pod pojem nářečí spadá také používání oblastně typické slovní zásoby)! Mezi nejčastější odchylku patří používání tzv. tvrdého [ł] v některých moravskoslovenských oblastech nebo v jihozápadních Čechách, způsobené přiložením úzké špičky jazyka k patru. V některých oblastech se naopak vyskytuje měkké [ľ], kdy je jazyk blíže hornímu patru. Moraváka poznáte také podle přehnaně měkkého i. Lépe je snažit se zpívat všechna i tvrdě. Další velmi rozšířenou odchylkou je příliš otevřená výslovnost samohlásek e, é, blížící se ve středních Čechách někdy až k samohlásce a, á; a příliš široká výslovnost i a o (vím, film, nech mě, proč [vém], [felm], [nach mňa], [prač]). Naštěstí u pěveckého vyjádření nejsou tyto chyby ve výslovnosti až tak kritické, poněkud horší situace je se zmíněným moravským ł, které je i ve zpěvu zřetelně slyšet.

2. Zkracování dlouhých samohlásek
Zde se jedná zčásti také o oblastní odchylku výslovnosti - paní, myslím, táta [pani], [mislim], [tata]. Důležitější chybou je pro nás zkracování samohlásek při zpěvu, kdy zpěvák nedokáže rozlišit krátké a dlouhé samohlásky díky vysokému tempu písně nebo velkému počtu slov. Při uvědomování si těchto chyb lze správnou výslovnost lehce nacvičit i v těchto kritických případech.

3. Nedostatečné oddělování slov
Některá slova se v češtině oddělují tzv. rázem. Je to zvláštní způsob nástupu samohlásky po myšlené pauze. Při začátku věty po skutečné absolutní pauze začneme rázem automaticky a přirozeně. Ne vždy je tomu tak uprostřed věty - kolem ohrady [kolemohrady], správně s rázem [kolem ?ohrady]. Při nedostatečném používání rázů může vzniknout situace, kdy věta zcela změní smysl: neb o mě nestojí... (nebo mně nestojí...).

4. Nesprávné vkládání souhlásky h
Častým nešvarem je vkládání souhlásky h na začátek slov začínajících na samohlásku - otevřít okno [hotevřídokno], odpusť mi [hodpusťmi], a zas mě tu máš [hazas mě tu máš]. Vkládání h se rovněž děje při zpívání dlouhé samohlásky na několik tónů - já nezestárnu [jáhá nezestárnu], tie tajomstvá pod hladinou [ťjé tajomstváhá pod hladinohou].

5. Vynechávání souhlásek
Ve spisovné řeči bychom měli zachovávat výslovnost všech souhlásek obsažených ve slově - chybný příklad je třeba jsem perfektní [jsem perfekní]. Správná je zjednodušená výslovnost tvarů slovesa být - jsem, jste... bez počátečního j [sem], [ste], avšak v záporu musí být souhláska j zachována [nejsem], [nejste].
Také vrozené výslovnostní vady je možné slyšet denně v televizních pořadech. Naštěstí při zpívaném projevu tyto vady nejsou až tak slyšitelné. Ale - kdoví čeho se ještě dočkáme u dalšího kola Superstar...

Mikrofonní technika
Pro nahrávání zpěvu připadají v úvahu dva typy mikrofonů - dynamický a kapacitní. Jelikož u těchto dvou typů se bude jednat také o dva různé způsoby použití, popíšeme si nejdříve alespoň zhruba jejich konstrukci.

Dynamický mikrofon
Konstrukčně jde vlastně o malý reproduktor. Ovšem funkce je opačná. Základním prvkem je membrána z papíru nebo plastu spojená s kruhovou částí s navinutou cívkou (tzv. kmitačka), pohybující se v magnetickém poli. Kmitání vzduchu - zvuk - způsobí rozkmitání membrány a pohyb cívky v magnetickém poli. Na koncích cívky se objeví střídavé napětí, které je přivedeno na vstup mikrofonního zesilovače. Čím větší bude membrána, tím bude silnější signál a menší šum mikrofonu, ale i horší přenos vysokých kmitočtů. Dynamický mikrofon produkuje velmi nízké napětí, které je třeba hodně zesílit, tím je v signálu obsaženo více šumu. Konstrukce mikrofonu způsobuje tzv. proximity efekt, kdy při snímání z malé vzdálenosti jsou zdůrazněny hluboké kmitočty. Většinou výrobci mikrofonů počítají s tímto efektem a při použití mikrofonu z větší vzdálenosti budou v signálu hluboké kmitočty chybět a budou mírně zdůrazněny sykavky. Nepříjemná vlastnost těchto mikrofonů při snímání zblízka jsou rázy a bouchance, vzniklé nárazy vzduchu při retoretných závěrových souhláskách b, p. Použití dynamických mikrofonů ve studiu je omezeno hlavně pro snímání akustických hudebních nástrojů. Nás zajímají spíše mikrofony vhodné pro zpěv, jenže tady vás musím zklamat, ve studiu se téměř výhradně používají kondenzátorové mikrofony, snad jen s výjimkou Sennheiseru MD421, který se často používal pro mluvené slovo a jako reportážní mikrofon. Pro amatérské domácí použití klidně zvolte Shure SM58 nebo Shure Beta 58, v krajním případě známou Shure 565. Dynamické mikrofony mají nejčastěji kardioidní, zřídka kulovou směrovou charakteristiku.

Kondenzátorový (kapacitní) mikrofon
Zjednodušeně by se dal popsat jako kondenzátor, kde jeho jedna deska tvoří membránu mikrofonu. Rozkmitaný vzduch bude působit na plochu této membrány tak, že se bude střídavě přibližovat a oddalovat vzhledem k druhé pevné desce kondenzátoru a měnit tak jeho kapacitu a tím i napětí. Mikrofon funguje pouze za předpokladu, že na deskách kondenzátoru je přítomen elektrický náboj. Proto je nutné připojit ho k napájení (fantom). To bývá součástí přímo mikrofonního zesilovače a má hodnotu nejčastěji 48 V. Kapacitní mikrofony jsou konstrukčně složitější, a proto mají i vyšší cenu. Zato však nabízí mnoho výhod, z nichž nejdůležitější je malá hmotnost membrány a tím i její rychlejší reakce a věrnější přenos vysokých kmitočtů. Neméně důležitá je rovněž nízká hladina šumu (za předpokladu použití kvalitního mikrofonního zesilovače). Směrové charakteristiky bývají kardioidní, hyperkardioidní, kulové, osmičkové nebo i kombinace několika charakteristik volená přepínačem přímo na mikrofonu či na jeho externím napáječi a předzesilovači. Z příkladů použití uvádím v českých zemích hojně používaný Neumann CMV563 (elektronkový mikrofon s vyměnitelnou "kapslí" a flaškovým napáječem a předzesilovačem), AKG C414 (univerzální špičkový mikrofon s přepínatelnou charakteristikou), legendární Neumann U87 (snad nejpoužívanější model, přepínatelná char.), Shure Beta 87 s vypínačem atd. Osobně používám pro záznam zpěvu nejčastěji levný a kvalitní Rłde NT-1A.

Umístění mikrofonu
Při snímání zpěvu ve studiu se mikrofon umísťuje asi 15 až 50 cm od zpěvákových úst, poněkud výše nad jejich osu (neplatí pro dynamické mikrofony). Vzdálenost je závislá na kvalitě akustiky studia nebo nahrávacího prostoru. Při nevhodné akustice volíme raději co nejmenší vzdálenost. U některých (zvláště neškolených) zpěváků je nutno použít pop filtr - známá síťka či punčocha - k zabránění vzduchových nárazů a bouchanců při vyslovení explozivních souhlásek b, p. Nezapomeňte také na notový stojan, jinak bude v nahrávce slyšet šustění papíru! Směrovou charakteristiku nastavte na kardioidní nebo hyperkardioidní, v kostele můžete zkusit, co udělá charakteristika kulová - jistě bude mít velký vliv na sejmutí prostoru (bavíme se o monofonním snímání).
Při nahrávání pěveckých sborů použijeme dvojici mikrofonů umístěných v dostatečné vzdálenosti od sebe i od sboru a použijeme dvoukanálový stereofonní záznam. Vzdálenost mikrofonů od sebe je doporučována jako dvojnásobek vzdálenosti od zpěváků. Záležitost stereofonního záznamu zpěvu je poněkud obsáhlejší a nebudeme se jí zabývat podrobněji.

Způsoby záznamu, kvalita
Pro dokonalé zaznamenání zpěvu je nutné nahrát jej odděleně od ostatních nástrojů, nejlépe do již hotové nahrávky hudebního podkladu, ale pozor, nelimitované a nefinalizované. Dohrávání zpěvu k maximalizované a limitované hudbě je hrubou chybou a takový zpěv již k podkladu nikdy nezapadne. Pokud tedy chystáte hudební podklad, k němuž ve studiu budete dohrávat vokály, nepoužívejte žádné masteringové úpravy typu maximalizace, limitace, komprese, přidávání prostoru, dithering a podobně. Ty se provádí až jako finální úprava s již nahraným zpěvem! Úroveň podkladových stop nemusíte nijak upravovat ani normalizovat, zvukař ve studiu bude určitě vědět, co s tím. Samozřejmostí je použití 24bitového rozlišení (pokud máte možnost, 16 bitů je ale také plně dostačujících) a nutností je použití samplovacího kmitočtu 44,1 kHz. Při nahrávání zpěvu v domácích podmínkách nahrávejte do rozmixované nahrávky jako další hudební stopu. To je nejvhodnější řešení i pro studio. V tomto případě připravte podklad jako export jednotlivých stop do wavů s jednotným časovým počátkem. V případě, že používáte stejný software, je zde ještě možnost exportu celého songu jako OMF, BUN, OpenTL či jiný soubor dle typu softwaru. Ověřte si také verzi programu. Pokud byl k přípravě hudebního podkladu použit např. Reason, Acid, Fruity Loops apod., budete muset hudbu vyexportovat jako wav a zpěv pak dohrávat nejlépe v nějakém multitrackovém programu - Cubase, Logic, Cakewalk, CoolEdit. Znám několik lidí, kteří to v pohodě dokáží i v Sound Forge, WaveLabu nebo Gold Wavu. Multitrackové programy jsou ale vhodnější hlavně z hlediska možností střihu z několika verzí, mixu vokálů a různých trikových úprav jako kopírování a zdvojování.
Nahrávání zpěvu naživo společně s hudbou je taktéž možné po vyřešení problémů s přeslechy a sluchátky, počítejte ale s omezenými možnostmi oprav, střihů a kopírování. Ostatně, dříve se takto běžně pracovalo při nahrávání na magnetofonový pás, žádné refrény se nekopírovaly, a přesto vznikala i kvalitní hudba a dobré nahrávky. Veškerý střih spočíval pouze v letmém vstupu do záznamu a následném výstupu z něho. Tento záznam nelze časově posunovat, pouze s výjimkou použití delaye při posunutí o několik milisekund až sekund. Při použití počítače tato nevýhoda odpadá, jenže při živém záznamu je tady ještě jeden aspekt, a to přeslech ostatních nástrojů do zpěvového mikrofonu. Kdybychom totiž chtěli vystřihnout část zpěvu a posunout na jiné místo, hrozí nebezpečí, že se zpěvem přesuneme i nechtěný hudební podklad (i když velmi slabě slyšitelný). Samozřejmě bude možné opravovat zpěv dodatečným playbackovým přepisem.

Střih a editační programy
Při zmíněném analogovém způsobu záznamu se střih děje tak, že se pásek převine několik sekund před začátek záznamu (tak, aby se zpěvák stačil zorientovat a v klidu nastoupit), pustí se přehrávání a asi půl sekundy před vstupem do střihu ze zmáčkne tlačítko record (za současného držení tl. play). Ano, nespletl jsem se, magnetofon má skutečně téměř půlsekundové zpoždění a chtělo to mít na něm "najeto" několik desítek hodin, než se to člověk naučil. Výstup ze střihu je možný tlačítkem stop, nebo vypnutím záznamu stlačením tl. stop při současném držení play. Celý proces je možné provést také automaticky, tzn. nejprve vyhledání a zvolení přesných míst střihu a poté volba automatického střihu. V tomto případě musí být magnetofon vybaven potřebným příslušenstvím (mimochodem, velmi drahá záležitost). Nedivte se, že popisuji tento "zastaralý" způsob záznamu a střihu zpěvu, ale je pro svůj charakteristický zvuk a přirozenou měkkou komprimaci stále ještě využíván.
Nesrovnatelně vyšší komfort střihu poskytuje záznam pomocí počítačového softwaru. První obrovskou výhodou je skutečnost, že co slyším, to vidím (a samozřejmě naopak). To vnáší do stříhání naprosto nový styl práce. Vše se děje nedestruktivně - pustím záznam, a aniž bych hlídal začátek střihu, na harddisk počítače už se ukládá signál z mikrofonu (je to závislé na používaném programu a jeho nastavení). Stlačením recordu už pouze určím místo, od něhož nahrávaný wav uvidím v aranžovacím okně. Pokud se netrefím, stačí uchopit začátek viditelného klipu myší a posunout do požadované pozice.




Nahrávání a střih zpěvu - téma měsíce

Nahrávání a střih zpěvu - téma měsíce

Postup nahrávání zpěvu
Jedna z možností střihu zpěvu je výběr jednotlivých úseků z několika nahraných tracků. Postup může být následující:
Před vlastním nahráváním je samozřejmostí správné nastavení výšky a vzdálenosti mikrofonu od zpěvákových úst. Vyzkoušíme komunikaci, tj. funkci dorozumívacího mikrofonu v režii, opatrně pustíme hudební podklad - raději prozatím při nižší hlasitosti. Zpěvák si vyzkouší vlastní poslech do sluchátek. Problémem může být latence způsobená průchodem signálu zvukovou kartou a počítačem. Moderní a dražší zvukovky by neměly mít problém s latencí 3 ms, která je pro zpěv plně dostačující, 6 ms už může některé zpěváky znervózňovat.
Při první zkoušce zpěvu s hudebním podkladem si ještě vyladíme správně kompresor a rovněž reagujeme na zpěvákovy požadavky úpravy hlasitosti. Je výhodné mít cesty signálu zapojeny odděleně pro hudbu a zpěv a také nezávisle pro zpěváka a pro poslech v režii. Vyvarujeme se zdlouhavého nastavování čehokoli, pokud je zpěvák již připraven. Nepřispívá to k jeho dobré pohodě při zpěvu, ale platí to i při nahrávání ostatních nástrojů. Pokud nahráváme za peníze, musíme již předem dokonale a rychle ovládat veškeré přístroje a software.
Při dalším "průchodu" písní už je můžeme nahrát první verzi sloky (nebo celé písně). Poté nahraný klip zazálohujeme, tj. přesuneme myší na sousední zamutovaný track. Některé hudební programy (Nuendo) umí jednotlivé klipy zálohovat automaticky, nemusíme se proto již o nic starat a pokračujeme v nahrávání dalších verzí sloky. Někdy se nazpívání písně může podařit i napoprvé, ale spíše bude nutné nahrát asi tak čtyři pět verzí. Tzn., že v aranžovacím okně programu bude pod sebou nahráno 4 až 5 tracků zpěvu. Nyní už v klidu a se zpěvákem či hudebním režisérem vedle sebe budeme vybírat tu nejvhodnější verzi. Místa, která bude nutné opravit, můžeme nejprve zkusit nahradit stejným místem z jiné verze. Ovšem je třeba dávat velký pozor na barvu a dynamiku hlasu. V případě opakujících se částí je zde též možnost zkopírování fráze z jiné části písně. Při rozstříhávání jednotlivých frází je třeba hlídat správné nádechy a v případě dohrávek nezapomenout vložit nádech tam, kde se nám ztratil. Místa, u kterých nenajdeme vhodnou náhradu, zpěvák opraví. Výsledkem by měla být hotová stopa zpěvu, třeba i rozstříhaná na jednotlivé fráze. Stále by měla být zachována možnost posunování začátků a konců klipů, přece jenom se mohlo na nějaký ten nádech zapomenout. "Odpad", tj. zbývající nepoužité stopy raději ponecháme v aranžovacím okně nesmazané ještě alespoň do příštího dne. Zítra věc uslyšíme zase trošku jinak a zpěvák už může lenošit někde na Makarské a nemusí být k opravám k dispozici.
Dalším krokem bude nazpívání refrénů (pokud nejsou ještě součástí sestříhané stopy). Postup je stejný, ale někdy stačí sestříhat pouze jeden refrén a ten pak rozkopírovat do ostatních částí písně. Jestliže píseň bude obsahovat také další hlasy, nechejte si kopírování refrénů až nakonec a proveďte tuto operaci pro všechny hlasy společně. Pro záznam hlasů (tzv. vokálů) ještě jednu poznámku: Nádech je někdy vhodné ponechat pouze u hlavního hlasu, u ostatních hlasů může působit rušivě a bude lepší ho umazat. Rovněž sykavky nebo hláska "t" na koncovkách může způsobit rušivé "sss" nebo "ttt", proto se v takovém případě u vokálů umazává.
Editační možnosti střihu jsou obrovské. Při troše šikovnosti je možné zkracovat a prodlužovat jednotlivé samohlásky, zaměňovat souhlásky, upravit nepovedenou sykavku apod. Vše je potřeba provádět nedestruktivně, na harddisku zůstává vždy původní nezměněný soubor. Nechcete se přece připravit o možnost vrácení do původního stavu.

Komprimace
Možná se to bude zdát přehnané, ale kompresor je pro zpěv nejdůležitějším nástrojem vůbec. Daleko důležitější než např. hall! Lidský hlas má jednu méně příjemnou vlastnost, a tou je jeho velká dynamika. Školený zpěvák umí svůj hlas používat tak, že se vám v nahrávce bude zdát velmi přirozený a vyrovnaný, viz zmíněná Dita Halová, jenže to bývá spíše výjimka a u většiny hlasů bude potřeba použít pomůcku k vyrovnání dynamiky - kompresor. Nejde jenom o celkovou hlasitost projevu, tj. jestli zpívat hlasitě či slabě, ale také jednotlivé elementární úseky slov (hlásky) mohou vykazovat nadměrné změny hlasitosti. V rockové a popové nahrávce se pak takový zpěv obtížně prosazuje, zdá se, jako by bylo slyšet jen některá slova nebo hlásky. Při finálním masteringu by úrovňové špičky zpěvu způsobovaly pokles energie hudebního podkladu. A tím jsem se dostal k podstatě problému. U mluveného slova se lze obejít bez kompresoru v případě, že si řečník ohlídá dynamiku projevu. Naopak by zde kompresor mohl působit rušivě. Při snaze zakomponování zpěvu do "hustého" hudebního podkladu bude naprostou nutností zpěv vyrovnat kompresorem, neboť špičky signálu z mikrofonu budou dány digitální nulou (0 dBFS) a vše, co bude o hodně slabší, prostě kvůli maskování neuslyšíme.
Při 16bitovém záznamu je účelné zařadit kompresor ještě před vstup do AD převodníku. Lépe tak využijeme celou bitovou hloubku, neboť bez kompresoru bychom museli mít nastavenu daleko menší hlasitost kvůli špičkám signálu. Osobně používám zařazení opto-kompresoru i před 24bitový AD převodník. Není to z důvodů využití plné bitové hloubky, vždyť i při nastavení "poloviční" hlasitosti bude využito např. 23 bitů. Důvodem je spíše zvyk a lepší představa barvy zpěvu v nahrávce. Je třeba si dávat větší pozor na nastavení, neboť kompresor už z nahrávky nedostanete.
Nastavení kompresoru se nedá jednoznačně určit. V zásadě se nastavují spíše kratší doby náběhu a doběhu (atack, release), u poměru komprese můžeme začít asi u 4 : 1 (u vokálů více, 6 : 1 až 10:1), typ komprese nastavíme na soft knee. Jestliže chceme pouze hlídat hlasitost z důvodu nestejně hlasitých částí, nastavíme dlouhý release, až v řádu sekund. Threshold se nastavuje v závislosti na úrovni signálu asi tak -3 až -12 dB pod maximální špičkou. Nebojte se experimentovat a hledejte své vlastní ideální nastavení. Vhodnou pomůckou jsou přednastavené hodnoty od výrobce nebo pevné presety některých kompresorů. Presety v softwarových kompresorech berte s rezervou, zdá se mi, že je nastavují spíše programátoři než zvukaři a muzikanti. Ale jako výchozí hodnota mohou být dobrou pomůckou. Nakonec ještě uvedu, že není výjimkou situace, kdy se zpěv komprimuje i dvakrát za sebou. Samozřejmostí by měl být nedestruktivní způsob, aby byla vždycky možnost návratu a v případě komprimace před převodníkem velmi opatrné a jemné nastavení.
Mezi komprimaci řadíme také speciální operaci pro úpravu nebo potlačení sykavek. Jestliže do klíčovacího obvodu kompresoru (externí vstup řídícího obvodu kompresoru, kterým lze "zvenčí" ovlivňovat komprimaci) zařadíme ekvalizér s nastaveným (zdůrazněným) pásmem sykavek, řekněme 5 až 8 kHz, bude kompresor reagovat právě v tomto pásmu a ostatní pásma ponechá beze změny. Pak už záleží na nastavení kompresoru, budeme-li chtít sykavky mírně potlačit, nebo pouze dynamicky vyrovnat. Takové funkci kompresoru říkáme deesser (odstraňovač sykavek). Při nastavení můžeme vycházet opět z poměru 4 : 1, krátkých časů reakce, thresholdem a výstupním potenciometrem budeme řídit množství sykavek, nastavením ekvalizéru budeme ovlivňovat zpracovávané pásmo. Nezapomeňte, že ženské sykavky leží kmitočtově poněkud výše než mužské. U softwarových deesserů je obvykle navíc volba full/split, kterou určujeme, zda chceme, aby kompresor reagoval při silné sykavce potlačením celého pásma (full), nebo pouze potlačením pásma sykavek (split).
Efekty
Z oblíbených používaných efektů pro zpěv uvedu tři:
1. Double tracking
Jde o efekt zdvojení zpěvu. Lze provést dvěma způsoby, buď jako digitální zdvojení nahraného zpěvu, nebo jako zdvojení nazpíváním dvakrát stejného zpěvu. První způsob je rychlejší, ale pokud chceme docílit použitelného efektu, nestačí pouhé zkopírování, které by nemělo žádný účinek. Je třeba minimálně posunout stopy časově od sebe asi o 20 až 100 ms, i tak bude znít zdvojení mrtvě. Lepšího efektu dosáhneme modulací s proměnnou dobou posunování stop vůči sobě. Pokud nemáme delay s touto funkcí, je také možné rozdělit stopu stereo chorusem, a potom jednu stranu zpozdit. Dokonalá iluze vznikne také změnou ladění (nebo ještě lépe doladěním např. přes Antares AutoTune) zkopírované stopy a následným časovým posunutím. Stejně ale nejdokonalejší efekt zdvojení vznikne nazpíváním dvakrát stejného zpěvu do dvou různých stop. Je to velmi zdlouhavé kvůli nutnosti stejného frázování, koncovek, nástupů a ladění. Určitě se při tom nevyhnete střihu a posunování jednotlivých stop. Výsledek ale stojí za to.

2. Megafon
Velmi oblíbený efekt megafonu či nádražního rozhlasu lze jednoduše vytvořit pomocí ekvalizéru, kde ořízneme vše pod 400 Hz a vše nad 2 kHz, zdůrazníme zhruba 1 kHz, výsledek můžeme mírně zkreslit distortionem a nakonec přidáme ozvěnu - delay s časem zpoždění kolem 300 až 500 ms a zpětnou vazbou 0 až 30 %.

3. Dolaďovač Ä la Cher
Tento efekt se vytváří poněkud obtížněji, dá se napodobit např. kytarovým Whamy pedálem řízeným pomocí MIDI klaviatury. Nejjednodušeji se dá v domácích podmínkách napodobit pomocí dolaďovacího softwaru Antares AutoTune, kde nastavíme maximální hodnotu přeladění a reakce. Lepšího výsledku lze docílit v grafickém režimu tohoto programu, kdy kreslíme "rovné" tóny.



Nahrávání a střih zpěvu - téma měsíce

Nahrávání a střih zpěvu - téma měsíce

Mix na závěr
Stěžejním místem nahrávání zpěvu bude jeho mix, o němž se paradoxně dozvíte v tomto článku nejméně. Myslím si totiž, že se celá problematika nedá postihnout dvěma odstavečky a jedná se o mnohaleté zkušenosti a záležitost citu a muzikálnosti. Pokud bych měl cokoli poradit, nechejte si zkontrolovat srozumitelnost zpěvu kýmkoli nezúčastněným. Osoba, která zná po několikahodinovém nahrávání a stříhání text zpěvu zpaměti, může jen obtížně posuzovat jeho správnou hlasitost a srozumitelnost. I z tohoto důvodu odložte mix na jiný den, než ve kterém se odehrávalo natáčení. Hall volte spíše kratšího doznívání a porovnávejte s jinou kvalitní nahrávkou. Doprovodné vokály se běžně umisťují do krajů stereobáze, na rozdíl od hlavního zpěvu, který (jinak než přesně uprostřed) zní velmi rušivě. Srozumitelnosti někdy malinko pomůže prohnání zpěvu přes lampový emulátor. Ale kvalitní mikrofon nenahradíte ničím...
Na úplný závěr jsem chtěl původně napsat něco v tom smyslu, že střihem zpěvu by se neměla řešit neschopnost některých zpěváků dokonale interpretovat svou píseň a že někdy drobné chyby nejsou vůbec na závadu, ba spíše naopak... Mezitím jsem však našel na internetu skvělý článek Radka Rejška Stříhám, stříháš, stříháme, který byste rozhodně neměli ponechat bez povšimnutí. Najdete ho v Harmonii 11/2004 nebo na internetové adrese http://clanky.muzikus.cz/clanek.php?id=4229.

LÍDA NOPOVÁ
(vedoucí oddělení POP na Konzervatoři v Praze, zpěvačka, spolupracuje s Pavlem Bobkem, Hanou Zagorovou, skladatelka)
S jakými nedostatky se nejčastěji setkáváte při poslechu českých nahrávek zpěváků a zpěvaček?
Nejvíc mi vadí rozpláclé Á (mÁma, mÁ, mÁk...), nerespektování tzv. rázů v nástupu samohlásky - vokně místo v okně, tenvůsušjel místo ten vůz už jel atd. U tvaru slovesa býti bych rovnou vypustila na počátku J, ve zpěvní češtině vypadá vždy školácky, nepřirozeně, čili správně - já sem, vy ste. Někdy neslyším koncovky. Hrozně moc mi vadí všechna měkká i zpívaná do ypsilonu, dlouho se o to přu s Pavlem Bobkem, který mi přinesl z pravidel jazyka českého ofocenou stať o tom, že i + y zní v češtině stejně, já tvrdím, že většina zpěváků - diletantů zpívá měkké i jako y (asi si připadají tvrdě - rockově). Vždyť jiné je postavení úst ve zpěvu při i a při y!
Jsou to chyby, které pozná i běžný posluchač?
Nevím, jestli to pozná běžný posluchač, obávám se, že pokud tyto chyby bude slýchat ze sdělovacích prostředků denně, začne mu to připadat normální.
Snažíte se své žáky připravovat i pro studiovou práci? Je v tom vůbec rozdíl?
Ano, ale nemohu tak pracovat s každým zpěvákem. Ne každý dobrý zpěvák může být vhodný do studia, to chce spíš muzikální, všestranným hlasem obdařenou duši, která se zároveň dobře orientuje v notách a harmonii. Mluvím teď o zpěvácích pro vícehlasý zpěv. Setkala jsem se s mnoha renomovanými zpěváky, kteří nebyli schopni vzít tercii ke svému hlasu.
Do jaké míry počítáte při hudební režii zpěvu s možností střihu a dodatečných oprav? Co třeba dolaďování?
Střih a dolaďování je občas normální i u renomovaných hvězd. Také existují hvězdičky, které stříhají téměř každý tón, tam je vlastně tvůrce písně zvukový mistr. A naopak - učila jsem zpěvačku Dashu, od níž jsem za 6 let studia na konzervatoři neuslyšela jediný chybný tón. Střih v písni poznám podle změny barvy hlasu nebo síly nebo dechu, v digitální nahrávce buď vizuálně, nebo vůbec ne; co se dá dělat s nahrávkou, jsou naprostá kouzla!
Při režii zpěvu se snažíte uhlídat veškeré detaily, nebo je důležitější celek?
Snažím se uhlídat ty nejhorší chyby. Někdy je lepší něco "přehlédnout" v rámci dobrého výrazu a nezaobírat se hnidopišsky detaily, protože by mohl být výsledek sterilní a bez duše. Když budete např. pitvat nahrávky Evy Olmerové, mohli byste najít mnoho nedostatků, ale výsledek je velmi emotivní!
Jaký máte názor na zdvojování zpěvu?
Zdvojení zpěvu sólového se mi nikdy nelíbilo, ale je fakt, že u nekvalitního sólisty to byla často jediná záchrana. Sama jsem několikrát zdvojovala sólovou zpěvačku, která se nebyla schopna trefit do svého vlastního zpěvu.
Jsou nějaké zvláštnosti při nahrávání sborů? Také se zdvojují?
Z vlastní zkušenosti mám nejlepší poznatky s nazpíváním dvakrát stejného zpěvu do dvou různých stop u vokálů. Není to jediný recept. Někdy jsme zdvojovali sbor komplet, jindy jsme všichni zpívali jeden, pak druhý a pak třetí hlas, dokonce jsme někdy přehodili soprán dolů a alt nahoru, je to výsledek mnoha zkoumání a pokusů, co bude znít nejlíp. Velmi dobře zní sbor ze stejně znějících hlasů - např. zpívaných 1 zpěvákem či zpěvačkou, ale také moc dobře zní sbor ze silných a odlišných individualit. A ještě poznámka k mixu - srozumitelnost textu jsme si vždy kontrolovali po závěrečném mixu na kazeťáku v autě a pak následně doma při pouštění na rychlé přetáčení. Když bylo při rychlém přetáčení nahrávce rozumět, byl to důkaz kvalitního smíchání a dobré zpěvákovy artikulace.

OLDŘICH SLEZÁK
(mistr zvuku, studio Rudolfinum)
Záznam klasického zpěvu má jistě svá specifika. V čem spočívá hlavní rozdíl oproti popovému zpěvu?
Nalezneme zde mnoho odlišností. Je to dáno jednak rozdílností hlasového projevu, jednak způsobem provedení skladeb. Zpěvák nebo zpěváci klasického stylu jsou natáčeni všichni současně i s hudebním doprovodem (klavírem, orchestrem apod.). Vzdálenost zpěváka od mikrofonu bývá zpravidla 50-120 cm (nejčastěji 80-100 cm) a používají se dvojice kondenzátorových mikrofonů s velkou membránou. Většinou jsou to mikrofony Neumann: U 87, TLM 170, M 147 a M 149.
Používá se někdy způsob nahrávání zpěvu do hotového podkladu?
Je to pouze v případech komponované scénické nebo filmové hudby, kde je přítomen klik. Při provedeních klasické hudby, kdy celé dílo řídí dirigent a všichni reagují na jeho gesta, se vše natáčí současně.
V takovém případě je zpěvák nějak oddělen od orchestru? Má sluchátka?
Při nahrávání "live" orchestru vznikají dosti velké přeslechy orchestru do mikrofonů zpěváků. Při studiovém natáčení se snažíme tento jev zmírnit tím, že zpěváka vzdálíme od orchestru, někdy ho dokonce umístíme za orchestr nebo použijeme oddělovací paravány. Zpěvák ale musí zpívat vždy do prostoru (paravány neuzavíráme, nestavíme zpěváka do malých místností). Zpěváci klasického stylu velmi neradi používají sluchátka, takže je nutno zajistit přímý kontakt s orchestrem i s dirigentem.
Jak je to s komprimací? U popového zpěvu je to bez kompresoru nemyslitelné...
U klasického zpěvu se nepoužívají ekvalizéry ani dynamické procesory a dbá se hlavně na přirozenou barvu a dynamiku hlasu.
Lze použít kopírování a posunování? Jak dalece je možný střih a editace?
Střih záznamu probíhá obvyklým způsobem podle toho, je-li snímek proveden do sterea, nebo jako multitrack. Stříhá se vertikálně celý orchestr, tedy i vokální stopy, najednou. Kopírování repetic se použít nedá, protože opakování nejsou zahrána ani zazpívána stejně. Pokaždé jde o trochu jinou celkovou dynamiku přednesu. Vzhledem ke značným přeslechům orchestru do mikrofonů pro zpěv není možné používat dolaďování nebo zpřesňovat frázování střihem ve stopách zpěvu. Všechny nedostatky tohoto druhu se musejí řešit při natáčení.
Umělý hall se používá v případě studiového natáčení, kde je absence živého prostoru. Jinak je tomu v koncertních halách a v kostelích, kde snímáme reálný prostor, který použijeme ve výsledném mixu.
Jsou nějaké problémy, se kterými se musí zvukař vypořádat?
Zpěváci klasického stylu používají notové party, které pokládají na pulty nebo je drží v ruce. Vzniká tím několik nepříjemností pro zvukaře. Je slyšet obracení stránek nebo listování. Dalším problémem je odraz zvuku od partů a pultů. Přitom vznikají krátké delaye, které nepříjemně zabarvují hlas. Toto je třeba vyřešit správným umístěním mikrofonů.
Jsou na zvukaře od zpěváků nějaké požadavky? Účastní se např. mixáže?
Střih s mixem provádějí hudební režisér se zvukařem. Zpěváci se zúčastňují jen výjimečně, většinou dostanou po střihu a mixu kopii ke schválení a připomínkovaná místa se opraví. Proces trvá tak dlouho, až všichni všechno schválí.

PETR SLEZÁK
(zvukový mistr, hudební režisér a producent, studio Citron)
Jaké nejčastější nedostatky může slyšet posluchač u nahrávek českých zpěváků a zpěvaček?
Posluchač nerozlišuje do takové hloubky samotné technické parametry zpěvu, ale podvědomě se soustředí na vnímání nálady, způsobu interpretace a celkové přesvědčivosti výkonu. To je třeba si pamatovat pro další práci.
Bereš střih zpěvu jako samozřejmou výrobní fázi, nebo ke střihu přistoupíš jenom z nutnosti?
Samozřejmě, že nejlepší cestou bývá verze bez zbytečných střihů a zastavování. Tím se daří zaznamenat co nejkomplexněji pocit, který zpěvák do svého výkonu vkládá. A proto také hned první až maximálně třetí track má nejvíce energie a klidu. Často však zůstane pouze u přání; a tak se snažím alespoň zachovat maximálně související celky a stříhat, dokud výsledek není dobrý.
Snažíš se uhlídat všechny detaily zpěvu?
Nejpodstatnější vlastností dobrého zpěvu je absolutně jeho výraz a kvalita sdělení. Bylo by dobré, kdyby si to uvědomovali jak interpreti, tak mnohdy i jejich učitelé a také porotci, kteří je pak dávají za vzor. Umět ladit by mělo být pro zpěváka tak samozřejmé, jako že nezakopne při chůzi co pár metrů na rovném chodníku.
Do jaké míry jsi ochoten zajít s dodatečnou úpravou zpěvu dolaďováním?
Z toho, co jsem výše řekl, se dá zřetelně usoudit, že cílem produkce by nemělo být zpěváka "vyrábět", ale pokud je v nazpívaném materiálu správná nálada, tak pracovat dále na tom, aby ji pokud možno nic nerušilo a nezrušilo. Pak raději často malou chybu opravím doladěním, protože opravený úsek má stále původní výraz a celistvost - a to je moc důležité! Jinak se musí místo opravovat střihem, dokud není vše správně, což nějakou chvíli trvá. Pro interpreta je to také psychicky i fyzicky náročnější způsob práce.
Používáš při záznamu zpěvu kompresor (zapojený ještě před AD převodníkem) a proč?
Rovnou řeknu, že kompresor před převodníkem považuji za zásadní řešení. Nejen proto, že mám již upravenou dynamiku zpěvu, ale především AD převodníky mohou pracovat s pro ně optimální úrovní signálu a tím pádem kvalitnější konverzí. To je základní přístup potřebný pro dobrý digitální záznam.
Jaký typ převodníku a kompresoru to je?
Používám převodníky MOTU, které jsou opravdu dobrým řešením. Pro záznam zpěvu předzesilovač a kompresor Focusrite osazený skvělým firemním převodníkem s velmi detailním přenosem.
A tvůj oblíbený plug-in?
Sonalksis, Waves, PSP a především hardwarově akcelerovaný 1176 a L2A firmy UniversalAudio.
Jaké jsou typické požadavky zpěváků při nahrávání nebo mixáži?
Při nahrávání se přirozeně stává pro zpěváka nejdůležitější jeho monitorový poslech, kdy na jeho nastavení velmi záleží. Věnuje se mu maximální pozornost, protože má zásadní vliv na pohodu interpreta a jeho schopnost dobře slyšet, tzn. ladit a přenášet dobrý pocit! Často si zpěváci odkrývají jedno sluchátko tak, aby částečně slyšeli svůj hlas také přímo a měli ještě lepší kontrolu v některých situacích.
Při dalším zpracování jsou už pak požadavky zaměřené hlavně na zvukovou kvalitu a také podtržení výrazu zpěvu i celé skladby. I teď se stále do poslední chvíle věnuje zpěvu velká pozornost a tracky se podle potřeby mohou citlivě stříhat, kopírovat a ladit tak, aby výsledek byl přesvědčivý. Prostému kopírování refrénů je dobré se raději vyhnout, protože je to přesně ten prvek, který svou dokonalostí dokáže nakonec song zazdít. Dokonalost je relativní pojem! A přísloví říká, že "z řepy ananas neuděláš", tak prosím rozumně.


Psáno pro: časopis Muzikus 2005/02

Online verze stránky: http://www.muzikus.cz/pro-muzikanty-clanky/Nahravani-a-strih-zpevu-tema-mesice~16~brezen~2005/

Komentáře

celkový počet: 16

Luboš Jeřábek  čitelnost
Jiří Regent  Jazyková korektura a cenzura odkazů
Luboš Jeřábek  Re: Jazyková korektura a cenzura odkazů
redakce  Re: Jazyková korektura a cenzura odkazů
Jiří Regent  Re: Jazyková korektura a cenzura odkazů
Martin Pospěch  nahrávání
Jiří Regent  Re: nahrávání
Petr Stíbal  Něco ke stříhání a k jednomu autorovu P.S.
Jiří Regent  Re: Něco ke stříhání a k jednomu autorovu P.S.
Petr Stíbal  Re: Něco ke stříhání a k jednomu autorovu P.S.
Jiří Regent  Re: Něco ke stříhání a k jednomu autorovu P.S.
petr  Ještě něco k hudbě
Petr Stíbal  Re: Ještě něco k hudbě
petr  Re: Ještě něco k hudbě
Michal  Existuje program co z vas udela zpevaka,neumim
Michal  Re: Existuje program co z vas udela zpevaka,neumim

     
 
 
&;

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.