muzikus.cz na

facebook twitter
přihlášení uživatele
přihlásit trvale na tomto počítači
vyhledávaní

žádnýMusikmesse a Prolight and Sound 2009 - ... a po roce jsou tu opět hudební vánoce

11.5.2009 | Autoři: Ibrahim Hassan, Petr Škuta, Vladimír Švanda | sekce: pro muzikanty - články

Musikmesse a Prolight and Sound 2009 - ... a po roce jsou tu opět hudební vánoce

Musikmesse a Prolight and Sound 2009 - ... a po roce jsou tu opět hudební vánoce

foto: Petr Škuta, Vladimír Švanda


Hudební veletrh ve Frankfurtu je především o setkávání se. Většina novinek již byla představena na NAMM Show v Kalifornii, takže valná část návštěvníků víceméně ví, do čeho jde. Obchodník se zde chce setkat se zastoupením toho či onoho výrobce a uzavřít obchod. Návštěvníci z celé Evropy se zde sejdou, aby osahali to, o čem již četli (třeba i v našem časopise), a když už tu budou, tak proč se nesetkat s nějakou tu hvězdou...

Je libo pan Vinnie Paul nebo třeba Carmine Appice? Chlapíci, jež nemusíme představovat a s kterými jsme se setkali právě my. Nenechte si ujít příští čísla Muzikusu, ve kterých se jeden z nich určitě objeví. Stejně tak jsme pro vás „ošahali“ pár věcí, které nás zaujaly a které jste nejspíš ještě v ruce neměli. Jak na nás zapůsobily? Tady jsou naše dojmy.

Fender Road Worn Series
V poslední době se roztrhl pytel s kytarami s takzvanou relic úpravou, o které se asi nemá cenu rozepisovat. Snad všichni výrobci se v posledních letech „vyprsili“ ve svých katalozích s nějakou tou kytarou či basou s odřeným lakem a zrezivělým hardwarem, navíc za zlomek ceny nástroje z dílny „fendráckého“ Custom Shopu... Bohužel tyhle nástroje šlo rozeznat od originálu již zdálky. Nicméně byznys se točil evidentně dobře, holt móda je móda, a ta se vztahuje na „spotřební“ zboží především. Fender se rozhodl vytloukat klín klínem, sérií Road Worn, která byla pro mne příjemným překvapením. Za relativně nízkou cenu mohou tyto mexické relicy cenou konkurovat všem „plagiátorům“. Nicméně kvalitou a vizuální věrohodností konkurence zůstává pozadu. Know how relic procesu, které evidentně konkurence nemá, opustilo brány custom shopu a vydalo se do Mexika. Vypadá to téměř jako Custom Shop: lak je přirozeně odřený, ošoupaný, zašlý, stejně jako hardware, jen to „opotřebení“ je přeci jenom u všech kytar strojově na stejných místech, nejedná se tedy již o „originální dílo“ kytaráře, ale nejspíš jsou všechny úpravy ušity podle stejného kopyta...Škoda, že nebyla možnost kytary otestovat pořádně i v akci.

Výstava vintage guitar
Ten, kdo chtěl Road Worn kytary porovnat s originály, měl možnost na stánku s nepřeberným množství vintage kytar z celého světa. Krom Fenderů a Gibsonů zde nechyběla ani česká Futurama nebo třeba tenhle raritní Gibson, zachycený ve společnosti tvídového Fender Deluxe, no není k sežrání?

Parker v nylonkách
Abyste mě neobvinili, že jsem „zapšklej“ vintagista, tak tady máte něco ze zcela odlišného soudku. Ony sice jsou nylonový struny tak trošku vintage (není to tak dávno, co se používaly ovčí střívka), ale ve spojení s moderní konstrukcí kytar Parker se jedná o relativně moderní koncepci, no uznejte sami. Tvarováním těla je to klasický Parker, tělo je ze smrku, krk je lípa a hmatník je z uhlíkového vlákna, jak je pro Parkera typické. Pocitově je šířka krku stejná jako u klasické kytary, stejný pocit mám i po zapojení kytary – španělka! O přenos zvuku se stará piezosnímač Fishman (zabudovaný v ebenovém hmatníku) a aktivní Custom Fishman stereo předzesilovač.

Marshall Made in England
Dříve samozřejmost, dnes vzácnost, která se musí náležitě dát na odiv :-)

Že by Precision s čistou hlavou?
Ne nebojte se, nejedná se o novou mediální kampaň sdružení Stop alkoholu na pódiu, to je jen nová strategie některých asijských výrobců! Teď už jen zbývá koupit to správné logo, a bude to hrát samo.

Ludwig The Liverpool 4
O tom, že hudba Brouků je nesmrtelná, nemá cenu debatovat. O tom, že legenda bicích Ludwig se začala psát v roce 1964 po vystoupení kapely The Beatles v Show Eda Sullivana, by se možná s někým dala vést plnotučná akademická debata. Díky jednomu krátkému vystoupení, ve kterém Ringo Starr seděl za touto soupravou v povrchové úpravě Black Oyster Pearl (černá, ústřicová perleť), se bicí Ludwig svezly s vrcholící beatlemánií a firma nestačila stíhat objednávky. Pro nepamětníky je třeba poznamenat, že Show Eda Sullivana byla za těch časů ve Spojených státech nejsledovanějším televizním programem, ve kterém The Beatles vystoupili v rámci svého amerického turné 9. února 1964. Ač tato „reedice“ vděčí za život pravděpodobně komerčním pohnutkám, je to letos právě pětačtyřicet let od zmiňovaného vystoupení a sto let uplynulo od založení firmy, tudíž se jedná o jakýsi anniversary model. Sestava spočívá z velkého a malého bubnu a dvou tomů, to vše v perleťové povrchové úpravě. Největší fandové by si měli s koupí tohoto setu pospíšit, jen prvních sto sad bude nést emblém s upomínkou stého výročí firmy Ludwig. Jen dodám, že sestava není pro každého, doporučená cena je stanovena na 4285 dolarů, včetně hardwaru.

Yamaha Russ Miller Groove Wedge
Letošní veletrh na poli bicích nástrojů se nesl ve znamení perkusíc a etno bubínků ze všech koutů světa. S nějakým tím perkusivním udělátkem, obohacujícím bicí sestavu něčím netradičním a originálním, přišla nejedna firma. Mě zaujal v pavilonu Yamahy (která se nespokojila, jak již je léta zvykem, jen s vlastním „stánkem“) takzvaný Groove Wedge.
Jedná se o signature „vychytávku“ známého studiového bubeníka Russa Millera, který spolupracoval s takovými velikány, jako jsou Ray Charles, Tina Turner, Cher, Nelly Furtado, Natalie Cole... a na jehož kontě je nejedna nahrávka Grammy . Tenhle dřevěný „ráfek“ se vyrábí z devatenácti vrstev javoru a pasuje na všechny běžné bubínky. Jednoduše se upevní na ráfek a můžete zkusit, jak odlišně může znít rim shot nebo click shot.

Zaostřeno očima basáka a klávesáka
Rozepisovat se o všech novinkách asi nemá valný smysl. Nejenže by musel mít časopis o hezkých pár stránek víc, ale nadto je pochybné , zda uvádět novinky „neznámých čínských“ výrobců. Ti totiž přicházejí většinou jen s kosmetickými úpravami slavných modelů, které potom prodávají jako své.
Udivující bylo, kolik takových nejen čínských firem na veletrhu bylo. Kvantum mně naprosto neznámých firem, které nezřídka nabízely tytéž nástroje ze stejné továrny, jen s jiným logem na hlavě kytary. Naprosto šokujícím dojmem na mě potom zapůsobila basa, na jejíž hlavici nebyl žádný název. Prostě jako by to nebylo důležité. Budu tedy za staromilce a spíše se budu věnovat zavedeným firmám a jejich novinkám.
Navíc jsem byl ale ve Frankfurtu coby „expert“ přes rozhovory, což bylo hlavní těžiště mojí práce. Samotné rozhovory byly docela krátké, maximální délka byla kolem dvaceti minut s Carminem Appicem, i když tam musím započítat řeči o přítomných slečnách a o chuti jím právě pojídaného párku. Nejhorší bylo tyto rozhovory domluvit, protože se časy neustále přesouvaly a třeba schůzka s Vinnie Paulem, bubeníkem Pantery, se přesunula čtyřikrát. Co mě potěšilo, byla vstřícnost všech zpovídaných, ochota odpovídat a zapózovat pro fotografa a přirozeně i zajímavé náhledy na muziku.

Musikmesse a Prolight and Sound 2009 - ... a po roce jsou tu opět hudební vánoce

Musikmesse a Prolight and Sound 2009 - ... a po roce jsou tu opět hudební vánoce

foto: Petr Škuta, Vladimír Švanda


Baskytary
Z baskytar mě snad nejvíce zaujal, coby dlouholetého fanouška Iron Maiden, signature model Steva Harrise. Ne, že by se u Fendera nebylo na co jiného dívat. Nová řada Road Worn, vyrobená s vintage vzhledem, jako by byla opotřebena častým cestováním a hraním. Signature modely Steva Baileyho taky nebyly k zahození. Ale přeci jen. Málokdo je s firmou Fender tak spjat jako basista Steve Harris. Na jejich nástroje hraje prakticky celou svoji kariéru a teď se konečně dočkal i pocty ve formě signature modelu. Je to samozřejmě Precision. Tělo je vyrobeno z olše a krk vyroben z jednoho kusu javoru. Hmatník taktéž javor s dvaceti pražci. Rozteč strun 44,5 mm na nultém pražci a menzura 863,8 mm. Snímač je dělený Seymour Duncan Precision. Tělo je v metalické modři a na nástroj jsou nataženy originální struny Steva Harrise Rotosound (.050, .075, .095, .100). K ovládání elektroniky slouží tónová clona a hlasitost. Na Fenderu jsem si také odchytil vynikající basistku jménem L’dia, interview s ní si přečtete v jednom z příštích pokračování Groove v sukni.
Zajímavé novinky byly i na Warwicku, počínaje signature modely T. M. Stevense, P-Nuta a Stuarta Zendera až po retro basu Starbass II Maple. Za zmínku stojí novinka firmy Rees, zvaná F-light Bass, která nabízí ultralehkou baskytaru vážící necelé tři kilogramy s kratší menzurou.
Nicméně dalším zajímavým kouskem pro mě byla novinka na stánku Ibanez, a to BTB09LTD DOF. Jak už označení napovídá, jedná se o typ BTB, který je vyroben v limitované edici, který vychází z typu BTB200. Jedná se o mahagonovou baskytaru s javorovým krkem ze tří kusů se dvaceti čtyřmi pražci. Menzura krku je delší, 889 mm. Barva je vyvedena v pouštní hnědé, ve stylu pouštních uniforem, s nápisy upozorňujícími na typ (BTB200) a mezerami mezi strunami na kobylce (19mm spacing). Aktivní elektronika se dvěma humbuckery DX, která ovládá hlasitost, balance a tónovou clonu.

Basové aparáty
Mezi aparáty se našla také spousta zajímavých novinek. Aguilar přišel s novou hlavou DB751 se třemi lampami v předzesilovači. Kustom se pochlubil také novou hlavou s lampou v předzesilovači, zvanou Deep End. Co mě ale zaujalo nejvíce, byly dvě firmy vyrábějící malé aparáty.
První z nich byla TC Electronic. Poměrně rychle se etablovali na trhu s basovými aparáty se svým zesilovačem RH 450. Ten v současné době používá i taková veličina, jako je Steve Bailey. Ve Frankfurtu potom firma představila nový kabinet RS 410. Tahle bedýnka je šestisetwattová na osmi ohmech a je osazena čtyřmi desetipalcovými reproduktory a jednou hornou značky Eminence. Pravda, při váze třicet sedm kilogramů a rozměrech 664 x 596 x 427 mm je potom funkce maličkého zesilovače trochu zbytečná. Rozhodně by nebylo od věci, kdyby v TC Electronic sestavili nějaký menší kabinet s malými reproduktory.
Druhou firmou, která se vrhla na trh s malými aparáty, byla firma Promethean. Jedná se o úplně novou firmu, která spadá pod Ibanez. Vyrábějí hlavně malé a výkonné aparáty, které se chlubí výrazným a transparentním zvukem. K vidění bylo kombo P5110 s jedním 10” reproduktorem o výkonu 250 W, kabinet P110C a zesilovač P500H, kdy kabinet a zesilovač jsou vlastně jen oddělené komponenty komba. Oproti NAMM Show, kde byly k vidění i větší kabinety; tedy okleštěná sestava. Zesilovač měl šestipásmový ekvalizér a navíc ovládání Vibe, kterým se měnil tón z vintage na moderní. Určitě se těším, až budou tyhle věcičky normálně k dostání.

Klávesy
Mezi klávesami by se dalo vybírat do nekonečna. Zajímavé stánky rozhodně nabídl Kurzweil, Nord či Hammond. Roland vystavoval dohromady s Boss a obě firmy představily několik novinek, stejně jako Moog, který mimo kláves a efektů představil i svou kytaru.
Na stánku Korg bylo hned několik novinek. Docela zajímavým kusem byl syntezátor M50. Na veletrhu byl představen hned v několika provedeních. Jak v klasickém černém, tak v limitované edici, která bude k dostání někdy na podzim. Ta se pravda odlišuje toliko barvou. M50 navazuje na workstation a syntezátor M3, se kterým má společný zvukový generátor a samotné zvuky jsou nasamplovány díky modelingové technologii REMS. Vyrábí se ve třech provedeních s 61, 73 a 88 klávesami. Nástroj je vybaven sekvencerem, do kterého lze nahrát až šestnáct MIDI stop a umožňuje pohodlné nahrávání.
U Yamahy mě dostalo nové digitální piano Modus H11. Vzezřením připomíná menší křídlo a samotná klávesnice s osmdesáti osmi klávesami je vyrobena ze dřeva s povrchem z umělé slonoviny. Dynamika klávesnice je samozřejmostí. Zvukové samply jsou vytvořeny pomocí technologie AWM a nutno říci, že jsou velmi realistické. Navíc se tento nástroj vyrábí ve čtyřech barvách, takže není nutno zůstat jen u nudné černé.

Zvuk, světla i kytary...
Na poli světelných zdrojů pro pódiová světla se dnes dějí zajímavé věci. Zatímco od vynálezu žárovky Tomášem Alvou Edisonem v roce 1879 a obloukové lampy, kterou má na svědomí František Křižík (1880) se po mnoho desetiletí nic neudálo. Sice se zlepšovaly technologie, jak vynálezů využít, ale principy byly stejné. Až v nedávné době technologické zpracování LED diod umožnilo jejich využití jako zdroje světla do reflektorů. Dále nesmíme zapomenout na lasery... A uplynulo jen pár let, a je tu další zdroj světla. Slovenská firma Robe představila nový zdroj světla v podobě plazmové lampy Philips MSD Gold 300/2 MiniFastFit, použité ve světle Robin 3 Plasma Spot s příkonem 266 W, životností přes 10 000 hodin a světelným tokem 18 000 lumenů. Přímo na stánku jsme se dozvěděli, že na novém zdroji pracovala jedna americká firma již delší dobu, ale až nyní bylo možné tuto technologii použít a koupit od ní patent.
Jméno Tascam je v nahrávacích technologiích bezesporu legendou. A i taková firma musí jít ruku v ruce s trendem, kterým dnes jsou malá nahrávadla. Nové modely DR–7 a DR–100 vypadaly na stánku opravdu roztomile. Výbava, nahrávané formáty i propojení s počítačem jistě pokryjí mnoho situací, kde se dají tyhle malé krabičky využít.
Firma Sennheiser představila další generaci bezdrátových systémů G3. Velmi velkou pozornost věnovali nastavení vysílacích frekvencí, v důsledku toho, že rozmach digitálního televizního vysílání začíná poněkud zaplňovat frekvenční pásma. A tak rozšířením VF pásma na 42 MHz zlepšují synchronizaci přijímače i vysílače a zvýšením volitelných frekvencí na 1680 rozšiřují prostor pro uplatnění ve ztížených podmínkách. Přenos systému klesl na 25 MHz, a tím ho zpřístupnili i baskytaristům. A pro zpěváky přizpůsobili i kondezátorovou handku e965 pro vysílač G3. Na prezentaci a poté i na večerním koncertu podpořila novinku roztomilá zpěvačka Amy McDonald.
Zároveň Sennheiser vyhlásil zajímavou soutěž. Když se podíváte na stránky www.sennheiser-stagemeister.com, dozvíte se, že když pošlete porotcům, proč zrovna vy byste udělali nejlepší zvukovou zkoušku kapele HammerFall nebo proč zrovna od vás naladěné nástroje kapely Runrig by hrály nejlépe, a když vše doplníte videem či fotografiemi a budete nápadití, může se vám stát, že budete zařazení do skutečného týmu rowdies crew na skutečné turné. A tým Sennheiseru vás na něj dobře vyškolí. Pozor, uzávěrka je již 15. května!
Firma JazzMutant se chlubí, že posunula ovládání DAW aplikací o level výše. Posuďte sami. Zařízení Lemur V2 vypadá jako větší magnetická kreslicí tabulka pro děti. Ale plochou je dotykový displej, kde si můžete nastavit ovládání, jaké si přejete (jaké je tedy naprogramováno). A tak lze prsty ovládat v grafickém prostředí filtry, ekvalizéry, fadery či jakékoliv parametry. A pro představu mrkněte na iPhone. Ale co bylo dříve, a kdo koho inspiroval, si tipnout netroufám.
I přes ofenzívu přesouvání všech věcí do počítačů, pořád narážíte na starý dobrý hardware. Jedním z nich je rackové nahrávadlo určené už pro polo a profesionální účely – Blackbox Recorder od firmy JoeCo. A copak umí? 24 stop přímo na USB disk ve formátu BWAV. 500 GB disk umí zaznamenat zhruba dvacet hodin materiálu ve dvaceti čtyřech stopách při zpracování 24 bitů/96 kHz. Formát BWAV pak v pohodě schroustá každý DAW.
I o retru se musím zmínit. Zaujal mě stánek firmy Analog Modeling a z jejich nabídky retro krabic simulátor magnetofonu ATS–1. Vše je analogové, tudíž bez digitálních kompromisů, které provází většinu těchto zařízení. Ale po nasazeni sluchátek jsem opravdu a upřímně příliš vlivu na zvuk nepoznal. Takže si myslím, že pro běžné použití v přehrávačích mp3, kde se většina muziky dnes poslouchá, je tento přístup diskutabilní, ale pokud někdo má opravdu rád hi-end, tak sympatické krabičky od téhle firmy získají na oblibě.
Musím říci, že lahůdkou je nástroj, který už se pomalu stává legendou, i když s Les Pauly se těžko soutěží. Yamaha SG3000 je ale kytarou, která je opravdu dobrá. Zahrál jsem si na ni ve zkušební kabince a musím, říci, že se mi ji vůbec nechtělo vracet do stojanu. Lespaulovské kombinace... tam nebylo o čem diskutovat, ale po rozepnutí snímačů na singly se objevily další velmi hezké barvy zvuku. Tahle kytara je zajímavá tím, že je u ní použita technologie IRA (Initial Response Acceleration). Co to je? Pokud vyrobíte kytaru, tak mezi jejími částmi (tělo, krk, lak, hmatník, kobylka...) je jisté napětí, řekněme stres. Hraním po dlouhá léta se toto napětí uvolňuje a kytara získává jiný zvuk. A bývá většinou lepší. Co když tedy vystavíme novou kytaru specifickým vibracím a k uvolnění dojde dříve? A právě na tomto principu je založena technologie IRA.
Párák neboli párový kabel je choulostivá, těžká hadice, na které závisícelý koncert. To víme všichni. Ale jde to i bez ní. Allen & Heat vyvinula systém iLive-T Series, jehož srdcem je racková krabice, která navenek vypadá stejně jako běžné pódiové zakončení jakéhokoliv páráku. Bedna s lesem XLR konektorů. Jenže... Rack (iDR–32 nebo 48) v sobě skrývá kompletní digitální mixážní systém a DSP se sběrnicemi, efekty, ekvalizéry... Vše je tedy na pódiu a s „mixážním pultem“, ve kterém „nic není“ je propojen jediným síťovým kabelem. A jeho délka může být až sto dvacet metrů. A aby se to nepletlo, tak „mixáku“ se říká The Surface.n

Je mi jasné že někteří muzikanti si budou myslet, že si z nich dělám srandu. Nicméně spousta kytaristů neví, co udávají čísla na strunách – například .045, .065, .085 , .105. Jedná se o tloušťku strun, udávanou v palcích. Takže .045 je čtyřicet pět tisícin palce. Což je, při převodu 1 palec = 2,54 cm, 1,143 mm. Podobně postupujeme u ostatních rozměrů. Taková klasická sada basových strun (viz výše) je tedy – udáváno v mm: 1,143; 1,651; 2,159 a 2,667.

Psáno pro: časopis Muzikus 2009/05

Online verze stránky: http://www.muzikus.cz/pro-muzikanty-clanky/Musikmesse-a-Prolight-and-Sound-2009-a-po-roce-jsou-tu-opet-hudebni-vanoce~11~kveten~2009/

Komentáře

celkový počet: 0

Buďte první...


 
 
 
&;

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.