Michael Anthony o Chickenfoot: Vypili jsme moc tequily

Michael Anthony - Vypili jsme moc tequily - exkluzivní rozhovor , foto: Ross Halfin
Michael Anthony - Vypili jsme moc tequily - exkluzivní rozhovor , foto: Ross Halfin

Nabídka povídat si s jedním z nejlepších hardrockových basistů se neodmítá. Navíc když se tento basista účastní projektu, ve kterém se to jen hemží slavnými jmény. O novém projektu Chickenfoot jsme si povídali s Michaelem Anthonym. Přestože se kapela na evropském turné v Čechách neobjevila, na konci rozhovoru nám Anthony slíbil, že příště už přijedou, protože „se snaží hrát všude, kde to jenom jde“.

Jak jste se vy a Sammy dali dohromady s Joe Satrianim a Chad Smithem?

Chada jsem potkal v Cabo San Lucas v Mexiku. Sammy tam má svůj klub a Chad se tam párkrát stavil. Několikrát jsme si tam spolu zajamovali. No a tam jsme si i začali říkat Chickenfoot. Vypili jsme tehdy moc tequily, a když jsme byli na pódiu, tak nás někdo pojmenoval Chickenfoot.

A pak asi před rokem a půl hrál Sammy na koncertě v Las Vegas. Zavolal mně a Chadovi, jestli bychom si s ním nechtěli zahrát. Navíc říkal, že na jam session potřebuje opravdového kytaristu, a proto zavolal Joa. V té době se už dobře znali. Joe souhlasil a připojil se k nám na jam session, a bylo to tam. Zafungovala chemie, kouzlo okamžiku. Bylo to skvělé.

 

Chickenfoot je trochu absurdní název. Kdo to vymyslel a jaký má to jméno význam?

(hurónský smích) Moc jsme pili. Pro ten název nebyl žádný důvod. Byli jsme tehdy v Mexiku a začali si říkat Chickenfoot. Byla to sranda, lidé, kteří nás viděli hrát, si mysleli, že je to regulérní název kapely. Pak o tom byla spousta řečí na internetu, o naší kapele, a lidé to už brali jako Chickenfoot. My jsme ale hledali jiný název a každému se snažili vysvětlit, že je to jen pracovní název. Pak nám jeden známý nakreslil naše logo a my si řekli, že na tom vlastně nezáleží, jak se jmenujeme. Když víš, že funguje parta a je skvělá muzika, je jedno, jak tomu říkáš.

 

Dělali jste ten projekt jen tak ze srandy, nebo jste regulérní kapela?

No, ze začátku byl ten projekt myšlený ze srandy. Věděli jsme, že jsme schopní fungovat a že je mezi námi chemie. Pak jsme se rozhodli, že půjdeme do studia a uvidíme, co se stane. Pak začal Joe přicházet se spoustou nápadů. Scházeli jsme se vlastně jenom sem tam o víkendech, protože Sammy i Joe byli oba na turné se svými kapelami. Pak jsme měli hotových nějakým sedm nebo osm věcí a rozhodli jsme se je nahrát. Takže zezačátku to byla určitě sranda, a pak z toho vznikla, no... nechci říkat superskupina, protože superskupinu dává dohromady manažer, tohle vzniklo tak nějak postupně a přirozeně.

 

Z videí je vidět, že si společné hraní opravdu užíváte. Chad vždycky demoluje bicí?

Jasně (smích). Je fajn mít takového chlápka v kapele. Jen je divné, že jsou to vždycky bubeníci (smích). Natočili jsme nějaká videa, protože jsme věděli, že u nás funguje něco zajímavého. Nafilmovali jsme svoji první návštěvu ve studiu a od té chvíle jsme natáčeli prakticky každou session. Pořád jsme kolem sebe měli někoho s kamerou. A pak jsme něco dali na internet pro fanoušky, aby se také mohli pokochat.

 

Všiml jsme si, že vy a Joe máte kytary, které mají na sobě logo Chickenfoot. Je to jen pro vás, nebo si to budou moci koupit i fanoušci?

V tuhle chvíli je to jen pro nás. Byla to docela sranda, protože jsem přišel za lidmi z Yamahy a zeptal se jich, zda by pro mě nevyrobili baskytaru s tímhle logem. Vůbec jsem netušil, že Joe udělal to samé v Ibanez. Zjistili jsme to, až když jsme se sešli na zkouškách k následujícímu turné. Oba jsme měli logo Chickenfoot na svých kytarách.

 

Trochu mi to připadlo, že si děláte srandu z Eddieho a jeho slavného Kramera, ten tam měl přece ty pruhy...

Nene, to v žádném případě. Myslíme si, že je to skvělé logo. Vypadá to jako otisk kuřecí nohy a zároveň je to mírový symbol. Takže proč to nemít na kytaře, že?

 

Jak jste pracovali ve studiu? Nahrávali jste dohromady, nebo každý zvlášť? A jak dlouho jste tam byli?

No, bylo to takové náročnější. Joe byl loni na šňůře s kapelou, takže jsme nahrávali jenom sem tam. Myslím, že jsme nejdéle byli spolu asi čtyři dny. Něco jsme nahrávali ve malém studiu Sammyho Hagara v San Franciscu. Prostě ve chvíli, kdy jsme byli spolu, tak jsme se snažili udělat co nejvíc práce. Pomáhal nám přitom Andy Johns jako producent. No a když Joe skončil turné, šli jsme zhruba na měsíc do studia, kde jsme už opravdu natvrdo nahrávali. Dokončovali jsme to ve studiích Skywalker Ranch, které vlastní George Lucas, režísér Hvězdných válek.

 

Ve studiu jste byli dohromady s Andy Johnsem pět individualit. Bylo složité skloubit jednotlivé nápady a představy?

Vůbec ne. Vlastně ještě k předchozí otázce. Nic jsme nenahrávali zvlášť. Všechno jsme nahrávali dohromady. Chtěli jsme, aby to byla opravdu živá nahrávka. To, co předváděl Joe, bylo úžasné. Je to skvělý kytarista jak do studia, tak naživo.

Co se týče studia, všichni jsme vyrůstali na podobné muzice, takže naše individuality vlastně jen pomohly vytvořit něco zajímavého a neopakovatelného v naší muzice. Chad je výborný bubeník, skvěle mu to šlape. A já a Sammy jsme chtěli dostat něco z vanhalenovských vokálů na desku. Konečně, každý odvedl svůj díl práce.

 

Mohl byste mi popsat rozdíl mezi hraním u Van Halen a s Chickenfoot? Protože přestože je polovina muzikantů jiná, hudba se mi zdá velmi podobná.

Myslím, že je to tak. Ve Van Halen to byl podobný pocit jako tady. Eddie i Alex vyrůstali na stejné hudbě, poslouchali jsme totéž. A u Chickenfoot je to stejné. Zní to jako úplně nová kapela, která má spoustu energie. Z Van Halen je vlastně i Sammy Hagar. V téhle kapele je stejná chemie a kouzlo, které bylo ve Van Halen, když jsme se dali poprvé dohromady. Je to velmi inspirující. I když hrajeme s jinými muzikanty, kteří i jinak hrají. Je úžasné hrát s takovými muzikanty, jako jsou Joe a Chad.

Je to také o tom, že se vrátila radost z hraní. Po určitě době se z muziky stane zbytečně velký byznys. Ve chvíli, kdy máš čtyři hráče a každý má svého manažera a právníka. Všechno se točí kolem peněz. A zapomeneš na to, že jste se dali dohromady proto, že milujete muziku. Samozřejmě si nestěžuju a nelituju toho, co jsem dělal v minulosti, ani toho, že jsem si vydělal spoustu peněz. Protože teď mohu dělat opravdu co chci a dělat hudbu pro svoje potěšení. Vždycky je dobré vydělat nějaké peníze (smích). To tě potom osvobozuje a můžeš dělat to, co opravdu chceš.

A v téhle kapele si hraní opravdu užíváme. Nehrajeme žádné skladby od Van Halen nebo od Red Hot Chilli Peppers nebo skladby Joe Satrianiho. Hrajeme jen Chickenfoot. Samozřejmě hrajeme pár písniček těch kapel, na kterých jsme vyrůstali. Ale chceme, aby nás lidé vnímali jako novou a svébytnou kapelu. Ne jako čtyři chlápky z různých kapel, kteří se dali dohromady a hrají cizí hudbu. Lidé vás pak začnou srovnávat a to je na nic. My jsme prostě nová kapela.

 

Právě jste skončili evropskou část turné, takže jste spolu strávili nějaký čas. Pracovali jste na nějakých nových skladbách během turné?

Ne že bychom vyloženě pracovali, ale měli jsme s sebou celou dobu nahrávadlo, a kdykoli jsme hráli nebo jen zpívali, vždycky, když jsme měli zvukovku, pokaždé jsme to natáčeli a myslím, že nebude žádný problém jít po turné zase do studia a něco natočit.

 

Kdy tedy můžeme očekávat další desku Chickenfoot?

To bude asi hodně záležet na Chadovi, protože příští rok budou Red Hot Chilli Peppers vydávat novou desku. Možná natočíme něco už teď na podzim, nevím, uvidíme. Určitě nebudeme hledat jiného bubeníka, takového, jako je Chad, stejně nenajdeme. Zatím si jen užíváme hraní a snažíme se hrát, co nejvíc to jenom jde. Myslím, že by to mohlo vyjít někdy v první polovině příštího roku. To se tak nějak dostaneme do studia a budeme dělat na novém materiálu.

 

Co budete dělat vy, když budou Red Hot i Joe Satriani dělat na svých nových albech?

Ani nevím. Asi budeme se Sammym hrát svoje koncerty. Docela často spolu hrajeme, občas i nějaké věci od Van Halen. V tuhle chvíli si ale užívám hraní s Chickenfoot. Je fajn být zase v opravdové kapele.

 

Vybavení

Yamaha BB3000MA (Chickenfoot Logo)

Yamaha Jack Daniel’s Custom

Peavey PRO VB–3

Peavey VB–810

Psáno pro časopis Muzikus