Martin Linhart... a jeho žánrové i nástrojové konverze

Martin Linhart - ... a jeho žánrové i nástrojové konverze
Martin Linhart - ... a jeho žánrové i nástrojové konverze

Potkali jsme se na frýdlantské Letní jazzové dílně Karla Velebného, kde mě zaujal jeho herní přístup v "dílenském" bigbandu. Záhy jsem zjistil, že Martin Linhart začal hrát v jednom z předních českých bigbandů několik dnů poté, co dostal občanku.

V patnácti letech jsi nastoupil do orchestru Václava Hybše. Musel ses něco výrazněji učit? Měnit něco ze svých herních návyků? Co byl největší problém?

Je důležité, aby byl člověk schopen hrát z listu, a hlavně podle dirigenta. Ze začátku jsem měl problém hrát potichu, protože jsem, podobně jako většina mladých bubeníků, hrál se spolužáky ze základky bigbít. Časem jsem pochopil, že hudba není jen na vybouření přebytečné síly, a začal jsem se snažit využívat co nejširší dynamickou a barevnou škálu.

 

Hraní s jazzovými orchestry není pro většinu patnáctiletých bubeníků zrovna lákadlem. Jak velkou měrou se na tomto tvém hudebním směřování podílel fakt, že jsi z hudební rodiny?

Táta je jazzový pianista, skladatel a aranžér, máma jazzová zpěvačka, takže to na mě mělo určitě velký vliv. Odmalička mě vedli k hudbě. V pěti letech jsem začal hrát na housle a na piano. Postupně jsem vystřídal několik nástrojů, ale nejvíc mi přirostly k srdci bicí. V patnácti jsem začal hrát v kapele, kterou vedl můj táta. Střídala se tam spousta hudebních žánrů, mezi nimi byl samozřejmě i jazz, který mě oslovil nejvíc.

 

Ale kromě jazzu jsi hrál i s Českým národním symfonickým orchestrem, s nímž jsi doprovázel Andrea Bocelliho - jako klavírista. Můžeš mi tu nástrojovou konverzi vysvětlit?

Původně s nimi hrál můj otec, ale jednou mu do toho něco vlezlo a nemohl hrát. Nabídl mi, jestli ho nechci zastoupit. Tak jsem si zabalil kufr a jel na šňůru po Británii a Švédsku.

 

Od jazzu je to přece jen docela posun. Ještě nějaké nejazzové projekty?

Od ledna hraju se ska kapelou Green Smatroll různě po klubech a festivalech. Je to muzika, která mě baví, a navíc velká škola... Ve ska má bubeník všechno naopak. Dost často bez první doby, na druhou a čtvrtou hraje virbl s kopákem a na hi-hat každou druhou osminu. Je to prostě všechno naruby0¦

 

Jak tedy stavíš groove?

Od spodu, za roh doprava, od levý a na hlavu.

 

Nu, v jazzu bych tomu i věřil, co si ale počít v symfonické hudbě, kterou jsi také nahrával?

Celkově v klasické hudbě je člověk spíš takový dělník, musí dodržovat zápis a všechno, co skladatel předepsal. Naopak když hraji s kapelou, je to pro mě mnohem zábavnější, mám volnost, ne že bych si mohl dělat co chci, ale funguje tam vzájemná tolerance.

 

Jaké jsou nejdůležitější věci, které bys měl ve studiu umět nebo mít?Muzikant by měl být pohotový, to znamená, že cokoli se po něm chce, okamžitě zahraje. Pak příprava dané skladby na natáčení. Když je ta možnost a člověk ví, co se bude točit, připraví si to doma a ve studiu to napodruhé natočí. Často se ale stane, že přijdeš do studia a musíš ze sebe dostat něco, co vidíš a slyšíš poprvé.

 

Máš nějaký inspirační zdroj? Oblíbeného hudebníka?

Pro mě je velice důležité chodit na koncerty. Nedávno jsem byl na koncertě Lennyho Whitea a Victora Baileyho. Po koncertu jsem měl chuť zavřít se na deset let do zkušebny a nevytáhnout z ní paty. Jinak mezi mé nejoblíbenější bubeníky patří Poogie Bell, Denis Chambers a David Garibaldy.

 

Studoval jsi na konzervatoři. Co bylo nejdůležitější z toho, co ses tam naučil?

Na Pražskou konzervatoř jsem chodil hlavně kvůli hodinám u pana profesora Pavla Razíma, který mi dával výživné hodiny a jsem mu za to velice vděčný. Jednou z důležitých věcí, kterou jsem si ze školy odnesl, byl nepsaný návod, jak správně cvičit.

 

Do jaké míry je tedy podle tebe důležité formální vzdělání, potažmo znalost harmonie či hry na nějaký melodicko-harmonický nástroj?

Nepotřebuji vědět, kdo napsal tuhle knihu a tamto dílo. Pro mě osobně jsou předměty jako třeba čeština důležité jen jako základní vzdělání, které by měl mít každý, a pak se budu věnovat jen tomu, co mě baví. Každý muzikant by tak měl umět alespoň trochu na klavír, ať je to bubeník, zpěvák nebo hobojista. Klavír slouží jako dobrá pomůcka pro harmonickou představu, pro skládání...

 

Jak držíš paličky?

Palce mám otočené směrem nahoru, všechny prsty se paličky dotýkají až na posledním článku prstů. Při hře metličkami občas pravou ruku přetáčím tak, že místo palce mám nahoře natažený ukazováček. Pomáhá mi tak vytvořit víc zvuků.

 

Hraješ closed nebo opened beat? Proč?

Hraji opened beat, jako asi většina bubeníků, protože na to nemám čas... (smích)

 

Jaké používáš nástroje a proč?

Hraji na bubny značky Sonor Designer s javorovým kopákem 22" a břízovými přechody. Ty mám hodně rád, protože znějí samy, jako kdyby je někdo nazvučil. Dále mám javorové bubny Sonor Force 3005 a činely Istanbul.

 

Máš nějaký ustálený cvičební program? Jak vypadá?

Ustálený cvičební program rozhodně nemám. Snažím se udržovat a stále zlepšovat technickou úroveň hry. Při každém cvičení začínám na prstových cvičeních a dvojkách, pak hraji různá koordinační cvičení a to, co zrovna potřebuji.

Psáno pro časopis Muzikus