Leslie - téma měsíce

Leslie - téma měsíce
Leslie - téma měsíce

Když se mluví či píše o varhanách Hammond, téměř vždy dojde i na reproduktorové soustavy Leslie. Ač si to Laurens Hammond nepřál, staly se reprosoustavy Leslie nezbytným příslušenstvím mnoha jeho varhan a podstatnou měrou se podílejí na jejich charakteristickém zvuku.

Autor těchto reprosoustav, konstruktér Donald James Leslie, zemřel právě před třemi lety a jeho vynález stojí rozhodně za připomenutí.

 

Efekty pro hudební nástroje

Zvuk hudebních nástrojů bývá často ovlivňován nejrůznějšími doplňky. Některé z nich se během vývoje staly nedílnou součástí nástrojů, jiné se používají jako přídavná zařízení. Tyto doplňky, většinou nazývané efektová zařízení nebo jen efekty, mohou být elektronické, elektromechanické i mechanické. U některých nástrojů, například u elektrických kytar, přispívá použitý efekt k jejich typickému zvuku a ovlivňuje i způsob hry.

Efekty mohou ovlivňovat všechny složky zvuku - amplitudu, frekvenci, spektrální složení i trvání a průběh zvuku v čase. Původně mělo každé efektové zařízení jen jednu nebo několik málo funkcí, později, především s nástupem digitálního zpracování zvukového signálu, se objevily efektové jednotky schopné vytvářet velké množství efektů různého typu. Elektronická zařízení pro zpracování zvuku bývají někdy označována jako efektové procesory, zvukové procesory nebo jen procesory. Jejich základem bývají digitální signálové procesory (DSP - Digital Signal Processor), což jsou mikroprocesory, jejichž architektura a instrukční soubor jsou optimalizované pro provádění výpočtů užívaných při zpracování signálů a jejichž výpočetní výkon je dostatečný pro práci v reálném čase.

 

Elektronické efekty

Velká většina dnešních efektových zařízení jsou zařízení elektronická. Ta nepracují přímo s mechanickými zvukovými vlnami, ale zpracovávají elektrické signály, které jsou nakonec převedeny na kmity zvukové. Signál z elektronických a elektromechanických nástrojů lze proto zpracovávat přímo. Aby však bylo možné použít elektronické zařízení pro úpravu zvuku mechanického nástroje, je třeba zvuk tohoto nástroje převést do formy elektrického signálu. S ním se dále pracuje stejně jako se signálem z nástroje elektronického.

Elektronická efektová zařízení mohou být, podobně jako ostatní elektroakustické přístroje, analogová nebo digitální. K nejběžnějším analogovým efektům patří různé nelineární obvody měnící tvar kmitů a vytvářející požadované zkreslení, rezonanční a filtrační obvody pro zdůraznění či potlačení vybraných oblastí ve spektru zpracovávaného signálu nebo modulační obvody pro periodickou změnu některého zvukového parametru a získání různých variant vibráta nebo tremola. Pomocí digitálních přístrojů lze navíc snadno vytvářet efekty vyžadující záznam a zpoždění zpracovávaného signálu, tedy především ozvěnu a dozvuk, ale i transpozici a další efekty. Digitálně je možné vytvářet i efekty, jejichž realizace analogovými obvody by byla neúměrně náročná. Před zpracováním v digitálních efektových zařízeních je třeba převést analogový signál na signál číslicový - digitalizovat. Podobně je třeba signál digitální před analogovým zpracováním převést na analogový spojitý signál.

Mnohé analogové efekty, zvláště kytarové "krabičky" typu overdrive, distortion, booster, fuzz a podobná zařízení, sloužily pro napodobení zkreslení vybuzeného elektronkového zesilovače. Toto napodobení nebylo však příliš dokonalé a efekty se používaly spíše jako svébytná zařízení. Až na konci 20. století se objevila digitální efektová zařízení dosti věrně modelující osvědčené staré analogové i digitální zvukové přístroje. Modely oblíbených kytarových zesilovačů, reproduktorových soustav a mikrofonů se staly běžnou součástí univerzálních efektových procesorů.

 

Mechanické efekty

Mechanická efektová zařízení přímo zpracovávají zvuk ve formě mechanického kmitání. Jako mechanické efekty pro mechanické (akustické) nástroje fungují dusítka a jiná zařízení určená původně pro snížení hlasitosti. Tato dusítka většinou kromě snížení hlasitosti tónů způsobí také změnu jejich barvy, čehož bývá využíváno i záměrně. Například pro žesťové nástroje se vyrábějí některá dusítka určená především pro změnu zvukové barvy. K mechanickým efektům patří dále třeba řetízky umisťované na činely pro dosažení kovovějšího zvuku. Mechanickým efektem je i kazoo, jehož membrána zkresluje zvuk produkovaný hlasivkami.

V době, kdy bylo obtížné a nákladné sestrojit elektronické obvody pro zpracování zvukového signálu, byly některé elektromechanické a elektronické nástroje vybavovány mechanickými doplňky ovlivňujícími jejich zvuk. K nim patří mimo jiné mechanické resonátory sloužící k dosažení požadovaných zvukových barev u Klaviatursphäraphonu nebo Choralcela.

 

Elektromechanické efekty

Čistě mechanická efektová zařízení jsou poměrně řídká. Většinou obsahují i elektronické obvody a jedná se o efekty elektromechanické.

U Martenotových vln slouží pro získání většího počtu zvukových barev několik různě upravených reproduktorů zvaných Diffuseurs. Pro získání periodicky modulovaného zvuku a dosažení vibráta či tremola se ve 30. letech začaly užívat rotující reproduktory nebo reproduktory s rotujícími maskami nebo zvukovody. Elektromechanická zařízení sloužila také pro zpoždění zvukového signálu a vytvoření umělého dozvuku a ozvěny. Ve zvukových studiích sloužily pro vytvoření dozvuku dozvukové komory - místnosti s dlouhým přirozeným dozvukem, v nichž byly umístěny reprosoustavy, které vyzařovaly zvuk určený ke zpracování. Pomocí mikrofonů umístěných v téže místnosti byl snímán odražený zvuk obsahující dozvukovou složku. Při volbě vhodné místnosti bylo možné získat velice realistický dozvuk. Levnější náhradou dozvukových komor byly dozvukové desky - zavěšené kovové desky, které se rozechvívaly přicházejícím signálem pomocí vhodného elektromechanického převodníku. Chvění desky, které obsahuje dozvukovou složku vznikající v důsledku odrazů mechanického vlnění v desce, bylo druhým elektromechanickým převodníkem snímáno. Jednoduchým a levným dozvukovým zařízením je pružinový dozvuk. U něho vzniká dozvuk odrazy vlnění v několika pružinách napnutých mezi dvěma elektromechanickými převodníky, z nichž jeden je budicí a druhý snímací. Pružinovým dozvukem bývají často doplněny zesilovače pro elektrickou kytaru a jeho charakteristické zvukové zbarvení se podílí na výsledném zvuku nástroje. Pro získání ozvěny se používaly magnetofony se smyčkou pásku a větším počtem snímacích hlav. Záznam procházel postupně přes jednotlivé hlavy, čímž bylo dosaženo potřebného zpoždění a opakování.

 

Elektromechanické efekty pro varhany

Tónové generátory elektromechanických a elektronických nástrojů většinou produkují zvuk, jehož stabilita a čistota nemá u "tradičních0ť nástrojů obdoby. Neupravený zvuk působí nepřirozeně, strojově, pro některé posluchače je nemuzikální a únavný. To je především případ mnoha klávesových nástrojů, zvláště elektromechanických a elektronických varhan, u nichž klaviatura zvuk pouze spíná a nedovoluje jeho jemnější ovládání. Přitom právě elektromechanické a elektronické varhany z prvních desetiletí 20. století měly napodobit bohatý mohutný zvuk klasických píšťalových varhan.

Na zvuku varhan se podílí mnoho vlivů. Zdrojem zvuku jsou stovky až tisíce píšťal, z nichž každá je umístěna jinde. Varhany proto budí prostor z mnoha míst, vlivem odrazů se každý zvuk šíří jinou cestou a mezi zvukovými vlnami dochází k interferencím. Ani zvuk jednotlivých píšťal není stabilní. Při nasazení dochází k přechodovým jevům, na zvuk píšťal má vliv i proměnlivý tlak vzduchu v systému, přes vzdušnice se jednotlivé píšťaly vzájemně ovlivňují. Díky neustálým drobným amplitudovým, frekvenčním, fázovým změnám zvuk celého nástroje "žije". K plnosti zvuku přispívají i drobné odchylky od ideálního ladění u jednotlivých píšťal. Při stisku klávesy zní obvykle píšťal několik, jejich interferencí vzniká chorusový efekt. Některé dvojice píšťal bývají záměrně rozladěné více, vznikající zázněje vytvářejí tremolo. Zvuk varhan dotvářejí také akustické vlastnosti prostoru, ve kterém je nástroj umístěn.

K hlavním složkám vytvářejícím charakteristický varhanní zvuk patří typické chvění a doznívání, a tyto vlastnosti byly žádoucí i u varhan elektromechanických a elektronických. Doznívání zvuku lze dosáhnout umístěním nástroje v odpovídajícím prostoru. Některé varhany byly navíc vybaveny konstrukčně jednoduchým pružinovým dozvukem. Dosáhnout vibráta a chorusu elektronickou cestou nebylo v první polovině 20. století možné. Reproduktory varhan proto byly doplňovány o mechanické rotující prvky, které vytvářely periodickou modulaci zvuku.

Leslie - téma měsíce
Leslie - téma měsíce

Šíření zvuku

Zvukové kmity se šíří vzduchem přímočaře, rychlostí asi 340 m/s. Směr mohou změnit při kontaktu s překážkou, přičemž chování vlny závisí na rozměrech překážky a délce vlny. Pokud je překážka výrazně menší než je délka vlny, není zvuk prakticky ovlivněn. Na překážkách s rozměry srovnatelnými nebo většími, než je délka vlny, dochází k lomu, rozptylu a odrazu. Například zvuk s frekvencí 1000 Hz má vlnovou délku 340/1000 = 0,34 m, jeho šíření tedy ovlivňují předměty, jejichž rozměry jsou alespoň v řádu decimetrů. Na zvuky s frekvencí 100 Hz a vlnovou délkou 3,4 m mají významnější vliv až překážky velké několik metrů. Na šíření zvuků z nejvyšší oblasti spektra s frekvencemi kolem 10 000 Hz a vlnovými délkami kolem 3,4 cm mají vliv i několikacentimetrové předměty.

Při pohybu zvukového zdroje, například reproduktoru, se skládá pohyb zdroje s šířící se zvukovou vlnou, a vlivem Dopplerova jevu se v místě posluchače mění výsledná frekvence zvuku. Pokud se zdroj zvuku přibližuje k posluchači, výsledná frekvence je vyšší než frekvence zvuku vyzařovaného; pokud se zdroj zvuku vzdaluje, je výsledná frekvence nižší. Změna frekvence přibližně odpovídá poměru mezi rychlostí šíření zvuku a rychlostí pohybu zvukového zdroje. Tedy při rychlosti 10 m/s se frekvence změní asi o 3 %, tedy přibližně o čtvrttón.

 

Rotující masky

U nejjednodušších mechanických systémů pro periodickou modulaci zvuku je před reproduktorem umístěna plochá rotující maska periodicky tlumící vyzařovaný zvuk a vytvářející tak amplitudovou modulaci - tremolo. Nejvyšší frekvence mohou být nepatrně modulovány i fázově a frekvenčně, poloha zvukového zdroje se však prakticky nemění. Na výsledku se podílí nejvýrazněji amplitudová modulace, kromě tremola není zvuk ničím obohacen a výsledný efekt není příliš působivý. K nástrojům používajícím rotující masky patřily třeba elektrický klavír Vivi-Tone, varhany Everett Orgatron z 30. let, varhany Wurlitzer z let čtyřicátých nebo varhany Dereux z počátku let padesátých. Rotující masky používaly i některé modely varhan Hammond, například CXR-20 nebo DX-20.

 

Rotující reproduktory a zvukovody

Výrazně lepších zvukových výsledků dosahují systémy s rotujícími reproduktory nebo zvukovody. Rotující díly v reproduktorových soustavách modulují amplitudu zvuku, při modulaci se mění i směrová vyzařovací charakteristika reprosoustavy. Pohybem reproduktorů nebo zvukovodů dochází vlivem Dopplerova efektu také k periodické modulaci frekvence a fáze signálu. Různé frekvenční složky jsou ve všech případech ovlivňovány nestejně. Kombinací všech vlivů vzniká velmi komplexní forma modulace obtížně dosažitelná jinými prostředky.

Firma Allen začala pro své varhany vyrábět reprosoustavu s rotujícími reproduktory na konci 40. let. Její Gyrophonic Projector z roku 1949 má dva nebo tři reproduktory umístěné na otočné kruhové dřevotřískové desce, kterou přes řemenový převod pohání elektromotor.

Pro firmu Compton patentoval reproduktorovou soustavu s rotujícími reproduktory již ve 30. letech Leslie Bourn. Reprosoustava se začala vyrábět až v 60. letech pod označením Rotofon. Obsahuje pevně zabudovaný 16" basový reproduktor Fane a čtyři 8" výškové reproduktory Wharfedale upevněné na rotujícím kříži poháněném elektromotorem prostřednictvím řemenového převodu. Signál k výškovým reproduktorům je přiváděn třecími kontakty na ose rotujícího kříže.

Firma Wurlitzer, která zpočátku instalovala do některých svých varhan rotující masky převzaté z Orgatronu, vyvinula v 50. letech vlastní systém, nazvaný Spectra-Tone. Jeho pohyblivý reproduktor je umístěn na rotujícím rameni. Spectra-Tone se instaloval na konci 50. let například do varhan řady 4100.

Nejznámějšími reprosoustavami s rotujícími zvukovody jsou však bezesporu reprosoustavy Leslie, které se staly typickou součástí zvuku varhan Hammond. Zkonstruoval je Donald James Leslie (13. 4. 1911-2. 9. 2004) se svým bratrem Bobem, a od roku 1940 je vyráběl ve vlastní firmě Electro Music. V následujícím roce se spojil s Lou Brittainem a reprosoustavy vyráběla firma Brittain Sound Equipment Company. Spolupráce Leslieho s Brittainem skončila po II. světové válce a ve výrobě pokračovala opět firma Electro Music. V roce 1965 prodal Don Leslie svou prosperující firmu velké společnosti CBS, kde se nadále podílel na dalším vývoji. V roce 1980 firma Hammond Corporation koupila od CBS značky Electro Music a Leslie a společnost Hammond/Suzuki vlastní značku Leslie i v současnosti.

 

Konstrukce a funkce

reprosoustavy Leslie

Nejslavnější reprosoustavou Leslie je model 122. Podobně jako mnoho dalších populárních reproduktorových soustav Leslie je model 122 dvoupásmový a před každým reproduktorem má umístěný samostatný rotující zvukovod. Dřevěná reproduktorová skříň má rozměry 41" x 29" x 20 1" a reprosoustava váží asi sedmdesát kilogramů. Reprosoustava má vestavěný elektronkový zesilovač o výkonu 40 W, jehož koncový stupeň je osazen elektronkami 6550. Výhybka rozdělující signál mezi basový a výškový reproduktor je pasivní, s dělicí frekvencí 800 Hz a strmostí 12 dB/oktávu. Vnitřní prostor skříně je rozdělen na tři komory. Pro vyzařování zvuku slouží štěrbiny v horní a dolní části bočních stěn.

V horní komoře je dvojice bakelitových zvukovodů trychtýřového tvaru, rotujících ve vodorovné rovině. Rotor s výškovými zvukovody pohání přes řemenový převod dvourychlostní elektromotor. Jedná se o dva samostatné motory s různou rychlostí umístěné ve společném pouzdře. Rychlejší motor roztočí rotor asi na 400-410 ot/min, pomalejší na 48 ot/min. Zvuk vede pouze jeden ze zvukovodů, druhý je zaslepen a slouží pouze pro mechanické vyvážení rotujícího systému. Zvukovod napájí tlakový výškový reproduktor Jensen s ústím směřujícím vzhůru, umístěný v horní části střední komory. V ústí zvukovodu je vložka - difuzér, sloužící k rozptylu zvuku a rozšiřující úzkou vyzařovací charakteristiku zvukovodu. Změny amplitudy zvuku v důsledku rotace nejsou proto tak výrazné a výsledná amplitudová modulace je měkčí a příjemnější. V důsledku přítomnosti difuzéru zvuk zdánlivě vychází z okraje zvukovodu, nikoli z jeho nitra. Při otáčení se proto výrazněji mění poloha zvukového zdroje, a je tak dosaženo výraznější frekvenční modulace. Zvuk výškové sekce výrazně ovlivňují také odrazy od vnitřních stěn reprosoustavy a průchod zvuku vyzařovacími otvory ve stěnách, díky čemuž se změkčí výsledná modulace i celkový zvuk.

Zvukovod pro basový reproduktor umístěný ve spodní komoře tvoří velká odrazná deska v dřevěném bubnu, rotujícím stejně jako výškový zvukovod kolem svislé osy ve vodorovné rovině. Zvukovod napájí 15" basový reproduktor umístěný ve spodní části střední komory a mířící dolů. Buben opět pohání přes řemenový převod dvourychlostní elektromotor. Při vyšší rychlosti má buben asi 340-390 ot/min, při nižší 40-48 ot/min. Basový rotor vytváří především amplitudovou modulaci. Vlnová délka pro 800 Hz je asi 40 cm, což přibližně odpovídá průměru basového reproduktoru 15" a zvukovodu. Nejvyšší frekvence přenášené basovým systémem jsou proto částečně modulovány i frekvenčně. Na nejhlubší frekvence v oblasti pod 100 Hz nemá rotace basového reproduktoru prakticky žádný vliv. Jejich vlnová délka je již mnohem větší než jsou rozměry rotujících dílů, lidský sluch navíc není v těchto frekvenčních pásmech prakticky schopen určit polohu zvukového zdroje.

Rychlost otáčení zvukovodů lze přepínat, čímž se mění frekvence výsledných vibrací. Vzhledem k setrvačnosti rotorů není změna rychlosti okamžitá a při přepnutí je slyšet pozvolný rozběh nebo doběh. Basový zvukovod má vzhledem k větší hmotnosti větší setrvačnost, změna jeho rychlosti je proto při přepnutí pomalejší než u zvukovodu výškového. Některé reprosoustavy jsou vybaveny elektrickou brzdou - D. C. Brake, která přivedením stejnosměrného napětí na vinutí motoru způsobí rychlé zastavení rotace.

Při otáčení rotoru se periodicky mění směrová vyzařovací charakteristika reprosoustavy, a tím i amplituda zvuku vycházejícího do různých směrů. Kromě zvuku, který přichází přímou cestou od reprosoustavy, se k posluchači dostává i zvuk odražený od stěn poslechové místnosti a dalších překážek. Na výsledný zvuk má proto výrazný vliv také akustika místnosti a poloha reprosoustavy i posluchače. Reprosoustavy Leslie, vestavěné ve varhanách, nemohou vyzařovat do všech stran, jejich funkce je proto poněkud omezena.

Pro připojení reprosoustav Leslie k varhanám slouží speciální konektory. Nejběžnější typy mají šest, devět nebo jedenáct kontaktů a jejich zapojení se u různých modelů liší. Pro připojení nástrojů bez speciálních konektorů slouží předzesilovače nazývané Combo Preamp. V současnosti dodává předzesilovače například americká firma Trek II Products, vyrábějící příslušenství a náhradní díly pro varhany Hammond a reprosoustavy Leslie.

Leslie - téma měsíce
Leslie - téma měsíce

Snímání reprosoustav Leslie

Zvukové pole v okolí reprosoustav Leslie je velmi složité, snímání zvuku a jeho přenesení na nahrávku nebo do sálu je proto obtížné. Požadavky na výsledný zvuk jsou také velice individuální, najít univerzální postup není proto možné. Dále uvedené informace mohou sloužit jako základ pro další experimentování.

Při monofonním nahrávání jedním mikrofonem je vhodné umístit jej několik desítek centimetrů od horního rotoru. Při větších vzdálenostech je zvuk nekonkrétní, při malých vzdálenostech převažuje ve zvuku amplitudová modulace. Pokud je mikrofon velice blízko, mohou se v nahrávce objevit rušivé zvuky způsobené pohybem rotoru a vířeným vzduchem. Zvuky proudícího vzduchu může omezit použití windscreenu. Pro omezení rušivých zvuků mechaniky je také třeba reprosoustavu řádně vybudit. Druhý mikrofon lze přidat pro oddělené snímání basové sekce.

Prostorový charakter zvuku reprosoustav Leslie nejlépe vynikne při stereofonním snímání a reprodukci. Použít lze techniku AB s párem mikrofonů umístěných ve vzdálenosti jeden až dva metry od reprosoustavy. Vzdálenost mezi mikrofony - šířka báze - může být od několika desítek centimetrů až po několik metrů. Dobré výsledky dává i technika XY s párem mikrofonů s vzájemně kolmými osami, umístěným poblíž horního rotoru a doplněným třetím mikrofonem snímajícím basový rotor. Basovou sekci lze snímat také dalším stereofonním párem. Není to však nezbytné, neboť v této frekvenční oblasti není stereofonní efekt výrazný. Třetí obvyklou technikou je snímání dvojicí mikrofonů umístěných kolem reprosoustavy a namířených na ni. Vzájemnou polohu mikrofonů vyjadřuje úhel, který svírají jejich osy. Například při úhlu 0° jsou oba mikrofony umístěny těsně u sebe, při úhlu 90° jsou namířeny na dvě sousední stěny, při úhlu 180° směřují k protilehlým stěnám reprosoustavy. Přesněji lze umístění mikrofonů popsat dvojicí úhlů, která vyjadřuje jejich polohu vzhledem k ose kolmé na přední stěnu reprosoustavy. Například údaj 0°/0° popisuje dvojici mikrofonů umístěných těsně u sebe před reprosoustavou, při úhlech 90°/180° je jeden mikrofon namířen na boční stěnu a druhý na stěnu zadní. Mikrofony umístěné po obou stranách reprosoustavy mají úhly 90°/270°.

U reprosoustav s basovým reproduktorem s menším průměrem může být při snímání basové sekce jedním mikrofonem příliš výrazná amplitudová modulace. V těchto případech bývá vhodné použít namísto jednoho mikrofonu dvojici mikrofonů v poloze 90°/270°.

Zvuk vycházející z vyzařovacích štěrbin je měkký a rozptýlený. Pro získání výraznějšího, konkrétnějšího zvuku lze demontovat zadní panely a snímat přímý zvuk vycházející z rotorů.

Na koncertech i ve studiu může působit problémy pronikání zvuku ostatních nástrojů do snímaného zvuku. V těchto situacích může pomoci umístění reprosoustavy ve zvukově izolovaném boxu nebo jiné místnosti. Při živém hraní bývá někdy problémem i nízká hlasitost některých reprosoustav Leslie, zvláště modelů s elektronkovými zesilovači. Poměrně často se proto připojují k varhanám dvě stejné reprosoustavy. Kromě zvýšení hlasitosti je při tomto uspořádání také zvýrazněn prostorový efekt.

 

Leslie a Hammond

V roce 1936, kdy pracoval jako opravář rozhlasových přijímačů v Los Angeles, se Donald Leslie ucházel o zaměstnání ve firmě Hammond. Stálé místo nedostal, podílel se však na přestavbě zvukových generátorů varhan Hammond v bytech zákazníků při přechodu frekvence síťového napětí na 60 Hz. V roce 1940 vyvinul svou reprosoustavu s rotujícími zvukovody a nabídl ji společnosti Hammond jako doplněk jejích varhan. Laurens Hammond však nabídku odmítl, Leslie proto založil vlastní firmu Electro Music a reprosoustavy začal vyrábět samostatně. Kdyby byl v polovině třicátých let Laurens Hammond zaměstnal Dona Leslieho nastálo, vlastnil by i práva na jeho vynález. Reproduktory Leslie by se možná vyráběly pod značkou Hammond a mohly být standardním příslušenstvím varhan hammond.

Laurens Hammond však neměl reprosoustavy Leslie v oblibě. Důvody jsou nejasné. Nebylo to údajně proto, že ve srovnání s nimi byla zjevná nízká kvalita zvuku "rotujících reproduktorů" Hammond. Laurens Hammond tvrdil, že si nepřál, aby jeho varhany měly zvuk, který jim dodávaly reproduktory Leslie. S použitím reprosoustav Leslie nesouhlasil po celý svůj život. Proto mohly být veřejně podporovány až po jeho odchodu z firmy Hammond.

Do té doby firma Hammond oficiálně reprosoustavy Leslie ve svých nástrojích nepoužívala ani jejich používání nedoporučovala. Časté změny typu a zapojení konektorů pro připojení reprosoustav, které u svých nástrojů firma Hammond prováděla, měly zřejmě zkomplikovat použití reproduktorů Leslie. Podle stanoviska firmy nebyly reprosoustavy Leslie potřebné, neboť díky obvodům vibráta a chorusu byl zvuk dostatečně kvalitní. Ve skutečnosti však i mnozí zaměstnanci u svých nástrojů soustavy Leslie používali.

Několik let poté, co Laurens Hammond odešel do penze, zahájila v roce 1966 firma Hammond jednání se společností CBS o možnosti instalovat do varhan Hammond reprosoustavy Leslie. Při prvním telefonátu byl zaměstnanec firmy Hammond přepojen přímo k Donaldovi Lesliemu, který u CBS stále pracoval jako konzultant. Když si uvědomil, s kým mluví, v rozpacích řekl: "Nevím jak to říci, ale chtěli bychom nakupovat vaše reprosoustavy". Don Leslie odpověděl: "Tak proč neřeknete - chtěli bychom nakupovat vaše reprosoustavy Leslie". Obě firmy navázaly spolupráci a čtvrt století trvající nesmyslná situace skončila. Reprosoustavy Leslie se oficiálně staly důležitým příslušenstvím varhan Hammond.

 

Reproduktory Leslie ve varhanách dalších výrobců

Reproduktory Leslie se nepoužívaly pouze jako doplněk varhan Hammond. Donald Leslie vyvinul reprosoustavy určené speciálně pro připojení k varhanám Wurlitzer, Conn, Gulbransen a Thomas, další modely používalo i mnoho jiných výrobců.

Když firma Wurlitzer vyvinula v padesátých letech svůj vlastní systém s rotujícím reproduktorem Spectra-Tone, Donald Leslie uvedl na trh levný model 125, který svými vlastnostmi reprosoustavu firmy Wurlitzer předčil. Poté, co Don Leslie oznámil, že je připraven koupit většinový podíl, a získat tak rozhodující vliv ve firmě Conn, vedení firmy Conn urychleně rozhodlo upravit své nástroje tak, aby umožnily snadné dodatečné připojení reprosoustav Leslie. Robert Peterson z firmy Gulbransen se rozhodl zabudovat reprosoustavu Leslie přímo do svých nově vyvíjených plně tranzistorových varhan. Po počátečních obavách Don Leslie souhlasil a mezi oběma konstruktéry vzniklo dlouholeté přátelství. Firma Gulbransen tak jako jediná nevyráběla vlastní reprosoustavy a do svých nástrojů instalovala pouze reprosoustavy Leslie, z nichž čtyři modely byly určeny výhradně pro tuto firmu. Firma Baldwin měla licenci na reprosoustavy podle Leslieho patentu. Vyráběla samostatné reprosoustavy i mechanismy zabudované ve svých varhanách.

Běžné modely reprosoustav Leslie se používaly k varhanám Rodgers, Kimball, Lowrey, Viscount, Farfisa, Acetone, Silvertone, Gem, Kustom, Kawai, Yamaha a dalším. Společnost CMI dodávala reproduktorové soustavy vyráběné firmou Leslie i ke svému elektrickému akordeonu Lowrey Cordovox. Mnoho firem vybavovalo své nástroje speciálními konektory pro připojení reprosoustav Leslie.

Firmy vyrábějící varhany, které reprosoustavy Leslie nepoužívaly, jsou spíše výjimkou. K nejznámějším z nich patří velká americká firma Allen, která své nástroje vybavovala výhradně vlastními reprosoustavami Gyrophonic Speaker.

Na konci šedesátých let se reprosoustavy Leslie již staly standardním doplňkem elektromechanických a elektronických varhan. Pro svou zvukovou kvalitu byly všeobecně respektovány a mnozí výrobci varhan přestali s výrobou a vývojem vlastních obdobných systémů. Když vypršela platnost původních patentů a osvědčené reprosoustavy bylo možné vyrábět bez rizika soudních sporů, usoudilo mnoho firem, že značka Leslie je natolik výrazným symbolem dobrého zvuku, že se vyplatí mít ji spojenou se svými výrobky. Daly proto přednost nákupu originálních soustav Leslie před výrobou vlastních napodobenin.

Je zajímavé, že ve třímanuálových varhanách, které vlastnil Donald Leslie, měly jeho reprosoustavy jen malý význam. Theatre Organ Trio firmy Rodgers, který pro Dona Leslieho přestavěl Richard Peterson, používal reprosoustavu s rotujícími zvukovody pouze pro sekci smyčců.

 

Názvy

Původní název reprosoustavy, kterou Donald Leslie od roku 1940 vyráběl ve své firmě Electro Music, byl Vibratone. V roce 1941 se Leslie spojil s Louem Brittainem a podle jeho firmy Brittain Sound Equipment Company se reproduktoru říkalo také Brittain Speaker. Podle místa výroby byl reproduktor nazýván i Hollywood Speaker, podle prvního významného distributora, varhaníka Jesseho Crawforda, také Crawford Speaker. Po II. světové válce Don Leslie spolupráci s Brittainem ukončil a od roku 1946 užíval název Leslie Vibratone. V roce 1949 bylo z názvu vypuštěno Vibratone a reprosoustava se nadále vyráběla pod nejrozšířenějším označením.

 

Typy

Za několika desítek let činnosti vyvinul Donald Leslie mnoho modelů reprosoustav. První měly jen jednu rychlost pro modulaci s frekvencí 6-7 Hz, označovanou na ovládacím přepínači jako Tremolo. Basové reproduktory měly namísto permanentního magnetu elektromagnet. Skříň modelů 30 a 31 je vysoká 60", těmto reprosoustavám se proto říkalo Tall Boy. Další modely, například 21, 22, 46 nebo 47, mají již skříň s rozměry 41 x 29 x 20 1/2". Model 44 má skříň sníženou na 33". Pro varhany firmy Conn se začal vyrábět první dvoukanálový model 50C, vytvořený doplněním modelu 46 W o 15W zesilovač budící dvojici eliptických reproduktorů o rozměrech 6 x 9", které jsou umístěné na bočních stěnách skříně.

Kolem roku 1958 byla většina modelů nahrazena novými. V koncových stupních jejich zesilovačů jsou již moderní elektronky 6550, basové reproduktory mají permanentní magnety. K novým modelům patří například 22, 45, 47 nebo 51.

Modely s označením R nebo V jsou připraveny k zabudování dozvukového systému tvořeného pružinovou dozvukovou jednotkou, zesilovačem a eliptickým reproduktorem o rozměrech 6 x 9". Skříň má v bočních stěnách další výřezy a ve vnitřním prostoru komoru pro instalaci dozvukového reproduktoru. Horní komora je mírně zvětšená na úkor komory střední. Tím je vytvořen dostatečný prostor pro zabudování zesilovače pro dozvukový kanál. Modely RV mají již dozvukový systém zabudovaný.

V roce 1963 byla zahájena výroba reprosoustav Leslie se dvěma rychlostmi. Původní vyšší rychlost vytvářející vibráto byla doplněna rychlostí nižší pro tvorbu efektu chorus s frekvencí necelý 1 Hz. Změnil se proto i ovládací přepínač, jehož dvě polohy nesou označení Tremolo a Chorale. Model 125 nahradil model 25, model 22 byl nahrazen dvourychlostním modelem 122, který se stal nejznámějším a nejslavnějším reproduktorem Leslie. Model 142 má shodné provedení a osazení jako model 122, jeho skříň má však výšku jen 33". Rozměry, provedením a osazením je s modelem 122 prakticky shodný univerzální model 147, který nahradil model 47. Model 145 je opět 33" verze modelu 147, nahrazující jednorychlostní model 45. Model 51 byl nahrazen dvourychlostním modelem 251.

Na přelomu let 1966 a1967 se objevily modely 222, 247 a 351 určené pro domácí použití. Mají nízké "ozdobné" skříně Decorator v nichž jsou oba systémy umístěny vedle sebe. U dalších domácích modelů 225, 242, 245 jsou již oba rotující systémy umístěny tradičně nad sebou.

V roce 1969 začala výroba nové řady Pro-Line určené pro koncertní provoz. Povrch je potažen odolným plastem, otvory kryje průzvučná tkanina a mechanická konstrukce je upravena pro častý transport. Elektronkové zesilovače byly nahrazeny odolnějšími a výkonnějšími zesilovači tranzistorovými. Výhybky ve většině modelů jsou aktivní. Kromě přepínání rychlosti umožňují reprosoustavy také úplné zastavení motorů. K řadě Pro-Line patří například modely 16, 18, 330, 760, 771, 820, 825, 830, 860 nebo 971.

Řada Roto-Sonic má basový rotor odlišné konstrukce než ostatní reprosoustavy Leslie. Tyto reprosoustavy znějí jinak než ostatní a jsou vhodné pro připojení k varhanám typu Theatre Organ. Pro dosažení obvyklého zvuku varhan Hammond se nehodí. Rotor Roto-Sonic tvoří válcový buben se štěrbinou na obvodu, za níž je umístěn reproduktor, který rotuje spolu s válcem. Do této skupiny patří například modely 100, 205, 600, 610, 700, 705, 710, 715, 722, 815 nebo 822.

V současnosti pokračuje firma Hammond/Suzuki v dalším vývoji a vyrábí jak modely vycházející z osvědčených reprosoustav tradiční konstrukce, tak i modely s elektronickou simulací rotoru.

 

Kopie, napodobeniny a simulace

Jako většina úspěšných výrobků jsou i reprosoustavy Leslie kopírovány a napodobovány. Na trhu bylo a stále je mnoho systémů s mechanickými rotujícími díly, z nichž některé jsou konstrukčně velmi podobné originálům Leslie a jiné využívají alespoň podobné základní principy. Mezi napodobeniny a kopie patří výrobky firem Sharma, Dynacord, Solton, Wersi, Allsound, Elka, Farfisa, Maestro, Macsound nebo DLQ.

V šedesátých letech, v době, kdy již byly k dispozici levné polovodičové součástky, umožňující konstrukci lehčích nástrojů, k nimž vznikla potřeba lehčích efektů, se objevila první zařízení pro napodobení zvuku reprosoustav Leslie elektronickou cestou.

První systémy napodobující pohybující se zvuk reproduktorů Leslie byly velmi jednoduché. Některá elektrická piana, například Yamaha CP-70 nebo Kawai EP-608, využívala pro napodobení efektu rotujících reproduktorů tremolo se stereofonním výstupem. Zvuk amplitudově modulovaného signálu byl však od zvuku Leslie velice vzdálený, byť bylo dosaženo alespoň nějakého prostorového efektu.

Věrnější napodobení alespoň základního charakteru frekvenční a fázové modulace umožnily fázovací články použité v efektech zvaných phaser. S příchodem integrovaných obvodů bylo možné levně realizovat zpožďovací linky, dovolující dosáhnout ještě výraznější fázové a frekvenční modulace. To vedlo ke konstrukci efektů flanger, chorus a vibrato. Všechna tato zařízení se však začala používat spíše jako svébytné efekty s charakteristickým zvukem, který zvuk Leslie nenapodobuje, ale pouze svým charakterem připomíná.

Poměrně kvalitní elektronickou simulaci reprosoustav Leslie umožnily až digitální efektové procesory osazené výkonnými signálovými procesory. Vzhledem ke složitosti procesů probíhajících v reálné reprosoustavě je však napodobení všech zvukových nuancí nesnadné. Zvláště je výrazný rozdíl ve směrovém vyzařování reproduktorů s pohyblivými zvukovody a jedním pevným reproduktorem nebo stereofonním párem.

Nejlepší výsledky zatím dosahují hybridní systémy kombinující elektronickou simulaci a pohyblivé zvukovody. Obvykle je pro basovou sekci použita elektronika a výšková sekce je mechanická, podobné koncepce jako u originálních Leslie reprosoustav. Věrnost napodobení dále zvýší elektronkový koncový zesilovač nebo alespoň předzesilovač.

V šedesátých letech vyráběl jednoduchý elektronický leslie-simulátor Uni-Vibe Roger Mayer. Jeho efekt, který vytvářel jen jednoduchou modulaci zvuku, začali používat především kytaristé a proslavil jej Jimi Hendrix. V současnosti Mayer vyrábí modernizovanou verzi Voodoo-Vibe s efekty chorus, vibrato a tremolo. Jako simulace Leslie zvuku pro varhany nejsou tyto efekty příliš použitelné. Podobně pedály Dunlop Rotovibe a Dunlop Uni-Vibe jsou určeny především pro kytaristy.

Skutečnou elektronickou simulací Leslie je například Rotosphere od firmy Hughes & Kettner. Přístroj napodobuje rotaci dvou rotorů, má dvě nastavitelné rychlosti, nastavitelné je i zrychlování a zpomalování. Oba simulované rotory lze zastavit, podobně jako při použiti Brake u skutečné reprosoustavy Leslie. Elektronka v signálové cestě napodobuje chování originálního lampového zesilovače.

Obdobné efekty Spin a Spin II, určené pro kytary nebo klávesy, vyrábí italská firma Voce.

Moderní DigiTech RPM-1 je elektronický simulátor rotujících reproduktorů, kombinující elektronky a polovodiče a analogové a digitální obvody. Přístroj je v rackové skříni výšky 1 HU. Předzesilovač je osazen elektronkou 12AX7. Výhybka s dělicí frekvencí 800 Hz rozděluje signál pro zpracování ve dvojici simulátorů pro výškovou a basovou sekci. Umístění virtuálních mikrofonů výškové sekce lze nastavit v rozsahu 0°/0°až 90°/270°, mikrofon sekce basové je v poloze 0°. Výstup je monofonní, stereofonní nebo tříkanálový se samostatně vyvedeným stereofonním signálem výškové sekce a monofonním signálem sekce basové. Zvuk RPM-1 připomíná zvuk Leslie 122 snímané mikrofonem.

Elektronické simulátory vyráběly také firmy Dynacord, Electro-Voice, Multivox, Korg a další.

Za jeden z nejlepších hybridních simulátorů je považován Motion Sound PRO-3. Má rozměry 16 x 51 x 42 cm a váží asi dvanáct kilogramů. Rotor výškové sekce a uspořádání výřezů simuluje Leslie 147, tvar zvukovodu je však odlišný, pročež je odlišný i charakter modulace. Aktivní výhybka s dělicí frekvencí 700 Hz a strmostí 18 dB/oktávu rozděluje signál do 30W tranzistorového zesilovače budícího výškový reproduktor Eminence a elektronického simulátoru basového rotoru s monofonním i stereofonním výstupem. Absenci elektronkového zesilovače, pro kterou zní reprosoustava "tvrdě" a neumožňuje pracovat s přebuzením, lze vykompenzovat připojením lampového předzesilovače. Mechanický rotor produkuje přirozený prostorový zvuk, elektronicky těžko napodobitelný. Zvuková kvalita PRO-3 je srovnatelná s některými tranzistorovými modely Leslie. Motion Sound R3-147 je PRO-3 ve zvukově izolované rackové skříni s vestavěnými mikrofony.

Reprosoustavy kombinující mechanické rotory a simulaci vyrábí i firma Hammond--Suzuki. Například její Leslie 302/322 je kombinace mechanické výškové sekce s rotujícím zvukovodem a 12" basového reproduktoru s elektronickou simulací. Každá sekce má samostatný tranzistorový zesilovač, elektronická výhybka má dělicí frekvenci 800 Hz. Basový zesilovač má výkon 65 W, výškový 35 W. Reprosoustava má rozměry 27 x 25 3 x 20" a váží asi padesát kilogramů. Je tedy výrazně lehčí než model 122 a o trochu menší než model 145. Její zvuk je odlišný od zvuku "pravých" reprosoustav Leslie, má však typický Leslie-charakter, daný přítomností rotujícího zvukovodu. Elektronická simulace basové sekce funguje dobře, sluch je v oblasti basových tónů dosti tolerantní.

Pro napodobení Leslie zvuku bez elektronické simulace vyrábí firma Songworks velmi malou reprosoustavu s jedním vodorovně umístěným reproduktorem a jedním zvukovodem rotujícím kolem svislé osy. Little Lanilei Rotary Wave Speaker se vyrábí ve dvou verzích. Menší z nich má rozměry 14 x 8 x 8" a váží asi čtyři a půl kilogramu. Osazena je 6 1" reproduktorem, který budí 35 W zesilovač. Větší model má rozměry 12 x 12 x 18" a váží asi sedm kilogramů. Je osazen je 10" reproduktorem buzeným zesilovačem o výkonu 65 W. Rychlost rotace lze regulovat. Výkon ani zvuková kvalita nedosahuje vlastností reprosoustav Leslie.

Reprosoustavy Leslie jsou rozměrné a těžké, jejich mechanismus podléhá opotřebení a vyžaduje údržbu, elektronkové zesilovače jsou náchylné na mechanické poškození při transportu a mají omezenou životnost. Elektronické simulátory bez elektronek mají malé rozměry, dlouhou životnost, snesou hrubší zacházení a jsou výrazně levnější. Při snímání a nahrávání jejich zvuku nejsou potřeba mikrofony a lze je snadno zcela vyřadit z cesty signálu. Hybridní simulátory mohou být dobrým kompromisem mezi oběma typy.

Většina simulací zní jinak než originál, ale i mezi různými exempláři originálů téhož typu jsou zvukové rozdíly. V mnoha případech je rozdíl mezi simulací a originálem minimální a po smíchání se zvukem dalších nástrojů již nemusí být poznatelný. Pro konzervativce a puristy jsou jakékoli odchylky od zavedených vzorů nežádoucí, kopie, napodobeniny a simulace se mohou originálům nanejvýš přiblížit a použití originálu je pak jedinou správnou cestou. Někteří hráči dávají přednost originálu především pro odlišný pocit ze hry. Jiní zas raději přijmou simulaci a rádi využívají výhod, které nabízí. Pro další uživatele je zvuk slavné předlohy inspirací vedoucí k dalšímu hledání.

Mnohé slavné nástroje a efekty definovaly nový zvuk, způsob hry nebo celý hudební styl. Reprosoustavy Leslie nepochybně patří mezi ně. Používají se nejen k varhanám ale i k elektrickým pianům, syntetizérům a dalším klávesovým nástrojům. Neobvyklé není ani spojení s kytarou. V nahrávkách z doby experimentů s psychedelickým zvukem lze občas slyšet i Leslie reproduktorem zpracované další nástroje nebo hlasy.

Mnoho elektronických efektů by asi nevzniklo, kdyby se jejich tvůrci nepokoušeli simulovat nebo napodobit nenapodobitelné originály. Četné slavné phasery, chorusy, vibráta a další modulační efekty nezapřou inspiraci reprosoustavou Leslie.

S vlnou obnoveného zájmu o vintage zvuky, nástroje, efekty a aparáty z "dávných" dob stoupl i zájem o reprosoustavy Leslie. Dnes lze získat staré originály, nejrůznější klony, napodobeniny, kopie a simulace i přístroje zcela nové. Je z čeho vybírat.

 

V textu byly použity části knihy o elektromechanických hudebních nástrojích Elektrofony I, kterou distribuuje vydavatelství Muzikus. Ukázky lze nalézt na www.uvnitr.cz/knihy.html. Mnoho informací jsem čerpal z následujících zdrojů: www.tonewheel.net; Harvey Olsen - Leslie Speakers and Hammond Organs: rumors, myths, facts, and lore; Clifford A. Henricksen - Unearthing the Mysteries of the Leslie Cabinet.

 

Richard Dvořák

pianista (Žlutý pes, Krausberry)

Jakou muziku hraješ a na co?

Jsem hlavně pianista, už dlouho používám digitální piana Roland. Jako druhý nástroj mám varhany Korg CX-3, už dost starou simulaci hammondů.

A co Leslie bedny?

Asi před deseti lety jsem v Mariánských lázních kupoval klávesy. Když jsme tam přijeli, tak jsem se dozvěděl, že ten člověk k tomu má ještě nějakou reprobednu, která je ale zasypaná pod uhlím. Tak jsme ji vyhrabali a byla to Leslie 760 i s preampem. Naštěstí byla v obalu a to ji zachránilo. Jen ještě několik let smrděla od toho uhlí. Začal jsem přes ni hrát u Žlutýho psa, tam je nás hodně, máme dva techniky a velký auta. S menšími kapelami vozit nejde, je strašně veliká a těžká.

Co si myslíš o simulacích?

Kdysi jsem měl nějaký simulátor Leslie, už ani nevím, jak se to jmenovalo. Ale prodal jsem to. Z odposlechu to neznělo dobře a špatně se mi s tím hrálo. Originál Leslie je jasně lepší. A navíc, když je horko, dá se rotor používat jako větrák. Digitální piana a varhany jsou dobrý. Ty originály jsou velký a těžký, to nejde brát na koncerty.

Jaký aparát by tedy pro tebe byl nejlepší?

Mně naprosto vyhovuje, co mám. Jsem dost nenáročný uživatel, potřebuji jen kvalitní kladívkovou vyváženou mechaniku u piana. U varhan používám vlastně jen dva presety, jeden s měkkým a druhý s ostrým zvukem.

 

Ondřej Pivec

varhany, klávesy (Organic Quartet, Christian Rover Trio, Yvonne Sanchez Brazillian Groove)

Jakou muziku hraješ a na co?

Hraji hlavně jazz a blues. V jazzovým kvartetu hraji na varhany i basu. První jsem měl Oberheima se simulací Leslie, to znělo poměrně odporně, ale dalo se na to hrát. Pak jsem měl dobrý nástroj Nord Electro od Clavie, to v triu ale moc nešlo, basa nebyla čitelná. Když jsem to připojil k Leslie, bylo to lepší. Potom dvoumanuál Roland VK-77. Ten jsem prodal a koupil italskou kopii Hammond B-3, která má vevnitř zvukový modul Voce. To už hrálo hodně dobře. Teď mám dvoje varhany. Jedny zase italské, od stejného člověka jako ty předchozí. On už přestal používat zvukové moduly a místo nich tam má počítač s Linuxem, na kterém běží simulátor hammondek Beatrix. Sice to startuje asi minutu, ale zní to už jako hammondy. Mám k tomu i basový pedál. Druhý nástroj mám zase Clavia, dvoumanuál Nord C1. To je taky strašný maso, opravdu dost povedená záležitost. A váží to jen patnáct kilo, takže to jde vzít i do letadla.

A co Leslie bedny?

Měl jsem malou americkou bednu Motion Sound, ta hrála docela dobře. Byla dělená, dole byl jen 12" basový reproduktor, horní díl měl malý výškový rotor a elektronický simulátor basů, takže šel používat samostatně. Tuhle bednu jsem prodal, protože jsem na inzerát v Německu objevil nějakou malou originál Leslie bednu, která má jen výškový rotor a 15" basák. Ta ale nehrála dobře. Naštěstí jsem současně koupil dvojrotorový Solton. Byl poměrně lehký, měl dobrý zvuk a výborné korekce. Ale zas neměl moc basy. Pak jsem měl Leslie 2121. Ta má jen výškovou hornu a dva maličké basáky se simulací. Byla hrozně těžká a hrála potichu. V kapele byla nepoužitelná. Nakonec jsem skončil zas u toho Itala, od kterého mám varhany. On dělá bednu, které říká Speed. Má dva rotory, výšková horna je stejná jako u Leslie, basový reproduktor má 12". K tomu je hlava s lampovým předzesilovačem a tranzistorovým koncem. Ale na konci roku už by měl být celolampový zesilovač.

Co si myslíš o simulacích?

Použití simulátoru Leslie v kapele, kde hraji i basu, si neumím moc představit. V C1 je simulace výborná, ve sluchátkách zní skvěle, ale jak to nazvučit? U Leslie bedny jde ten zvuk z jednoho místa, když máš kolem sebe dva monitory, tak to není ono, nemá to prostor. Ale samozřejmě pokud hraješ v kapele, kde jsou hodně hlasité nástroje, je to jedno. Originál Leslie stejně hraje tak slabě, že si ji do monitoru většinou musím nechat dát. Opravdovou 122 nebo 147 asi nenahradí nic a skutečné bedny znějí lépe než digitální simulace.

Jaké se ti osvědčilo snímání Leslie bedny?

Na basový rotor se obvykle používá stejný typ mikrofonu jako na kopák. Na výškovou hornu je na koncertě nejlepší otevřít kryt a dát k bedně XY - pár kondenzátorových mikrofonů. Je to ten zvuk, jaký slyšíš, když dáš hlavu k reprobedně. Ve studiu jsme nakonec dostali nejlepší zvuk AB - párem Neumannů U87 docela z dálky. A hodně pomohlo, když se přimíchal neupravený signál z linky. Zvuk se tím srovnal, pročistil a změknul key-click. Tohle funguje na jazz, rock bych asi dělal jinak. Měl jsem však problémy s hlasitostí, s Leslie 147 jsem neměl dost silné basy k bicím. Nakonec jsme museli dát bednu do jiné místnosti a mít sluchátka. To bych chtěl příště udělat jinak.

Jaký aparát by tedy pro tebe byl nejlepší?

B-3 a dvě 122. Ale ne ve všech situacích. Asi je nejlepší mít velký aparát do studia a něco menšího přenosného na koncerty.

 

František Svačina

hráč na klávesy (Vltava)

Jakou muziku hraješ a na co?

Mým prvním nástrojem byly varhany Delicia Mini se dvěma téměř stejnými zvuky pojmenovanými Fagot a Hoboj. Pak jsem vyzkoušel téměř všechny syntetizéry ze začátku 90. let a rozhodl se pro Kurzweil řady 1000, který měl nejlepší simulaci piana a tlustý zvuk, dobře se pojící s ostatními nástroji. Nyní mám Kurzweil 2600X a stále i starý Kurzweil 1200R. Na koncerty jsem občas "vyměkl0ť - K2600 váží s futrálem jako křehčí fanynka - a použil Nord Elektro 73. V mé "mateřské0ť kapele Vltava jsem většinou používal zvuky piana a varhan, tudíž jsem velmi využíval simulace hammondek. Vyzkoušel jsem jich spoustu. Některé se mi vůbec nelíbily, některé mě nadchly. To vše do té doby, než jsem potkal originál. Třese se to, svítí, topí, voní a taky je to krásné napohled. Ale ten zvuk - jak to popsat - je živý. Pokaždé trochu jiný, se spoustou parazitních zvuků, moooc tlustý a dynamický a v neposlední řadě analogový. Ve studiu proto rád používám originální hammondky.

A co Leslie bedny? Originály, nebo simulace?

Pocit varhaníka hrajícího na originál hammondky a vřískající či sladce šeptající Leslie je nenahraditelný simulací. Na druhou stranu jde o pocit spoluhráčů navštěvujících příliš často ortopedické a chiropraktické ambulance, a především o pocit posluchačů. Dovolím si tvrdit, že hrát na originální "soupravičku" Hammond a Leslie má smysl pouze pro hudbu postavenou na dobovém varhanním zvuku a to ještě v malých partách, jako jsou jazzová a bluesová komba nebo rocková tria. Ostatním podle mého nejlepšího svědomí poslouží simulace. A to i ve studiu. Na simulaci v pohodě hrající varhaník někdy nemusí být schopen na originály hrát. Chce to "osahat0ť. Též aranžmá udělané se simulací nemusí s tlustým a dynamičtějším zvukem "fungovat0ť. Ze simulací Leslie stojí za připomenutí Voce SPIN, Dynacord DLS a především Motion Sound PRO-3.

Jaký aparát by pro tebe byl ideální?

To vlastně vyplývá z předchozího. Pro rockové trio originály, jinak simulace.

 

Jan Kořínek

bluesový varhaník (Groove, Rene Trossman Band, November 2nd a Meky Žbirka)

Jakou muziku hraješ a na co?

Hraji hlavně blues a v současnosti používám hlavně varhany Hammond BV nebo elektronické Hammond/Suzuki XK-1 s přidaným druhým manuálem.

A co Leslie bedny?

Používal jsem originální Leslie 122, hrála skvěle, ale brzy to zkreslovalo; chce to dvě bedny. Pak jsem měl tranzistorovou Leslie 760, před nedávnem jsem ji prodal, ale asi ji pořídím zas. Na menší koncerty delší dobu používám malý box Solton Twin Jet - dva rotory, dvě rychlosti, tranzistorový zesilovač... Má dole jen 12"0š reproduktor, nemá proto moc dobré basy, ale unesu ho sám.

Jak jsi spokojen se zvukem?

Simulace hammond zvuku na XK-1 je přijatelná. Porovnával jsem to s originálníma hammondkama a je to dobrý, dobře se na to hraje a inspiruje to. Bedna Solton hraje podobně jako tranzistorové Leslie bedny. Chybí tam ten lampový zvuk. Proto používám lampový předzesilovač VHRelief, bez kterého bych si hraní už skoro nemohl představit. Tím se ten zvuk příjemně zbarví a zvýrazní.

Co si myslíš o elektronické simulaci Leslie?

Simulaci, která by mě brzy neomrzela, jsem zatím neslyšel. Asi nejlepší elektronický simulátor Leslie je v těch italských varhanách, na které hraje Ondra Pivec. Ale taky nevím, jak dlouho by mi to vyhovovalo. A hlavně jak tu simulaci reprodukovat, když to vlastně není stereo? Nedávno proběhla na internetu bouřlivá diskuse, jestli používat simulátory v "clonewheelech0ť nebo ne, osobně jsem zastánce názoru, že by se měly natvrdo vypínat přímo v továrně. Docela dobrá je "polosimulace" Motion Sound PRO-3. Na menší gigy beru jenom tuto hlavu s rotující hornou a XK-1 bez druhého manuálu, získám tak malé, dobře znějící hammondy. V kapelách, kde nejsou dominantní, to stačí.

Jaký aparát bys chtěl mít?

No přeci B-3 a 122, nejlépe dvě. A brát je na co nejvíc koncertů. To ale pochopitelně nejde. Je to hrozně těžké a vždy se to nedá stěhovat. A na to moje hraní... Na menší akce mi vyhovuje moje současné vybavení, není v něm žádná součást, která by mi něčím vyloženě vadila. A vejde se mi to do auta a odnesu to sám. Někdy bych chtěl vyzkoušet vysokou Leslie bednu - model 31H, které se říká Tall Boy. Ty mají prý zvuk jako med...

Psáno pro časopis Muzikus
Tagy