muzikus.cz na

facebook twitter
přihlášení uživatele
přihlásit trvale na tomto počítači
vyhledávaní

žádnýKurzy zvukové techniky XXVII - Důležité rady a praktické postřehy pro práci v hudebním studiu, odstranění nežádoucích signálů ze záznamu III. - akustická bicí souprava

9.6.2010 | Autor: Václav Vlachý | sekce: pro muzikanty - články

Kurzy zvukové techniky XXVII - Důležité rady a praktické postřehy pro práci v hudebním studiu, odstranění nežádoucích signálů ze záznamu III. - akustická bicí souprava

Kurzy zvukové techniky XXVII - Důležité rady a praktické postřehy pro práci v hudebním studiu, odstranění nežádoucích signálů ze záznamu III. - akustická bicí souprava

Elementy akustické sady bicích nástrojů zaujímají na příčce nežádoucích a rušivých složek nepochybně jedno z čelních míst. Čistota a brilance jednotlivých úderů je sice do značné míry záležitostí samotného stylu hry, ale ovlivňuje ji také způsob uchycení dílčích nástrojů v sadě, který přímo souvisí s přenosem vibrací a rezonancí na stojany či další montážní prvky. Je vždy pouze otázkou kompromisu, o jaký „doprovod“ se postarají další nástroje v soupravě při každém úderu na příslušný buben. Celkový výsledek je ovlivněn nejen mechanickým přenosem vibrací, ale také nastavením tlumicích systémů a výběrem použitých blan či jejich vypnutím. Nepřeberným zdrojem různých mechanických rezonancí je především drnčení uvolněných spojovacích elementů či dalších uvolněných částí na korpusech bubnů, stojanech apod. Čistotu hry ovlivňuje i mechanika nožních pedálů (vrzání a skřípání) nebo ukotvení činelů.

Alfou i omegou kvalitního zvuku každé soupravy je velký a malý buben. Oba nástroje mají dominantní pozici v celkovém soundu a jsou také nejsložitějšími elementy z konstrukčního hlediska. Velký buben, který má obě blány plné, může sice přinášet subjektivně hutnější zvuk při akustickém poslechu (větší vzdálenost od bubnu), ale z hlediska ozvučování patří vyříznutý otvor v přední bláně (většinou svépomocí) k standardním postupům - ten ovšem k čistotě zvuku přispívá málokdy (plastické nebo kovové olemování je lepším řešením) stejně jako různé kick pady (podložky zvýrazňující náběh bubnu při úderu), které nemají ideální kontakt s blánou. Někteří hráči odstraňují u velkého bubnu přední blánu úplně - tady se riziko vzniku parazitních zvuků násobí a uvolněné elementy pro uchycení blány společně s nerovnoměrným napětím v korpusu většinou vykonají své. Čím větší průměr velkého bubnu, tím bývá obecně situace s čistotou úderu horší.

Struny kontaktující spodní blánu malého bubnu většinou drnčí téměř při každém úderu na kotle či velký buben (překrásně je rozdrnčí také dunící baskytara) a patří zřejmě k nejdiskutovanějším problémům v této oblasti. Dobře seřízené nástroje sice k tomuto nevítanému efektu inklinují mnohem méně, ale v době, kdy bubeník nehraje, je rozumné (zejména během záznamu) struny vyřadit z mechanického kontaktu s blánou.
Při razantních a dynamicky vyrovnaných úderech se čistota jednotlivých úderů standardně ošetřuje tzv. zagejtováním stopy - v tomto případě je signál z bubnu aktivní pouze v okamžiku příslušného úderu. Potlačení či vypínání jednotlivých stop v době, kdy příslušný nástroj nehraje (expanze, gejtování), ovlivňuje nejen čistotu snímaného zvuku, ale eliminuje rovněž přeslechy a fázové či frekvenční disproporce vznikající využíváním multimikrofonní techniky, ale o tom až příště...

Příště: Akustická bicí souprava a gejty

Psáno pro: časopis Muzikus 2009/07

Online verze stránky: http://www.muzikus.cz/pro-muzikanty-clanky/Kurzy-zvukove-techniky-XXVII-Dulezite-rady-a-prakticke-postrehy-pro-praci-v-hudebnim-studiu-odstraneni-nezadoucich-signalu-ze-zaznamu-III-akusticka-bici-souprava~09~cerven~2010/

Komentáře

celkový počet: 0

Buďte první...


 
 
 
&;