Když má Straka M3D Studio v hrsti - aneb o tom, jak se zkouší v T Servisu

Bereme za kliku dvoukřídlých požárních a pořádně těžkých dveří a chvíli trvá, než se rozkoukáme. Přítmí a opar kouřostrojů nedovoluje vůbec odhadnout rozlehlost prostoru. Představte si něco jako když jste v obrovské podzemní jeskyni a máte v ruce jen svíčku či pochodeň. Uprostřed plochy, v záři lehce nažhavených reflektorů, pomalu získávají obrys dvoje bicí na rampách, kytarové stacky, mixážní pulty, reproboxy, rampy se světly, stojan s klávesami, před nimiž je položena rakev... černá rakev... a na ní leží megafon.

Nad strachem, který vás v první chvíli nutí se otočit a utéct, zvítězí prostá muzikantská zvědavost. A tak vstupujeme do světa, kde se připravuje jedna z našich nejslavnějších kapel na své turné. Ano, jsem na zkoušce Pražského výběru v studiu M3D Production společnosti T Servis. Zrovna je pauza, tak proto to přítmí. Michael Kocáb se naklání nad monitorem a dopisuje cosi do textů písniček, Michal Pavlíček sedí před svými stacky a se svým technikem Andym ladí svůj kytarový zvuk, Vilda Čok odpočívá ve vodorovné poloze na rampě a dlouhán Jirka Hrubeš postává za mixážním pultem s kalíškem kávy v ruce. Jen Klaudu Kryšpína není vidět... asi si odskočil na oběd.

Tak je nebudeme rušit a pojďme o patro výše, kde jsme si u kávy povídali s Honzou Erlem o tom, co vlastně firma T Servis dělá. Honza Erle je jeden ze dvou majitelů T Servisu a v podstatě vymyslel návrh a koncepci celkového projektu. Jak skladů a provozů T Servisu, tak i realizaci studia M3D Production.

Poptávka aneb stojí někdo o vaše koncerty?

To na čem dnes opravdu záleží je poptávka... Tedy je-li kapela v kondici, nebo lépe řečeno je-li o ni zájem, je populární a pravidelně vydává desky, potom se bude nejspíše snažit i pravidelně koncertovat. Hodně kapel už pochopilo, že než obrážet celoročně republiku, je lepší dělat turné, jarní, podzimní... popřípadě udělat turné k nějakému významnému výročí kapely. Například u Pražského výběru byla popudem reedice jejich první desky Straka v hrsti. Takže kapela by se měla předvést v plné síle, jak by se dnes řeklo, měla by „se odprezentovat“, vyrazit na turné...

Dnes to již funguje tak, že takové kapely mají manažera, který osloví uměleckou agenturu, která zajistí vše včetně mediální části, celé se to musí načasovat. A část toho všeho je technické zajištění, které vlastně začne agentura poptávat. Technika sestává z několika složek. Dříve se na tom podílelo více firem, ale dnes se to spíše nabízí v celém balíku. A firma T Servis je jedna z těch, co to dovedou.

Jak se vlastně v připravuje technika na turné...

Většinou se vychází z light designu, tedy osvětlovač nakreslí scénu, což konzultuje s kapelou a snaží se vyhovět jejím představám. Do toho ještě vstoupí „kreativci“, kteří mají na starosti LED technologie, neboť dnes se již show neobejde bez LED obrazovek a projekce.

Vše se musí skloubit s technickými podmínkami, které vycházejí z toho, pro jaké prostory se turné připravuje a jaká bude kapacitaprostoru pro diváky. Od toho se rovněž odvíjí velikost scény. Je třeba počítat s tím, že velká část stadiónů a hal u nás ještě nejsou pro takové akce vybaveny. Jedná se o možnosti věšení techniky do střechy hal, trasy pro nakládku a vykládku materiálu tzv. „loud in - loud out“, aby se dalo vše vyložit a naložit v krátké době. U některých technologií je dneska potřeba ještěrka, s možností pohybovat se na ploše...

Bohužel v mnoha případech, kdy není možnost zavěšovat techniku pod strop, musí se stavět konstrukce ground support, proto je potřeba vycházet z light plotu (nákres umístění světel nejen ve vodorovné, ale i horizontální rovině) a ten sladit s možnostmi prostoru. Konstrukce samotného ground supportu má určité parametry, které jsou rovněž omezeny daným prostorem, a do takto vymezeného prostoru je potřeba vtěsnat zavěšení světel, zvuku, LED technologie, projekce, pódium a případně dekorace. Samotný ground support je postaven na nohách, které společně s motory vyvezou konstrukci do potřebné výšky. Tím se vlastně supluje to, což je všude v západní Evropě běžné, že se „může věšet“... Například u nás se šířka hokejového hřiště pohybuje okolo dvaceti devíti metrů - „od manťáku do manťáku“, což je základní rozměr, se kterým se musí počítat.

V dalším kroku musí rozhodnout, jestli kapela bude hrát v orientaci na délku nebo na šířku. Na šířku samozřejmě zmenší kapacita prostoru pro diváky, ale může narůst scéna. Tohle vše se musí produkčně domluvit. Také jestli budou nějaké dekorace. Tady v M3D Studiu při zkoušce Pražského výběru není vidět pódium, na kterém bude vše stát, ale jsou tady elevace (zdvih pódia), kudy bude běhat Michael Kocáb a kudy rovněž nastoupí kapela.

Udělá se návrh pódia, LED technologií, dokreslí se speciální věci, jako například dekorace, která se vyrobí na základě požadavků jen pro tohle turné.

„V současnosti „jedeme“ Popelku, což je show na ledě, a je tam spousta na zakázku vyrobených dekorací. A designer se musí přizpůsobit tomu, co na scéně stojí, aby to nasvítil, navrhl videotechnologie, k tomu je potřeba pokrýt zvukem plochu, kde budou diváci, takovým způsobem, aby zvuk byl co nejvíce vyrovnaný jak hlasitostně, tak frekvenčně,“ doplňuje výklad Honza Erle a pokračuje: „Další krok udělá obsluha světel, videa, případně pyrotechnických efektů. Lightdesigner, který většinou je i operátorem osvětlovacího pultu, naprogramuje světla, udělá nálady podle písniček nebo scén, dle požadavku kapely.

Používají se programy jako třeba Showdesigner, v kterém se vše dá připravit na PC. Pak se to přetáhne do světelného pultu, pracuje se s barvami, s intenzitou, pohyblivé hlavy mají možnost dělat projekci různých šablon, které jsou vyměnitelné, a dá se v podstatě jakýkoliv motiv vyrobit na zakázku. Hodně se pracuje s kontra světly (jsou většinou umístěné v hloubce pódia), dělají se s nimi efekty, přední světla většinou slouží jen k nasvícení kapely a nabarvení pódia.

Osvětlovač musí komunikovat s těmi, co mají na starosti video (někdy tuto práci ovládá sám osvětlovač), a buď jde o konkrétní příspěvky dle scénáře, a nebo je to imaginace. Je důležité tohle vše konzultovat s kapelou a vlastně podle playlistu se to celé krok po kroku postupně vytvoří.“

Největší zkušebna?

Díky ateliéru M3D Studio se všechny tyto technologie dají nazkoušet, což šetří čas i peníze, a navíc se výrazně zlepší příprava a možnost odzkoušet si technologie, které nemusí ve finále fungovat podle původní představy. Po jedné či více zkouškách se připraví na míru svazky kabelů, které se spojí speciální lepicí páskou, rozmístí se do flightcasů (přepravních boxů), a když se pak přijede do arény, tak se vše staví podstatně rychleji, všichni už vědí, kde co je.

„Je to super, neboť technici na prvním koncertě hned vědí, co a jak mají dělat. Ve studiu se tedy dají odstranit nedostatky a chyby, protože při přípravě to bývá tak, že ,papír snese všechno‘, ale v reálu to takhle úplně fungovat nemusí. Lze pak sjednat nápravu, vyměnit zařízení nebo jej nahradit jej jiným typem. Také přesně víte, kolik je potřeba příkonu. Například u Pražského výběru to bude 375 kW. Zkrátka udělá se celé propojení, kabeláž, vznikne přesný ,set up‘ pro konkrétní akci,“ dostává se mi vysvětlení, k čemu vlastně M3D Studio slouží. Pak už jen stálé a připravené pořadí. Postaví se Ground Support a pódium, navěsí se světla, pak zvuk, celé se to zapojí a hotovo.

U vchodu je trochu rozruch a taky nelze přehlédnout vstupující siluetu. Klauda se vrací, a tak už se určitě začne něco dít. Najednou máme pocit, že se ocitáme v nějakém obřím solárku nebo opékači topinek. Ale po rozkoukání je jasné, že si osvětlovač jen probrnknul světelný pult, aby zkontroloval, že mu všechno správně funguje. A než uplyne chvilka, muzikanti z Výběru jsou za svými nástroji. Je to opravdu zážitek slyšet takhle zblízka, tak říkajíc z první ruky, zvuk legendární kapely. A věřte, že nemyslím to, na jaké hrají nástroje. Ale jinak je to zkouška jako každá jiná. Po chvíli je přerušena a hned probíhá vášnivá debata o jakémsi detailu v aranžmá... a jede se dále, včetně plného nasazení pyrotechniky s kouřostroji a šlehajícími plameny.

Najednou je díky světlům vidět, že vše je přesně jako při reálném vystoupení. Rampy pro bicí i rampa za nimi, odposlechy, gong, traverzy ověšené světly, mixpulty, kouřostroje, ohňostroje, rozvaděče, kabely... Opravdu to bude stačit jen sbalit do přepravních „kejsů“.

Zvuk a pódium...

Zvukaři už dopředu znají půdorysy hal. Používají program Sound Vision (takový zjednodušený AutoCAD ve 3D, reproboxy tam jsou nakreslené a vymodelují si jejich pozice tzv. banány) a program vygeneruje podle zadaných parametrů, pod jakými úhly budou bedny nastavené, kam se bude hrát, kde budou umístěny. Zmapuje se celé akustické pole a kde je jaká decibelová úroveň. Software to celé propočítá a poskytne potřebné informace k nastavení zvukového systému. Zkušenost je taková, že nastavení hodně sedí, odpovídá realitě a tomu, co program navrhl a spočítal. Dále pak hraje roli teplota vzduchu, vlhkost, jak se naplní kapacita sálu..., ale ten základní výpočet funguje dobře.

Pódium jako i vše ostatní je modulární systém. Technik si udělá propočet v Excelu, kde si naskládá moduly, ví, kde je kolik noh, jak je co vysoké, kde budou schody, zábradlí...

A pak klasický kolotoč. Rychle postavit, aby kapela mohla hrát. Pak sbalit a přejet na další štaci nebo jet spát na hotel a... pořád dokola.

Logistika...

Z toho všeho vznikne seznam materiálu, naplánuje se, do kolika kamionů se to vejde, kolik techniků bude potřeba, udělá se kalkulace. Celý tenhle koloběh potřebuje dobré zázemí, tedy sklady, špičkové servisy, které musejí mít možnost veškeré diagnostiky, napojení na skladovou část, vše musí mít své místo, vlastní výrobu kejsů, kde se dělají nové na míru nebo se opravují ty staré.

„Rovněž je zde zázemí pro obsluhu, která v něm může odpočívat při přejezdech na další akce. Je zde kompletní zázemí pro produkční práci, zasedací místnosti, školicí místnost. Vše musí být propojeno. Někdo má na starosti logistiku, někdo musí být propojený se skladem... Používáme software Easyjob, kde vidíme, co kde je, kolikrát se to půjčovalo, co schází či neschází, co je na servisu, jak je to tam dlouho...“ shrnujeme naše povídání a Honza Erle dokončuje o kamionech a dopravě: „Co se týká dopravy, tak máme svoje auta, ale jen do určité míry. Ekonomicky se nevyplácí držet velký autopark. Takže kvůli flexibilitě máme náš základní autopark, ale od určitého počtu kamionů pak spolupracujeme se spedicemi a nebo s firmami, které mají zkušenosti a vědí, o co jde. Vědí, že jde o jiný rytmus, než když někdo zaváží potraviny, jezdí se často přes noc. A když se jede dál či mimo republiku, musí se jezdit ve dvou řidičích. Dnes už se jezdí po celé Evropě. Měli jsme poptávku i z Ameriky, kde z toho nakonec sešlo kvůli přívodům (110 V). Kluci se vrátili z Turecka, teď dvakrát za sebou byli v Norsku, dělali jsme zvuk v O2 Areně v Londýně apod.. Největší problémy jsou například v logistice, pokud to není v rámci Evropské unie, nebo se nám stalo, že jsme vezli techniku přes Baltické moře a technika v kejsech natáhla vlhkost. Dějí se pak někdy neskutečné věci. Například se jelo do Rumunska. V Bukurešti bylo vše super, opravdu vše fungovalo, ale pak zpátky to byl úplný horor. Je dobré, aby u sebe řidiči měli drobná eura, jinak se taky nemusí hnout z místa...“

Rozhovor - Michal Pavlíček

Limitem jsou peníze, ale ani ne tolik za techniku, jako spíše za logistiku, obsluhu... Čím více věcí, tím více kamiónů, tím více lidí, tím více času na stavbu nebo bourání... Pak je z toho problém pro promotéry koncertů, kteří si haly najímají na určitý čas. Nebo když se hraje hokej a je potřeba zakrýt led palubkami, a najednou se zjistí, že na stavbu jsou místo šesti hodin jen čtyři, už je problém. To, co vidí divák, už je vlastně jen třešnička na dortu. To, co se děje před představením a po něm, představuje spoustu prací, které s tím nepřímo souvisejí. Na začátku se to zdá jako jednoduchá věc, že se tím ani nikdo nezabývá. Kapela má představu, management má představu..., ale při střetu s realitou se mnoho věcí musí změnit. „Jsme rádi, že se nám daří všechny potřeby pro naši práci propojovat,“ na závěr a ne s úplnou lehkostí doplňuje Honza Erle a ukončujeme povídání o tom, co všechno musí mít Straka v hrsti, aby mohla vyrazit na turné.

Michale, jak se ti zkoušelo v novém M3D Studiu?

Zvukově i prostorově to bylo komfortní, problém byl s odvětráním mlh a dýmů, protože když bylo potřeba tak velký prostor odvětrat, tak se paradoxně spouštěl protipožární alarm. Nevím, jestli blbla nějak klimatizace, ale prostě po dvou hodinách zkoušení se vzduch dal krájet, což mne unavovalo. Kyslík je třeba.

Jak se muzikant musí připravit na zkoušku, kde už je zapojeno tolik techniky a lidí?

To klasické nazkoušení a drilování repertoáru od kapely probíhalo ve zkušebně u Michaela Kocába.Tyto generální zkoušky v T Servisu byly hlavně o tom celkovém sladění zvuku a vizuálu. Je to velmi důležité pro nastavení výsledného zvuku, odposlechů, rozestavění na pódiu, rozestavění světel a celé koncepce light designu. Bez těchto příprav by se takováto obří show nemohla vůbec zrealizovat.

Jak se kapela podílela na přípravě scény?

Na scénu měl zásadní vliv Michael Kocáb, který ji spolunavrhoval nebo upravoval, vymýšlel obsah videí apod. Ten celkový design jsme pak připomínkovali společně jako kapela.

Ocenili jste takovýhle způsob zkoušení a přípravy na následném turné?

Já si myslím, že je to zásadní, a nedovedu si představit, že by velká rocková show mohla fungovat, bez takovéto přípravy. I přesto jsme někde v půli cesty, protože k doladění a dokonalosti celého vystoupení k západnímu standardu by to chtělo na zkoušení v prostorech hal T Servisu daleko víc dnů.

Vyhovuje ti takovýto způsob přípravy koncertu, nebo radši vzpomínáš na doby, kdy se vše naložilo do jednoho auťáku a vyrazilo se na štaci?

Mám rád decentní koncerty v komorních klubech stejně jako i tyto monster show. Obojí má své. Bohužel u velkých sportovních hal, ve kterých se většinou odehrávají rockové koncerty a které jsou akusticky příšerné, je zvuk i na pódiu nečitelný a hodně nahlas. Nehraje se ideálně, když slyšíš ty vracečky ze sálu. A v tom nečitelném hlomozu se máš hudebně orientovat a mít silný emotivní zážitek.

Navíc u těchto velkých hal je sporný i zvuk, co leze dopředu. Měli jsme úplně protichůdné názory na zvuk Pražského výběru. Ale ve finále je pro nás obrovskou satisfakcí, když ve vyprodané hale vidíme a slyšíme nadšené fanoušky, jak zpívají ty naše bláznivé songy, a vzniká mezi námi úžasná atmosféra souznění. To jsou oboustranně velmi silné momenty. Bohužel loňské turné Pražského výběru jsem z velké části odehrál nachcípaný a s antibiotiky, takže to bylo opravdu na doraz a ten úspěch jsem si neužil tak, jak bych chtěl.